JessieEx komentáře u knih
Měla jsem trochu problém se začíst, jednak nejsem zvyklá číst knihy odehrávající se v Německu, opravdu většinou čtu romány americké a britské. Hamburk jsem si nakonec ale oblíbila, stejně tak i postavy - a to jsem měla s Isabellou zpočátku taky problém. Hrdinka stejně stará jako já se místy chovala jak stará babka a jindy zase jako potrhlá puberťačka, obojí mi připadalo přes čáru. Líbilo se mi ale, že se autorka psychologii Isabelly dost věnovala.
Kapitoly byly dost dlouhé ale já jsem se nakonec hrozně dobře začetla a užila si velice povedenou romantickou oddechovku, určitě bych ji zařadila mezi ty lepší. Například by určitě pěkně zapadla mezi Srdcovky od Motta. Mezi hlavními protagonisty to perfektně jiskřilo no a Jens, toho si musí zamilovat snad každá čtenářka!
V rámci žánru rozhodně doporučuji!!
Tohle je momentálně synova nejoblíbenější kniha. Vzhledem k tomu, že to není leporelo (protože do leporela by se takové množství říkanek nevešlo) tak je náš exemplář, který jsem koupila cca 2 měsíce zpět, už dost jetý. Syn jím listuje několikrát denně a bohužel se ke knize nechová moc hezky. Přesto ho vždy napomenu ale knihu mu nevezmu, z jednoho důvodu: jsem šťastná, že jeví takový zájem o knížku a raději budu mít doma salátové vydání, které se čte denně, než mít doma dokonale netknutou a nečtenou knihu...
Mimochodem paní doktorka nám právě říkanky doporučila k rozvoji řeči.a.funguje to. Čteme a opakujeme stále dokola. Syn už si říkanky pamatuje a sám doplňuje nebo ukazuje.
Co se obsahu týče - souhlasím, že obrázky nejsou moc hezké ale dětem se líbí. Říkanky jsou opravdu ty staré a klasické. Kdo chce nějaké moderní a inovativní, nechť si koupí říkanky od Fisher Price ;) Já zastávám názor, že děti by měly znát jak klasické, tak nové. Čím více, tím lépe :)
Tak tohle byl brutální megamonstrózní nářez, který mě totálně dostal!!! Nemám slov a na druhou stranu bych toho o knize chtěla tolik říct. Vůbec jsem nečekala, že mě nějaký neznámý polský autor dokáže tak rozsekat, ale stalo se. Kde začít? Určitě začátkem, který sliboval super příběh už od prvních stran. Zatímco jsem se seznamovala s pozadím a s hlavním hrdinou Damianem Wernerem, už se rozjel kolotoč událostí, které on ani jeho kamarád nedokázali zastavit a změnit. Druhá třetina knihy mi připadala nejnudnější v tom smyslu, že se toho hodně odehrávalo přes IT a trochu to tím ztratilo drajv. A já se nechala zmást. Myslela jsem si, že vím, co bude dál, jak to všechno dopadne. Také jsem si říkala, že domácí násilí už je hrozně ohrané téma. Jak moc jsem se zmýlila! Remigiusz Mróz dokázal v mém pomyslném žebříčku spisovatelů nakopat zadek i Sarah Pinborough, kterou jsem měla za královnu zvratů. Vždy když už jsem si totiž myslela, že VÍM (co se bude dít), přišlo totální vykolejení a šok z nečekaného zvratu. A opakovalo se to několikrát. Nakonec bych dala knize i deset hvězdiček za tu propracovanost, napětí a nepředvídatelnost. Ani mi nevadí, že to bylo malinko překombinované, hodně nerealistické a že mi po dočtení vyvstalo pár nezodpovězených otázek. Nevadilo mi to, nic z toho nebylo podstatné. Autorovi se podařilo to hlavní - zaujmout, pobavit, posadit na zadek, rozhořčit svého čtenáře. A já jsem rozhořčená na maximum. Chtěla bych ještě pár stránek...
Moc doporučuji a zároveň nechápu to nízké hodnocení!
Už je to podruhé tento týden, co jsem sáhla po knize (aniž bych to předem věděla), která skýtá nejen čtivý a napínavý příběh ale i zajímavá biologická fakta. Tou první byla Šelma a z obou knih jsem rozhodně nadšená. Strážci světla je kniha těžko zařaditelná podle žánru. Rozhodně to ale není thriller. Sice tu je jakési napětí, spíše ale převládají prvky mysteriózní a psychologické, a především spousta popisků tajemné a chladné přírody. Jako "žraloko-fob" jsem si to docela dost užila, protože tady na mě nemohly odnikud vyskočit nečekané obrázky nebo videa. Přesto byly některé popisky tak dokonalé, až mě z nich mrazilo a všechno jsem to měla před očima. Hlavní postavy byly důkazem toho, co s člověkem udělá příroda a nehostinné podmínky, když v nich dlouho pobývá. Název "strážci světla" je spíše symbolický protože odkazuje na pracovníky majáku, kterým je v knize věnovaná jen krátká vzpomínka.
Mrzí mě vesměs negativní reakce na knihu, já jsem nadšená, zhltla jsem ji za jedno dopoledne a budu doporučovat dál. Líbila se mi i forma vyprávění prostřednictvím dopisů mrtvé matce. Moc si cením originálních příběhů jako byl tento, protože v dnešní době jsou dost vzácné.
Psycho žánr miluju, takže jsem si knížku rozhodně vychutnala. To napětí, to vodění čtenáře za nos, tajemno, všechno mě to hrozně bavilo. Zápletka mi přišla určitě originální, dvě sestry, dvojčata, jedna zemřela a rodiče najednou neví, která z nich to byla (což mi hned vyvolalo otázku: každý rodič měl jednu dceru radši, než tu druhou, ale pak nebyli schopni je od sebe rozeznat?!) Když se ale příběh začal rozplétat, objevil se prvek rozhodně neoriginální a poslední dobou v takových románech hojně používaný: oba rodiče se chovají iracionálně, vzájemně se obviňují, nedůvěřují si, lžou si, začínají na sebe vytahovat špínu z minulosti... tím je čtenář bohužel tak znechucený, že přestane fandit oběma hlavním postavám a je mu docela jedno, který z nich z toho vyjde "čistý" a jestli vůbec. To je trochu škoda a na příběhu mi to lehce vadilo ale i přesto mě četba bavila. Po dočtení mi v hlavě vyskákalo docela dost otazníků, ale říkám si, že ne všechno se dá vždycky vysvětlit. Ať už v reálném životě nebo v knížce.
Pro všechny milovnice "psycho" románů (thrillerem bych to nenazvala) je tohle nutnost. Pokud se vám líbily Sedmilhářky, Ví o tobě, Za zavřenými dveřmi nebo Manželova žena, tak doporučuji i Poslední paní Parrishovou - protože ta je
dokonalou kombinací (nejen) těchto 4 knih. Je to tak, knížka bohužel nepřichází s ničím novým, opakuje se pořád to samé. Je předvídatelná jako východ slunce - asi tak od poloviny, kdy dojde ke změně vypravěče a většímu obratu, a pak už je jasné, jak se bude děj vyvíjet. Škoda, napsaná je dobře, četla se dobře a z jednání jisté psychopatické postavy mi bylo tak zle, že jsem si musela dát občas pauzu...
Milé a příjemné počtení! I když mě zpočátku odrazovala francouzská slovíčka a prostředí příběhu, četla jsem dál a nelituji. Líbilo se mi psychologické vykreslení postav. Maca jsem si naprosto zamilovala, Natasha už mi tak moc sympatická nebyla, i když jsem si uvědomovala, kolik toho máme povahově společného :)
Jak už je u Jojo Moyes zvykem, nechyběly při čtení ani slzy. To už se u jejích knížek snad tak trochu i očekává. Konec se mi líbil, ale epilog bych raději vynechala.
Dávám 3,5* protože to nebyl takový ten "wow" dechberoucí příběh, ale přesto příjemně potěšil a dobře se četl...
Edit (few hours later...): rozleželo se mi to v hlavě a dávám 4* definitivně... už kvůli Macovi...tu půl hvězdičku mu přidám ;)
Opět skvělá detektivka se skvělou zápletkou. Zase o kousek lepší než předešlé díly. Počet stran tady rozhodně není na závadu, jelikož kapitoly jsou krátké a děj napínavý, takže se "čte úplně sama".
Tentokrát byl děj předvídatelný, ale to mně nevadilo, jelikož jsem konečně taky jednou mohla mít dobrý pocit, že se potvrdily mé domněnky a podezření.
Vytkla bych spojení dvou různých případů do jedné knížky. Prostě mi vadilo, že se Kim zabývala ještě jinou vraždou/vraždami a nechápala jsem, kde nabyla přesvědčení, že by to mohlo souviset s hlavním případem.
Konec byl opět akční, jak už je u Marsons zvykem.
Kouzelná kniha. Nedá se přečíst na jeden zátah, přestože je tenoučká. Četla jsem prostě jen po pár stránkách a pak jsem si musela dát pauzu abych to těžké téma rozdýchala. Přistupovala jsem k ní bez názoru a začátek mě okouzlil, říkala jsem si jak je příroda nádherná především v očích jednoduššího člověka. Pak přišla temná událost v domově důchodců, kterou jsem nepochopila a kniha se mi lehce zhnusila. Ale potom jsem si teprve uvědomila, že problém Anny není v jednoduchosti, ano konečně mi došlo, že Anna je nemocná a vlastně tím pro mě kniha začala být opět krásná, jistě i trochu melancholická, krutá a bolestivá ale díky vší té přírodní kráse ji vnímám naprosto pozitivně a jistě si zapamatuju Anny motto, že "dokud tě něco bolí, je to důkaz, že pořád žiješ."
Ach! Tato knížka ze mě vyždímala veškeré emoce, celou noc jsem probrečela, každých deset stránek se objevil další důvod. (Snad za to můžou těhotenské hormony :)) Jsem naprosto nevyspaná, ale musela jsem vědět jak to dopadne. Emma (moje oblíbené jméno) se provdá za lásku svého života Jesseho. Jenže přesně rok po svatbě spadne s Jessem helikoptéra a on zmizí a časem je prohlášen za mrtvého. Emmě se zhroutí život, ale i ta největší bolest časem přebolí a ona se rozhodne žít dál a za 4 roky už je zasnoubená se Samem. Když v tom se vrátí přeživší Jesse (nechápu, jak se mu to podařilo!?). A tady to začíná. Strašné dilema, Emma samozřejmě miluje oba dva, musí se rozhodnout, každá stránka je nabitá emocemi a je tu skvěle vykreslená psychologie postav ocitajících se v nečekané těžké životní situaci. Jak se Emma rozhodne? Konec mi zlomil srdce, život je krutý. Ale knížku rozhodně doporučuji!!
Při četbě se přistihnete, jak se sami sobě divíte: Cože? To se mi vážně líbí zrovna taková knížka? Jenže budete muset přiznat, že ano...
Mě takové myšlenky napadají u všech Murakamiho knih a asi právě tady to spojuje všechny jeho knihy. Podivná přitažlivost...
Jen jsem přemýšlela, zda dát 3 nebo 4 hvězdičky, ale ty kouzelné, přenádherné ilustrace mě přesvědčily!
Naprosto fantastický příběh! Mohu říct, že jeden z nejlepších thrillerů, co jsem kdy četla. Právě jsem zaklapla knihu a pořád ještě žasnu. V prvé řadě musím říci, že kniha je neuvěřitelně čtivá. Zaujala mě od první stránky, od prvních řádků. Nemohla jsem ji odložit, jenže jsem na ni neměla moc času. Jazyk, jakým je psána je mi velice blízký, tolikrát jsem se smála některým slovním obratům! No a to napětí, to by se dalo krájet. Opravdu, příběh byl napínavý od začátku do konce. První polovina knihy byla nejnapínavější, nic jsem ještě nevěděla, jen jsem něco tušila a především jsem začala hrozně nenávidět chlapy :) Chudák můj přítel, co si zakusil během doby, co jsem četla Zmizelou. Hlavní hrdina Nick totiž pro mě představoval ztělesnění celého mužského pokolení. Jenže pak přišel v polovině knihy zvrat. Nebylo to až tak nečekané, tušila jsem, že se příběh bude tímto směrem vyvíjet, jenže: a) zdálo se mi, že vše bylo vyzrazeno příliš brzy..., b) čekala jsem něco víc - takové to něco, co je naprosto neuvěřitelné, nečekané a co by ani mě samotnou nenapadlo. V druhé polovině knížky jsem si zase uvědomila, že i my ženy umíme být pořádné mrchy. Ne, že by mi byla Amy nějak vyloženě sympatická, více jsem fandila Nickovi, ale zároveň jsem si musela přiznat, že někdy taky dokážu být krutá a vyděračská :) V tomto směru se autorce skvěle podařilo vykreslit psychologii vztahů. Vztah hlavních hrdinů sice zašel do extrému, ale dost podobné to bývá i u ostatních párů. ("Nemůžeme bez sebe být, ale občas bychom si nejraději navzájem vyškrábali oči.") No a konec knihy byl prostě psycho. A popravdě se mi moc líbil, ačkoliv se mi zdál takový ironický a rozhodně ne ideální, ale i takový je život. Některé staré věci prostě nechat být a přijmout to, co je (třeba i násilím) :)
http://bookaholicjessie.blogspot.cz/2017/02/posledni-dobou-jsou-velkym-hitem.html
Hezký a dojemný příběh. Líbilo se mi téma první světové války a taky jak to se Sophií dopadlo. Přeskakování v čase nebylo rušivé, kniha se četla snadno. Ale mám pár výhrad k ději, konkrétně k hlavní zápletce - tomu absurdnímu sporu o obraz. Hrdinka Liv je sobecká a neváží si toho, co má, toho, co měla, ani toho, co by mohla mít. V jednu chvíli je schopna ztratit vše, pro obraz, který pro ni možná ani nemá takovou hodnotu, v další chvíli je ochotna se ho jen tak vzdát. Neměla bych s tím problém, kdyby to bylo uvěřitelné. Ale jako stěžejní zápletka příběhu prostě vyznívá směšně, absurdně. Vztahy Paula a Liv i Sophie a Édouarda jsou takové ploché, chybí jim jiskra. Ale to už je u Jojo Moyes na denním pořádku. Na to, že jsou její romány o lásce, mě tam chybí to něco, mezi hlavními dvojicemi. Sem tam sice něco "zajiskří" ale později se to vytratí. Dávám 4* za plynulost děje, atraktivitu prostředí, zajímavé téma a pár sympatických postav.
Taková trošku slabší Sandra Brown aneb detektivka s romantickou zápletkou. A to já můžu, to mám ráda :)
Jo, detektivní linka byla slabší, taková naivní a místy fakt nelogická, ale já potřebovala hlavně vypnout a užít si to, nemyslet u toho. A to se podařilo.
Hlavně druhá půlka byla velice čtivá a té romantiky tam bylo tak akorát, takže jsem spokojená :)
Tik Toková senzace... Ok, chápu proč. Originální prostředí, výborná chemie, skvěle napsané, poplatné době. Byť já sama mám drobné výtky, naprosto rozumím tomu, že jsou z knihy čtenářky nadšené.
Olive je doktorandka, Adam profesor. Předstírají, že spolu chodí (každý má své důvody) i když se vůbec neznají. Jenže právě díky tomu, se začnou poznávat a přeskočí jiskra
Nebudeme si nic nalhávat, fake dating je jeden z nejlepších tropů. Navíc v tomto případě byla chemie mezi hlavními hrdiny fakt hmatatelná, takže po romantické stránce nemám výtek.
Dost tomu pomohlo i prostředí - univerzita, věda. Asi jsem nic podobného ještě nečetla... Ali Hazelwood se ale právě na tohle prostředí specializuje takže si od ní nejspíš ještě někdy něco přečtu.
Tedy pokud mě neodradí jedno, dnes už asi nejčastější klišé - nejlepší kamarád hlavní hrdinky musí být gay. V tomto případě mají takového nej kamaráda oba hlavní hrdinové :) Celkově se snaží autorka být tak moc woke, až se to člověku zajídá. Lépe by udělala, kdyby tolik netlačila na pilu.
Taky mi trochu vadilo, jak se hlavní hrdinka ve všem dost rýpala, všechno se dost řešilo a jak pořád lhala
Přečteno v AJ a četlo se to dobře, středně pokročilá úroveň.
Miluju příběhy odehrávající se v přírodě! Ať už je to romantika, detektivka nebo něco mezi :) Proto jsem se nadšeně vrhla do Lásky nadivoko, do které jsem se zamilovala už díky obálce, která je fantastická!
Hlavní postava Lily si ze všeho nejvíc přeje vykoupit rodinný ranč, který vždycky milovala a přála si tam žít. Její otec, lovec pokladů, ale ranč prodal a zanechal Lily jen malý polorozpadlý domek. Ve snaze vydělat si na ranč a na živobytí nakonec Lily dělá to, co jí u otce vadilo. Podniká výpravy za poklady. Pro skupinky lidí připravuje dobrodružné několikadenní výlety do červených kaňonů Utahu.
Všechno se ale zvrtne, když na další z výprav přijede její stará a největší láska Leo s kamarády.
Tahle výprava se vážně zvrtla a já jsem jen koukala s otevřenou pusou. Tohle jsem vážně nečekala :) Kromě romantiky je totiž tahle kniha opravdu dobrodružná. Jasně, v podání dua Christina Lauren je to spíš absurdní až komické, to nic ale nemění na tom, že tam to dobrodružství je :)
Přála bych si mít na knihu více času, takhle jsem ji četla dlouho a po troškách, což dost zhoršuje zážitek z četby, i tak jsem si to ale užila.
Hra na kovboje a lovce pokladů, spaní ve stanu, přestřelky, divoké líbačky v dešti, téhle knize fakt nic nechybí, přesvědčte se sami ;)
Za recenzní výtisk moc děkuji @nakladatelstvijota
2,5*
Od této knihy jsem čekala něco úplně jiného. Srandu. Ale tady jsem nějak nepochopila, jestli to autorka myslí vážně, nebo je to parodie na současnou formu feminismu... Budu věřit spíš té parodii, protože jinak by to byl dost průšvih.
Parta chlapů se natajňačku schází a sypou si na hlavu popel, protože nebyli dokonalými partnery a manželi, pos*ali to. Tak samozřejmě, ale kdo je dokonalý? Určitě ne manželka Gavina, která tři roky předstírá orgasmus a když to Gavin zjistí a je z toho v šoku, tak ona požádá o rozvod. Kde je nějaká komunikace?! Proboha vážně se lidi rozvádějí, aniž by se své "problémy" snažili alespoň trochu řešit? Obzvlášť když mají malé děti?
Gavin dostane radu - číst regentské romance a inspirovat se jimi, aby zachránil manželství. Protože "všechny ženy milují regentské romance"! Vážně? Možná nejsem žena, protože Gavinovu vlezlou snahu bych vážně neocenila. Já asi raději tu "toxickou maskulinitu", které se snažil vyhýbat. Za mě: Sakra chlape seber se, pochlap se a postarej se o svoji rodinu...
Neskutečně mě rozčilovala postava Liv, která místo aby pomohla své sestře zachránit manželství, dělala pravý opak a snažila se ten vztah rozbít ještě víc, na Gavina byla vyloženě zlá - a přitom co udělal? Poslechl svou manželku, když ho vyhodila z domu..jo a očividně, nebyl moc dobrý v posteli - hajzl jeden :)... Naopak mě dost bavila postava Macka a jeho vtipné prupovídky.
Filosofie knihy mi sice nesedla, ale nedá se tomu upřít čtivost. Jinak to ale bylo dost ujeté a ty vložené kapitoly z fiktivní regentské romance byly neskutečná blbost.
Říkám si, že tak hezkou obálku si ta knížka snad ani nezaslouží :D
Kniha má přes 400 stran, což mi přišlo hrozně crazy a bála jsem se, že s tím budu dlouho bojovat, ale naštěstí, i přesto, že se tam toho moc nedělo :), se to četlo velmi dobře! Měla jsem ji přečtenou během dvou dní.
Na příběhu se mi líbilo, že se věnoval tématu rozvodu rodičů a jaký dopad to má na děti. Bylo to bez přikrášlení, drsné a bolestivé. Matka to nezvládla a i když na ní recenze nenechávají nit suchou, já jsem s ní soucítila. Tohle si nikdo nezaslouží.
Kniha je velmi originální hlavně v tom, jak se příběh a vztah Audrey a Harryho vyvíjí. Rozhodně je to velmi netradiční, oproti ostatním romantickým "youngadultovkám". Na konci jsem jen zírala s otevřenou pusou, asi mě to celé naštvalo.
Kniha mě štvala tak nějak celou dobu, protože je hrozně poplatná dnešní době, stoprocentně korektní. Vytáčela mě tím Audrey, furt se oháněla slovy feminismus, vše podle ní bylo sexistické... bylo tam toho víc, co mi vadilo, ale nechci vířit vody. Harry si musel dávat pozor, aby náhodou něco "nekorektního" neřekl, protože Audrey se pořád urážela...
Trochu mi vadilo, jak autorka prezentovala sex - že na střední škole už je to vlastně běžná záležitost. Neříkám, že není, ale nevím, jestli by to knihy pro mladší čtenáře měly prezentovat zrovna takhle. Já nevím, asi jsem na tuhle knížku moc staromódní.
S autorkou jsem ještě neskončila, chystám se na Místa, kde jsem plakala, ale bojím se toho. Už ale budu aspoň trochu vědět, co čekat :)
Co se týče příběhu, nevím, jestli na mě zapůsobil tak, jak měl. Popisuje kruté nelidské zacházení s otroky - černochy. Naprostá většina otrokářů se k nim chovala jako ke zvířatům, což ale bohužel vedlo k tomu, že se mnozí jako zvířata začli chovat - muži kvůli nepřítomnosti žen ukájeli své choutky na telatech a (SPOILER jen pro ty, kdo nečetli anotaci) žena, která utekla z otroctví se rozhodla raději zabít své malé děti, než aby se musely vrátit do domu krutého muže, který je de facto vlastnil.
Asi mi jich mělo být líto. Ano. Ale já byla knihou tak znechucená, nejen tím co se tam dělo, ale i tím, jak to autorka podala, že na lítost a slzy prostor nebyl :(
Co se týče stylu psaní autorky, nelíbil se mi. Nespisovná řeč, nekonzistentnost - střídání stylů, přeskočení z er formy do ich formy na pár odstavců, změna vypravěče, jedna kapitola psaná ve verších, fakt mi to nesedlo... Bylo to zvláštní... Ale autentické, to se musí nechat.
Příběh založený na skutečnosti se mísil s trochu duchařskou zápletkou a působilo to na mě dojmem magického realismu, což mám ráda a líbilo se mi. Jen prostě mám pocit, že to zpracování příběhu mi nesedlo...
Nepotřebuju číst jen o líbivých věcech, nepotřebuju líbivý jazyk, ale v mnohých dílech mi ten naturalismus vadí... Na konci knihy už jsem jen těžko hledala nějakou postavu, která byla ještě normální a nezbláznila se...
Těžko se mi hodnotí negativně kniha, kterou většina čtenářů miluje a obdivuje. Já ten obdiv nechápu, nechápu ta ocenění, četla jsem silnější knihy (není to o síle příběhu, ale o tom, jak je podán) četla jsem lépe napsané knihy, tohle pro mě nebyla pěkná kniha ani jsem neviděla tu vysokou kvalitu.
Nikomu ale neberu jeho názor na Milovanou a třeba si teď někdo bude myslet, že jsem ignorant a nepochopila jsem to. Ale já si myslím, že to, co je tam psáno je zřejmé a to sdělení je jasné, co kdo čte mezi řádky, to už se nejspíš bude u každého lišit a v tom spočívá největší krása každé knihy.
A vzkaz pro toho pána, který knihu četl přede mnou a každý druhý odstavec kometoval otazníkem, načež to na konci knihy završil vzkazem: NEPOCHOPIL JSEM TO. Nedivím se, jak by to mohl pochopit někdo, kdo ještě nepochopil, že do knihy z knihovny se nepíše? :)
Vzhledem k tomu, že kniha vyšla pod nakladatelskou značkou Red, bylo mi jasné, že půjde především o romantiku. Romance okořeněná o fantasy prvky je něco, co já můžu, na čistokrevnou fantastiku / high fantasy si nepotrpím, takže jsem spokojená :) Ale chápu, že pokud tam někdo to fantasy čekal, může být poměrně zklamaný.
Kniha byla místy také nudná, jména byla zvláštní a postavy mi moc k srdci nepřirostly...
I když Romain...byl velmi zajímavý. Vtipný a naprosto nereálný. Kombinace jeho vlastností mi přišla natolik nerealistická, že jsem si ho absolutně nedokázala představit, jak by mohl vypadat, koho by mi mohl připomínat, prostě nic. Na takového chlapa v našem světě asi nenarazíte :D Ale ten jeho humor miluju.
Taky romantika byla moc fajn, správně okořeněná sázkou mezi Romainem a Lis.
Celkově musím říct, že nebýt několika jmen, nepoznám, že se jedná o českou tvorbu, protože kniha je na světové úrovni.