Jelitovna komentáře u knih

Většinově se líbit nebude, to je jisté, přesto doporučuji - v první řadě konzumentům lékařské péče. Autor je doktor, nějakou dobu také vyučoval matematiku a statistku, dá se však čekat, že vyvracečům to bude málo. Kniha je zaměřená na škody vyvolané nadměrnou zdravotní péčí, protože problém jejího nedostatku je již všeobecně znám.

1 26.01.2019

Šedesát let stará detektivka, jejíž děj se odehrává na konci 20. století, tehdy tedy sci-fi, dnes zajímavý pohled do představ autora o době, kterou jsme my již prožili. Docela napínavé oddechové čtení. Nelze si nevšimnout, že obrázek bytosti na přebalu silně připomíná Endermanna ze současné počítačové hry Minecraft. Že by kniha posloužila jako inspirace?

1 06.01.2019

Vydat vzpomínky a představy kohosi neznámého pod jménem toho, koho se týkají, mi připadá jako drzost. Kdyby na to aspoň dotyčný upozornil hned na začátku, ale ne, až v doslovu uvádí, že literární úpravu přenechal Bardon zcela své sekretářce, B. dodal jen "konstrukci z faktů svého života", a navrch to celé přepracoval nakladatel, který se možná chtěl svézt na vlně odhalování tajných lóží a trochu si vydělat? Omlouvám se, ale tohle dílko mě nějak rozhořčilo, takže nemohu nedat odpad.

Pokusila jsem se, ale fakt to nedám. Pochopila jsem, proč lidi na jeho přednáškách usínali. Se snahou něco od něj přelouskat končím. Knihu jsem po někom vygumovala a vrátím ji do knihovny.

Přálo si dítko k vánocům... Četla jsem tedy klukům po dva večery, tajil se jim dech a už první ráno se přiznali, že nemohli usnout. Dramatický příběh s dobrým koncem.

Ze všech klučičích příběhů, které jsem v poslední době četla, je tenhle nejlépe napsaný. Zaujal mě po všech stránkách, ačkoliv mě zároveň jako matku děsil. Snad si z něho děti nebudou brát příklad.

1 04.08.2018

"... a dnes bychom uvedenou zásadu mohli spíše vyjádřit slovy "výjimka potvrzuje pravidlo." Nebo, když to přeformulujeme: "Výjimka potvrzuje, že pravidlo neplatí." To je princip vědy. Jestliže existuje nějaká výjimka z pravidla, jestliže tato výjimka může být potvrzena pozorováním, pak pravidlo neplatí."
"Jistou dobu se lidé domnívali, že lidský potenciál není rozvinut, protože lidé jsou negramotní, a že klíčem k pokroku je vzdělání; že když budou lidé vzdělanější, možná z nich ze všech budou Voltairové. Jenomže se ukazuje, že lži a zlo lze naučit stejně snadno jako dobro."
"Rád bych zdůraznil, že lidé se čestně nechovají. A vědci nejsou výjimkou. S tím se nedá nic dělat, nikdo není úplně čestný. Vědci nejsou čestní a lidé si většinou myslí, že jsou. O to je to horší. Čestností nemyslím, že člověk má za každou cenu mluvit pravdu. Myslím tím, že má jasně říct, jak se všechny věci mají. Má uvést všechny potřebné informace, aby se na jejich základě mohli inteligentní lidé rozhodnout."

1 16.01.2018

Rávi píše: "Některé z tantrických metod zasvěcování a poučování mohou být pro mnohé silné kafe, proto prosím čtenáře, aby při posuzování byli opatrní. Hloubka učení nikdy není na povrchu." Přiznávám, že v době, kdy jsem knihu četla, to pro mě skutečně byla poněkud silná káva. Tedy vlastně strašně, strašně silná.

1 05.01.2018

Odvěká Stařena si přečetla návod, jak se stát Bezvěkou Bohyní, a pro Přechodnice se jí zdál nejlepší z těch, co se jí dostal do rukou. I když ne všechno bylo fajn, některé rady jsou poněkud přitažené za vlasy a například cvičení "Vdechování Afrodity" působí jako krádež, tedy by samo stačilo na snížené hodnocení. Pokud jako ateistka nebo věřící znáte Boha jen v podobě fousatého dědka sedícího na obláčku, budete mít asi větší potíže s obsahem, protože autorka označení Bůh používá a spojuje s jinou představou. Nic to nemění na tom, že podstatnější část rad je výborná, prakticky využitelná a autorkou prožitá. Je zajímavé, že kniha vyšla v době, v níž se sama ocitá na symbolickém přechodu - než ženy, kterým je určena, najdou chuť či odvahu ji důkladněji prolistovat, budeme již možná žít v bezpohlavní společnosti.

1 30.12.2017

"Rozhovory s přírodními lidmi Nové Guineje
NEJVĚTŠÍ A NEJCHYTŘEJŠÍ ZVÍŘE
My: Které je největší zvíře na Zemi?
Salmon: Největší žijící zvíře, jak nám to vždycky povídali naši dědové a předkové dědů, je had. Obrovský had. Tohle zvíře je obyčejně schované dole pod zemí. A když lidé uvidí celé jeho tělo, lidé, vesnice zmizí. Všichni onemocní a umřou. Je to špatné znamení.
Simon: Tohohle hada pod zemí nikdo nikdy neviděl celého, celé jeho tělo, celého toho obrovského hada. Když ho někdo z nás viděl, byl to vždycky jen malý kousek jeho těla, ocasu nebo hlavy na povrchu země. Kdyby ho celého jednou lidé spatřili, to by bylo velké neštěstí, pohroma pro všechny lidi.
My: Co jí tenhle had? Je chytrý?
Saulus a Simon a Salmon: Nikdo nevíme, co ten had jí. Je to nejchytřejší zvíře na Zemi.
My: Je tenhle had schopen cestovat z prvního do druhé a třetího patra Země?
Saulus a Simon a Salmon: Ano, může. Může jít do světa pod zemí i do světa nahoře v nebi. Ona je ta, kdo vládne těmhle třem různým patrům.
My: Had je ona!?
Saulus: Ano.
My: Máte nějaký obřad, kterým si ji udobřujete?
Saulus: Děláme to, co dělali ve starých časech naši rodiče a jejich předkové. Přinášíme oběti tomuto zvířeti. Jak vidíme to zvíře, jenom malý kousek jejího těla, zabijeme prase a vylijeme jeho krev na to místo a potom tuk položíme taky na to místo.
My: Je tenhle had nesmrtelný?
Simon: To nevíme. Ani naši rodiče nám neříkali, jestli umře."

1 22.11.2017

"... stresem není samo o sobě každodenní vypětí vedoucí až k vyčerpání, ani přemíra povinností či vysoké pracovní tempo. ... Takové úsilí, pokud je spojeno s radostí a odpočinkem, nemusí náš organismus ještě zatěžovat. Stres, který je pro nás nebezpečný, vyvolává až neustálý strach z toho, abychom v životě neselhali, neztroskotali v zaměstnání, v partnerském vztahu, ve společenském postavení."

"... Skutečně je to tak, že z podvědomí se připomíná jenom to, co zůstává pod vnitřním tlakem..."
"Něco podobného jsme zažívali při půstech... Vždycky vystupovaly na povrch právě ty problémy, které se měly řešit přednostně. Vnitřní instance, kterou Paracelsus nazývá ´Vnitřní lékař´nebo ´Archeus´, podle všeho pečuje o to, aby bylo dodrženo správné pořadí regeneračních opatření. Pacient ani terapeut k tomu nemusejí nijak zvlášť přispívat, je třeba jen načas dopřát organismu a jeho trávicí soustavě klid v období půstu.
Dech nepochybně dává organismu obdobnou možnost, přičemž v tomto případě se ocitají v popředí spíše energetická schémata. Naproti tomu při dodržování půstu, který se v prvopočátku týká těla, dojde časem přes energetické roviny také k ovlivnění duševní a duchovní oblasti."

Ženy, neudělejte stejnou chybu jako já a nezačínejte ji číst v eMHáDé, aby se vám nestalo, že se na vás lidi budou rozhořčeně ohlížet, až se budete řehtat jako kůň.

1 30.10.2017

První část se mi četla hezky, zážitek byl "cítit", pak ovšem příběh poněkud "vyschl", což částečně přičítám vlivu spoluautora. A jelikož jsem netušila, že existuje také SDE (zážitek sdílené smrti), ocituji z knihy, co k tomu Rajivovi řekl Moody: "Povím vám několik věcí, které to pro mě znamená," odpověděl Moody. "Zaprvé to znamená, že jsme nějak všichni propojeni, jakýmsi neviditelným způsobem, stejně neviditelným, jakým jsme všichni spojeni s Bohem a s vesmírem. Máloco nám to může dokázat tak jako zážitky sdílené smrti. Další důležitá věc je, že tyto zážitky jsou transformativní. Všechny. Je jedno, jestli je to NDE, SDE nebo zkušenost mimo tělo, kterou lidé zažijí při meditaci; ti, kteří to zažijí, již nikdy nejsou stejní. Absolutně se změní."

Pominu-li brigádu socialistické práce, která prosakuje dějem, byl to vcelku šokující a místy i vtipný příběh sedmiletého děvčátka, na jehož počátku zůstalo moje městské dítě sedět s otevřenou pusou...

1 20.02.2017

Naprosto výstižné, líp už to snad ani napsat nešlo.

1 09.09.2016

Je psaná pro ženy, které si najímají paní na úklid a zahradníky a které mohou využít rady typu méně sledujte telku, večer si dejte svižnou procházku, jděte včas spát a také odpoledne si dopřejte krátký spánek... Pokud vás podobné tipy, jak si zařídit život, nakrknou, z první čtvrtiny označené modře si přečtěte akorát stranu 17, kde se dozvíte o nitrobřišním tlaku, stranu 33, kde vám autorka prozradí, kdy tělo automaticky zapojí pánevní dno, přeskočte na stranu 38, na níž se píše o dýchání, a už pokračujte dál, následuje samá inspirativní praxe.

1 28.03.2016

Sice ji čteme teprve podruhé, ale už teď ji počítáme mezi naše nejoblíbenější. (Tak už ji čteme potřetí...)

1 27.03.2016

Zase jeden doktor, který trefně vyjádřil základní potíž medicíny:
"Je třeba si ale uvědomit, že medicína již dávno není svébytným vědním oborem. Lékaři se dali oklamat tím nejhorším způsobem.
Nejprve si nechali nabulíkovat, že chemické léky jsou všemocnou zbraní. Kvůli tomu se přestali věnovat uzdravování a místo toho se stávají dodavateli farmaceutických výrobků.
A za druhé se nechávají vodit za nos každý den tím, že za „vědecké“ pokládají jen to, o čem jim farmaceutický průmysl řekne, že to opravdu „vědecké“ je. Z lékařské vědy se tedy v podstatě stala farmaceutická věda. Lékaři věří tomu, že všichni jednají stejně eticky jako oni sami, že tedy i ostatním lidem jde v první řadě o zdraví obyvatelstva. Lékaři se ještě pořád nechtějí podívat nelítostné pravdě přímo do očí. A ona nelítostná pravda zní: Pro (farmaceutický) průmysl platí jiné, a sice ekonomické priority. Koneckonců kachně také neprospívá všechno, co prospívá myslivci. Medicína je v současné době řízena výhradně tržními hledisky, takže přestává být medicínou a stává se spíše představitelem zájmů farmaceutického průmyslu. Lékaři i pacienti plují na jedné lodi – jako oběti nebo jako figurky sloužící vyšší hře."

Během čtení jsem slintala jako bernardýn. Při nejbližší příležitosti si půjdu plivnout do plastového víčka, byla by škoda něco tak jednoduchého nezkusit. Jinak doporučuji na nejstarší vydání zapomenout, už se nevyplatí ho číst ani ze zvědavosti, protože v nejnovějším je leccos jinak, včetně četnosti podávání, a také zajímavostí a zkušeností mnohem více.