Jelitovna komentáře u knih

Laskavé. Kultivované.
"Lidé s autismem jsou, hlavně z neurologických důvodů (způsobu, jakým pracují jejich nervové dráhy), neobvykle citliví na emoční a fyziologické výzvy, se kterými se denně setkáváme. Zažívají tedy více pocitů nepohody, úzkosti a zmatku než ostatní. Je pro ně také obtížnější naučit se, jak tyto pocity a výzvy zvládat.
Abychom mluvili jasně: špatná schopnost zachovat si dobrou emoční a fyziologickou regulaci by měla být hlavním znakem definujícím autismus."
---
"Když pochopíme, jakou roli hraje emoční regulace a dysregulace u autismu, není těžké vidět, proč jsou přístupy k terapii autismu založené na "seznamu nedostatků" neúčinné. U člověka s autismem mohou totiž vyvolávat vyšší úzkost, zejména pokud je jejich cílem omezit strategie, které tomuto člověku pomáhají. Tyto metody označují určité zvyky a chování za autistické a zaměřují se na jejich potlačení. Nehledají pravé motivace, které jsou základem určitého chování, a často dítě obviňují z toho, že je neposlušné nebo úmyslně manipulativní, místo aby uznaly, že dítě úspěšně používá vhodné strategie - i když vypadají nezvykle. Pokud se jim podaří toto chování odstranit, ve skutečnosti dosáhnou toho, že člověku vezmou strategie, jak zvládat zátěžové situace. Lepší je přístup, při kterém oceníme význam takového chování, a pokud je to nutné, budeme klienta učit jiné strategie, jak si zajistit dobrou emoční regulaci."
---
"Když odborníci použijí nálepky tohoto druhu v začátcích vývoje dítěte, může to způsobit, že neobjektivně předurčují potenciál dítěte: pokud je "nízkofunkční", příliš od něj nečekejte, pokud je "vysokofunkční", znamená to, že bude dobře fungovat a nepotřebuje podporu. Z této nálepky se často stává proroctví, které se samo naplňuje. Přitom děti, které mají v útlém věku větší problémy (a potřebují tedy větší pomoc), často časem udělají neuvěřitelné vývojové pokroky. Některé děti se rozvinou až později - člověk se vyvíjí po celý život. Místo abychom se soustředili na vágní a nepřesné nálepky, je lepší zaměřit se na to, jaké jsou relativně silné stránky a problémy dítěte, a najít, jaká podpora bude pro dítě nejpřínosnější."

9 13.09.2021

Rozhovor jsem si užila a k přečtení doporučuji.
"Když někdo sám sebe staví do světla lidumila, automaticky si kladete otázku, zda tomu tak skutečně je, anebo zda to náhodou není výraz nějaké potřeby činit sám sebe lepším. Tím ovšem nikomu neupírám právo takovou motivaci mít. Považuji za zajímavé, že lidé, kteří motivaci pomáhat ve své profesi primárně mají, většinou si nevybírají výhodné či lukrativní posty, a dokonce mnohdy nedbají ani na to, jaké kvalifikace dosáhnou. Prostě jdou pomáhat. Rekrutují se z nich dobrovolní pracovníci všech možný oborů, lékaři bez hranic, sociální pracovnice, psychologové, dobrovolníci v různých podpůrných skupinách a sdruženích. I zde je to s psychiatrií stejné jako s jinými obory."

9 08.08.2021

Carlos se ptal, zda je možné dát kouř každému, kdo by tu zkušenost chtěl zažít, a don Juan mu povídá: "Dát kouř komukoliv je jako ho rovnou zabít, protože nemá nikoho, kdo by ho vedl."
Už jste tohle od nějakého drogového dealera slyšeli? Já tedy ne, a to mi je na Václavském Václaváku nabízeli už za totáče.
(Mimochodem, registrovali jste možnost, že volně dostupný lék paracetamol působí oploštění emocí? Česky třeba tady: https://magazin.aktualne.cz/le-monde-paracetamol-podle-vedcu-potlacuje-emoce/r~345dc60efa1311e4ae1b002590604f2e/ Užívají ho i malé děti.)
Kdyby v době, kdy jsem četla "Učení" poprvé, existovala Databáze, a kdybych na ní nějakým omylem už byla, vytlačila bych s určitým sebezapřením maximálně tři bodíky. Ale nepohrdla jsem dalším dílem a postupně jsem je přelouskala všechny. Uteklo od té doby dost času, letos jsem si první díl poslechla, už mi nevadily nudné popisy ani návody, nějak mi začaly dávat určitý (ne chemický) smysl, a slyšela jsem i věci, kterým jsem kdysi nevěnovala pozornost. Nevnímalo je asi dost lidí, jinak by se nemohli ptát, proč se ti mocní čarodějové neubránili evropským kolonizátorům, ani by nikdo nepředpokládal, že se člověk změní v havrana ve fyzickém těle či světě. (Doporučuji prokládat čtením vtipného úvodu do fyziky "O čem víme prd", jejímiž autory jsou profesor experimentální částicové fyziky a komiksák z robotiky.)
Zkrátím to. Přestože drogy neberu, nepočítám-li kávu, a jsem spíše jejich odpůrcem, dávám čtyři plus 1.

9 16.08.2020

Dobře zpracovaná pohodička na léto. Škoda, že jsem knížku nečetla už tehdy, kdy se mi vloudila do knihovny, určitě bych si ji trochu víc užila, takhle už je pro mě téma opotřebované.

9 20.08.2019

Kolik práce se musí udělat a kolik bytostí musí spolupracovat, než si můžeme něco obléknout! Podáno tak, aby to děti bavilo.

9 15.10.2018

Až nechutně jsem se pobavila. Svérázně pojatá historie bez zbytečných podrobností a jmen mimo jiné ukazuje, že v případě dějin je opakování matkou hlouposti.

9 02.02.2018

Cit.: "Fatální problém spočívá v tom, že čím jsme starší, tím snadněji upadneme do začarovaného kruhu moderní medicíny. Po chybných diagnózách následují chybné terapie s vedlejšími účinky a nadprůměrným množstvím léků. Kdo má smůlu na lhostejné příbuzné a lékaře, ten se již z těchto osidel do konce života nevymotá."
Děti naše, prosím vás, přečtěte si to, a až budeme z nějakého důvodu vypadat jako dementní, braňte nás. :-)

9 02.07.2015

Podle mého výborná publikace, nízké hodnocení nechápu. Na druhou stranu, v dnešní době může být člověk rád, že to vůbec někdo četl.
Kromě zajímavostí o chřipce samotné se čtenář dozví i některé "lokální drby", z nichž zcela jasně vysvítá, že se lidstvo nemění a tudíž se události cyklicky opakují.
"Při více než 20 000 případech chřipky a 1000 mrtvých do konce října se advokátka ve svém boji proti nepopulárním maskám nedokáže prosadit. Když se v Civic Auditorium koná prominentní zápas v boxu, podaří se jednomu horlivému policejnímu fotografovi pořídit snímek přítomných prominentů města - ani zdravotní pověřenec San Francisca dr. William C. Hassler, ani starosta Rolph nemají nasazenu masku. Hlava města musí svému vlastnímu policejnímu šéfovi volky nevolky zaplatit pokutu 50 dolarů."

8 26.02.2025

Tato publikace je sice vytištěná na docela obyčejném papíru a fotografie nepůsobí úchvatně jako v jiných zahradnických knihách, zato jsem v ní našla všechny potřebné informace - pod fotografií květiny v době květu jsem se kromě obvyklých informací jako je původ, stanoviště, péče, použití atd., konečně dozvěděla také způsob množení. Zatím nejpraktičtější kniha o kytičkách, na kterou jsem letos narazila.

8 06.11.2024

Udělala jsem si pár soukromých poznámek a od přečtení čekám, zda někdo připojí komentář a podělí se o své dojmy, protože můj zájem je dost úzce zaměřený a pro čtenáře váhajícího, zda pro něj bude kniha přínosem, bude zavádějící. Nic se však neobjevuje, naťukám tedy s dovolením několik odstavců.

HITLER odmítl ústup se slovy: "To nejde, připadal bych si jako prázdný modlitební mlýnek v rukou tibetského lámy." Na rozdíl od Himmlera ho koncentráky nezajímaly. Oba byli vegetariáni, podporovali ochranu přírody, zakázali pokusy na zvířatech. Nacistické Německo mělo údajně nejpřísnější ochranu zvířat na celém světě. V Osvětimi byl statek s bylinkovou zahradou a výzkumem - pole i zahrady se hnojily popelem ze spálených těl.

HIMMLER od mládí obdivoval asketický způsob života a byl zapáleným příznivcem okultismu. Časem se zřekl katolického vyznání. Drogy nebo alkohol či tabák byly tabu, zato od dětství dostával morfinové injekce na žaludeční potíže. Prý se považoval za reinkarnaci Jindřicha Ptáčnika, vévody Svaté říše římské, a obdivoval Čingischána. Od dětství věřil v osud a velký úkol, neuměl pořádně jezdit na kole, třídil a zařazoval jevy a věci, často stonal, trápily ho bolesti břicha, občas se kvůli nim nebyl schopný ani hnout. Nikdy nejednal v hněvu nebo nenávisti a neprovinil se krutostí, přesto si do deníku napsal, že nikdy nedopustí, aby vyšly na světlo světa temné myšlenky a zápasy jeho duše. Jeho nejoblíbenější knihou byl epos Bhagavadgíta, z níž citoval zpaměti. V mládí četl Hermana Hesseho a Gjellerupova Poutníka Kámanítu.
Himmler i Walter Wüst znali díla italského filosofa Julia Evoly o ideologii a fašismu kasty kšatrijů. (Evola navštívil Německo koncem 30. let - vnímal Himmlerovy jednotky SS jako spirituální a asketické elitní válečníky, bojující ve svaté válce proti "satanským nepřátelům" árijské rasy.)

KERSTEN se narodil v Estonsku a získal finské občanství. Uměl kromě rodného jazyka také finsky, německy a rusky. Po válce chtěl žít ve Švédsku nebo Švýcarsku, protože se obával, že Sovětský svaz Finsko obsadí nebo z něj udělá satelit stalinovy říše.
Jeho matka byla výbornou masérkou. Felix se údajně v Berlíně setkal s mistrem Ko, který měl získat vzdělání v lámaistickém klášteře v severozápadním Tibetu, který však znenadání Evropu opustil zrovna téhož roku, kdy Kersten dokončil svá studia a získal diplom z oboru fyzioterapie. Ke konci knihy se autor zamýšlí, zda mistr Ko nežil jen ve Felixově fantazii.
Podle manželky byl mystik a paranormální schopnosti měl od mládí.
Navržen na Nobelovu cenu míru.

AUTOR se závěrem zamýšlí: "Pokud se následkem klimatických změn dá do pohybu 200 milionů lidí ze všech koutů planety, kdo bude ochotný bránit lidská práva, demokracii a další údajně evropské hodnoty?" a Česko spolu s dalšími zeměmi, které v roce 2015 i později migranty odmítaly, přirovnal dost nápadně k náckům. Taky chudák nepochopil, že migrace patří mezi způsoby vedení "hybridní" války. (V poslední době to třeba Finům došlo, když k nim Rusko začalo posílat stovky migrantů týdně místo běžných 30 měsíčně.)

DAVID HUME, skotský filosof říká: "Já je pouhý shluk nebo sbírka různých počitků, následujících s nepochopitelnou rychlostí jeden za druhým, plynoucích a neustále se pohybujících.

8 09.09.2024

Vůbec se mi to nelíbilo a doufám, že mě kvůli tomu nikdo nebude obviňovat z antisemitismu.
Autorovi se několikrát podařilo kouzlo nechtěného, třeba hned na začátku, když se snažil několika větami popsat historii člověka jako mutanta - slezl ze stromu, přišel o chlupy a drápy, zeslábly mu svaly a "svými malými ústy a nevyvinutými zuby, nepřirozeně velkými hlavami (jako hlavy mláďat primátů)... Mláďata bezmocná celé roky..." se mi vybavil ufoun a napadla mě myšlenka, že na tom Sitchinově fantazírování možná něco bude.
Nebo na konci, když si myslí, že "kapitalismus a komunismus jsou nepovedené děti bible, protože oba jsou průběhové víry vytvořené na základě biblické víry a vyžadující od příznivců, aby vždy chovali ve svých srdcích víru v budoucnost... Ani jedna ideologie nemohla vzniknout v cyklickém Východě, v hinduismu, buddhismu, taoismu nebo šintoismu.", to čtenáři nedá, aby se nezamyslel, zda se ve výsledku jedná skutečně o dary, co nám dávný kmen tuláků (jeho slova) přinesl.
Knihu mám z knihovny. Někdo si do ní udělal mnoho nespokojených poznámek a otazníčků, takže jsem vše vygumovala a vracím.

8 29.01.2024

"Po staletí káceli lidé v těchto končinách stromy na palivo, aniž opět zalesňovali. Nyní jsou pahorky holé a zaprášené, země vyschlá a žíznivá a velké sucho postihuje zemi v strašlivém cyklu."
Takhle začíná kniha i ekologické potíže Země.
Příběh je tuctový, studentka otěhotní, její partner si najde milenku. Po celou dobu válka přináší potíže, které se stupňují.
Byť jde o malou a úzkou knížečku, nedočetla jsem.

Doslechla jsem se, že je nyní kniha k dispozici jako Radiokniha na plus rozhlas cz, a přestože jsem ji předtím četla v papírové podobě, ještě jsem si ji poslechla. Dle mého názoru je poslech náročnější, neboť v příběhu je mnoho (pro většinu lidí ještě stále neznámých) jmen a nelze se vrátit o pár stránek zpět, pokud do další kapitoly zapomenete, o koho jde. Přesto mohu poslech doporučit těm, kdo si nechtějí naslepo kupovat knihu a nemohou si ji půjčit v knihovně. Jen je na rádiu k dispozici už jen 12 dní.

Už informace o autorovi, Němci s polsky znějícím jménem, jsou na přebalu knihy podezřele nedostatečné, a po pár stránkách se divím, tohle že napsal novinář, který "vychoval více než 5 000 novinářů v Německu"? Au!
A kdo to vydal se přesvědčuji opakovaně, neboť jsouc v zajetí dávné doby, kdy Naše vojsko patřilo pod Ministerstvo obrany ČR, nemohu uvěřit, jaký paskvil pustilo do tisku. Ale stačí pár kliknutí a již to vidím, Naše vojsko už není naše, nýbrž patří nějakému Emerichu Drtinovi, který prodával kalendáře s portréty osobností nacistického Německa a hrnky s Hitlerem, Heydrichem, Himmlerem, Eichmannem, Göringem nebo Goebbelsem. Soud vyhrál, protože prý nejde o propagaci nacismu. "Nabídku produktů na našem e-shopu ovlivňuje poptávka zákazníků, jedná se jen o prodej sběratelských předmětů," ubezpečuje JUDr. PhDr. Emerich Drtina, Dr.h.c. Jde údajně jen o zisk. Aha.
Autor píše o loutkovodičích a hned na úvod můžu prozradit, že on patří mezi ruské (a zprostředkovaně čínské) figurky a tahle knížka je dost primitivní propagandou. Nakonec, co bych se dlouho rozepisovala, můžete si ji přečíst sami a klidně sbaštit každé slovo potištěných stránek i s navijákem. Pro ty však, co mají méně času, ocituji odstavec ze závěru knihy, myslím, že jim bude nápomocen v rozhodnutí, zda se jí věnovat. "Globální vývoj takový, jak byl právě popsán, a který má v sobě navíc takovou dynamiku, však nelze ani v Německu, ani v Evropě zastavit. Přechod k multilaterálnímu světovému řádu může začít rozpadem EU a vést k vytvoření osy Berlín-Moskva. Tato osa bude dokonce sahat až po Peking. Neboť vzestupující Rusko bude plachtit ve větrném stínu budoucího čísla jedna. To mu přinese největší profit."

Vejtaha a Baron Prášil tehdejší doby.
Snažila jsem se při poslechu opravit žaluzie, povedlo se mi to zpola, tedy jdou vytáhnout do půlky. :-D Zabralo mi to pár hodin, takže jsem se v poslechu dostala dost daleko, ale nebýt výborného čtení Jiřího Hanáka, určitě bych ji odložila nedočtenou.

8 27.08.2023

Příšerný text. Princátko zabloudí, připojí se k němu mluvící pes, pak přijde do chalupy, kam ho nikdo nezval, přespí v ní, přestože si to babka nepřála, a navrch si bez dovolení vezme kouzelnou mošnu. Princ-zlodějíček poté zachrání svého otce, získá tři další království a nakonec psovi na jeho přání usekne hlavu, načež z bezhlavého psa vyskočí zakletý princ, který jedno z království dostane darem.
Jedna hvězdička za tvrdou knihu, druhá za docela pěkné, jednoduché barevné obrázky.

8 04.06.2023

"Pan Bůh neví, že je dobrej, laskavej a milující. Pan Bůh je... je... prázdnej."

"Jsi ve svým středu prázdnej?"

8 04.05.2023

Leporelo jsem koupila, přestože jsme jich měli doma dost. Už tehdy bylo drahé. Bavilo mě, ač jsem ho četla mnohokrát dokola. Určitě si zaslouží uložit v domácí knihovně pro další generaci.

"Pane kaktus, s dovolením!
Nesu vodu před holením!
Vždyť děláte ostudu!"

"Hele, jdi pryč! Nech si řeči!
Mně náhodou fousy svědčí!
Já se holit nebudu!"

8 08.02.2023

Včera na ČT zmínili CERN a mně se vybavila zajímavost zmíněná v knížce. "Klíčovou částí detektoru je soubor 78000 krystalů wolframanu olovnatého, jež po dobu deseti let postupně rostly v Rusku a Číně. Každý jednotlivý krystal přitom roste dva dny."
Nejsem ve fyzice vzdělaná a ani moje inteligence neumožňuje, abych celý obsah pobrala na jedno přečtení, takže mi některé části mnoho neřekly, ovšem cítím se dosti obohacena.

8 13.10.2022

Zrovna jsou v Pákistánu monzunové povodně, tak jsem si vzpomněla na jednu zajímavost uvedenou v knize: "...když byl Pákistán roku 1947 odříznut od Indie, stále ho ještě z jedné třetiny pokrývaly lesy. Dnes tvoří pákistánský lesní porost sotva 4 % území, a toto číslo zahrnuje i pozemky označené jako lesy, i když v nich však stromy ve skutečnosti rostou jen málo nebo vůbec."
...
A aniž by to navazovalo na předchozí citát, závěrem pan Weisman říká:
"Nechci odstřelovat nikoho, kdo je nyní naživu. Všem lidem, kteří jsou nyní na této planetě, přeji dlouhý život ve zdraví. Buď ale nad sebou převezmeme kontrolu a lidským způsobem snížíme své počty tím, že budeme vytvářet čím dál méně nových členů lidské rasy, aby nás nahradili, nebo nám příroda rozdá hromadu výpovědí. Když na kanálu National Geographic sledujete pořady o přežití nejsilnějších, je to zábava. Když to však postihne váš vlastní druh, nebude to nic pěkného."

8 12.09.2022