jfialova komentáře u knih
Vynikající kniha nejen pro děti :-) Od dětství jsem ji nečetla a teď jsem si tedy dala repete s vlastními dětmi. Moc se nám líbila, některé příhody jsem už zapomněla, takže i pro mě to byla zábava a každý večer jsme se na čtení všichni těšili.
Nakonec musím napsat-moc hezká a výjimečná kniha. Zpočátku mi to přišlo jako nekonečná limonáda: dva milující se lidé, blížící se svatba, idylka na ostrově, rozvleklé popisy, lehce vtipné příhody a dialogy. Říkám si, ti Ptáci bez křídel byly jednoznačně lepší. Ale pak se do děje najednou přimotala válka a dostalo to nevídaný spád, děj byl najednou plný zvratů. Snad poprvé za život se mi stalo, že jsem se bála číst dál, a to když se blížila poprava italských vojáků-podobně jako když v kině zavřete oči před nějakou nechutnou scénou. Ty postavy mi prostě tak přirostly k srdci, že jsem o tom nechtěla číst. Opět musím zmínit perfektní práci překladatele, který má opravdu lví podíl na výsledném dojmu.
Kniha je opravdu silnou výpovědí lidí, kteří se stali přímými svědky jedné z největších katastrof novodobých dějin. Není dokumentem událostí v samotné elektrárně, o tom si ale lze najít řadu podrobných dokumentů a co se stalo, je poměrně známé. Tady ale dala autorka prostor úplně obyčejným lidem, dětem, starým lidem, rodičům, hasičům a jejich rodinám. U některých příběhů se lze jen těžko ubránit slzám, zvlášť pokud máte děti. Dopad celé té hrůzy byl a stále je obrovský, byť už vlivem času trochu mimo hlavní proud pozornosti. Forma výpovědí je velmi dobře zvolená, sledujete tok myšlenek jednotlivých lidí, což dává jejich vyprávění naprosto autentický a lidský rozměr-řekla bych, že mezi řádky vidíte to utrpení a slzy, tu bezmoc a v některých případech i rezignaci. Je to také svědectví o mentalitě lidí ve státech bývalého SSSR-kvůli novému autu a garáži jdou v gumákách rukama odklízet grafit z reaktoru a šli by znova. Je to hrdinství, nebo nerozum? A co zodpovědnost představitelů národa, kteří tam ty lidi s klidem posílali, a sami se tam báli vkročit? A možná i dnes je vidět, že nátura těchto gerojů a jejich vůdců se v mnohém příliš nezměnila.
Pro mnohé čtenáře jakýs takýs průměr, mně osobně se kniha dotýká více jako matky a sestry člověka s psychiatrickou diagnózou. King prostě umí výborně vystihnout postavy dětí a dospělých, kteří jsou v případě Blaze věčnými dětmi. Dokáže do toho dát tu hajzlíkovskou stránku (která má většinou někde svůj smutný původ), ale najít i tu dobrou dušičku, která tam je přes všechno to špatné, co se přihodilo, někde v koutku dřímá. Suchý konec považuji za jediné možné reálné vyústění (bohužel) a nevadí mi, i když byl předvídatelný. Za mě dobrá kniha, ze které mně mrazí.
Kniha určená patrně převážně pro ženské publikum. Popisuje osudy lidí, kteří by za běžných okolností patrně vůbec nedošli do styku. Zásahem vyšší moci se však dostanou do velmi blízkého kontaktu a vzájemně ovlivní svoje životy. Vážné téma včetně práva nevyléčitelně nemocného člověka na eutanazii je uchopeno vtipně, přesto vkusně a citlivě. Film jsem neviděla, takže nedokážu soudit. Kniha je ale napsaná dobře, závěr není tuctový, i když asi předvídatelný.
Po velmi dlouhé době jsem zase sáhla po knize Johna Irvinga-ono jich není mnoho, které jsem ještě nečetla. Tuto jsem odkládala, v době středoškolských studií se totiž na rozdíl od ostatních spolužákům tolik nelíbila. Myslím, že jsem udělala dobře, když jsem její četbu o nějakých patnáct let odložila. Pro českého čtenáře, který není zběhlý v podivném systému amerických církví a pohybuje se v převážně ateistickém prostředí, je to poměrně náročná četba. Autor nechce totiž jen šokovat a vytvářet absurdní situace, ale nutí k zamyšlení. Nad vírou jakou takovou, nad společností, nad životem a jeho cenou, nad nenávistí a hloupostí. Oceňuji mistrovské vykreslení samotné postavy Owena, která nemá podle mě v literatuře obdoby, a její velmi citlivé zasazení do reálií, jak geografické, tak časové. Příběh dává smysl, byť nechybí ani bláznivý labrador a vycpaný pásovec. Kniha není pro každého, ale z bezpočtu pozitivních reakcí je vidět, že svoje nadšené čtenáře si rozhodně našla. A já se nedivím.
Na knihu mám velmi osobní vzpomínky. Rodný dům pana generála je v těsné blízkosti domu, kde žijí moji rodiče a osobně jsme znali jeho obyvatele, i když ti již nebyli se Šnejdárkovými příbuzní. Stará paní mi knihu dala k přečtení a o panu generálovi mnohé vyprávěla. Jejich rodina patřila mezi iniciátory převezení ostatků do rodných Napajedel, synovi pana generála jsme s paní volali několikrát do Francie, kde žil. Byl již velmi nemocný a jeho žena-Francouzka neuměla česky, takže jsem dělala tlumočníka mezí ní a sousedkou. Příběh tohoto velkého Čecha je neuvěřitelný.
Jo, Duna je prostě srdcovka. Nezapomenu, jak jsme pařili stejnojmennou hru, jak jsme se těšili na film a pak si hráli na harvestry (koš na prádlo přehozený dekou) a brácha byl Harkonen. Kniha je poněkud složitější, děj není tak přímočarý a jednoduchý, jak by se podle filmu či hry dalo usuzovat, ale četla jsem v pozdějším věku, takže mi to vůbec nevadilo.
Kniha, na kterou jen tak nezapomenete. Aneb jak lze splnit jakýkoli úkol, jak lze z masové likvidace lidí učinit efektivní proces, jako by šlo o výrobu šroubků. Mrazí z toho, tím víc, že se to opravdu stalo. Rozhodně doporučuji ke čtení.
Na tři hvězdy to vydá, ale přijde mi, že autorka sama nějak neví, co s načatým příběhem. Takže se v poměrně rozsáhlé knize neustále taháme po celém Duvalském pohoří bez většího smyslu tam a zpátky, aby se to nějak vyplnilo, načaté záhady z minulých dílů nespějí bohužel k žádnému rozuzlení, spíše se neustále komplikují a k tomu nám přibývají nové. Ilan se tváří, že už tomu všemu pomalu dochází na kloub, já se přiznávám bez mučení, že jsem spíš stále zmatenější a jen čekám, odkud vyskočí zas nějaká nová kreatura, která to celé ještě více naboří. Na to, že to má být pentalogie a máme za sebou tři díly, teda nevím nevím, jak to s takovým tempem stihne autorka někam dotáhnout. K charakterům postav jsem se vyjadřovala už u minulé knihy, ale nikam se to zásadně neposunulo, akorát Ilan je čím dál tím horší hysterická pipina. Nu což, každý literární hrdina nemůže být povedený. Oceňuji aspoň, že už nemusíme trpět u oříškových očí, ale ty prasečí řitě tomu teda zrovna moc nepomohly. Přivítala bych taky trochu práci s jazykem, přijde mi to jak slohovka napsaná v dvouhodinovce češtiny v pátek odpoledne.
Na téma odsunu inteligence z pobaltských republik jsem narazila v podstatě náhodou při tvorbě rodokmenu naší rodiny. Jednoho z členů jsem náhodně dohledala v neuvěřitelně dlouhém seznamu odsunutých Estonců (Kniha paměti Kirovské oblasti). Začala jsem se o toto téma více zajímat, protože v našich končinách se v širším povědomí o tomto příliš často nemluví, pobaltské státy celkově nejsou u nás moc zmiňovány. A nestačila jsem se divit, protože rozsah sovětské genocidy spáchané v těchto maličkých státech je neuvěřitelný. Kniha je dobrá, autorce jistě patří velký dík, že se do takového námětu pustila. Pět hvězd ale nedávám, přes veškeré úsilí autorky jsem jí to tak trošku nevěřila.
Asimov byl neskutečný vizionář, i když jeho představy o dnešním světě jsou možná někdy trochu úsměvné. Na druhou stranu, v roce 1950, když neexistovali moderní počítače ani roboti, napsat něco takového byl opravdu výkon. Ne nadarmo je jeho kniha dodnes kultovní a o zákonech robotiky slyšel i takový technologický ignorant jako já. Z toho rovněž plyne, že knihu nedokážu úplně docenit, protože prostředí vědeckých laboratoří zabývajících se vývojem umělé inteligence je mi cizí.
Průměrná kniha, hodnocení zde neodpovídá. Duchařské romány mi nevadí, horory taky ne, ale tady bylo tolik očividných nesmyslů, že mi to zkazilo celkové čtení. Nejvíc mi asi vadila práce autorky s tokem času v rámci děje-hrdinka ráno vstane, posnídá se sousedkami, ty ji zavezou autem do města, tam nakoupí, přijde domů a už se stmívá a nastává večer. Přitom holka nevaří, skoro nejí, neuklízí, nepracuje, pak už se ani nemyje, jenom stále krmí kočku. Dle rozvrhu dne jsem si nikdy nebyla jistá, jestli už je večer, nebo ještě ráno, popřípadě poledne. Jen pořád panoval stres, že už se bude stmívat. Myšlenka nebyla špatná, ale nějak se to prostě nepodařilo dotáhnou do zdárného konce.
Na to, kdy byla kniha napsaná, musím říct-dost dobré. Tehdy to navíc muselo být značně kontroverzní téma-hromadné oplodnění vesničanek neznámým hostem z vesmíru by i dnes mohlo leckoho pobouřit či minimálně uvést do rozpaků. Přesto nejde o žádný lechtivý románek, ale spíše o seriózní úvahu coby kdyby. Ano, je pravda, že některé aspekty autor tak nějak přechází a zasloužily by si více pozornosti, jiné naopak pitvá až příliš. Celkově je ale nutné pochválit odvahu autora s takovým námětem vůbec přijít a dát tomu určitou hloubku a ne jen nahonit laciné body u senzacechtivých čtenářů.
Tuto sérii mám ráda, i když kniha je opravdu rozsáhlá a když jsem ji poprvé spatřila, trochu jsem se lekla. Čte se to ale velmi dobře, děj má spád, takže mi to nijak zvlášť nevadilo. Samozřejmě by se daly najít nějaké drobnosti, které by se daly autorce vytknout, ale nic z toho mi nepřišlo až tak zásadní, aby mi to při četbě vadilo. Ráda si přečtu i další díl.
Oceňuji krásný poetický styl psaní, to už se dnes málokdy vidí. Atmosféra knihy je také originální a jedinečná, podivínský outsider Květoslav tam hezky zapadá. I přesto, že se jedná o poněkud rozpolcenou osobnost, autor jí připravil roli jak se říká "na tělo" a po řadě frajírkovských a namachrovaných detektivů je to zajímavá změna. Konec je nicméně až tak bizarní, že musím hodnotit jen 3 hvězdičkami, tam už to moc ulítlo. Na tuzemsko velmi dobrý počin.
Výborná kniha pro ty, co s verneovkami začínají. Není tak dlouhá a děj má spád, což je u některých dalších knih s ohledem na dlouhé popisné pasáže trošku problém. Drsné to možná trošku je, ale když vidím, co dnešní děcka sledují v TV a na youtube, přijde mi to naprosto v pohodě.
Opět napínavá detektivka se starými známými hrdiny. Zvolené prostředí Armády spásy mi přišlo zajímavé, svého času mě vlastně velmi překvapilo, že jde v podstatě o samostatnou církev. Oproti ostatním dílům se Harry drží a až na jeden výkyv to s pitím moc nepřehání-ono mezi všemi těmi feťáky už by toho asi bylo trošku moc. Kolega Moller se nám pěkně vybarví, inu jak se říká: tichá voda břehy mele. A to pro tento díl teda platí několikanásobně.
Rozsahem, tématem i hloubkou zpracování jde v české literatuře zcela jistě o jedinečné dílo. Škoda, že zůstalo nedokončené, i když nevím, zda by to pak vzhledem k úctyhodnému rozsahu bylo ještě vyhledáváno běžnými čtenáři.
Knihu jsem četla kvůli seznamu literatury k maturitě, byť tuzemské autory jinak moc nevyhledávám. Příjemně mě překvapila, a to jak po jazykové stránce (to se dá ale u Čapka koneckonců očekávat), tak po té dějové. Příběh je napínavý, zajímavý včetně skryté alegorie. Určitě doporučuji ke čtení i těm, kdo jinak klasiku moc nečtou.