JeKa komentáře u knih
Pokud čekáte klasický cestopis, z kterého se dozvíte, co kde navštívit a základní politické, geografické a historické údaje o dané destinaci, budete zklamaní. Pokud ale chcete zažít desítky veskrze lidských setkání a poznat Evropu skrze její obyvatele, je to kniha právě pro vás. Pro mě první Zibura a myslím, že jsem nemohla volit líp.
Knihu jsem četla až po shlédnutí filmové adaptace, o to zvědavější jsem byla na nezfilmovanou druhou část. První se mi stylisticky líbila mnohem víc, a to zejména popisem rituálního roku. Rozhodně bych ale neodsuzovala ani tu druhou, byť je z větší části dějově dost jednoduchou detektivkou, nicméně bez závěru druhé části by ta první postrádala vyvrcholení.
Tahle kniha mě nadchla...kombinace faktografických medailonků, přiznané fabulace a dokumentace tvorby výstavy je rozhodně stylisticky velmi zajímavá a k podchycení dějin rodu, o kterém se toho moc nezachovalo, překvapivě vhodná. Ačkoliv Brno neznám tak dobře, jak bych při čtení chtěla, rozhodně mi to nebránilo v pochopení ani začtení se a rodina Offermannů mi naprosto přirostla k srdci... Mám ráda příběhy velkých podnikatelských rodin, ačkoliv často končí velmi tragicky, neboť jsou ohromným zdrojem inspirace, i když zrovna nehodláte podnikat... doporučuju!
Tuze milé čtení, které svým slohem pohladí po duši a místy rozhýbe bránici.
Kniha, u které jsem si neustále říkala: bože, to bych nechtěla překládat! Velký obdiv panu překladateli! Naprosto skvělé čtivo pro každého, kdo někdy zápolil s nějakým cizím jazykem... ;-)
Kniha Anna Sacher a její hotel by se měla jmenovat spíše Hotel Sacher a jeho Anna. Tak podstatnou roli ve vyprávění hotel jako středobod veškerého vídeňského společenského života hraje. Osudy Anny jsou pak mapovány převážně její rolí v čele tohoto "pupku Vídně". Nejvíc mě asi zaujaly její boje s vídeňským starostou a emancipovanost, s jakou mohla ve své době vystupovat, aniž by takzvaně přišla do řečí. Zábavné historky z hotelového prostředí jako bonus.
Tak tohle je přesně ta kniha, kterou by každá máma měla dostat hned po porodu místo miliardy nevyžádaných rad. Vtipné, čtivé, sebeironizující a hlavně tak dokonale pravdivé, že se smějete od začátku do konce. Trochu si myslím, že jiný čtenář, než mámy na mateřské/rodičovské to moc neocení, i to je dost. Rozhodně doporučuju všem, které se utápí ve výčitkách, že nejsou ty dokonalé mámy, co si vysnily ;-)
Kniha o tom, jak se z mála dá vykřesat hodně aneb o naprosto fascinující práci historika raného středověku, který nemaje takřka žádné písemné podklady dokáže přesto rekonstruovat život našich předků. Velmi zajímavé a metodologicky inspirativní. Pro laika považuji za nejčtivější druhou polovinu knihy, která pojednává o běžném každodenním životě a s ním spojených rituálech - je až omračující, kolik z něj v pozměněné či zjednodušené podobě setrvalo do naší nedávné minulosti (a občas i dodnes).
Drtiva sonda do fungovani francouke spolecnosti druheho cisarstvi. Zejmena pasaze o fungovani tehdejsich medii povazuji za velmi povedene a desive autenticke.
Velmi zajímavá psychologická sonda do vztahu dvou (tří) lidí, kteří si jsou ve své blízkosti vzdálení a ve své vzdálenosti bliž, než by si mysleli. Vše doprovázeno komentářem sympaticky nesympatického slídila a šmíráka, díky jehož pohledu se dovíte víc, ale přece ne všechno, protože jak už to v životě bývá, nikdy se o sobě navzájem nedovíme vše.
Kniha, kterou je těžké číst najednou, ale jakmile jednou začnete, nečíst ji už nelze. Fragmenty a útržky dějin a literatury středoevropkého prostoru vytváří proud řeky, který odhaluje skrytá zákoutí naší kultury. Pohled člověka zvnějšku, ač zasvěcence, dovoluje i nám prozkoumat postoje a pocity, tak typické pro lidi žijící ve střední Evropě, že ani nejsme schopni je pojmenovat, docenit či pochopit...právě Magrisův cestopis nám v tom může pomoct. Čtení nezařaditelné, ne úplně lehké, přesto rozhodně doporučeníhodné!
Jedna z nejlepších rodinných ság, co znám. Neustále se k ní v myšlenkách vracím a nesčetněkrát mi pomohla i při studiu historie. Děkuji, pane Neff!
Přiznávám, že mi trvalo docela dlouho, než jsem se k téhle knize přes všemožné jiné povinnosti dostala, ale rozhodně to čekání stálo za to. A opět jsem si potvrdila, že zjednodušené výtahy v učebnicích nebo vůbec představy, které ve vás zanechá školní výuka, jsou dost zkreslené... tak například Julián je vždy představován jako kariérista využívající ke svým cílům ženy...nic nemůže být vzdálenější pravdě! Po přečtení posuďte sami...
Devadesát tři nepatří k nejznámějším Hugovým dílům a asi je tomu tak i dobře při srovnání s jeho ostatními velkými opusy, ale to neznamená, že by se jednalo o opomíjení hodný kus. Ba právě naopak. Nelze sice k němu přistupovat s očekáváním velkého děje, to by se pak čtenář mohl i nudit. Ne. Síla téhle knihy je v něčem naprosto jiném. Je uložena v dokonale zachyceném konfliktu doby, konfliktu idejí. Ty jsou hlavními nositeli děje, postavy jsou pak už jen jimi smíkány...možná že vám žádný z hrdinů nepřiroste k srdci, ano, nejsou příliš životní, jsou spíše symboly, titány, nositeli idejí, chcete-li...ale rozhodně se přiblížíte k chápání doby velké francouzské revoluce, tak jak ji prožívali mnozí, lépe, než po přečtení všech učebnicí dějepisu světa!
Nemám ráda fotbal, miluju Poláčka...Poláček v tomhle zápase vyhrál!
Typický Poláčkův humor...aneb příklad toho, že i satira maloměšťáka může být laskavá...
Velmi zvláštní kniha! Forma slovníku navozuje možnost číst jí nikoliv od začátku do konce, ale po jednotlivých společných heslech, napříč, na přeskáčku... obsahuje tři oddíly: křesťanský, islámský, židovský, který se každý zvlášť a dohromady zároveň snaží mapovat prastarou kulturu Chazarů a hlavně klíčový okamžik jejich dějin (a rozplynutí se v okolní kultuře) - přijetí víry (jaké?). Toť formální rámec slovníku. Ve skutečnosti se však jedná o román žánrově zařaditelný do magického realismu. Snová kultura Chazarů, míšení časových rovin, reinkarnace postav, tajemství... těžké převyprávět, zajímavé přečíst! Doporučuju všem, kdo má čas si ke knize skutečně sednout, soustředit se a pokud možno přečíst ji takřka naráz. Množství rovin a výkladů totiž příliš neprospívá několikaminutové četbě v městské hromadné dopravě a pak celý den nic...
Hledala jsem něco oddechového, na čem bych si potrénovala angličtinu, aniž bych měla pocit, že to čtu jen tréningově, a šáhla po téhle knížce. Nemohla jsem vybrat líp, zhltla jsem ji takřka jedním dechem, neboť jsem se nemohla odtrhnout. Děj je samozřejmě předvídatelný, ale už dlouho se mi nestalo, že bych se celou knížkou proculila.
Tenhle román mě vtáhl a už nepustil. Příběh hlavní hrdinky je zajímavý sám o sobě, ale co bych vyzdvihla, je dokonale vystihnutá atmosféra umělecké střední třídy. Těch lidí plných nadějí, kteří se umí bavit, i když práce je jejich životem, um žít skromně a cílevědomě, ale umí si svůj život i pořádně zkomplikovat. Na Tiffanyho lampy už se nikdy nebudu moct dívat bez vzpomínky na tuhle úžasnou společnost.
Vtipné, trefné, o životě... jen nevím, zda to není trochu masochismus ve vzácných chvílích volna si o tom ještě číst :-)