JeremiasV
komentáře u knih
Odpověď
Allan Pease
Pohlcující kniha, která protíná lidské toužení, sny a cíle s vědeckými podněty z oblasti neurologie. „Co říkáš, to dostaneš.“ Plně doporučuji toto sny nabíjející čtivo!
Můj dobrý přítel chřestýš
Don Jose Ruiz
Vskutku velice poučná kniha, ze které činím svého osobního průvodce životem. Téměř každé čtení této knihy ve mne vyvolalo vlny nesmírného vnitřního klidu - nebo vesmírného?
Třetí mysl a (ne)možnost spolupráce
Jiří Kovanda
Nesmírně strhující příběh pokorného českého, stále činného, performera a výtvarníka. Doporučuji vřele. Myšlenky, které v knize zazní, mohly by možná prospět - nejen umění. Kdo ví.
Lao-tsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti
Lao-c´
Nesmírně fascinující dílo.
Jaké je Tao? Co je Tao? Někdo nám odpoví?
Čtěme a třeba budeme o kousek chytřejší. Nebo nebudeme.
... A to bude také dobře.
Průvodce lucidním sněním
Thomas Peisel
Souhlasím s názorem níže. Čtu rád a čtu moc, ale troufnu si tvrdit, že jsem náročný, mnoho knih mne nezaujalo, přestože by asi měly. Nicméně – tato kniha mne pohltila. Hold jsem snílek! :) Příjemné snění, přátelé.
Morový sloup
Jaroslav Seifert
Kniha, ve které se autor, jak už jsem u něj trochu zvyklý z jiných děl, obrací k ženskému pohlaví. Miluje ho, vzývá ho, obdivuje, oslavuje verši, ale také teskně vzpomíná, přesto, že stále hoří.
Sbírka je prodchnuta stářím, nedostižností těchto vášní, náboženskou mystičností a smrtí. Vždyť autor ne jednu báseň věnuje někomu ze svých zemřelých přátel. Na druhé straně ani této sbírce nechybí jistá až poetická hravost s obyčejnem.
Poslední báseň sbírky: A sbohem – jako by vyprávěla o skutečném loučení se autorově. Musela v něm být mezi lety 68–70 skutečně ohromná bolest.
Jméno růže
Umberto Eco
Geniální kniha. Skutečně jsem unešen mnohostí témat, celkovou uzavřeností formy atd. Vřele doporučuji každému, kdo rád přemýšlí a i tomu, kdo si rád jen tak užije nějaké dobrodružství.
Ennio Morricone a jeho filmový svět
Jan Šmíd
Velice pěkná kniha, která je doslova nabitá informacemi ze světa filmu. K samotné osobnosti se dozvídáme dle mého soudu dosti. Co se mi zejména líbilo – byla autorova zaujatost. Nadšení, které jsme mohli cítit v každé větě a přitom nebylo násilné, afektované a podbízivé. Jakoby kniha vznikla prostě jen z čiré životní radosti jednoho splněného přání a snu...
