Jaroushek
komentáře u knih
Ledový strach
Mads Peder Nordbo
Uff, no kde začít. První zhruba polovina byla výborná a řekl bych, že lepší než první díl . . . Názvy jsou krkolomné, navzájem podobné, ale to by zas tak nevadilo. Nicméně autor zaplétá tolik témat dohromady, až je z toho trochu mišmaš. Agenti, mocenský boj o Grónsko, vraždy, zneužívání, ztracené osoby, mrtví se kupí (až zbytečně) jeden přes druhého, experimenty a spousta dalších věcí a to vše na úkor nějakého uceleného byť třeba jednoduchého děje.
Třetí knihu mám doma, takže se do ní pustím také, ale nic závratného už od toho nečekám . . .
Mstitel
Jan-Erik Fjell
Třetí a pro mě zatím nejlepší díl. Klasicky už sledujeme dění ve více časových rovinách, aby se postupně ukázalo proč. Alcatraz i skupinka dávných přátel bylo zajímavé propojení a Anton zpátky na ulici pobavil. Jediné, co bych i nadále sérii vytknul, je to, že se hlavní postavy téměř nevyvíjí a nadále o nich skoro nic nevíme.
Pokoj stínů
Jan-Erik Fjell
Tato série mě nějak ne a ne chytit. Ve druhém díle bohužel nedochází k žádnému významnému vývoji nám známých vyšetřovatelů, což je trochu škoda, vzhledem k tomu, že má kniha skoro 500 stran. O Antonovi se stále opakuje, jaký je brilantní detektiv, ale zatím to ani v jedné knize nepředvedl. Postav je opět poměrně dost a celá linka kolem Poručíka mi stejně jako v prvním díle přijde navíc, i když je mi jasné, že si tím autor asi chystá půdu do dalších dílů. Co autorovi jde, jsou vtípky a úsečné rozhovory postav, ale pořád je to trochu málo. V sérii mám v plánu pokračovat, ale moje očekávání je nyní poměrně nízko.
Práskač
Jan-Erik Fjell
Jako první kniha série i autora je to fajn detektivka. Vyšetřovatel je už v dnešní době jak přes kopírák - rozvedený, se závislostí, v osobním životě neúspěšný a i přesto u žen atraktivní. Norsko je příjemné jako prostředí děje a prolínání s New Yorkem zajímavé. Výsledný motiv je pak bohužel triviální a doufám, že v dalším díle už to bude o něco lepší.
Turnus
Hugh Howey
Druhý díl mi bohužel přišel takový neosobní. Postupně jsem zjistil, že je mi osud a jednání hlavního hrdiny skoro až lhostejný a spíš mě zajímalo celé to pozadí a propojení s již známými událostmi prvního dílu. Pozitivní je, že se autor vyhnul zbytečnému opakování již známých skutečností. Atmosféra zde byla více ponurá a jsem zvědavý, kam to vše v závěru vygraduje. Přechody v různých dějových linkách byly, jak už je v pár komentářích zmíněno, poměrně rušivé.
Druhé město
Michal Ajvaz
Nesnadné čtení, u kterého nelze sedět unavený a nechat stránky plynout. Jsem moc rád, že jsem si tuto knihu vybral do výzvy, i když plně rozumím i tomu táboru, který dává nízké hodnocení. Tato kniha dala velice zabrat mé fantazii a popravdě už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsem měl podobný pocit. Kniha mi zvláštním způsobem vyvolala pár vzpomínek na události a drobnosti, které jsem si jistý, že bych nikdy jiným způsobem už "nevytáhl". Neřekl bych, že jsem všemu rozuměl, nicméně jak je psáno v samotném úvodu knihy :
"Měl jsem právo říkat, že knize vůbec nerozumím? Ze spleti úzkostí, které vyvstávaly při pohledu na stránky knihy pokryté cizími písmeny, byla nejsilnější a nejpodivnější úzkost vyvěrající z tušení, že není čemu rozumět,
nač se ptát"
Za výbornou bych potom označil tuto pasáž:
"Někteří přišli s podivným návrhem, aby se vojákům i štábu
oznámilo, kdo je nepřítel a kdo je spojenec, ale tato novota nenašla
větší odezvu: jedni tvrdili, že kdo je nepřítel a kdo je spojenec, se
nedá poznat, a druzí, že mezi tím neexistuje žádný rozdíl, a není
tedy co poznávat."
Pod kupolí
Stephen King
Parádní jízda, která mě nenechala vydechnout až do konce. Už od začátku, kdy zaklapne kupole, je jasné, že King tady upustil uzdu fantazii a to je moc dobře. Značný počet postav není vůbec na škodu a člověk se v nich brzy orientuje bez potíží. Velkým pozitivem je, že velký (možná i větší?) prostor dostávají záporné postavy, což je skvělé, protože ve spoustě knih jsou jen do počtu.
Kniha mě donutila přemýšlet, jak by to asi vypadalo tady v místě mého bydliště, kdyby se stala podobná událost. S kým bych se pod onou kupolí ocitl a jak dlouho by trvalo, než by přestala platit základní pravidla.
Největší obavu jsem měl z toho, jaké bude vysvětlení, což pořád beru jako slabší část knihy, ale pořád jasný plný počet.
Kdyby všichni chlapi světa
Jacques Rémy
Velmi příjemné překvapení v rámci letošní výzvy. Děj je napínavý od začátku do konce a i přes vyšší počet postav je přehledný a zavede nás do různorodých prostředí. Líbí se mi, že i ty na první pohled ne úplně kladné postavy v sobě ve finále najdou správný morální kompas. Kniha, která v člověku probouzí víru v dobro.
I tohle je důvod, proč mám čtenářskou výzvu opravdu rád, protože k této knize bych se bez ní sotva dostal a zpětně jsem za to vděčný.
Bez kůže
Mads Peder Nordbo
Je to takový průměr, jak i hodnocení a ostatní komentáře napovídají. Prostředí a popisy zvyků jsou příjemné zpestření. Bohužel, děj je až zbytečně větvený, postav více a autorovi se moc nepodařilo probudit ve mně emoci, že by mi záleželo na tom, jak která postava skončí. Stejně tak ono přecházení mezi přítomností a současností mi přišlo necitlivé, kdy uprostřed dění skáčeme do druhé linky a až se vracíme zpět, člověka už se pustí ono prvotní napětí. Myslím, že se ty přechody linek daly udělat méně rušivě.
Poprava
Alexander Gordon Smith
Celá série mi přirostla k srdci a zařadí se mezi mé oblíbené. Balancování mezi young-adult a hororem mi přišlo již od prnvího dílu vyvážené a nerušivé. Když jsem se pouštěl do prvního dílu, nečekal jsem, že se s Alexem a dalšími budu tak nerad loučit. . .
Poprava je kvalitní zakončení a já bych ji zařadil hned za nejlepší Rozsudek smrti a o chlup před Lockdown.
Město strachu
Alexander Gordon Smith
Povedené pokračování, ve kterém se nejen posouváme mimo Výheň a záběr dění se tedy podstatně rozšiřuje, ale také se objevují prvky post-apo, což je směr, který zpočátku asi málokdo čekal. Půda pro poslední díl je připravená kvalitně a já jsem velmi zvědav, jaký závěr si pro nás autor připravil.
Rozsudek smrti
Alexander Gordon Smith
Skvělý. Pokud mě druhé pokračování mírně zklamalo, Rozsudek smrti mě vrátil zpět do série a vše odpuštěno. Doposud nejlepší díl, ve kterém se nám odkryjí poslední neznámé kouty Výhně a jak i popis napovídá, Alex svede těžký boj jak se správcem, tak sám se sebou.
Čtyři roční doby
Stephen King
Hodnotím jako nejlepší povídkovou sbírku od Kinga a z letošní čtenářské výzvy je to pro mě doposud druhá nejlepší kniha. Zatím jsem ze sbírek četl Mlhu, Černočernou tmu a Čtyři roční doby jsou o chloupek na prvním místě. Povídky jsou velmi různorodé a jedna je lepší než druhá.
Vykoupení z věznice Shawshank pro mě bylo jen jako opakování, protože filmové zpracování znám skoro nazpaměť a zde jsem se bohužel nedokázal odpoutat od již zažitého. Překvapilo mě nicméně, jak málo stránek předloha má. 85%
Nadaný žák je skvělá postupně gradující povídka o tom, že kdo si zahrává s ohněm, ten se spálí. Mladý student a bývalý nacistický dozorce si spolu budují vztah, který postupně ničí oba zúčastněné. 90%
Tělo je za mě nejlepší klenot této sbírky. Příběh zdánlivě banální, nicméně jak i autor sám praví, velkou hodnotu má právě to, že onen příběh si prožil. Kdo se, stejně jako já, zvládne vrátit do dětství a vzpomínat na toulky lesem, výpravy se svou partou a související zážitky, nepochybně si ji také užije. Pro někoho, kdo k ní přistoupí rezervovaně, nebo podobné zážitky z dětství nemá, může působit bohužel až nudně. 95%
Dýchací metoda se točí kolem klubu, kde se vyprávějí příběhy a kterého bych já byl bez váhání rád členem. Ústřední linka této povídky mi nicméně připadla o něco slabší. 75%
Zátiší s vránami
Lincoln Child
Čtvrtý a pro mě zatím nejlepší díl série. Změna prostředí a většiny postav rozhodně prospěla a děj na maloměstě uprostřed kukuřičných polí je skvělá volba. Na sérii celkově mám rád, že balancuje vždy na hraně nadpřirozena a čtenář neví přesně, kde ta hranice tentokrát bude.
Trosečníci
Lucy Clarke
Spokojenost. Děj ubíhá, napětí postupně roste a kniha nemá hluchá místa. Vzhledem k tomu, že mám momentálně doma syna ve věku Sonnyho, tak to na mě působilo o to silněji.
Trochu jsem se bál, s jakým vysvětlením autorka přijde, ale nakonec to bylo i uvěřitelné.
Samotka
Alexander Gordon Smith
O něco slabší, ale pořád důstojné pokračování. Děj se v tomto díle bohužel moc dopředu neposouvá a já bych řekl, že se sdělení dalo vměstnat na podstatně menší rozsah stránek a být součástí širšího pokračování. Postavy jsou zde vesměs jen 3, což je škoda, protože na prvním dílu bylo dobré ono prolínání kolektivem vězení a jeho různorodost. Alex prochází určitým vývojem a sám jsem zvědav, co se bude odehrávat dál.
Lockdown
Alexander Gordon Smith
Kniha je poutavá už od prvních stránek a autor moc neotálí a jsme, jak popis napovídá, v dobře vykreslené bezvýchodné situaci vězení. Čte se to opravdu dobře a dělení na menší kapitoly mi také vždy vyhovuje trochu víc. Co bych trochu vytkl, tak věk postav 13 a někdy i 11 mi přijde moc nízký. Nebo minimálně k tomu, jak k tomu následně autor přistupuje, protože se občas utrhne a místy mi přišlo, že sám zapomněl a nechal se unést. Například i jejich mluva, kdy spojení jako ,, pracovali jsme jako trubci v úlu" a ,,zaklel jsem jako pohan" a podobné, jsou sice hezké, ale takto malí kluci prostě nemluví. Celkově ale nadprůměr a já se hned pustím do pokračování.
Silo
Hugh Howey
(SPOILER) Kvalitní scifi, které má spoustu originálních nápadů a těch 500 stran opravdu uteklo. Sympatické je i to (a věřím, že tímto nic zásadního neprozrazuji), že já osobně po prvním díle stále nevím, jestli naší hlavní hrdinové konají prospěšně, jelikož o širším pozadí se toho zas tolik nedozvíme. Zároveň je ponechána spousta prostoru na další vývoj, takže se těším na další díly.
Tajemství červa
Robert Bloch
Skvělá hororová povídková sbírka. Čtenář se dostane od chrámů v Egyptě přes hřbitovy a samoty v lesích až do rušných ulic. Je to netradiční a mě to velmi bavilo. Jedinou nevýhodou je, že povídky jsou si občas dost podobné a za mě je lepší si to dávkovat postupně, jež to číst na jeden zátah. Přeci jen, původně vycházely jako jednohubky a ne takto v souboru. Nejlepší byl Skrček a Bůh bez tváře.
Nemáš co ztratit
Lee Child
Béčkový akční příběh, který mi připomínal filmy se Stephenem Seagalem a Chuckem Norrisem, a to myslím v pozitivním smyslu. Je to nenáročné, naivní a poměrně předvídatelné čtení. Já dostal přesně to, co jsem očekával. Řekl bych, že si autor do Reachera projikuje svůj ideál chlapa, stejně jako to dělal London.