JezinkaJ komentáře u knih

Jsem příběhář a těmi Alena Mornštajnová nešetří. Její knihy jsou velmi čtivé a nekloužou po povrchu, ale naopak se hodně zarývají.
Hana, duše nešťastná. Kdyby se kterékoliv z jejích "kdyby" zhmotnilo, bylo by všechno jinak. Taková zátěž vin, že se s ní ani žít nedá. Bylo mi to tolik líto.
Pocity z četby budu určitě hezkých pár dní vstřebávat a od románů si teď musím dát pauzu.

35 21.03.2017

Knížka mi rvala duši na kusy a osamění z ní tryskající také. I když obrousím příběh, nechám pouze podstatu bytí, bez zločinu, bez trestu, bez padouchů, zůstane jen osamělá holčička Kya protloukající se světem, chodící po okraji společnosti, nikdy nepřijatá nabubřelci zvoucí se též spoluobčané, i tak je toho k neunesení. Člověk si vždycky může vybrat, může jít a může padnout a zoufat. Kya jde. Bere každou zkušenost i pomocnou ruku a ze všeho si umí vzít to, co jí může posunout. A tak se pozvolna stane tím, kým nakonec je.
K tomu příroda kolem, život s ní a v ní. I to že základní pravidla prostě platí, respekt je na místě, a skunk prostě tygr být nemůže, i když se občas halí do jeho kožichu.
Knížka mě pohltila od samého začátku, takže jeden uslzený víkend na sluníčku a už vím, jak jo dopadlo. S myšlenkou tohoto konce jsem si pohrávala už před závěrem, jen jsem nevěděla, co vím teď. Za všechno může světluška. :)
Doporučuji spíš vyrovnaným povahám s kapsami a kapesníky v dosahu.
Na tenhle román nejspíš nikdy nezapomenu.

34 28.03.2022

Blaho v rozervané duši nadšeného čtenáře.
Pro mě skvělý, uvěřitelný román. Roční výsek života jedné skoropadesátnice, která čelí odchodu manžela a následné osamělosti. Mám pro ni velké pochopení. Je těžké obstát sám před sebou i před světem. Je těžké být sám a přesto mít radost ze života, bavit se, jít dál.
Pane Hájíčku, vy ale skvěle dokážete napsat román s hlavní hrdinkou. Asi máte pochopení a empatii pro ženské duše.
(párkrát jsem při čtení brečela dojetím)
Takhle má totiž, podle mého názoru, vypadat literatura pro ženy!
PS. Citáty z literatury jsou skvělé!

31 10.09.2020

Skvělý příběh bez velkých gest i slov. A současně jedna z mála knih, kdy jsem téměř od začátku litovala každé přečtené stránky, neb mě posouvala ke konci. A já, emotivní zběsilec, jsem se snažila číst pomalu. :)
Výsek ze života jednoho nešťastníka, který mě asi půl příběhu štval svou neschopností čelit běžným životním nepříjemnostem, pak mi ho bylo líto a strašně jsem mu přála, aby se vzchopil a srovnal si život do latě (i tu domácí štěknu). Je fuk do jaké, ale JO. Příběh je vlastně celkem všední, což mu dodává na uvěřitelnosti a je jasným důkazem, jak můžeme zaplatit, když uhýbáme, namísto abychom se vzchopili a řešili. Ona je pak ta koule čím dál větší a může nás taky klidně úplně zavalit.
Já, i cynik, který nesnáší happyendy, jsem si ho, světe div se, tady tak přála. :-) Fakt divný.
Petro Dvořáková, moc se ti to povedlo, tvé knihy mě zajímají čím dál víc.
PS. Důkaz - závidím všem, na které kniha teprve čeká.

31 20.04.2020

Dočteno a dobrečeno už podruhé.
Silný příběh. Ptám se sama sebe, kdo komu ublížil. Jestli vůbec kdo. Obohatili se? Okradli? Má dospělá žena právo svádět mladé chlapce a měnit jim život? Hm. Já nevím ani po druhém čtení. Těžko říct, jestli by byl Chlapeček lepším a šťastnějším mužem, jiným by byl zcela určitě.
Moc se mi to líbilo. Tenhle příběh se dere do hloubky a když budete chtít zadře se vám dočasně i pod kůži. Jedna z knížek na kterou se nezapomíná.
A to zcela opomíjím další rovinu příběhu, zločiny druhé světové války a vyrovnávání se s vinou, jedince, národa, všech. Taky těžké, až nepředstavitelné. Čas je naštěstí milosrdný.

29 17.03.2021

Trýznivý příběh, který se mi hodně hluboce zaryl pod kůži.
Tolik nelásky, nepochopení, bolesti a ticha. Byl tam vůbec někdo sťastný? A přesto jsem pořád četla dál a dál a jedla čokoládové pralinky, abych to tíhu unesla.
Moc se mi to líbilo. Škoda toho trošku laciného konce. Nemuselo to tak nutně být.
A pravda je i to, že se na další knihu Aleny Mornštajnové moc těším.

29 20.11.2019

Dlouho jsem o téhle knize věděla, dlouho jsem chodila okolo a až nakonec Ježíšek rozhodl, že je čas. A dobře udělal, neb jsem nadšená, ohromená a vděčná, že jsem mohla nahlédnout i ke kořenům.
Už nikdy nevstoupím do lesa jen tak. Už vždycky budu přemýšlet, jak se stromy asi mají. Jsou to složité organismy stejně jako my. Jejich dlouhověkosti a dovednostem se asi nikdy nepřiblížíme.
Umějí tolik věcí, jsou propojené přes kořenové systémy se sebou navzájem a pomáhají si, jsou propojené přes kořenové systémy s podhoubím a navzájem kooperují. Je toho tolik, co jsem nevěděla a teď vím.
Na stromy v parku se odteď budu dívat se soucitem, mají hodně tvrdý život a horší než jejich soukmenovci v lese. Jsou to vážně chudáci. Nevenčeme u jejich kmenů psy, škodí jim to, nedupejme kolem nich po trávě, hůř se jim pak dýchá.

Můj závěr: jak by se stromům (a nejen jim) žilo, kdybychom jim tady my nepřekáželi.

Na tuhle knihu nikdy nezapomenu a rozhodně neskončím u "prvního" čtení. Je to kouzelná a tajemná knížka.

26 16.01.2023

Obávám se, že lepší knihu už letos nepřečtu.
Těžko můžu říct, že se mi to líbilo, když je život hrdinů tak těžký, štěstí tak prchavé a životní omyly většinou tragické. Přesto jsem nemohla přestat číst a je mi líto, že už je kniha za mnou. Moc se těším na další díl.
Neměnila bych se životem kohokoliv v příběhu ani za nic. Někdy se mi úplně sviralo srdce. Tolik zmarnenych naději. Těžce nesu, když dlouholetá snaha vyjde nazmar jen z rozmaru osudu. Přesto hrdinové čelí všemu a jdou dál. Jakmile někdo zakolisá, dostane naloženo dvojnásob.

Před pár lety mě nadchla Follettova trilogie Století. Šikmý kostel Karin Lednické mu, zasazen do českých reálií, směle konkuruje.
Jsem nadšená a dávám pomyslných deset ⭐.
Knizku doporučuji všem, kteří mají rádi velké, vrstevnaté, rodinné romány.

25 13.02.2021

Bílou vodu jsem četla s ohromením a úžasem a, proč to nepřiznat, s velmi obecným povědomím jak komunistický režim s církví zatočil. Od půlky knihy mnohem líp chápu význam a nezbytnost odluky církve od státu. Vysoko hodnotím skladbu románu, včetně zpráv a osobních dopisů "hybatelů děje". Postavy se mi moc líbily, jejich různorodost knihu oživovala. Četlo se mi těžko, pomalu, padla na to skoro celá moje dovolená, ale stejně jsem nemohla přestat. Snaha o emancipaci žen v církvi mě nadchla a ohromila. Části děje týkající se podzemní činnosti církve se mi moc líbily a jsem ráda, že tato činnost nebyla opomenuta. Množství úhlů pohledu mě hodně nutilo uvažovat. :)
V závěrečné čtvrtině jsem už byla hodně zvědavá, která z postav je skutečná a kdo je fiktivní. Bohužel jsem to začala zjištovat a narazila na recenze. I na ty církevní, kde jsem se mimochodem dozvěděla jak kniha dopadne, což jsem úplně nechtěla. Nakonec musím přiznat, že v něčem ta jedna rýpavá měla pravdu.
Můj zážitek na pět hvězd pokazilo to, že je toho opravdu trochu moc.
SPOILER:
Zkusím svůj závěr zaobalit tak, abych neprozradila úplně všechno, ale postava která se v závěru stává představenou kláštera, to bylo už moc. Škoda, že nemohla jen tak odejít do civilu, bylo by to mnohem uvěřitelnější, tedy uznávám, že pro mě. Nakonec se z ní vyklubal Mirek Dušín, škoda. A sourozenci, škoda tak laciného vyústění. Takoví dva závěreční "Mirci".
I s mým žbrbláním a lehkým zklamáním musím přiznat, děkuju autorce za to, že mi významně rozšířila obzory, nutila mě přemýšlet a upevnila mi můj osobní názor, že nechápu proč v roce 1990 plus minus nebyla komunistická strana postavena mimo zákon. To, že nejsme jako oni, mi dnes už jako odpověď nestačí. Zlo, které vypustili do světa je neomluvitelné. Navždy ne.

24 20.09.2022

Krutých pět *.

Tahle kniha je nenápadným způsobem srdcervouci. Krutá ke všem. Možná i k citlivým čtenářským duším. K té mé rozhodně ano.
Dávám plný počet, se kterým velmi šetřím, i když mi čtení rvalo srdce a sympatický mi byl akorát pes. Možná právě proto. Život v té syrové a dost opepřené podobě. Chtít jen nebýt sám, je prostě málo. A někdy je dobré začít si vážit toho, co máme, protože lepší to nejspíš nebude.

24 07.07.2021

Jsem ohromená. Až to vydejcham, napíšu smysluplnejsi komentář.
Člověk nahrubo mletý v tom naprosto nejsyrovejsim smyslu slova. Svým způsobem strašný. Četla jsem, stažený žaludek, duše i srdce a nemohla jsem přestat. A dávná venkovská část mého já ví, že je to tak.
Tím je i rozdejchano. Myslet na tuhle knížku budu dlouho a nezapomenu na ni nejspíš nikdy.

24 18.04.2020

Potřetí za sebou 5*.
Laskave, vtipné, kultivované, místy dojemné, a autor vládne krásnou češtinou.
Pohladila jsem si duši, pozpytovala své chování. Občas jsem se také viděla.
Nic víc a není to málo.
Doporučuji vřele k přečtení a nebojte, kniha není příručka řidiče. :))

23 24.07.2021

Dobře napsaný příběh, byla jsem tam s nimi už od začátku, i pro tu sůl jsem šla.
Nevím, zda níže nejde o spoiler. Doufám, že ne.
Kniha jen potvrzuje to, co si dlouho myslím, běda ženám, kterých po odchodu muže nezbude ani půl. Barbora promarnila víc jak půlku života. Marně se sama sebe ptám, bylo by jí líp, kdyby byla vzdorovitější a svým způsobem životaschopnější? Pro to, co provedla nejstarší dceři, omluva není. A protivná byla na všechny. Na druhou stranu, vystačila s tím, co měla...
Mně byla mnohem bližší Julka. Dokázala se svým životem líp naložit a ještě byla kamarádka v nouzi, to se počítá.
Už se moc těším na další díly. Čas od času mám venkovské příběhy moc ráda. Jsem přeci ten příběhář. :-)
Svým způsobem je pravda, že se máme lehčeji, ale máme se opravdu líp? Spíš myslím, že jinak. Naše doba na nás klade jiné, ale taky nároky.

23 03.04.2020

5* (a s tímhle počtem dost šetřím)
Skvělý příběh, české reálie - konkrétně Přerov a okolí a roky 1944, 1945 se závěrečným odskokem do současnosti.
Já jsem si to dobrečela do konce a jsem moc ráda, že jsem konečně tuhle knihu vzala do ruky. Zdánlivě obyčejné životy všedních lidí, jejich osudy z těžšího období českých dějin, celou dobu jsem v napětí čekala, co se stane, proč jsou třešně kyselé.
Ááách jo, to teda zase bylo!

22 27.03.2024

Tak jo, dobrečela jsem si to do konce. Někdy není špatné trochu poškádlit emoce.
Třicátá léta, americký jih, problém s rasou. Tolikrát obehraný příběh a přitom zase úplně jiný. Možná jsem naivní čtenář, a je mi to jedno, ale byla jsem vážně okouzlená. Autor skvěle a detailně vykreslil některé postavy a že jich v knize nevystupuje málo. Dokonce jim i uzavřel osudy, ačkoliv to bylo mimo děj. Hodně cením přesahy mimo hlavní dějovou linku.
Je to výborný příběh a protože já jsem ten příběhář, byla jsem samozřejmě nadšená. Dost dlouho jsem si říkala, že si pustím znovu i film, ale teď už ho ani v nejbližší době vidět nechci, ačkoliv je skvělý, knižní předloha je lepší.
Pro mě asi "četba roku".

22 07.11.2022

Škoda, že čtu o trochu rychleji, než pan Bryndza píše. :)

Série s Kate se mi líbí. Není výkvět ctností, bojuje se sebou, má propady, starosti a osobní život ve výkyvech, jako většina nás ostatních. Jde víc o detektivní román, než o detektivku a to mám v poslední době ráda. Temné zlo, které obcházelo kolem přehrady se, podle mého názoru, autorovi podařilo dobře vystihnout. Četla jsem ráda, bavilo mě to, nenudila jsem se. Sedí mi autorův styl psaní i vyprávění. Těším se na další díly. Resp. na cokoliv dalšího od stejného autora.
Kurz potápění, pro jistotu, na chvíli odložím.
A hurá na Zmizení Stephanie Mailerové. Kdyby byl název na 21 písmen, počkala bych měsíc, ale není. :-)

22 07.12.2020

Jezkovo voci, co jsem to zase přečetla?
Trpěla jsem už od svatební hostiny. Ona se vdává, protože rodiče tu svatbu zaplatili, a je hodná dívka a tak trpí a trpí (chudák novomanzel) a on se na ni dívá, jak se vdává za jiného a trpí a trpí. Oba dospělí, svéprávní a chovají se jako kreteni. Bože můj, Harry ti šel, milá Joanne, mnohem líp.
Detektivka, která balancuje mezi červenou knihovnou a krimi. Dá se to přečíst, ale jen když jste zarytci, kteří většinou dokončí, co začnou a nebo příznivci románů pro ženy. Příběh sám mi přišel zdlouhavý, nudný, málo nosný pro takový rozsah. Konec neuvěřitelně překombinovaný.
Doporučit ji k přečtení bohužel nemůžu. A moje srdce okoralé s tím nemá nic společného, fakt ne.

22 09.09.2020

Nabarvené ptáče jsem četla s vytřestěnýma očima i smysly a se zatajeným dechem. Bylo mi z toho nesnesitelně těžko. A souhlasím do puntíku s Metlou.
Těžký příběh, temný, nejtemnější jaký si lze představit. Je dobré psát tak kruté příběhy?
A kacirsky si den po českých filmových cenách troufám tvrdit, že tohle není materiál na film.
A to si myslím od chvíle, kdy se poprvé začalo proslýchat, že film bude. A je mi jedno kolik sebral cen.

Co napsat o knížce, která se mi skvěle četla a přesto má tak tragický děj? Ráda bych napsala: "skvělé, báječné, četlo se to samo". Ale nějak se to nehodí. I když je to pravda.
Sama v sobě asi nikdy nedořeším, jestli "to" všechno mělo takovou cenu. Tolik nevinných a tolik mrtvých, tolik zmaru, tolik bolesti, utrpení a slz. Byla válka a spravedlnost prostě není a nemá smysl se jí dovolávat. To jsem už napsala u Agnes a stále to platí. Těžko hodnotit a soudit, když nejdeme jejich cestu. A díkybohu za to, že ne.
Dva proti říši budou jedním z mála titulů, ke kterým se vracím. Moje první kniha od Jiřího Šulce a určitě ne poslední.
PS. pro JanaYv - Čurda kostel neprozradil, i když pravděpodobně jen proto, že to opravdu nevěděl. Vymučili to z Aťi.
Pro pedanty - autor sám uvádí z jakého pramene čerpal počet mrtvých. Slyšela jsem vyprávění historika, který říkal, že nebyl zabit žádný německý voják. Lze se domnívat, že Němci sami by tehdy tuto informaci spíš tajili. Já sama si myslím, že přesná a doložená fakta lze očekávat jen u odborných monografií.

22 28.07.2017

I po desátém přečtení se mi knížka zdá vtipná. Na Betty MacDonald obdivuju, s jakou lehkostí píše o vážných věcech. Nikdy nesklouzne do patosu a sebelítosti, i když by se to nabízelo.
Musela to být dáma s vtipem a nadhledem.

22 25.06.2017