Jass komentáře u knih

Je to pěkné dílo, ale musím říct, že mě osobně nijak příliš neoslovuje. Jiné básně mě zasáhly přímo do srdce, ale tahle nějak nezabírá...

4 03.09.2016

Naprosto perfektní - jsem naprosto neovlivněná tím, že to napsal Tolkien, protože jsem stále nedočetla pána prstenů... Ani nevím, co bych měla vychvalovat jako první. Perfektní grafické zpracování, citlivý překlad, dvojjazyčnost, humor - ten je ale velice specifický a asi nesedne úplně každému (jak usuzuji z komentářů níže...). Každopádně já jsem se u knihy skvěle bavila - kolo bez šlapek, protože se na něm jezdí jen z kopce, vysoké dveře a stropy, protože pan Blahoš rád nosí cylindry... Příběh sice nemá nějakou úchvatnou zápletku, ale rozhodně není předvídatelný, na to je příliš originální.
Takovéhle pohádky chci jednou číst svým dětem.

6 28.08.2016

Příjemné překvapení. I když v knížce moc písmenek nenajdete, stejně je to moc pěkné počtení. Jeden příběh jsem sice nepochopila, ale ty ostatní byly moc pěkné. Nejvíc mi v hlavě utkvělo Vyznání, bylo to smutné a vtipné, takže pro mě optimální kombinace. Ale i ostatní příběhy stály za to.

28.08.2016

Hrozně se mi líbil ten nápad, jen mi přišlo, že ta kniha měla obrovský potenciál, který nenaplnila. Neustále jsem si u čtení říkala, já bych to napsala jinak (ne, že bych uměla psát...). Celé to bylo hrozně prvoplánové. A i když mě na jednu stranu těšilo, že kniha nekončí žádnou záchranou světa, stejně mi bylo líto dětí, co v Grange hallu zůstaly, vážně mě překvapilo, že Anna nevzala Sheilu s sebou... Jsou to opravdu těžce zasloužené tři hvězdičky a knížku moc doporučuju.

2 19.08.2016

První, co mě na knize upoutalo, byly nádherné ilustrace (vzápětí jsem zjistila, že je má na svědomí Nikkarin, což mě v rozhodnutí číst, jen utvrdilo).
Druhá, myšlenka navazující se týkala Kréty, kterou miluji, jedno z nejkrásnějších a nejpřátelštějších míst, které jsem navštívila.
Třetí - miluji řeckou mytologii a tradice, tato kniha nabízela bližší náhled na tauromachie i řadu dalších řeckých tradic.
Čtvrtý bod vlastně s obsahem knihy jako takové vůbec nesouvisí, ale jméno Nausika mi připomínalo Naušiku od Miyazakiho.
Takže bylo jasné, že si knížku musím přečíst, moc se mi líbila, jen ten závěr mi přišel poněkud uspěchaný.

2 19.08.2016

Po knížce jsem sáhla hlavně proto, že když jsem viděla anotaci, začalo mi v hlavě neodbytně vrtat, jak by to asi tak mohlo skončit. Bylo jasné, že takhle nemůže žít navěky, takže jsem byla vážně zvědavá ve kterém těle nakonec skončí. Vlastně ani nevím, co jsem si přála, protože moje názory se dost rychle střídaly, žádná možnost nebyla optimální. Jak už tu bylo řečeno, konec nebyl moc originální, ale nic lepšího bych nevymyslela a byl pro mě celkem uspokojivý. Jessica byla sympatická a děti jsem si zamilovala. Daniel byl sympatický, ale nijak mě neuchvátil. Prostě taková příjemná oddechovka.

1 19.08.2016

Celé se to nějak hrozně jednoduše vyřešilo. Na začátku děsiví, démonizovaní Stornové... na konci se ukáže, že lord Storn je vlastně jen takový příjemný nerudný stařík - musím říct, že jsem si ho dost oblíbila :D . Navíc byl jeden z bratrů vždycky hrozně idealizovaný. Na začátku to byl Conn, zatímco Alastair byl zhýčkaný parádník bez laranu. Zatímco na konci byl Alastair plný pochopení a Conn chce pomstu. Bylo to poněkud matoucí. Navíc jsem u autorky zvyklá na drsnější konce. I když je pravda, že i tady se vdávali dívky velmi mladé a navíc tu byla ta tragédie na začátku...
Jiné díly se mi líbili víc :)

1 19.08.2016

Já musím říct, že mě neskutečně mrzí, že autorka opět použila svoji osvědčenou šablonu. Ne, že by tenhle Pinter byl špatný, jen se chová naprosto stejně, jako všichni její bratři. Pinter z jedničky a z pětky je naprosto jiný člověk. Těšila jsem se, že příběh konečně bude mít trochu jiný průběh a toho jsem se nedočkala. Ne, že by to bylo špatné, ale celé to bylo trochu nedotažené. Kdyby si ti dva občas řekli to co si skutečně myslí, celou knihu by to zredukovalo asi tak na čtvrtinu...

1 07.08.2016

Kdyby to byl první díl, bylo by to vážně dobré, ale vzhledem k tomu, že je to v podstatě pořád to samé dokola... Koně jsem vždycky měla ráda, takže s prostředím, ač není příliš originální, jsem byla spokojená. Gabriela jsem měla ráda už od začátku, byl mi sympatický už jenom tím, že na rozdíl od svých starších bratrů se něčemu skutečně věnoval, i když to taky nebyla zrovna zdravá zábava. Virginii jsem měla celkem ráda, už jenom pro její odvahu jsem ji musela obdivovat. Celkově to ale dost běželo podle osvědčené šablony...
Babičku jsem měla celou dobu dost ráda, ale musím říct, že u jejích a Generálových scén jsem smíchy padala málem pod stůl... ale tak proč ne XD .

3 07.08.2016

Mě se tenhle díl líbil víc než ten první, Jarret mi tak nějak sednul víc než Oliver a Annabel byla víc lidská než je u hrdinek tohoto typu literatury obvyklé. Nejlepší byl ale stejně George, který "se choval jako dokonalá malá gardedáma" musím říct, že urputnost s jakou hájil počestnost své "tety" byla roztomilá - a nad Jarretovými rozpaky, co mu má na jeho dotazy odpovědět jsem se upřímně zasmála. Asi nejzajímavější stránkou celého příběhu pro mě ale byly karetní hry, takovéhle hry, co už dneska nikdo nehraje mně totiž neskutečně zajímají (i když jsem ve většině z nich mizerná...).

4 07.08.2016

Musím říct, že autorčino výrazivo mě často značně tahalo za uši, buď je přehnaně poetická, nebo zase přímá jako vystřelený šíp (a každým dílem se to horší...). Hlavní hrdinové byly vcelku příjemní, i když musím říct, že nejvíc mě stejně bavil Freddy, jeho naivita a vášeň pro koláče skutečně neznala mezí :D .

2 07.08.2016

Čaroprávnost mě příjemně překvapila, protože jsem tu dostala to, co jsem v Pratchettových knihách tak dlouho postrádala - děj... Pořád nejsem úplně spokojená, ale rozhodně to s ním nevzdávám. Věřím, že jsem prostě jenom ještě nenašla tu svoji knihu.

5 07.08.2016

Bylo to drobet přitažené za vlasy... Ale co by člověk od podobné knihy čekal :D ... Poetická označní a přirovnání (obvzláště nejruznějších částí těla) mi sice trochu lezla krkem, ale musím říct, že byla také neomezeným zdrojem mého veselí. Svůj účel tato kniha rozhodně splní, pokud máte náladu na něco jednoduchého, můžu ji jen doporučit - nehledejte v tom, ale žádnou historickou přesnost, té se tu skutečně nedočkáte...

3 30.07.2016

I když se v tomhle díle děj rozjíždí (pozitivní fakt), musím ho označit za trošku slabší, než jeho předchůdce. Nemůžu si pomoct, ale Alex mi tu přišel značně hloupější než v předchozích dílech, teď mám na mysli jeho únik z Vdovina paláce - nechápu, že mu nedošlo dřív, že ho asi nechtějí jen uvěznit. (Divím se, že po všech těch jeho "podplavávacích akcích" s sebou už preventivně nenosí kyslíkovou bombu.) Ale celkově tam bylo víc drobností co nesedělo... Stejně jsem si to ale užila a vážně mě mrzí, že u sebe nemám další díl, takovéhle konce by se vážně měly zakázat, je to vydírání čtenářů...

1 30.07.2016

Docela pěkná knížka, ale v porovnání s jinými Dahlovými knížkami to taková sláva není. Na Obra Dobra, Matyldu ani Karlíka to prostě nemá. Chybí tam příběh a první půlka jsou vlastně jen krátké příhody z jejich života. Ale jestli máte rádi Dahla, tak rozhodně doporučuju, zasmějete se.

1 25.07.2016

Když jsem po knížce sáhla v knihovně, ani jsem nevěděla co čekat, proto jsem mohla být překvapená jen příjemně. Občas jsem si sice u některých částí nebyla jistá, jestli je to minulost nebo přítomnost a některé věci byly trochu uspěchané a nesnáším jméno Fortunato, ale výsledek byl velice dobrý a už se těším na další část. Kupodivu mě ani tak nezaujaly hlavní postavy - Yliador Vincente mi přišel, na zkušeného námořníka a několikaletého špiona trochu naivní a neopatrný, Celadrina zase neudělala nějaký trvalejší dojem, její postava se zakládá na blonďatých vlasech (aby byla v patřičném kontrastu k Tiffany), tím, že se všem líbí a každému je sympatická a pokaždé ví co udělat (například jít do hostince, nebo popadnout vědro), čímž kapitána samosebou ohromí. Kupodivu mi asi nejsympatičtější připadal Hnědoočko a za naprosto nejzajímavější postavu musím označit Rhiannon, i když ta tedy není moc sympatická...

2 25.07.2016

Bože, ten konec tak není fér, kdybych to věděla, zarezervovala bych si v knihovně i další díl!
Komentář bude pravděpodobně obsahovat SPOILERY...
Musím říct, že na začátku jsem čekala, že skončí s Joshem, v průběhu jsem si začala uvědomovat, že ne a celkem mi to vadilo, ale na konci už jsem za to byla ráda. Peter se možná často choval jako debil, ale stejně jste si ho museli zamilovat. I Lara Jean byla mi byla sympatická, i když mě občas děsilo, co všechno jsem s ní měla společného - skoro všechno až na to lyžování a lhaní... a učení :) . I Kitty jsem si zamilovala, i když mi občas přišla vážně rozmazlená. U knížky jsem se nasmála a můžu ji jen doporučit.

1 25.07.2016

Nemohla jsem se od toho odtrhnout (přečteno během 24 hodin) a vážně se mi to moc líbilo. Není to nic nového, ústřední postavy jsou možná až moc dokonalé (ale opravdu jen ty dvě, ty zbylé jsou vlastně dost šílené) a některé náhody nepravděpodobné, ale nic z toho vám nevadí, protože Garettovic rodina je prostě úžasná, kdo by si neoblíbil George, Andy, Patsy, paní i pana Garetta a další členy rodiny. Občas jsem měla pocit, že z Grace polezu po stropě, ale i ona se nakonec "polepšila". Na jednu stranu jsem trochu rozčarovaná z toho, že s Nan se to nedořešilo, ale zase je to reálnější, ne všechno končí happy endem. Skvělé čtení na léto (i na zimu...).

3 09.07.2016

Tak tohle pro mě bylo trochu zklamání. Některé povídky byly moc pěkné, ale smysl jiných mi zase naprosto unikal. Na všech se mi ale líbili odkazy na jiná fantastická díla, pochybuji, že jsem pochytala všechny, ale byly to takové pěkné upomínky.
Nejvíc se mi líbilo Padesát odstínů tygří srsti (i když některé věci tam moc nedávaly smysl... nebo byly možná jen nedovysvětlené?) a Pramen života (ten konec byl sice trochu moralizující, ale co...).
Pěkné byly taky: Nová Gotika, která na mě měla ale trochu rozvleklý začátek, kde vůbec netušíte, k čemu mají všechny ty nitky sledovat. Přadlena osudu, které v podstatě nemám co vytknout, jen mě prostě tolik nezaujala. Nebe a hvězdy - mám dojem, že by se to prostě dalo napsat líp... Byly tam takové hluché momenty, ale celkově byl nápad dobrý. Ples příšer byl vtipný, ale bylo to takové dost útržkovité. Změna vedení také nebyla špatná.
Neočekávaný dýchánek byl sice vtipný, ale bylo to bez pointy. Koblih, Autobiografie průvanu a Zasadil dědek dýni mě nijak neoslovilo. Křik Harpyje byl hrozně pesimistický, i když musím říct, že to zase mělo originální nápad a celkové provedení nebylo špatné. Čím budu až vyrostu... se do té sbírky naprosto nehodilo a... bylo to fakt divný. Zítra bude válka - tady mi ta pointa prostě asi jen uniká... Cihla, Malta - nebyla špatná, ale prostě mě to nebavilo...

2 08.07.2016

Tak tohle byl rozhodně skvostný nápad, celá ta myšlenka světa, kde kouzla jsou slova psaná v různých jazycích je úžasná. Samozřejmě i z toho vyplývající terminologie, která tím dostává zcela nový rozměr - cenzurovat, editovat atd. I když musím říct, že zároveň mi to trochu připomínalo programování/moji noční můru :D. Také tu byla vidět autorova inspirace vlastním problémem s dyslexií, což rozhodně hodnotím kladně. Bohužel tu byly nějaké dějové nesrovnalosti, jakási kostrbatost textu, neumím to dost dobře vysvětlit, zkrátka to šlo napsat líp, ale věřím, že v příštím díle se to zlepší. Vážně se na něj těším.
Tahle připomínka je dost hloupá a trochu nedospělá, ale chyběla mi tu nějaká ta romantická linka, nemusela by být výrazná (vlastně jsou většinou lepší ty nevýrazné), ale prostě mi tu nějak chyběla ženská hrdinka , ne že by Deidra byla špatná, ale... je to divná představa.
Taky mě neskutečně nudily snové pasáže, vím, že pro děj byly důležité, ale z nějakého důvodu, bylo pro mě hrozně únavné je číst...

1 06.07.2016