Jelitovna komentáře u knih

Jedna z těch, které nejsou určeny pro mě. Vytečkované řádky dokázaly mé mozkové pochody blokovat takovým způsobem, že mě nenapadlo jedno jediné slovo, které by se místo nich dalo uvést. (Jak nemilé je vzhledem k délce trvání různých poškození ze školy naslouchat vlastnímu prvňáčkovi, když líčí, co na ně řve paní učitelka: "Co se ptáte jako blbci?") Naštěstí mi jednoduché obrázky s bublinama už před časem poskytly dobrý návod, jak se sebevýchovou rodiče začít.

03.05.2017

První kniha tohoto ražení, u které jsem se nezasekla nejpozději na 30 stránce a dočetla ji celou. Obsahuje zajímavé informace a je jich tak akorát, aby je byl schopen rodič postupně pojmout, je srozumitelná, názorná a aktuální. Víte, že: "Pouhých 7 % dětí se nikdy v posteli nepočůralo. Zato 15 - 20 % dětí ve věku od pěti let se to stává. Ještě v deseti letech se počůrává celých 6 % a tento problém má také více než 2 % patnáctiletých. Všichni rodiče si všímají, že tyto drobné nehody se stávají zejména, když dítě prochází nějakým stresujícím obdobím, ale důvod nočního pomočování nemusí být nutně psychologický."? Téma samozřejmě pokračuje dál. Souhlasím s myšlenkou, že: "Kdyby tresty vychovávaly, už pěknou řádku let by lidský druh nespáchal jediný zločin." Teď ještě dát si na to v životě opravdu pozor.

2 20.04.2017

První část se mi četla hezky, zážitek byl "cítit", pak ovšem příběh poněkud "vyschl", což částečně přičítám vlivu spoluautora. A jelikož jsem netušila, že existuje také SDE (zážitek sdílené smrti), ocituji z knihy, co k tomu Rajivovi řekl Moody: "Povím vám několik věcí, které to pro mě znamená," odpověděl Moody. "Zaprvé to znamená, že jsme nějak všichni propojeni, jakýmsi neviditelným způsobem, stejně neviditelným, jakým jsme všichni spojeni s Bohem a s vesmírem. Máloco nám to může dokázat tak jako zážitky sdílené smrti. Další důležitá věc je, že tyto zážitky jsou transformativní. Všechny. Je jedno, jestli je to NDE, SDE nebo zkušenost mimo tělo, kterou lidé zažijí při meditaci; ti, kteří to zažijí, již nikdy nejsou stejní. Absolutně se změní."

Touria na příkladu ze Saudské Arábie uvádí, k čemu vede absurdní dodržování náboženských představ: "11. 3. 2002 zachvátil dívčí školu v Mekce požár. Školačky se snažily utéct před nebezpečím, ale náboženská policie jim zabránila opustit budovu: ty nebohé dívky neměly hlavu zakrytou rituálním šátkem! Nemluvě o tom, že zachránci, všichni muži, jim nesměli poskytnout pomoc kvůli přikázání, které zakazuje mladé ženě následovat muže, který nepatří k její rodině. Ve jménu cti policisté mlátili dvanáctileté až sedmnáctileté dívenky, aby je nahnali zpět do školy, čímž čtrnáct z nich odsoudili k záhubě v plamenech. Čtrnáct dívek upálených zaživa, protože neměly šátek!"
A ke konci knihy o své trpké zkušenosti z Dubaje krátce shrnuje: "Protože jsem si nevšimla zamaskované skutečnosti a důvěřovala jsem civilizačnímu pozlátku, uvízla jsem v pasti světa, v němž dosud vládne primitivní barbarství. Ani pomyšlení na spravedlnost nebo respekt k zákonům: instinkt samce, který chce zdrtit ženu svým pohrdáním, se vynořil nedotčen z hlubin věků."

Hrozně rozčilující. A naprosto deprimující.
"A byl to taky Putin, kdo poslal ruská vojska do Čečenska podruhé, v roce 1999, když Chattab s Basajevem přepadli Dagestán. Chtěli spojit obě kavkazské republiky, Čečensko a Dagestán, a vytvořit islámský stát, v němž by platila šaría." ...
(otec Raisy): "Možná je rozdíl v tom, že náboženství hrálo dřív mnohem menší roli. Nemohli jsme ani chodit do mešit, ty byly všechny zbořené. Dnes znovu mešity máme, a máme jich spoustu, protože už neexistuje všemocný Sovětský svaz. Mám ale pocit, že dnešní náboženství je jiné, než bylo naše. Co máme společného s vahhabismem?" ...
"Myslím, že za tím jsou arabští extremisté," pokračoval otec ve svých úvahách. "Sice nám dávají peníze na stavbu mešit a na další věci, zato teď ale máme náboženství, které se k nám vůbec nehodí. Čečenci nikdy nebyli náboženští fanatikové. Bránili jsme svůj národ a svou zemi, někdy jsme i za jejími hranicemi kradli dobytek, to je pravda. Cizí území jsme ale nikdy nezabírali, tak jako to dělají dnes." ...
"Raiso," odpověděl otec měkce, "proti mešitám přece nikdo nic nemá. Ale oni sem současně zavádějí náboženství, které se k nám nehodí. Proti Rusům jsme vždycky bojovali a pokaždé jsme se jim víceméně úspěšně ubránili. Ale nebyli jsme islamisté, nikdy! Chápeš to? Můj syn je váhhabita. Víš, jak cize mi to zní?"
"A jaký to má smysl, čeho tím vším dosáhli?" zeptala se matka a hned si také sama odpověděla. "Ničeho, zavlekli sem jen smrt a zkázu a je to čím dál tím horší."

2 23.03.2017

Nevím proč, ale pokud jsem knihu na delší dobu odložila, dost těžkopádně jsem se znovu začítala, přestože celkově byla zajímavá. Ne že by to pro mě byly vyloženě novinky, ale informace jsou zde na jednom místě a dobře podané. Předtím jsem si zjištění Surowieckiho, že "dav je obvykle chytřejší než jeho nejchytřejší členové", neuvědomovala přímo (v pojmech), teď vím i proč tomu tak je. Moc se mi líbily zmínky o tom, proč máme být šťastní bez důvodu, co s námi udělá úsměv, o ztřeštěném paradoxu modlitby ("Abyste něco měli, musíte si to nejdříve přát, ale přesto nebýt závislí na jeho dosažení.") i o tom, jak nás nechtěně může přivést ke ztělesnění nedostatku... A postupně bych takhle od konce mohla vyjmenovat skoro celý obsah.

18.03.2017

Jeden by pomýšlel na poněkud neobvyklé schopnosti... a ona je to tedy diagnóza? Zajímavé čtení pro mě bylo spojeno i se zážitkem. Jeden večer jsem četla o Tourettově syndromu a přemýšlela, zda opravdu, "když byl konečně diagnostikován a popsán, je ho vidět všude", a druhý den ráno jsem vyhlédla z okna domu na nepříliš frekventované ulici a viděla "tikéra"! Fascinující náhoda. Nebo? Snad v Čechách máme blázinec s pěknou velkou zahradou?

2 06.03.2017

Jan Keller ke hře výstižně píše:
"Člověk doby takzvaně moderní si ani nepřipouští, jakým silám se vlastně hluboce a s plnou oddaností klaní. Jako kdyby skutečně, řečeno s doktorem Stockmannem, polovina lidí přišla o rozum a druhá neměla ani o co přijít.
Ten, kdo jako jediný odmítl bezduchého rituálu se zúčastnit, je vyvržen coby člověk nerozumný, neseriózní, ba přímo nesvéprávný. Jako někdo, kde chce zarytě škodit sobě i druhým. Ve skutečnosti se provinil něčím úplně jiným. Povšimnul si, že svoboda většiny se omezuje na hodně podivnou volbu: buďto co nejiniciativněji přispívat k růstu růstu, anebo se co nejpokorněji přizpůsobit požadavkům růstu růstu. Žádná třetí cesta pro služebníky otrávené prosperity neexistuje."

3 05.03.2017

Po prvních pár stránkách bylo jasné, že to chce velké balení papírových kapesníčků. K téhle knize se určitě ještě párkrát vrátím.

2 03.03.2017

Pominu-li brigádu socialistické práce, která prosakuje dějem, byl to vcelku šokující a místy i vtipný příběh sedmiletého děvčátka, na jehož počátku zůstalo moje městské dítě sedět s otevřenou pusou...

1 20.02.2017

Přehnané rozsahem, rozplizlé obsahem. Doslov to dorazil. Pokud však nenarazím na lepší knihu k tématu, jednu hvězdičku přidám.

16.02.2017

Fuh! To jsem tomu zase dala, při vybírání jsem si nevšimla, že jde o channeling. Za celou první třetinu jsem nenašla nic, zač bych mohla dát aspoň jednu hvězdu. Jiní napsali obsažená moudra mnohem dříve, uceleněji, srozumitelněji, kultivovaněji. Nedočtu.

Jo, tomu říkám překvapení. Nechtěli jsme věřit vlastním očím. Mě to bavilo.

3 01.12.2016

..."osud s velkou péčí utvářel jeho život"...

7 06.11.2016

Některé okolnosti v knize popsané si málokdo uvědomuje, např. že: "Sporné rovněž je, jakou mají mnohé studie výpovědní hodnotu pro ženskou polovinu lidstva. Značná část dnes povolených medikamentů byla testována výlučně na mužích mladšího nebo středního věku. Mlčky se předpokládalo, že bude možné přenést výsledky na všechny lidi. Jenže ženské tělo reaguje na mnoho léčiv jinak než mužské, a tím spíše ve vyšším věku. Například medikamenty z náprstníkového extraktu (digitalis) mužům se slabým srdcem většinou prospívají; dožívají se díky preparátu zpravidla vyššího věku. U žen naproti tomu způsobují pilulky digitalis ve stejné dávce zvýšenou úmrtnost, protože mohou vyvolávat u žen smrtelné srdeční arytmie."

Všem, co se podíleli na hlasitém čtení po večerech, se pohádky líbily.

18.09.2016

Naprosto výstižné, líp už to snad ani napsat nešlo.

1 09.09.2016

Dobrý nápad, ale poněkud rozvleklé.

21.08.2016

Zajímavé svědectví, byť nezáživně sepsané. Alex měl zpočátku pochybnosti, že se za Bohem vydal touto cestou a jeho prožitek Boha je uměle navozen, ovšem nakonec se s nimi vyrovnal: "...jestliže jsem to já sám, kdo hledá a takto opravdu nalézá Boha, jak bych jej nyní mohl odmítnout a nepovažovat za pravdivý?"
Nejen pro mě je záhadou, jak je to "zařízené". DMT není aktivní orálně kvůli působení enzymu monoaminooxidáza (MAO), který se nachází v lidských tkáních. Látky v liáně účinek MAO dočasně potlačí, díky čemuž se DMT aktivuje. Silný dávící efekt neumožňuje vypít větší množství nápoje, což chrání před nadměrnou intoxikací a údajně i před jakýmkoli poškozením organismu zapříčiněným dlouhodobým užíváním. Jak na tu kombinaci zrovna těchto dvou z tisíců rostlin vůbec někdo mohl přijít? :-)
Ovšem příběh skupiny už tolik nepřekvapuje: "Historie Santo Daime má podobný vývoj jako ostatní esoterické tradice, které prošly nějakým procesem rozštěpení. Nedomnívejme se, že popsané události způsobily pouze osobní konflikty jednotlivců nebo odlišný pohled na výklad nauky. Skrývá se zde hlubší význam, jehož poučení musíme odhalit."
Nauka sama obsahuje stejné pokyny a pravdy, jako některá jiná učení:
"Sebepoznání je jedinou možnou cestou, jak správně a pravdivě porozumět světu kolem nás."
"Nebojte se, za všech okolností se děje jedině Boží vůle. O co méně energie vydáme na protesty vůči osudu, o to více nám jí zbyde na změnu. Bezpodmínečné odevzdání se uvolní přístup k intuici a větší citlivosti vůči pravdě. Bez toho se naše zkušenost stává čistě intelektuální hrou a obraz Boha si malujeme v mysli, aniž bychom Jej cítili v srdci."
"Všechno, co se stalo
Bylo, protože Bůh chtěl
Když nebudeme žít v jednotě
Nemůžeme být šťastní"
"Nic nepředstírejte ani neschovávejte. Kdo se přetvařuje, nevydrží pravdu."

Nejprve mi kratičké vyprávěnky připadaly spíš jako koány, ale dnes v noci jsem jim přišla na chuť a najednou jsou úplně obyčejné. Pro představu dvě ukázky:

Petřík
"Až dosáhnu na hnízdo, vyberu ptáčky," vytahoval se Petřík, když lezl na strom. Užuž dosahoval rukou na hnízdo, ve kterém pískala polekaná ptáčata, a najednou třesk! Zlomila se větev. Petřík spadl na zem a silně se uhodil. A ptáčkům se nic nestalo.

Julinka ve škole
Maminka vyprovodila Julinku do školy. Za několik dní se jí ptá: "Jakpak se ti líbí ve škole, Julinko?"
"Moc," odpověděla Julinka, "je tam plno dětí a všichni se mnou mluví."
"A paní učitelka se ti taky líbí?"
"Líbí. Hraje si se mnou, vypráví mi. Jenom chce pořád něco vědět. Ptá se dětí, kolik mají hus, kachen, kolik se za ně platí... Kdoví proč se ptá, maminko. Až se mě taky zeptá, mám jí odpovědět, nebo říci, že to nevím?"

30.04.2016