JessieEx komentáře u knih
3,5*
Koukám, že tenhle druh jakéhosi "moderního vesnického románu" frčí v zahraničí stejně jako u nás (viz. Anna Bolavá, Petra Dvořáková atd.). Možná by si tento žánr zasloužil i vlastní kolonku tady na Databázi, protože jich je stále víc a určitě budou přibývat.
Čím to je? Starý kraj je plný fakt těžkých a bolavých témat (smrt, smrt kojence, samota, stáří, nevěra, rozvod, střídavá péče, biomatky :), válka, střet moderního a starého způsobu života atd, atd.), a přesto se čte tak nějak lehce, přijde mi, jako by byl psaný něžně a nezaujatě. Přeskakování v čase "bez varování" ničemu nevadí, protože tady nejde o příběh. Nezáleží, kde je začátek a nebo konec. Stejně je to jen letmé nahlédnutí do životů, které spojuje jedno místo. A přece, i když je jen letmé, tak umí oslovit a dojmout. Já jsem si u knížky solidně pobrečela. A i když mi zprvu připomínala třeba Cestovní pas Herty Müllerové, později se rozjela po vlastní ose spadající spíš do žánru, který jsem výše zmínila.
Na tuhle knížku jsem se chystala pěkně dlouho a jsem ráda, že jsem se k ní (už ani nevím jak) dostala. Styl, jakým je psaná, je pro mě nový, s takovým jsem se asi ještě nesetkala - dopodrobna je tu líčen pracovní den našeho hrdiny, včetně chodu firmy, kde se celá zápletka odehrává. Přesto není nudný. Stejně tak zápletka je originální a jde proti "genderovým" (nesnáším to slovo) stereotypům. Celé to bylo napínavé a moooc se mi to líbilo!! Sandersova firma jakoby byla modelem dnešní společnosti a vůbec mě nepřekvapuje, že se příběh odehrává na základě skutečných událostí.
Ano, ženy umí být brutálními sexuálními predátory :)
No tedy, tohle jsem nečekala...
Zrovna nedávno jsme v Klubu milovníků knih :) probíraly dětské knihy a shodly se, že poslední dobou v této kategorii často převládá forma nad obsahem - tedy krásné obrázky, krásná grafická úprava, ale text nestojí za nic.
Takže mě opravdu mile překvapila tato útlounká knížečka, která působí velmi nenápadně, obrázky jsou jednoduché, zato napsaná je nádherně.
Z pohledu štěněte, plná citoslovcí HAF a VRR :D
- kdo mě slyšel ji číst synovi, asi mě měl za debila, ale já jsem si to naprosto užívala.
Syn si ji také oblíbil, především kvůli obrázku na obálce, a nechtěl ji dát z ruky. Takže jsme ji vrátili do knihovny a holt budu muset knížku koupit na doma, ať ji máme po ruce, protože k téhle se určitě budeme vracet :))
Ke knize jsem nepřišla jako slepý k houslím. Nejen, že už jsem měla zhlédnutý film, ale taky jsem četla knihu "Létala jsem za sluncem". Sice to není kniha o Karen Blixenové, ale o ženě, která žila v její době a blízkosti, dozvěděla jsem se tu ale o barončině osobním životě víc, než ve Vzpomínkách na Afriku. Neudělala jsem si o ní moc dobrý obrázek. Ale ať byla, jaká byla, a žila život, který by mě nelákal, její Vzpomínky jsou něco úchvatného.
Kdo čeká román a milostný příběh, jako viděl ve filmu se Streepovou a Redfordem, ten nebude moc nadšený. Vlastně o Denysovi, kterého Redford ztvárnil, je tu jen jediná kapitola. Zbytek knihy popisuje v dlouhých i kratičkých kapitolách život na farmě a v Africe, zvířata, zvyky, domorodce i další bílé přistěhovalce. O samotné autorce jsem se příliš nedozvěděla a tak jsem si musela vystačit s informacemi, které byla ochotná sdělit, nebo které jsem si zjistila já. Ale určitě mám v plánu zjistit si o jejím životě víc.
Do Afriky se v budoucnu určitě nechystám a tak bude žít v mých představách přesně taková, jakou ji Karen Blixenová vylíčila. Nádherná, horká a tajemná.
Musela jsem téhle knížce dát nakonec čtyři hvězdičky, jinak to prostě nejde, jelikož mě dojala, tak nějak upřímně a opravdově. I když to byl příběh málo originální, takový ten, co si automaticky říká o filmové zpracování, dalo by se říct že taková romantická tuctovka. Melancholický doják. Jenže šel do hloubky a nesl s sebou poselství: "Žij každý den, jako by měl být posledním." A taky: "Svůj osud nezměníš..." ..... raději končím, abych tu ještě něco nevyzradila :)
Do Bábovek se mi moc nechtělo. Nakonec ale zvědavost zvítězila a já jsem za to ráda. Koncept knihy mě nadchl, jak se do sebe jednotlivé příběhy zamotaly a životy hrdinek se vzájemně proplétaly. Ani mi nevadilo takové množství postav. Každopádně i přes to všechno se autorce podařilo se do toho samotné nezamotat a kniha dává smysl na rozdíl od mnohých současných věhlasných detektivek. Ač Bábovky detektivka nejsou, napínavá zápletka se objevuje snad na každých 20 stranách...
Líbí se mi jak autorka umí kouzlit se slovy, přesto, že jsou mnohé věty strohé, nechybí jim poetické prvky, inteligence...a též obdivuji ten smysl pro humor, který je patrný i z autorčiných facebookových statusů. Témata provázející celý příběh -sex, nevěra, nevlastní děti- mi bohužel blízká nejsou, proto taky knihu hodnotím níž. Zajímalo by mě, jestli Třeštíková umí psát i o něčem jiném, než o nevěře, a tak možná i proto se těším, až si přečtu její další knížku, Osm.
Určitě lepší než první díl. Jde vidět že autorka pokročila a zlepšuje se. Knížka se skvěle četla od začátku až do konce a byla napínavá snad od první stránky. Hlavní hrdinka, detektivní inspektorka Kim, mi i nadále zůstává nesympatická, ale naštěstí to u mě nemělo vliv na celkový dojem z knihy. Čekala jsem, že ony dva případy, které Kim současně řeší, najdou na konci knihy společného jmenovatele, což se ale nestalo. To je jediné malé zklamání, jinak jsem nadšená a knížku budu doporučovat!
Kdo očekává detektivku nebo thriller, bude možná zklamaný. Také jsem to očekávala, když jsem si v anotaci přečetla, že se jedná o příběh staré ženy, která pátrá po své zmizelé kamarádce. Zklamaná jsem byla jen kratičký okamžik, než jsem pochopila, že příběh je o něčem mnohem silnějším. Je to milá sonda do mysli ženy trpící Alzheimrovou demencí...a pokud je to opravdu autentické a opravdu takhle myslí lidé postiženi touto chorobou, pak klobouk dolů před autorkou! Děkuju jí za to, že mi umožnila dostat se do mysli Maud a vidět svět jejíma očima. Příběh z minulosti už je jen třešničkou na dortu, poutavý, děsivý, tajemný...je vyprávěn jako vzpomínka, a jeho nečekané rozuzlení na konci knihy přeci jen uspokojí ty, co od toho čekali detektivku/thriller...
Musím se přiznat, že jsem se kdysi v rámci vlastní tvorby taky pokoušela sesmolit příběh o člověku, který ztratil paměť a ocitl se tím v dočista cizím světě. Jenže po přečtení Alice vím, že jsem udělala dobře, když jsem s tím sekla. L.M. to totiž dokáže napsat asi tak milionkrát líp, je prostě dokonalá, každá její knížka je lepší a lepší! Pro mě Alice je zatím nej, uvidíme, jaká bude Hypnotizérka. Nemohla jsem se od čtení odtrhnout, prostě jsem to četla na jeden zátah až do noci, polovinu knihy jsem probrečela, což se mi běžně při čtení nestává :) Neustále jsem musela přemýšlet nad tím, jaká budu já za 10 let, jestli se třeba během těch deseti let stane něco, čeho bych musela litovat, člověk si kolikrát ani neuvědomí, jak moc věcí se může změnit během relativně krátké doby.
Soucítila jsem s Elisabeth ale chápala jsem i Alici. Vlastně jsem ji i obdivovala, málokterá žena si sama sobě přizná, že se posledních deset let chovala jako fůrie a rozhodne se to změnit, ačkoliv to nejde hned. Možná by každý člověk potřeboval takovou ránu do hlavy, aby přehodnotil svůj život a viděl sebe tak, jak ho vidí ostatní. Zachránilo by to spoustu mezilidských vztahů.
Knize bych vytkla pár věcí, nejvíc mě rozčilovaly vsuvky, které tam prakticky nebyly potřeba, především blog prababičky, Elisabetin deník měl alespoň malý přínos. Konec se mi nelíbil, byl zbytečně krkolomný, obešlo by se to bez epilogu, ale holt život je krkolomný.
Hvězdičku kvůli tomu uberu: z 6 na 5 :) Na to, že jde o oddechový čtivý příběh, dokáže oslovit a zasáhnout do hloubky.
Knihy zásadně nečtu opakovaně, to bych už neměla čas na nové. Ale u Smrti krásných srnců jsem prostě udělala výjimku a věřím, že to nebylo naposledy. Je to kouzelná knížka, která mi vždy vyčaruje úsměv na tváři!
http://bookaholicjessie.blogspot.cz/2016/11/kouzelne-detstvi-autobiograficky-ladene_75.html
Autorům jde pravděpodobně o to, aby se právě jejich kniha stala biblí zdravé výživy. Jenže když Vám někdo řekne, že právě jeho teorie je ta správná, nebudete se k tomuto výroku stavit alespoň minimálně kriticky? Po pravdě, já autorům věřím, že nás čtenáře netahají za nos, něco už o této tematice vím, spousta informací uvedených v knize nejsou žádné novinky. Ale problém je v tom, že autoři nás mají za hlupáky. Informace předkládají jako něco, co by nás mělo šokovat. "Oni jediní se nebojí říct pravdu, nebojí se vzdorovat klamům a podvodům potravinářského průmyslu" a vyzývají i nás, abychom se nenechali manipulovat a nevěřili rádoby vědcům, kteří nám doporučují co jíst a co nejíst. Jenže do stejného postavení se dostávají i oni, jelikož jejich publikace je jen jedna z tisíce na pořád stejné téma.
Kromě tohoto přístupu mi na knize vadí ještě jedna věc a totiž, že je mizerně napsaná. Autoři ve velké míře používají ironii, jenže je místy náročné poznat, zda určitá věta je ještě pořád myšlena ironicky, nebo už ji mám brát vážně. A co tím chtěl vlastně autor říci? Někdy jsem musela číst celý odstavec dvakrát, abych se v těch myšlenkových pochodech vyznala.
Kladně potom hodnotím tu snahu o sjednocení informací na téma zdravé výživy, přehledné uspořádaní a to skoro až naivní sebevědomí, které z knihy čiší, má též své výhody. Snaha přesvědčit se cení :)
Řekla bych, že se jistě najdou ženy, které by tato knížka snad i urazila ("Je mi pětačtyřicet a vychovala jsem tři děti, nenechám si radit od nějaké namyšlené Američanky!") - takové, ať ji raději vůbec nečtou. Jde totiž o to, brát tu knihu s nadhledem, pak si její čtení i užijete. Je napsaná jednoduše a čtivě, mě pobavila (autorčiny poznámky jsou geniální), potěšila (že nejsem jediný lempl na světě), inspirovala (vytvořila jsem si rozvrh úklidu domácnosti) i motivovala (chci být taky tak dokonalá :). Podotýkám, že pro správný účinek motivace bude nejspíš potřeba číst ji každých pár měsíců, aby ten entusiasmus nevyprchal. Ale na mě, jakožto mladou ženu zakládající si vlastní domácnost, zapůsobila dobře. Některé pasáže byly bohužel až trochu směšné, nevhodné a zbytečné (rady, jak se hezky učesat), co ale čekat od knihy, která se prezentuje jako jakýsi "návod na život"? Jako oddechovka ovšem dobré.
Nebyla to špatná oddechovka, ale asi jsem čekala něco víc.
Věděla jsem z anotace, kdo Pan Romantik je, ale stejně mi to přišlo tak uhozené, když jsem o tom četla. Celkově Paul nebyl ten typ chlapa, který by mě přitahoval, pan dokonalý - až moc.
Z postav mi vlastně nesedl asi nikdo... Vlastně ano - Toby a Edenina sestra by si zasloužili vlastní knihu :D
Jinak prostě nemastné neslané, ano, jednou to zajiskřilo, ale i na mě, romantičku to bylo dost přeslazené. Závěr byl už fakt moc...
Kniha by si ale určitě zasloužila lepší obálku.
Moc hezké grafické zpracování - obrázky. Text si netroufám hodnotit, protože nemám načtené původní autorčiny knihy....
Nicméně si myslím, že by v knize mohl být uveden i autor tohoto krátkého textu...
Miluju ten nápad s Albi tužkou, ale mrzí mě to zpracování. Ať už se jedná o to, jak obrázky vypadají nebo jaké mají funkce a celkově co kniha nabízí, myslím si, že to mohlo být lepší.
Syn má asi stejný názor, tuto knihu si vůbec nezapíná a stále dokola jede Zpívánky :)
4,5*
Tak tohle jsem si užila a přečetla asi na dva zátahy. Šíleně mě bavily ty blbosti, které vymýšleli bráchové Charlie, byť se k ní občas chovali až hnusně, královsky jsem se bavila. Knížka byla fakt neskutečně vtipná!
Romantická linka je tady samozřejmě to nejdůležitější a musím říct, že se fakt povedla. Chemie mezi hlavní dvojkou fungovala výborně, nechala jsem se unést :) Samozřejmě bych ve svém věku uvítala, kdyby byly postavy starší, ale to se nedá nic dělat. Tak jak to jiskřilo mezi Charlie a Bradenem, to mnohdy nejiskří ani v ženských románech. A teď mluvím o té zamilovanosti, počáteční fázi, kdy všechny ty pohledy a letmé dotyky rozbuší srdce nejedné čtenářce :) To se povedlo na výbornou!
Love story, která se vyvíjí z dlouholetého přátelství je super, sama jsem si ji zažila na vlastní kůži téměř v jejich věku takže mě to baví asi stejně jako "hate to love". :)
Došlo i na slzy, když se Charlie vyrovnávala se smrtí matky, jen ten konec byl za mě až moc natahovaný.
Kniha mi ale fakt hodně připomínala Všem klukům. Myslím, že je jasné, kde se autorka inspirovala... Smrt matky, přátelství/láska se sousedem, otec policista nebo gynekolog, to vyjde na stejno, spousta humoru, nevinná romantika.
Nevadilo mi to, i tak to bylo skvělé, čtivé a velice vtipné!! Doporučuji!
Kdybych chtěla být přísná a hodnotila toto dílko jako erotický román (jak jej označuje nakladatel/prodejce), tak by to byl odpad. Tohle totiž erotický román není, tohle je čistokrevné knižní porno v té tvrdší podobě.
V tomto ohledu chápu negativní hodnocení těch, kteří od toho opravdu očekávali erotický román, lehkou erotiku.
.
Naopak nechápu znechucená hodnocení od těch, kteří zdejší komentáře četli a věděli do čeho jdou. Vždyť to tady píše snad každý, že je to porno.
.
Román to není, protože to postrádá příběh, zápletku, cokoliv. Je to jen sled sexuálních scén, inspirovaných pornografickými obrazy slavných malířů, s nějakou tou omáčkou okolo. Autorka popustila uzdu své fantazii a nebála se nakousnout ani BDSM praktiky. Místy to bohužel přepískla a dovedla do absurdna a nereálna.
.
Překvapivý závěr však mnohé vysvětlí. Píšu překvapivý, i když pro mě nebyl, díky všem ÚŽASNÝM spoilerům bez upozornění zde. Malcoma s bičíkem na vás!
.
Co tedy hodnotím, když ne román? Hodnotím to jako erotickou knihu - porno a na ty až takové požadavky nejsou, ehm... Bylo to vzrušující, většinou...mimo ty absurdity samozřejmě.
Překvapená, šokovaná ani znechucená jsem nebyla. Spíš mi vadil směšný, místy až trapný výběr výrazů.
Možná zkusím i druhý díl, protože jsem zvědavá, co ještě autorka vymyslí :)
Hříšné světce musím ze svého čtenářského pohledu rozdělit na tři pomyslné části, abych byla schopná hodnocení:
1/3: Nemohla jsem se začíst, ale hodně mě zaujalo prostředí, postavy a celková atmosféra. Námět je hodně originální a tak jsem byla zvědavá, jak se příběh bude vyvíjet dál. Zatímco kapitoly s Naďou mě bavily moc, ty Serafinovy mě vyloženě nudily. Zdálo se mi však, že knížka má potenciál.
2/3: Hurá, romantická zápletka! Tohle u mě skoro každou knížku zachrání, pokud je ta love story dobře vystavěná. Tady se mi líbila mega moc, otázkou ale je, jestli to samo o sobě stačí. Druhá třetina se mi ale četla fakt dobře, dá se říct, že jsem děj hltala, příběh mě bavil celkově, nejen ta romantická linka (která tomu napomohla).
3/3: Přišel zvrat, který způsobil, že první dvě třetiny knihy okamžitě přestaly dávat smysl. Absolutně jsem nepobírala, o co tam komu jde, hodně tomu napomohly všudypřítomné intriky. Měla jsem dojem, že autorka to tak moc motala, až nás i sebe do toho zamotala. Omlouvám se všem chytřejším, ale já z poslední třetiny nepochopila ani zbla. Jakmile si autor začne upravovat děj tak, aby to vyústilo podle jeho představ, ale neřeší logickou naváznost příběhu, a když se dějová nit začne třepit, vyřeší to novou nití a navázáním uzlu, tak je to pro mě prosím pěkně slátanina.
Možná si knížka ani ty 3* nezaslouží, já je dávám za tu druhou třetinu a povedenou romantickou linku :)
3,5*
Nyxia byla moje první scifi vůbec mno a protože jsem měla obavy z technických popisů a celkově věcí, kterým bych nemusela rozumět a nebavily mě, sáhla jsem právě po young adult neboť jsem to považovala za takovou light verzi scifi.
U vědecko fantastické knihy jsem očekávala, že se ty technologie budou nějakým způsobem opírat o vědu. Nyxia tímto zasahovala prakticky až do fantasy. Máme tady vzácnou surovinu, kterou mají rekruti těžit. Tahle surovina se dá ovládat/zpracovávat/používat pouze a základě myšlenek... Tzn. že když chci aby se z kousku Nyxie stal květináč, stačí se na to pořádně soustředit... To mi u scifi nesedlo. Druhý problém jsem viděla v simulacích. Když rekruti trénovali a soutěžili, pohybovali se více či méně ve virtualitě - problém byl ten, že já jsem neviděla hranice mezi realitou a virtuálním světem. Prý jsem nad tím moc přemýšlela. Mnoo to mi přijde normální a pokud tam věci nedávají smysl a jsou nelogické, nemyslím si, že je to moje vina. Škoda taky, že Emmet byl takový bitkař a nechal se snadno vyprovokovat. Naštěstí si to vyžehlil na konci.
Co bylo na knížce super? Čtivost! Ano, četla jsem ji dva týdny, ale četla se mnohem lépe, než jsem očekávala. Skvělá postava Kayi, zamilovala jsem si ji. Perfektní zvraty. A romantická linka - sice velmi krátká a nepodstatná, zato velmi intenzivní.
Suma sumárum, nebylo to vůbec špatné a asi zkusím i další díl, přece jen se to bude už odehrávat v jiném prostředí a nebude třeba potřeba tolik logiky :D
3,5*
Rozhodně zajímavý námět, téma kleptomanie je rozhodně neotřelé, ale řeší se tu i další věci, jako třeba život ve zlaté kleci a jeho protiklad, domácí násilí, přátelství atd.
Ačkoliv je jedna z "hrdinek" přibližně stejně stará jako já, obávám se, že nejsem úplně cílová skupina. Kniha mi připomněla knihy Lenky Chalupové a trochu i Radky Třeštíkové...
Psaná je velmi zajímavým způsobem, ale chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Lehce mě mátlo přeskakování v čase v rámci odstavců. Taky mi vadily hrubé gramatické chyby ve shodě podmětu s přísudkem.
.
Jinak se ale knížka perfektně četla, byla taková realistická, ze života, utekla jako nic. Určitě se mi líbila více, než knížka již zmiňované Lenky Chalupové. Toto bylo více psychologické a šlo do hloubky a to dokážu ocenit, je to velké plus.
Dále chválím i obálku, moc se povedla.
.
Z postav mi bohužel žádná sympatická nebyla. Stále si taky nemůžu zvyknout na to, jak české autorky tíhnou k popisu sexuálních scén velmi naturalistickým způsobem. Jakoby popisovaly vyměšování či jiné základní fyzické potřeby :D Zastávám názor, že by to měly raději vynechat, stejně jako vynechávají třeba to, že jde nějaká postava na záchod :D když už to chtějí popisovat podobným nechutným způsobem. Pardon, pokud jsem vás znechutila.
.
Přesto si myslím, že by se knížka mohla líbit každému, kdo má českou literaturu rád. Já už si příště budu pečlivěji vybírat a nesáhnu po všem, co mě zaujme obálkou :)