Jen_procházím
komentáře u knih
Ať se rozhodneš jakkoli
Jakub Szamałek
Super téma a super gradace. Od chvíle, kdy se plivlo na hrob a objevil se ten kněz už to bylo předvídatelně odporný a taky už mě přestává bavit ten jakože severský typ thrillerodetektivky, ale zase se mi tady nechce úplně cupovat knihu, u které sem několikrát za sebou vydržel do půlnoci.
Šatna a klášter
Petr Motýl
Dočtu to? Ne, rozhodně ne. V knihovně knížku máme snad dva roky a nikdo krom mě na toho tlusťocha černýho ani nešáhl.
Baví mě to? Jo, jasně. Strašně moc. Tady se kašle na čtenáře, kašle se na to, jestli jde knížka vůbec uzvednout, kašle se na dějovou posloupnost, kašle se na všechno. Hrobník je nejlepší povolání na světě a to je prostě fakt.
Dáme panáčka?
Ďáblova pevnost
Juraj Červenák
Po otřesně předvídatelném předchozím díle se sice hlavní hrdina vrátil do Evropy a k pohraničním bojům, ale zase přibylo tolik magie, že to všechny pozitiva srazilo dolů. Čtu celou sérii podruhé a té "brakovitosti" je už na mě po letech s jinou literaturou asi moc.
Šedé včely
Andrej Kurkov
No bylo to zajímavé a kdo má rád včely ten si počte. Sergej je na mě trochu moc románově pojatej trouba, občas mě donutil se zasmát. Srovnávat ale toto na zadní straně s Bulgakovem, Murakamim? Za mě trochu mimo.
Cesta zpátky
Erich Maria Remarque (p)
Skvělá kniha. Jen mi při čtení vadilo, že se moc nedalo orientovat kdo má jaké jméno a příjmení- Albert vs Adolf vs Alfréd vs Arnošt... Ostatně i při střelbě v lokále sem to prvně pochopil tak, že střílel Adolf kvůli své milé a ne Albert, až tak sem byl zmatený. Možná to je záměr, ukázat vojáky jako jednu masu, jako hromadu charakterů. Pro mě je to ale příklad jak něco nepsat, při druhém čtení si celou partu pěkně vypíšu na papírek. Závěr knihy byl hodně smutný, ale to je autorova klasika.
Skřetí spár
Michal Špaček
No tak tohle bylo příjemné překvapení. Možná jen Noc pod Černou baštou se mi četla tak nějak špatně protože to byl strašnej zmatek, ale zbytek rozhodně bavil. Urlúk je pěkně šílenej magor, skřetí plány obvykle nepostrádají zlomyslnost a ten idiot od Kosatcové řeky mě rozesmál kdykoliv se objevil. Na pohřbu chci zahrát oblíbenej hit "Velký byly říše elfů a přece je skřet vyvrátil!" jako správná ubohá malá svinka a prašivej snaga.
Muž na stezce
Miroslav Žamboch
Koniáš je Reno Raines. Přijede na koni, porve se s místním grázlem, dostane na budku a grázla seřeže. Pryč jsou machinace a tanečky kolem obchodních válek z Na ostřích čepelí, pryč jsou dobře popsané souboje. Je to ten nejvíc průměrovitej průměr ze všech, o něco lepší než rodokapsy po dědovi. Dědka to mimochodem nadchlo když si kdysi četl tenhle můj dárek k Vánocům, western je western.
Nejlepší povídka: Štěstí z pekla
Nejhorší povídka: Vysoký příliv
Druzi ve smrti
Sven Hassel (p)
Postavy téhle série sem si oblíbil, hlavně Pískošlapa/Legionáře (Blíží se smrt blíží) a samozřejmě blba Drobečka. Literatura faktu to evidtně úplně není, což mi ale moc nevadí. Taky je jedna hvězdička čistě za černej/šibeniční humor.
Co mě otravovalo byla ta snaha o to pokrýt válku ze všech úhlů-špitály, kriminály, lov partyzánů, průzkum, židi...navíc vypravěč Sven vlastně ustupuje úplně do pozadí a krom snad jedné kapitoly neřekne víc jak dvě věty. Pokud to člověk bere jako antiválečnou knihu a "příklady" z Německa tak budiž, jako chlapskej "dobrodružnej" příběh to taky celkem jde.
Tři mušketýři
Alexandre Dumas, st.
Na knihu sem se vrhl po shlédnutí naprosto otřesné filmové adaptace z roku 93 (Charlie Sheen jako Aramis, hahaha), že si spravím chuť. Velmi oceňuji poznámkový aparát v tomto vydání, to muselo dát hodně práce. Jen škoda, že je v rámci těch poznámek při závěrečném pobytu Mylady v Anglii vyzrazen dost brutální spoiler. Jinak sem knihu chrustal hrozně dlouho, nesedlo mi to.
Tovaryš
Alex Drescher
Na knihu sem si vzpomněl v souvislosti s momentální situací a hrozbou války na Ukrajině. Hned sem si představil, jak moje kamarády na frontě sejme MILAN a dal si ji po dlouhé předlouhé době znovu.
A ze začátku je to pecka. Autor zručně háže do příběhu další a další cyberpunkové, splatterpunkové a fantasy prvky. Všechno to míchá dohromady jako guláš. Ne jako hnusnou bramboračku ale jako dobrej guláš, co máme my všichni pivem zalívaní hobiti uprostřed Evropy tak rádi. Rozhodně mě to bavilo víc než Kotletovo superhrdinští Lovci, chvilkama sem se i zasmál.
Bohužel druhá půlka je už o dost míň zajímavá a příliš mnoho akce sráží knihu do průměru. Drescher měl na víc než na žánru odpovídající vystřílení všeho a všech, začalo to nudit. Kdyby se kniha trochu osekala, mohl to být velikej hit.
V bouřích ocele
Ernst Jünger
Vynikající dílo napsané skvělým jazykem. Už teď vím, že budu číst několikrát a to ještě nejsem ani na konci. Při pasáži na Sommě mne kniha strhla tak, že sem začal při čtení nahlas nadávat všem politikům a králům, kteří připustili obrazy bojišť, co vypadaly jako masové hroby. Ne že by Jünger chtěl něco sdělit, nějak apelovat. On prostě celou scénu popsal.
Musím se taky zastavit u osoby autora. Ze stránek knihy vystupuje celá jeho osobnost, ikdyž on sám si spíš všímá toho, co se děje okolo a nepíše mnoho o svých vnitřních pochodech. Jeho postřehy k lidské povaze se mi moc líbily. Nepochybně to byl inteligentní člověk se skvělým pozorovacím talentem. To se hodí filozofům i válečníkům... Junger je v celé knize (krom prvního střetu) za všech okolností klidný a evidentně si zachoval i během nejhorších situací nadhled. Přidejme hromadu jizev a máme prototyp muže, který byl pro velení v poli snad narozen. No a pokud napíše jako člověk, který zaspal vybombardování vlastní ubikace nebo se flegmaticky bavil před útokem filozofováním že bylo něco zlé, tak tomu sakra věřím.
Harry Potter a relikvie smrti
J. K. Rowling (p)
Slušné to je. Když sem četl kdysi poprvé, tak se mi ten nápad s relikviemi nelíbil, příliš připomínal boha ve stroji. Teď v dospělosti ale oceňuju, že se Rowlingové styl posunul. Kniha má spád a je napsaná pěkným jazykem.
Křest ohněm
Andrzej Sapkowski
Jeden z těch hodně oblíbených dílů ságy, který čtu občas i bez načtení předchozích. Rozumím výtkám, že se toho tolik neděje, že je to jen putovací kniha. Jenže já mám už od dob prvního čtení Společenstva Prstenu slabost pro putování družin, pro oheň v divočině a hory, hory Gandalfe! Pardon...
Tady každopádně vynikly výborné Sapkowského dialogy, na které má cit jako málokdo. Samozřejmě jsou v knize skvělé postavy, bez toho ty tuny promluv nenapíšete- apatykář, co není jenom apatykář, Nilgaarďan, co není Nilfgaarďan a drsná lučištnice, co není tak úplně drsná. Nemluvě o bandě trpaslíku s kamarádem gnómem, kteří...no to nebudu snad ani psát. Navíc autor dokáže nastínit atmosféru a hlavně hrůzy války (hořícícho bordelu) úplně skvěle a to často na neuvěřitelně malém prostoru.
Jak už asi chápete, tak mě příběh Ciri v téhle knize zas tak nechytl. Ale asi je to potřeba brát tak, že si autor chystal pole pro velké věci do dalšího dílu. Její chování z ní dělá velmi uvěřitelnou postavu, když si člověk promítne její věk. Takže i za tyhle odbočky vlastně tleskám, ikdyž ne tak nadšeně. Když nad tím po asi desátým přečtení Křestu přemýšlím, tak by její eskapády šly dávkovat o dost úderněji a zmateněji a někteří by si snad pak nestěžovali, že to je nudná kniha, protože se moc mluví.
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
Měsíční zahrady se těžko hodnotí. Podle mě důvod, proč tuhle ságu fantasy fanousci milují je ten, že už přečetli dost podobného čtiva a rádi se nechají motat do složitějších zápletek. Taky nadšence do nejrůznějších stolních RPG by mohla kniha bavit, občas je to psáno tak, jako kdyby v pozadí běhala legendární D12 kostka. Kdo umře? Komu padne bonus? Takovým lidem Erikson moc vysvětlovat nemusí a podle stylu bohužel na jiné čtenáře tak nějak úplně ser...kašle.
Osobně mám rád městské fantasy příběhy z řekněme podsvětí, takže část z Darúdžistánu byla odměnou za předchozí tápání ve tmě. Tam mi přišlo hlavně při druhém čtení (s celou ságou sem skončil kdysi někdy na konci osmého dílu) že vyprávění doopravdy nemá slabiny a doslova každá věta dává smysl a je svým způsobem geniální. Jenže na to, aby člověk přečetl přes tisíc stran a pak se zase vrátil na začátek a lebedil si, jak to všechno chápe musí být jeden dost velkej magor nebo mít hodně času (díky covide).
Autor si jinak s postavami hraje jako na šachovnici, kostka vzadu se točí a v závěru začne všechno lítat...fakt. Koho nebaví začátek, zkuste přeskočit na Darúdžistán, město založené na pověsti :)
Páni severu
Bernard Cornwell
Po skvělých dvou dílech sešup celkem dolů. Cornwell umí i v rámci série lepší kousky.
Posel
Markus Zusak
Takhle...na jednu stranu je to totálně přepálené. Nereálný nesmysl. Kýč. Šroubovanej a nesmyslnej. Takhle lidi nemluví. Takhle lidi bohužel nejednají.
Ale je to strašně fajn. Hrdinovi sem fandil (i přes ten friendzone), ty hořký vtipy a komentování života na ubohým předměstí byly výborný. Už jen ta představa, že by se třeba něco podobnýho stát mohlo vlastně stála za to. Já totiž vždycky nesnášel lidi, co mi tvrdili, že čtou zásadně jen knížky o osobnostním rozvoji a o motivaci. Měli by si možná přečíst spíš cokoliv podobnýho Poslovi.
Sharpův úder
Bernard Cornwell
Právě španělská (no dobře španělsko/portugalská) část Sharpových lapálií se mi vždycky četla nejlépe. Mám ho i jeho střelce moc rád, ale podle mě je celá tahle série podprůměrná. Je to brak. Pěkně napsaný brak plný krásných žen, neschopných důstojníků a bojů proti přesile. Cornwell umí lépe...
Šikmý kostel
Karin Lednická
Já chápu, že asi nejsem úplně cílová skupina, ikdyž historické romány můžu. Tady je pro mě největší problém jazyk. Nevím proč jsou všude dějové popisy ale hlavně je to všechno napsané suše a tak nějak se studeným odstupem. Velmi ta jednoduchost vynikne, když je v knize nacpaný jeden citový zvrat za druhým. Fascinuje mě, jak dopodrobna je vylíčeno všechno utrpení a těžká práce, aby se pak o kus dál prostě konstatovalo, že "V hospodě bylo veselo".
Až by se chtělo napsat kalkul ze strany autorky i nakladatele, protože podobné knihy zkrátka několik let už ženy 40+ podle všeho čtou. No další díl rozhodně neplánuju.
Chuligán
Philipp Winkler
Autor tohle téma vůbec nezvládl. Na rozdíl od skvělé Fotbalové fabriky od Kinga tady ukazuje stereotypní představu o chuligánech a jejich životě bez jakéhokoliv přesahu. V podstatě to vypadá, jako kdyby si přečetl dvě sociologické studie, zeptal se na chuligány prvního člověka, co mu na tribuně přišel pod ruku a hurá k počítači psát. Chvílemi mi přijde, že kniha vůbec nedrží po hromadě.
Lepidlo
Irvine Welsh
No přiznám se, že nejvíc mě bavilo několik zlodějských historek a ta trocha fotbalu na začátku. Občas to bylo všechno strašně tlačené...můj první Welsh, tak trochu váhám jestli vůbec aspoň zkusit pokračování s Limo Terrym, kterej mi připadal jako totální bastard.
