JeKa
komentáře u knih

Zajímavá dobovka, která úchvatně vykresluje zákoutí staré Prahy i typy lidí, kteří v nich žili (nebo spíše živořili). Velmi vysoce hodnotím právě prostředí, vykreslení jednotlivých postav a atmosféru románu. O to víc mě mrzí, že závěr mi přišel trochu z rychlíku a vyústění hlavní zápletky dost přitažené za vlasy.


Na začátek bych měla říct, že jsem se nikdy nenaučila hrát šachy. A i přesto mě tahle knížka velmi bavila a vůbec mi to při čtení a budování napětí nevadilo. Jediná výtka: hlavní hrdinka mi byla cca do první třetiny knihy docela nesympatická a trvalo mi proto chvíli, než jsem její příběh začala sledovat se zájmem. Jinak rozhodně příjemná letní oddechovka.


Ziburovy cestopisy mám velmi ráda. Obecně ale platí, že z důvodu specifičnosti jeho vyprávěcího stylu mě vždy více baví ty, které se věnují lokalitám, jenž jsou mi kulturně bližší. Právě to byl trochu problém u této publikace a nepovedlo se mi proto tak úplně začíst. Kniha mě bavila, ale nehltala jsem jí (proto jen 4 hvězdy). Na druhou stranu je to ale rozhodně zajímavá sonda do každodennosti dvou vzdálených zemí.


Tohle bylo opravdu milé překvapení. Knihu jsem četla na doporučení a docela dlouho se mi do ní vůbec nechtělo, děj mě ale nakonec vtáhl velmi rychle a tak od druhé půlky jsem se vyloženě nemohla odtrhnout. Velmi oceňuji vykreslení vedlejších postav a prostředí zapadlých divadel. Super zpracované je i téma rasismu (byť není hlavní). A opravdu povedené je střídání dvou perspektiv vyprávění.


Děj rychle vtahuje do děje a baví, nicméně když to pro vás už není první autorčina kniha, děj i zápletka začne být trochu předvídatelný (ne že byste u tohoto žánru někdy tápali, jak to dopadne, ale tady pak už přesně víte i jak). Jako oddechovka ale naprosto fajn volba. Jedna hvězda navíc za zvedání tématu postavení žen ve vědě.


Hledala jsem něco oddechového, na čem bych si potrénovala angličtinu, aniž bych měla pocit, že to čtu jen tréningově, a šáhla po téhle knížce. Nemohla jsem vybrat líp, zhltla jsem ji takřka jedním dechem, neboť jsem se nemohla odtrhnout. Děj je samozřejmě předvídatelný, ale už dlouho se mi nestalo, že bych se celou knížkou proculila.


Malá vzrůstem a názvem, velká dějem i stylem vyprávění. Konečně zase jeden román, ve kterém si užijete nejen napínavý děj, ale i způsob, jakým je vyprávěn. Těla, figuríny, předměty. Detaily, detaily, detaily...hmatové vjemy. VOSK. Vše umně zamíchané do fantastické směsice plné života, smutku a samoty.

Vzpomínky jednoho komorníka jsou přesně takové, jak lze očekávat: milé, laskavé anekdoty ze života idealizovaného mocnáře. Kde končí pravda a začíná pohádka těžko určit, ale poutavosti čtení to nebrání.


Kniha Anna Sacher a její hotel by se měla jmenovat spíše Hotel Sacher a jeho Anna. Tak podstatnou roli ve vyprávění hotel jako středobod veškerého vídeňského společenského života hraje. Osudy Anny jsou pak mapovány převážně její rolí v čele tohoto "pupku Vídně". Nejvíc mě asi zaujaly její boje s vídeňským starostou a emancipovanost, s jakou mohla ve své době vystupovat, aniž by takzvaně přišla do řečí. Zábavné historky z hotelového prostředí jako bonus.

U Zoly jde vždy víc než jen o příběh. Jako studie lidského charakteru a vlivu prostředí a genetiky na jeho utváření si text jako obvykle nebere servítky. Syrové a bohužel i bytostně lidské. Skvělá sonda nejen do společnosti přelomového roku 1851, ale i do nás samých.


Životní příběh Talleryranda by rozhodně zasloužil seriálové zpracování. Muž, který dokázal sloužit mnoha režimům a nejvíce sobě. Přežít a vydělat. Pro někoho inspirativní, pro někoho opovrženíhodné, ale rozhodně jeho životní cesta stojí za přečtení.


Skvělé kultovní sci-fi, co je v dnešní době zase víc aktuální, než bychom chtěli.


Werich patří pro mě k těm autorům, které když čtu, tak je u toho i slyším. A v té dikci, co mi zní v hlavě, je velká část kouzla a humoru. Každá povídka je pohlazením - klaunská hra s jazykem a očekáváním, situační komika i poezie běžného dne...co kdo chce, to najde.


Oblíbená kniha mojí maminky. Dlouho jsem k ní hledala odvahu a asi bylo potřeba dozrát. Jako mladší bych dlouhé popisy tavby a přednost odpovědnosti před láskou nedokázala přijmout. Dnes jsem schopná se prvním nechat oslnit a druhé respektovat. Silný příběh, fascinující prostředí, česká nota,... co víc si přát.


Asi jsem čekala trochu víc. Po obrazové stránce kniha nabízí nepřeberné množství fotografií, obrazů, map a je tak cenným svědectvím doby. Po stránce textové by ale mohla být čtivější. Ačkoliv se snaží obsáhnout celý prostor monarchie (včetně kapitoly o Čechách), ve výkladu centrálních dějin se nedalo nepoznat, že značná část autorského týmu je maďarského původu. Dějiny Rakouska-Uherska prizmatem maďarského nacionalismu jsou rozhodně zajímavé, nepostrádají ani kritický hrot vůči jindy s pochopením přijímaným krokům rakouské politiky, což na první pohled působí vlastně svěže, ale celkově autorům od tohoto přístupu chybí odstup či alespoň snaha o reflexi, že rakouská vláda musela zohledňovat i jiné než uherské zájmy. Čekala jsem hodně, nakonec trochu zklamání. i tak ale stojí k nahlédnutí.


Naprosto výborná kniha, která čtivou formou dává nahlédnout do fungování poslední carské dynastie. Neklade si za cíl úplný výčet politických událostí v letech 1613-1918, ale o to víc informací přináší k rodinným vztahům a vazbám. Autor k tomu využívá rozsáhlou paletu pramenů soukromé povahy, které ze značné části nebyly dosud publikovány. Zároveň při aktuální situaci je kniha i dobrým doplňkem k pochopení imperiálních představ Ruska a k nárokům, které si současný režim činí.
Rozhodně stojí za přečtení. Ani rozsahu není třeba se bát - text plyne a je ve všech ohledech srozumitelný. Rozsáhlé poznámky (přímo v textu) navíc doplňují informace o vedlejších postavách či dalších pikantnostech. Kniha je tak nepřebernou studnicích zajímavých informací i pro někoho, kdo se dějinám věnuje dlouhodoběji, pro historií carského Ruska nepolíbeného čtenáře pak může být úplným zjevením.


Pokud čekáte klasický cestopis, z kterého se dozvíte, co kde navštívit a základní politické, geografické a historické údaje o dané destinaci, budete zklamaní. Pokud ale chcete zažít desítky veskrze lidských setkání a poznat Evropu skrze její obyvatele, je to kniha právě pro vás. Pro mě první Zibura a myslím, že jsem nemohla volit líp.


Tenhle román mě vtáhl a už nepustil. Příběh hlavní hrdinky je zajímavý sám o sobě, ale co bych vyzdvihla, je dokonale vystihnutá atmosféra umělecké střední třídy. Těch lidí plných nadějí, kteří se umí bavit, i když práce je jejich životem, um žít skromně a cílevědomě, ale umí si svůj život i pořádně zkomplikovat. Na Tiffanyho lampy už se nikdy nebudu moct dívat bez vzpomínky na tuhle úžasnou společnost.


Jednohubka k pousmání. Nic víc, nic míň. Takže pokud jste cílová skupina, z mateřství vám už trochu hrabe, ale neberete se (ani svoje děti) příliš vážně, rozhodně neváhejte po knížce sáhnout. Objev Veselovského výtvarného talentu jako bonus.


Tahle knížka se mi hodně líbila po grafické stránce a to byl nakonec i důvod, proč se po ní sáhla, navzdory k tomu, že paní Geislerová k mým oblíbeným herečkám zrovna nepatří. Musím upřímně říct, že jsem byla velmi mile překvapena a zhltla jeden fejeton po druhém jak jednohubky na Silvestra. Ať už máte k autorce vztah jakýkoliv, rozhodně nakoukněte. Doporučuji.
