Jass komentáře u knih

Komentář obsahuje lehké spoilery, ale snažila jsem se to udržet nekonkrétní.
Většina komentujících se tu shoduje, že minimálně stylem autorka na Austenovou skvěle/přijatelně navazuje. Omlouvám se, ale musím nesouhlasit... Austenová, ač je oblíbená, je v Česku neuvěřitelně nedoceněná autorka, zdá se, že si většina jejích čtenářů neuvědomuje všechny ty podtexty, o kterých ve svých knihách píše a stále ji bere jen jako autorku romantických příběhů. Při povrchním pohledu se snad skutečně může zdát, že na Austenovou navazuje, nicméně pokud se do příběhu ponoříte hlouběji, zjistíte, že pod hladinou příběhu je pusto prázdno po pěšině, žádné sdělení, žádné vážné téma, o kterém se nesmí mluvit naplno, nic. Navíc autorka nakusuje pár poměrně citlivých témat, která pak úplně korektně nezvládá (paiderastrie, abych použila dobový nehanlivý termín...).
Co se postav týče... skutečně šustí papírem, Camilla s Alethou vcelku ujdou, ale Letty má snad působit jako komická vložka či co? Pro mě to teda po třech stránkách repetitivních reakcí vtipné být přestalo, přitom na začátku měla určitý potenciál... Fitzwilliam snad prodělal lobotomii, aby mohl pošťuchovat děj tím správným směrem a pár vedlejších postav mělo určitý potenciál, který se ale autorka rozhodla zazdít. Jediná postava, která mě skutečně bavila a která se skutečně povedla je Lydie - nikdy jsem jí v Pýše a předsudku neměla ráda, nicméně tímhle novým pohledem si získala určité moje sympatie. (Když je Lydia vaše oblíbená postava, víte, že je zle...)
Teoreticky celkem oceňuji nejasnost toho "kdo s kým skončí", nicméně mi to ještě víc znesnadňuje si knihu oblíbit. (Přesto jsem typovala poměrně přesně, i když řada mých odhadů byla naprosto mimo rámec mé nejdivočejší fantasie...)
Historická přesnost téhle knihy je podivná, v řadě otázek je naprosto nepřesná, ale pak vzápětí uvede informace tak podrobné (na jiné téma), že je zřejmé, že autorka si nějaké průzkumy dělala... Důsledkem všech těchto okolností, ale autorka zůstává na pomezí - nemá hloubku ani historickou přesnost Austenové, ale zároveň se ani nejedná o červenou knihovnu, kde člověk tuto přesnost neočekává... Navíc je to hrozně dlouhé (to mě neuslyšíte říkat často), 400 stránek je tu opravdu nadbytečných, rozjezd je pomalý a i když už se to skutečně rozjede, tak to není zas až tak extra. Tolik zrušených zasnoubení a úprků jsem v jedné knize snad v životě neviděla (Devereux se má vážně co učit...).
Ten závěr byl zkrátka fraška... Vlastně mě to dost mrzí protože to mělo určitý potenciál... Český překlad mě navíc neustále vytrhoval, určité anglicismy je vždycky dobré zachovat, protože to přenáší ten správný britský pocit. Možná by to bylo snesitelnější v angličtině...

3 25.01.2021

Už jenom ve vazbě je tohle proti "předchozímu dílu" dost zlepšení. Ale možná na tom má svůj podíl i to, že se k téhle knížce přes tu první tolik lidí neprokousalo... a to je škoda, protože tohle bylo vynikající. Už od začátku jsem se daleko lépe chytala a Bouzkova část, která byla pro mě v minulém díle takřka nepochopitelná byla tady zkrátka perfektní. To, co jsem autorům v minulém dílu vyčítala - nedostatečné zdůraznění linie, kterou sledují - je tady výrazně vylepšeno, pravda část o Xenofantovi byla dle mého skromného názoru trochu příliš dlouhá, nicméně úzce pracovala s původními zlomky a na závěr vše shrnula (kdybych to byla bývala věděla, tak bych si poznámky dělala až z toho shrnutí... no co už...).

"Dionýsos není jen spojujícím duchem vína, ale nabízí nově založenou individualitu, zprostředkovanou maskou. Maska identifikuje člověka s bohem nebo héroem - a možnost jejího sejmutí otevírá možnost individuality. Je také patronem divadla, "podívané". Je dárcem možnosti společně nahlédnout i možnosti společně prožít. Je dárcem vhledu, neboť je i komplementem k Apollónovi, ale i dárcem mánie, prožitkového šílení v touze po obnově celku."

Potřebujete číst předchozí knihu, abyste si mohli přečíst tuhle? ... ne... není to nutné a jedna moje část chápe, proč byste ji mohli chtít přeskočit. Na druhou stranu bych řekla, že se to nevyplatí... Události předchozí knihy jsou v nutných místech naznačeny, ovšem jen velmi povrchně (pochopitelně...) a pro plné pochopení autorského záměru je jistě vhodné přečíst si obě.
Pokud vás zajímá antická filosofie, případně počátky filosofie nebo historie mentalit a myšlení, tohle by vám rozhodně nemělo uniknout. Není to úplně nejsnadnější čtení, ale ani nejnáročnější a pokud ke knize přistupujete s nějakými předchozími znalostmi, měli byste být v pohodě...
P.S. Po nahlédnutí do další knihy co mě čeká cítím, že je tu ještě jedna věc, která si zaslouží docenění. Poznámky pod čarou jsou pod čarou a ne až na konci knihy! Ach ty malé radosti...

3 27.12.2020

Tahle kniha je výborným, příkladem toho, jak důležitá je obálka a grafická úprava knihy, tahle kniha je totiž skutečně nádherně a přitom jednoduše udělaná. A kdyby nebylo její vizuální podoby, pravděpodobně bych si jí nikdy nevšimla, natož aby se mi zaryla tak hluboko do paměti.

Na chvíli jsem se odmlčela. "Ale Juniper, pochopím, když se rozhodneš zůstat v Merrows. Prostě to řekni. Povím to ostatním."
Čarodějka mi přitiskla svou drobnou dlaň na srdce. "Ne, nezůstanu tady bez vás. Budeme proti příšeře bojovat společně."
A nejspíš proti celému Helu, ale i tak se mi ulevilo, že to řekla. Mé srdce bilo silněji, když byla Juniper nablízku. Můj život zářil jasněji, když v něm byla ona.
Možná jsem měla trvat na tom, aby tu zůstala, dokonce se s ní pohádat, ale nechala jsem ji, ať si vybere svou vlastní cestu. Ve Vorsku to podle starých zvyklostí byla známka úcty. Známka lásky.

Dlouho mi trvalo, než jsem zcela uchopila problém, který s touhle knížkou mám. Nemám nic proti pomalým začátkům, až naopak řekla bych, jenomže jak první stránky ubíhají, čtenář stále netuší v jakém světě se nachází. Možná jsem trochu natvrdlá, ale přišlo mi, že ta severská atmosféra přišla o dost později než měla (pro mě zcela až v Rothově síni). Přitom by stačilo zmínit mechové polštáře a větší rozmanitost bobulí které sbírají... A, no, nejsem tu proto, abych vymýšlela způsoby, kterými toho měla autorka dosáhnout, ale osobně mi trvalo hrozně dlouho než pro mě začal tenhle aspekt příběhu fungovat. Do té doby na mě všechny jejich hrdinské výkřiky působili spíš směšně, protože jsem nebyla schopná si je zařadit do té správné tradice.
Nevzpomínám si, jestli jsem někdy četla fantasy v němž by do takové míry v centru stály ženy. A za to palec nahoru. Celkově mi sice přísné dělení některých skupin podle pohlaví přišlo zvláštní, ale... nebylo to nesmyslné, takže budiž. Když se autorka konečně trochu rozjede, tak je atmosféra její knihy nádherná. Také určitá ambivalentnost celého příběhu si zaslouží docenění, i když místy mi přišlo, že už to možná přece jen autorka trochu přehání.
Závěr se mi líbil, šla jsem do toho s tím, že kniha žádné pokračování mít nebude, ale... další díl si přečtu.
(edit: Na goodreads se ale píše, že je to standalone? Víte někdo jak to teda je, mě totiž přišlo, že ten konec naznačuje pokračování...)

3 30.11.2020

Andersenovy pohádky jsem si už dlouho chtěla přečíst a konečně na ně přišla řada. Ač je hodně z nich slabších, rozhodně jejich poctivé četby nelituji. Přijde mi, že je to jedna z těch knih, která inspirovala mnoho dalších (Narnie?) a je pevně zakotvená v naší kultuře.
Za mě nejlepší pohádky (velmi subjektivně řečeno, snad bych tedy raději měla říct, moje nejoblíbenější): Mořská ženka, Slavík a Šťastná rodina (vím, poslední volba je trochu netypická...)
(Pokud vás zajímá můj bližší názor, pak jsem jednotlivé pohádky komentovala zvlášť.)

3 28.11.2020

Zcela subjektivně takhle kniha nepatří mezi mé nejoblíbenější, nejsem si jistá proč, ale změna prostředí mi tak docela nesedla a Hugh mě jako postava vyloženě vytáčí. Na druhou stranu spousta lidí tyhle dvě věci oceňuje, takže se rozhodně nejedná o nějakou závadu, jen osobní preferenci... Sázky jsou tu vysoké a autoři to zvládli naprosto výborně, tenhle díl skutečně bolí. Je zajímavé, jak se jinak vkus posouvá, při prvním čtení mi Desandra přišla až trochu příliš obhroublá a Christopher až trochu moc záhadný a nepochopitelný... Pro obě dvě tyto postavy jsem teď našla zcela nové sympatie, pořád nepatří mezi mé naprosto nejmilejší, ale... člověk zvládne jen určitý počet oblíbených postav... Mnoho mých favoritů v tomto dílu bohužel chybělo - Roman, Julie a o Dali už snad ani nemluvím, protože tu už jsme neviděli od čtvrtého dílu. Celkově mi teda tenhle díl až tolik nesedí, nejsem fanoušek vztahového dramatu a hodně mých oblíbenců chybí, nicméně je to stále solidní pokračování a jeho četbu jsem si moc užila.

3 15.10.2020

Taky se vám někdy stává, že úplně zapomenete, jak některou postavu zbožňujete dokud se s ní zase nepotkáte? Roman je pro mě takovou postavou, já toho chlapa zkrátka zbožňuju.

"No, budu muset jít," řekla jsem.
Roman krátce vzhlédl a spiklenecky se zeptal: "Myslíš, že bych spustil požární kropiče, kdybych dramaticky zmizel v oblaku černého kouře?"
Naklonila jsem se k němu a tlumeně prohlásila: "Nejspíš. Ale jsem ochotná zavřít na chvíli oči a předstírat, že se to stejně stalo."
Zavřela jsem na delší moment oči, a když jsem je znovu otevřela, byl pryč.

Já vám nevím, něco na tom chlapovi mě zkrátka bere... (A hojně k tomu přispívá ten Ijáček, moje obsese s Medvídkem Pú totiž dosahuje naprosto neměřitelných rozměrů...) Což neznamená, že nefandím Rafaelovi a Andree, fandím, ti dva k sobe zkrátka patří. Jen by se měli smířit s tím, že Roman je hvězda pořadu... (scéna s nečisty je naprosto top)
Jinak je tenhle díl skvělý jako každý, jen dostáváme trochu jiný úhel pohledu na věc (a hlavně na Kate...). A i druhá novela s Kate je fajn. Celkově si vůbec nemám na co stěžovat.

3 15.10.2020

Tak tohle bylo o dost lepší než jsem čekala, nesetkala jsem se s autorem poprvé, ale v podobě výňatků bylo jeho dílo daleko méně srozumitelné. Řada informací se mi díky této knize propojila a její informační hodnota byla skutečně vysoká. Místy mě iritovalo opakování stejných informací, ale hádám, že opakování je matka moudrosti a pokud budete knihu číst delší dobu (jako každý normální člověk), pak vás to pravděpodobně obtěžovat nebude...
Místy se zdá, že by se kniha mohla jmenovat Náboženství a společnost ve Francii, protože zbytek Evropy tak nějak tvoří poznámky pod čarou, ale co už alespoň se k tomu autor sám doznává. Zkrátka celkově velmi zajímavá kniha, u které jsem neočekávala, že mě tak zaujme (moderní dějiny nejsou zrovna můj šálek čaje). Celkově skvělé, jen editura mohla být provedena ještě lépe (oproti některým neexistujícím současnosti samozřejmě naprosto výborné), jedno číslo v nadpisu je špatně a řada vět je vychýlená z větné vazby a nedává smysl (to si pak člověk není jistý, jestli je tak pitomý případně vyčerpaný četbou, že tomu nerozumí, nebo jestli se chyba stala někde jinde...)

3 04.09.2020

Tohle bylo zajímavé... Mám slabost pro "divňáky", takže se mi to líbilo, na druhou stranu mám pocit, že knížka dost těžce naléhá na svoji hlavní postavu a trochu zanedbává příběh. Ne, že by nebyl zajímavý, ale byl trochu moc předvídatelný... Nevím, upřímně nevím, co přesně vytknout, líbilo se mi to, přečetla jsem ji za jedno dopoledne, ale něco tomu chybělo. Jinak Marcelo (mimochodem ani přes opětovnou připomínání, že jeho jméno se má vyslovovat Marselo jsem se nedokázala od Marčela oprostit) se zaobírá řadou pro mě zajímavých témat - náboženství a hudba - takže to pro mě bylo další neobjektivní plus, na druhou stranu právnické řeči mě často mátly a nevěnovala jsem jim v podstatě žádnou pozornost. Z nějakého prazvláštního důvodu jsem si vybudovala slabost pro Ixtel a jsem ráda, že jsme ji v rámci knížky nakonec potkali. A oblíbila jsem si i Auroru a Jasmine. (Tenhle komentář přestává být koherentní, a tak už raději skončím...)

3 06.06.2020

A znovu mě překvapilo, jak se mi Villon krásně čte. Čte se mi tak dobře, že občas mám pocit, že letím a musím se vrátit o kus zpátky, protože netuším, o čem posledních pár řádků bylo. Asi je to tím krásným úderným rytmem, který všechny Villonovy básně mají. Zkrátka nádhera.
Z doslovu nejsem úplně odvařená, je znát, že už je starší a... stále se domnívám, že mluvit o Villonovi jako o misogynovi je nepřesné. Villon popisuje určitý temný undergroundový svět plný špíny, zločinu, oběšenců a prostitutek. Je klerik a je i zločinec. A je zklamaný životem, ale přitom žije naplno. Je plný protikladů a je žijící protiklad a stejně rozporuplný je i jeho vztah k ženám. Miluje je a nenávidí je - což je vcelku logické. Ženy, které nejvíc chtěl ho odmítaly, pravděpodobně proto, že měl děravou kapsu... Kdo by z toho nebyl alespoň trochu zahořklý? Villon je pořádně zahořklý a vykresluje ženy, které perfektně zapadají do jeho temného světa. Přesto je tam určitý zdráhavý obdiv, který se marně snaží skrýt. Obdivujete přece tygra, i když máte strach, že vás sežere...
To je ale jen moje interpretace, překlad básní je krásný, Villon je skvělý, doslov je průměrný... Rozhodně stojí za přečtení :-)

3 03.06.2020

(SPOILER) Proč... můžete mi někdo vysvětlit, proč jsem měla dojem, že tuhle sérii potřebuju dokončit, když to byla naprostá ztráta času? Každopádně se stalo, a teď k tomu musím něco napsat...
Obsahuje pár lehkých spoilerů...
Zjistila si autorka vůbec někdy cokoliv, o kterémkoliv tématu, o kterém se rozhodla něco napsat? Pochybuji... Na její historické nonsensy už jsem byla díky předchozím dílům jakž takž připravená, ale zločiny proti zdravému rozumu mě stejně znovu překvapily. Vypíšu jen pár těch, co mě nejvíc pálí, i když mám podezření, že je to vážnější pohled na knihu, než si zaslouží...
Plaší se vám kůň? Omotejte si otěž kolem zápěstí... pokud si chcete vykloubit ruku a být tažení splašeným koněm, pak je to skvělá volba...
Bronwyn má různě barevné tartanové plédy... Barva tartanu je něco jako osobní znak klanu, to je jako kdyby Montgomeryové měli víc erbů... Navíc to ani v příběhu nehrálo žádnou roli, kdyby aspoň... no nic, zkrátka kravina.
Psychologie... Elizabeth byla poměrně zajímavá hlavní hrdinka. Její hrůza z mužů byla pochopitelná, ale způsob, kterým se k ní Miles choval by se jí ho určitě nepomohl zbavit. Miles... přiznávám je rozhodně lepší protagonista než Gavin nebo Raine, ale... ježiši kriste, vždyť tu ženskou opil, aby se s ní mohl vyspat. A... pak se zas choval jako kretén, když si neposlechl, co mu chce říct a automaticky předpokládal to nejhorší. Jak můžete předpokládat to nejhorší od toho koho milujete, a pak, i když už zjistíte pravdu, mu to stejně dát sežrat... no sorry, ale tohle definitivně není sexy. I když Elizabeth musím přiznat slušnou vytrvalost, nádobí po něm vydržela házet dlouho, i když osobně si myslím, že není potřeba používat násilí k řešení všech problémů.
Kit... víte, děti nejsou vždycky andílci. Zvlášť když jim jsou čtyři a musejí se pár dní potácet divočinou. Nechápejte mě špatně, Kit byl jedna z těch lepších postav, ale mohl být alespoň trochu realistický...
Tímto radši skončím... pointou je, že nelogičnost děje u tohoto žánru očekávám a počítám s ní, ovšem zločiny proti selskému rozumu... nemůžu říct že mě to rozčílilo, spíš jsem se výborně bavila celou tou nesmyslností...

3 03.06.2020

"Je smutné si uvědomit, že příroda mluví a lidstvo ji neposlouchá."
Ve znamení tohoto citátu se vskutku nesla celá kniha, protože (odhadem) 2/3 zvířat, které jsou nám představena, jsou ohroženy... Je to smutný svět. Nicméně knížka je krásná a vskutku poetická (trošku mě z některých stránek chytaly záchvaty fobie, ale... to je můj problém). Dozvěděla jsem se spoustu nových informací, i když jsem se o zoologii dřív docela dost zajímala. Rozhodně doporučuji všem zvířecím nadšencům. Jen nečekejte vyčerpávající knihu, přece jen má jen 150 stránek a polovina z toho jsou ilustrace - klidně by mohla být trochu delší... Trochu nepraktická je světlá papírová obálka, až po dočtení jsem si všimla, že přesto že jsem se v zacházení s ní snažila být opatrná, na obalu už se objevilo několik skvrn... naštěstí docela splývají s pozadím...

3 25.03.2020

Tuhle knihu jsem dostala darem před několika lety, začala jsem ji tenkrát číst a i se mi dost líbila. Netuším proč jsem ji tenkrát nedočetla - skončila jsem za conquistadory - každopádně teď jsem se konečně donutila k ní vrátit... a už jsem trochu mimo cílovou skupinu. Ale zkusme pro jednou začít pozitivně...
Knížka obsahuje řadu příběhů objevitelů a dobyvatelů, psaných záživně, zábavně, příběhem... Ukazuje problematičnost takových lidí - ne každý objevitel je hrdina, motivace lidí mohou být různé. Představuje ty nejznámější, ale i ty méně známé, minimálně o jednom (ale spíše jich bude víc...) jste pravděpodobně neslyšeli.
Velmi naturalisticky na mě působil příběh Alexandra Mackenzieho, obzvlášť z nošení kánoí skalami mi naskakovala husí kůže (vím jak náročné může být přenést jeden horší jez, co pak takové hory...).
Co mě nepotěšilo... Autor dost tvrdě protlačuje vlastní názor a nedá vám možnost utvořit si svůj vlastní. Vím, že je to určené pro mladší a že občas je dobré zdůraznit, že to, že je někdo centrem děje ještě neznamená, že je "klaďas", ale neustále zdůrazňovat jak je někdo chamtivý, když to vidím sama?! Trochu to uráží čtenářovu inteligenci... Dělá to i v obrácených instancích, většina pozdějších objevitelů je zase téměř svatořečena, i když by si patrně čtenářovu oblibu vysloužili i bez toho. To samé se projevuje pokaždé, když autor zmiňuje náboženství... Připravte se na to, že křesťanství je vždycky špatně. Na jednu stranu má v řadě bodů pravdu - papež rozdělující svět mezi Španělsko a Portugalsko, zvěrstva posvěcená vírou... Ale v řadě událostí je nepřesný, snažím se sama sebe přesvědčit, že nezáměrně, aby posílil vlastní stanovisko. Jeden příklad za všechny - křížové výpravy. Křížové výpravy byly hrozná záležitost, krvavá, násilná, došlo k řadě událostí ke kterým nikdy nemělo dojít. A je i pravda, že zisk byl jedním z motivačních činitelů ALE pravdou také zůstává, že většina Evropy v té době byla v naprostém šoku z toho, že nedošlo k druhému příchodu Krista, konci světa v roce 1000. Bylo to velké trauma, velký problém, který tu autor zcela pomíjí, ke křížovým výpravám došlo z velké části proto, aby mohl být osvobozen Kristův hrob a mohlo dojít k jeho návratu... to, že si na tom řada lidí namastila kapsu je samozřejmě věc druhá...
Tohle všechno by vás ale nemělo odradit, je to v podstatě na pozadí, a když nebudete dávat příliš dobrý pozor, můžete to naprosto bez problémů ignorovat. Autor navíc často uvádí pasáže z deníků a čerpá z hodnověrných zdrojů, takže celkově se jedná o počin povedený - nicméně je třeba brát ho s rezervou...

3 25.03.2020

Konečně jsem se dostala k pokračování o Anně a nutno dodat... první díl je srdcovka a vždycky bude, ale... tohle byla taky krása. Anna je zkrátka skvělá, poklidný život v Avonlea není tak úplně poklidný, ne všechno tak úplně vychází a Davy je naprosto nepřekonatelný. A pak je tu samozřejmě Gilbert... No, dočetla jsem to už před trochu delší dobou, tak nebudu dál plácat, pokud se vám líbil první díl, rozhodně se pusťte i do dalšího.
Zmíněné problémy s jazykem jsem neměla, protože jsem četla v angličtině. (Což mimochodem moc doporučuju, není to tak těžký a původní vydání je tuším trochu proškrtané - první díl určitě u dalších nevím - a to současné necenzurované mě zkrátka pekelně rozčiluje překladem jmen... zkrátka Marilla, ne Marie... - to má teda i to staré vydání, ale... no prostě v angličtině si to užívám daleko víc...)

3 22.02.2020

(Edit: Odhalila jsem, že mám vážné potíže s komentováním knih, které mě skutečně nadchly. Tahle mezi ně patří a proto je komentář plný naprostých blábolů... Berte to prosím jako token mé naprosté lásky.)
Tahle kniha mě naprosto uhranula. Po tři dny (více méně) jsem ji nemohla odložit dokud ji nedočtu... nenechte se zmást, je tlustší než vypadá... Moc mě to bavilo, Emma je nadčasová hrdinka a její protějšek možné není pan Darcy... ale to je pro Emmu jenom dobře, mám podezření jejich setkání by skončilo přinejlepším ostrou hádkou... Ne, vážně moc se mi to líbilo, veškeré drama, které kniha obsahuje si Emma zvládne vytvořit sama... Určitě se k ní někdy vrátím...

3 22.02.2020

Emily Dickinson mám moc ráda, bohužel překládat její básně je těžší oříšek než se zdá a překlady jsou... průměrné. Nicméně přesto jsem ráda, že mám knížečku doma...
Moje oblíbená 361
What I can do - I will -
Though it be little as a Daffodil -
That I cannot- must be
Unknown to possibility-

Co zvládnu- to udělám,
byt je to drobnost - jako tulipán.
Co nezvládnu- to chtít
si nesmím dovolit.

3 22.02.2020

KDOPAK TO SEDÍ TAM V TOM SVĚTLE U OKNA?
Jenom já a můj stín, jenom my sami dva.
Až lampa dohasne a tma se rozhostí,
potom však i ten stín člověka opustí.
Nechá mě zase,
zase, běda mi,
jenom s mou samotou a s mými slzami.

Půvabná básnická sbírka, její četbu jsem si skutečně užila. Grafické zpracování knihy je kouzelné. Doporučuji.

3 22.02.2020

Není se co divit, že je tento básník filosofy tak oceňován, jeho poesie je velmi specifická, plná metafor a obrazů, které se často vymykají schopnosti lidské představivosti. Jeho užití jazyka je geniální, a když tohle všechno spojíte s příběhem jeho života, vyjde vám... těžko říct co, ale rozhodně to stojí za chvilku pozornosti. Subjektivně musím říct, že dávám přednost kratším básním, některé takové tu jsou, jiné byly pro moji pozornost trochu moc, nicméně dovolte mi říct, že tohle vydání je geniální. Krásně uspořádané básně, někdy i ve více variantách - což je fascinující sledovat. Výbor dopisů a pojednání o autorovi. Tohle všechno tvoří poměrně celistvý obraz záhadného muže, který pravděpodobně navždycky zůstane nepochopený. Krása.

3 22.02.2020

Jeden z nejvděčnějších dárků co jsem jako malá dostala, v poslední době jsem do ní nenahlížela, ale vzpomínám si, že knížka je naprosto blbuvzdorná. Obsahuje jak rady týkající se první pomoci a krizových situací, tak třeba jak správně vytřít podlahu a základy etikety... Teď už by mě asi tak nenadchla, ale dříve když jsem nevěděla, tak to byla moje první volba...

3 06.04.2019

Co o to, čte se to skoro samo, ale... pro ty, co nechtějí číst Bibli, ale zajímá je Ježíšův příběh je to asi dobrá volba. Já jsem ale Nový zákon četla a letos chodím na výkladové přednášky Janova evangelia, takže mě akorát rozčilovalo, že autorovi se nepodařilo zachytit ducha některých situací. Navíc autorská invence tu byla vskutku minimální, několik pasáží bylo rozvinutých a to bylo pěkné, ale přišlo mi, že autor se zbytečně moc drží na bezpečné půdě evangelií a netroufá si rozvinout vedlejší linie, pohrát si s náměty, které jsou v Bibli jen naznačené... Takhle mi kniha nedává skoro nic navíc a pokud bych si měla vybrat po čem sáhnu, vezmu si raději ten Nový zákon, ten má daleko víc smyslu pro humor...
A co mě trochu našňuplo... Myslím si, že v evangeliích nic takového není, pokud je, tak se omlouvám, i když i tak se mě to dotýká... str.163 "Já však nechtěl spasit svět s pomocí žen; o to měli usilovat muži."

3 05.04.2019

Moc se mi to líbilo, pro tento typ milostných zápletek mám slabost, takže jsem byla relativně spokojená... co mě ale mrzí je občasná nelogičnost. A to docela... nechci nic moc říkat, abych nespoilerovala, ale... celý Šeherezádin plán... je vážně zázrak, že to nakonec fungovalo. Pokud by Chálida předtím znala, pak by to byl geniální plán, ale jak si mohla myslet, že nějakého tyrana budou její příběhy zajímat natolik, že ji nezabije... No, měla neuvěřitelnou kliku. Nicméně rozumím, že to takhle postavené bylo kvůli samotnému žánru retellingu a... vlastně to nakonec bylo zpracované poměrně nápaditě. Jsem vážně ráda, že jsem v knihovně popadla i druhý díl.

3 16.03.2019