JeKa
komentáře u knih
Habsburkové a jejich profese
Gerhard Tötschinger
Zvolené téma zní velmi lákavě, bohužel však kniha zas tak mnoho nového nepřináší. Shrnutí již známé problematiky či lépe řečeno vypíchnutí jedné problematiky ze série známých či méně známých životopisů by samozřejmě nebylo nežádoucí, nicméně autor zvolil poněkud nešťastnou formu a to hned ve dvou ohledech. Jednotlivé kapitoly se alespoň dle názvů vždy zabývají jedním odvětvým profesí Habsburků. Nicméně autor se často nechává unést jednotlivými životopisy natolik, že čtenář často tápe, proč čte v kapitole o námořnicích již deset stran o jakém si lovci apod. I sledování jednotlivých osudů je poněkud zmatečné, tak například v kapitole, která se jako celek věnuje Františku Štěpánu Lotrinskému, se z neznámých důvodů první čtyři řádky věnují Františku Josefu I. Čtenář se tak často neubrání myšlence: "počkat...cože?" Taktéž stylisticky je kniha poněkud zmatečná. Autor, ač primárně spisovatel, se po většinu času snaží držet roviny odborné literatury pregnatně citující z archivních zdrojů, tu a tam, ale najednou vstupuje do děje jeho "já" a obrací se průpovídkami ke čtenáři či přehrává dialogy z jeho bádání. Tato nejednotnost stylu čtenáře značně vytrhuje ze čtení a ač by se v beletrii mohlo jednat o dobré zcizovací prvky, do odborné literatury tyto floskule rozhodně nepatří. Autor by se tak měl již od prvopočátku rozhodnout, co, jak a o kom chce psát.
Ludvík XVI. – Král mučedník
Georges Bordonove
Tahle kniha pro mě byla hodně milým překvapením. Autor vypráví o osudech polozapomenutého krále (neboť jen málokdo o něm ví víc, než že byl manželem Marie Antoinetty a popraven za revoluce) velmi čtivým způsobem a to na základě rozsáhlého studia archivních materiálů. Nechává tak ožívat četné úryvky z pamětí králových současníků a dokresluje tak velmi poutavým způsobem společnost na sklonku monarchie. Neváhá do svého textu ani vkládat zajímavé vlastní úvahy o možnostech, které král měl v průběhu své vlády, aby odvrátil finální katastrofu. Rozhodně velmi zajímavé čtení. Škoda jen že v českém překladu kniha obsahuje spoustu drobných překlepů...
Rozum a cit
Jane Austen
Po pravdě musím říct, že Marianna mě od počátku přiváděla k šílenství a vždy jsem dávala přednost Elinor. Jinak ale typická Austenová. Skvěle vykreslené prostředí a lidské nehrdinské postavy, velmi pomalu plynoucí příběh točící se kolem získání vhodné partie (pokud možno spolu s láskou). Odhadnutelné, ale velmi milé...
Zrození Evropy
Christopher Dawson
Musím říct, že u téhle knihy jsem neskutečně trpěla. Nutno ale přiznat, že je to i tím, že se zrovna dvakrát nezajímám o středověk a musela jsem to přečíst na zkoušku, takže formou "čtu, čtu, neodkládám, neusínám,...čtu, čtu". Objektivně ale musím uznat, že pro někoho, kdo se zajímá o raný středověk, to může mít přínos. Já jsem se v tom ale dost ztrácela. Rozhodně žádné lehké čtení.
Příběh těla
Blanka Činátlová
Překvapivě čtivé. Oceňuji celkové pojetí literatury, tedy nejen té vysoké. Autorka totiž do své komparativní studie zařadila i rozbor znázornění těla v komixu či detektivkách...
Nová šlechta Rakouského císařství
Jan Županič
Není to asi úplně lehké čtení pro každého, ale pro mě rozhodně hodně důležité dílo. Proto těch pět hvězdiček. Téma je velmi zajímavé, takže doporučuju všem, kdo se zajímají o měšťanské a šlechtické vrstvy v Habsburské monarchii. Dozvíte se například jakými způsoby se člověk mohl stát šlechticem a jak mohl o svůj titul přijít.
Dorothea vévodkyně Kuronská
Helena Sobková
Prequel k předchozí autorčině knize "Kateřina Zaháňská". Tentokrát se autorka věnuje především životním osudům Kateřininy matky Dorothei. Z tohoto důvodu se, logicky, některé věci opakují, ale rozhodně to není na škodu. Autorka totiž tentokrát zvolila poněkud jiný vyprávěcí přístup, místo tradičního odborného (i když v jejím případě velmi čtivého) faktografického výkladu, používá takřka románový hlas vypravěče a hojně i přímou řeč (snad na základě studia Dorotheina deníku). Rozhodně velmi poutavé čtení. Pro čtenáře nenavyklého literatury faktu snad ještě stravitelnější než kniha předchozí. V obou případech však naprosto historicky věrná.
Evropská politika 1648–1914
Aleš Skřivan
Nelze číst jen tak za pochodu pro radost, ale jako na zdroj informací či učebnici na ní nedám dopustit!
Lexikon světových dějin 1492–1914
Aleš Skřivan
Už několikrát se mi osvědčilo, že je dobré mít tuhle knihu při ruce...
Candide
Voltaire (p)
Jiskrně vtipná konfrontace s Leibnitzovou teorií nejlepšího možného světa...a i když to nevíte: poutavý román využívající syžetu helénského dobrodružného románu...skoro by se chtělo slovo "využívající" nahradit "parazitující", neboť všechny pro tento žánr typické prvky jsou vždy významově posunuty trochu jinam...je to vlastně parodie...parodie žánru, parodie Leibnitzovy teorie, parodie světa...a jako taková logicky musí vše dohnat do extrému...i proto se na první pohled může zdát jednoduchou...
František Josef I.
Otto Urban
Dobře napsaná a udělaná kniha, oceňuji, mimo jiné, i to, že autor se ve svých historických tezích neváhal opřít i o zpodobnění císaře a Rakouska-Uherska v Musilovi a Rothovi.
Spiklenci proti Jeho Veličenstvu: Historie tzv. spiknutí Omladiny v Čechách
Jiří Pernes
Velmi poutavě napsané...četla jsem jí půjčenou z knihovny a hned po dočtení jsem neodolala a musela si ji koupit...to rozhodně hovoří ve prospěch této knihy
Nadechnout se
George Orwell (p)
Román návratu, který nefunguje...ten návrat, kniha naopak velmi dobře. Rozhodně zajímavá atmosféra předvečera druhé světové války...
Na počátku bylo slovo
Jaroslav Dietl
Román podle neuskutečněného Dietlova seriálu...na literární stránce věci je to vidět...ale jako seriál bych si to rozhodně nenechala ujít!
Tak to vidím já
Jan Kraus
Krausovy myšlenky jsou zajímavé a způsob jiskrně satirického a perfektně vypointovaného zpracování u něj nepřekvapuje. Problémem knihy však je její časovost...jedná se totiž o novinové fejetony vyjadřující se k událostem, které tehdy společností hýbaly, ale dnes, mnohé, i když ne všechny, již leží zcela zapomenuty...z toho důvodu většina narážek čtenáři uniká...
Lidé od jezera
Richard Leakey
Zajímavá, i když dnes asi už překonaná kniha o počátcích lidstva a výzkumech v této oblasti...
Tržiště senzací
Egon Erwin Kisch
Tržiště je životopisnou črtou, která se skládá z mozaiky vzpomínek na autorovy zážitky v předválečné Praze, tedy z dob pozdní Rakousko-Uherské monarchie. Obsahově mi kniha trochu připomínala Čapkovy Povídky z jedné či druhé kapsy s tím rozdílem, že Kischovy kriminální případy se skutečně staly. Dílo velmi milým způsobem dokresluje život v hlavním městě českého království a musím říct, že jeho humor a schopnost zkratky v líčení mě velmi oslovily. Mohu vřele doporučit jak zájemcům o zajímavé povídky z prostředí měšťanstva, pražské galérky a novinářských kruhů tak pro zájemce o dějiny Podunajské monarchie.
Otec Goriot
Honoré de Balzac
Balzac je Balzac...člověk se musí prokousat prvními 30 stranami popisů a pak jej to vtáhne tak, že ho ta knížka vyplivne až na samém konci...nutno jen vytrvat těch prvních 30 stran...
Královna Viktorie
Lytton Strachey
Královna Viktorie je velmi čtivým životopisem jedné z nejslavnějších panovnic světa. Autor čerpá z rozsáhlého archivního materiálu a skládá tak velmi živý obraz osobnosti této panovnice. Všímá si jejího rodinného života, dětství, manželství, vdovství... Velká pozornost je také věnována Viktoriiným vztahům s významnými předsedy vlády (Melbourn, Palmerston, Gladston, Disraeli,...). Je zajímavé, že celý portrét je určitým způsobem vykořeněn z doby rozkvétající Británie. Autor si totiž všímá pouze Viktoriina života a tedy pouze těch světodějných událostí, které se jí přímo dotkly. Chcete-li se tedy dozvědět něco více o viktoriánské Anglii, není to úplně vhodná kniha, ale to, dle mého názoru, není této knize na škodu. Kniha je opravdu vemi čtivá a srozumitelná a není potřeba pro její čtení mít nějaké předchozí znalosti. Je tedy vhodná pro každého, koho by osudy Viktorie zajímaly. Po dlouhém váhání dávám nakonec 4 hvězdičky, neboť v poslední kapitole se autor, dle mého názoru zbytečně, pouští do lyrického líčení. Ale klidně si dejte 5 ;-)
Vetché stáří, nebo zralý věk moudrosti?
kolektiv autorů
"Vetché stáří, nebo zralý věk moudrosti" je sborníkem z každoroční plzeňské mezioborové konference o 19. století. Tento ročník se, jak už název napovídá, zabýval tématikou stáří. Vzhledem k charakteru sborníku je tedy kniha tvořena množstvím kratších příspěvků na rozličná témata, která spojuje ono nadtéma stáří. Rozsah jednotlivých článků se většinou pohybuje kolem cca 10-15 stránek. Sborník je rozčleněn na několik užších tématických oddílů - prožívní stáří, memoáry, ženské stáří, péče o stáří apod. Pozornost je tak věnována velmi pestré paletě námětů a to jak ryze z oblasti historie, tak například i z dějin hudby či výtvarného umění. Je těžké hodnotit knihu jako celek, neboť samozřejmě každý jednotlivý příspěvek je psán jiným, a tedy jinak čtivým či přístupným, stylem, ale osobně si myslím, že každý si v něm může najít něco, co ho zajímá, a není nutno číst vše od začáku do konce (i když mně to nedalo). Myslím, že každý, koho zajímá alespoň dílčí část problematiky stáří (nejen) v 19. století, může v tomto sborníku najít něco pro vlastní obohacení. Rozhodně v takovém případě doporučuji alespoň prolistovat.
