Jelitovna komentáře u knih

Cit.: "Praktickým lékařům a řadovým odborníkům adresuji upozornění, že volání některých "vyšších" odborníků po důkazech, které je posledním argumentem v jejich odporu, je bezpředmětné. Přírodní zákonitosti se nedokazují, ale jen popisují, a platnost teorie, která je od nich odvozená, se potvrzuje v praxi. Teorie o vzniku civilizačních chorob je již potvrzovaná každodenní praxí několik let a zatím se nenašlo nic, co by ji vyvracelo. O její platnosti se může kdykoli přesvědčit každý lékař.
Není nic složitého si vyzkoušet některá doporučení sám na sobě, nebo je ověřit na zdraví svých blízkých do té míry, aby je pak jako lékař mohl v plném rozsahu využívat ku prospěchu svých pacientům. Tím myslím ověřit si, že v závislosti na dostatečném poklesu hladiny Hcy dochází na většinovém principu k normalizaci krevního tlaku, krevních lipidů včetně vzestupu HDL a zastavení rozvíjející se cukrovky II. typu. ...
Zdravotnictví neléčí kauzálně. Většina léčebných zákroků je zaměřena na druhotně vyvolané poruchy při hyHcy, ale ne na hyHcy samotnou. To je léčebný postup, kterým se choroby nelze zbavit. Tristní je zjištění, že i současný klinický výzkum se zaměřuje převážně až do problematiky druhotně vyvolaných poruch. To totiž způsobí, že navazující hledání a vývoj léků bude rovněž znovu zaměřen pouze na ovlivnění těchto poruch a ne na příčinu samotnou.
Popsané počínání zesiluje podezření, že se alespoň část lékařů snaží udržet při životě současný stav, ve kterém se vyšetřuje a léčí, ale bez efektivní snahy pacienta vyléčit. Je to stav, v němž jakoby se lékaři snažili udržet pacienty trvale ve stavu nemoci, protože jen tento stav umožňuje do nekonečna vyšetřovat a léčit a účtovat tuto činnost pojišťovnám. Většina lékařů si pravděpodobně ani není vědomá toho, že je tomu tak.
Takové počínání je bezpochyby v rozporu s principy lékařské etiky. Také je hlavní příčinou deficitu finančních prostředků ve VZP. Je absurdní, nebo spíše nemorální, chtít, aby na manko způsobené nekauzálním léčením ještě dopláceli pacienti zvýšenou spoluúčastí na úhradách takto zbytečně vznikajících léčebných nákladů. Naštěstí lze předpokládat, že jakmile si lékaři tento stav uvědomí, bude se od něho většina z nich distancovat."

Knihu jsem si půjčila, prolistovala ji, místy se začetla, zjistila, že stále nevědí, co je příčinou nemoci, stále ji neumějí léčit a navíc se ukázalo, že i při dodržování bezlepkové diety je střevo kdovíproč propustnější než u zdravých lidí. Přepadla mě z toho bezvýchodnost, tak jsem ji zase zavřela a vrátila.

Už jsme četli několikrát a stále neomrzelo.

22.11.2015

Jedno zasmání u nasazovacích tykadel to nezachránilo. Nuda.

22.11.2015

Pro mě velké zklamání.

"A nyní si připravíme sendvič s máslem a s plněnými a prázdnými olivami."
Pochutnáme si na membráně.
Výborný učitel.

2 17.11.2015

Zajímavé a srozumitelně podané. Například jednou z metod stimulace tělu vlastních drog je příjemným způsobem "zajištěný" nedostatek spánku, který může trvale zlepšit depresivní náladu mobilizací noradrenalinu, tělu vlastních psychedelik a serotoninu. Autor - lékař - mimo jiné cituje objevitele LSD A. Hofmanna: "LSD má význam, pouze pokud je přijímáno jako sakrální droga. Nemá smysl, pokud je užíváno pouze pro požitek samotný nebo jako prostředek dostat se nějakým způsobem dále. Užití LSD musí předcházet psychická příprava podobná té u mysterijních kultů, kde až do posledního sezení, kdy člověk požije svatý nápoj, probíhají přípravná opatření..." A protože totéž by se dalo říci o všech "šamanských" drogách, je téma knihy v dnešní době jednoznačně přínosem.

Z předmluvy: "... toužím ukázat cestu těm, kdo hledají na cestách prožívání v sobě samých a postoupili už tak daleko, že začínají chápat význam psychických projevů jakožto činitelů, které tak mocně ovlivňují pocity lidí. Význam pociťování je v tom, že se jím vlastně utvářejí životní a mravní názory každého člověka; tyto názory zase vytvářejí životní podmínky pro společenské soužití..."
"... Nesmyslné teorie některých blouznivých snílků bohužel postavily psychologicky nezávadné nauky mystické a jógické do tak špatného světla, že i seriózně smýšlející vědec nad nimi mávne rukou. Zdá se mi, že tak jedno zlo podporuje druhé, a proto jen málokdo pochopí, že vina není v nauce. Vinni jsou ti, kdo prohlašují, že ji znají nebo že ji uskutečnili..."

1 24.10.2015

Nezlobte se, ale tohle snad ani nemuselo být.

Na čtení nahlas to bylo trochu náročnější (zkuste několikrát za stránku říct Pum s Pamem nebo Pam s Pumem) a celkově to bylo asi pro starší děti, ale dítku se to líbilo.

Moc nás to nebavilo.

První půlka téhle bichle je spíše životopis, druhá spíše nářez. Podle "Zdroje" jsou výsledky výkladů do velké míry ovlivněny myšlenkami vedoucího výkladu a jeho příjemce, což se na životě Edgara značně podepsalo, když se snažil svých schopností využít k hledání ropy a pokladů. K astrologii říká, že vliv žádného nebeského tělesa není silnější, než lidská vůle, a značně překvapivě vysvětluje, proč mají planety na bytosti vliv. Některým nemocným "Zdroj" radil, aby "nejprve budovali víru v Boha a v sebe sama, než se pustí do léčby různých onemocnění", a jiné nabádá, aby se nikomu nevysmívali a netropili si posměch z jejich životní situace. Cayce dospěl k závěru, že u kořene většiny nemocí leží strach, přesto "Zdroj" varuje, abychom se nesnažili léčit jedině duchovně. A i když tak úplně nechápu, proč bezobsažné "vstupy" různých proroků a archandělů byly napsány velkými písmeny, (snad pro zdůraznění vlivu, jaký měly na zúčastněné), s jednou zásadní radou, která se táhne mnohými výklady, můžu jedině souhlasit: "Nejprve se naučte spolupracovat!"

1 14.10.2015

"Jestliže je každý detail našeho života plánovaný a regulovaný a každý zlomek času předem předurčený, potom poslední zbyteček našeho neomezeného a bezčasého bytí, v němž existuje svoboda duše, bude udušen. Tato svoboda nespočívá v tom, že si budeme dělat, „co chceme“, není to ani libovůle, ani svéhlavost, ani žízeň po dobrodružstvích, ale schopnost přijmout neočekávané, netušené situace života, dobré stejně jako špatné, s otevřenou myslí; je to schopnost adaptovat se na nekonečnou různorodost podmínek bez ztráty důvěry v hlubší spojení mezi vnitřním a vnějším světem. Je to spontánní jistota nebýt nikdy spoután prostorem ani časem, schopnost zažít plnost obou bez lpění na kterémkoli z jejich aktérů, aniž bychom se jich pokoušeli zmocnit pomocí svévolného rozdělení."

Knihu lze považovat za "svědectví" z počátků autorovy cesty. V průběhu dalších dílů se jeho zkušenosti množí a názory tříbí. Autora nebo jeho dílo nelze posuzovat podle několika prvních děl. Ale nejde je ani vynechat, jinak by člověk patrně dobře neporozuměl.

Kdybych na tuhle knihu narazila jako na první Sitchinovu, ani bych ji nedočetla a určitě bych po žádné další nesáhla.

Cit.: "Fatální problém spočívá v tom, že čím jsme starší, tím snadněji upadneme do začarovaného kruhu moderní medicíny. Po chybných diagnózách následují chybné terapie s vedlejšími účinky a nadprůměrným množstvím léků. Kdo má smůlu na lhostejné příbuzné a lékaře, ten se již z těchto osidel do konce života nevymotá."
Děti naše, prosím vás, přečtěte si to, a až budeme z nějakého důvodu vypadat jako dementní, braňte nás. :-)

9 02.07.2015

Při čtení jsem měla často pocit, že je kniha spíše pro dospělé...

Cit.: "Copak je možné cpát exkrementy v takovém množství do vody? Suchozemcovo hovno přece patří do půdy."

Četla jsem až od kapitoly 16 - Vize budoucnosti. Opět, zjednodušeně řečeno, akorát "značné problémy při interpretaci". Alespoň ale autor nevěřil na konec světa r. 1999.

Ne(po)líbilo.