jimbow komentáře u knih

Otcem hlavního hrdiny Pavla Vencla je ve skutečnosti nejspíš Bob Saint-Clare, matkou Mata Hari a strýcem Pérák, mytická postava válečné Prahy... Nemůžu si odpustit tuhle lehkou ironii, protože tolik štěstí v neštěstí a snad i nadpřirozených schopností jako má on je na období devíti let a jeden román až nehorázně moc. Od pobytu v Buenos Aires jsem už více čekal na rozuzlení celého příběhu, než na další, tak trochu uměle, třebaže umně natahované vyprávění tohoto uprchlíka životem. Stejně jako v komentáři @Sauerkraut i mně pobyt v Anglii silně připomínal román Nebeští jezdci a daly by se asi najít i další knihy s podobností čistě náhodnou... Přes to všechno je to celé velmi čtivé, dávám za čtyři a určitě si přečtu i volné pokračování této knihy - Hráč.

Kdybych žil v New Yorku v době, kdy vycházely Allenovo povídky, časopis The New Yorker by měl o jednoho abonenta více.

Postavu Hercula Poirota jsem si velmi oblíbil prostřednictvím Davida Sucheta a jeho titulní roli v seriálu britské televize. Knižní originál A. Christie, a vlastně ani žádnou jinou její knihu, jsem nikdy nečetl, takže nemůžu srovnávat styl její se stylem S. Hannah. Každopádně atmosférou a zajímavou zápletkou se Vraždy s monogramem rozhodně dají srovnat s vynikajícím televizním zpracováním případů H. Poirota.

Zajímavý námět i zpracování. Nicméně dost často kniha připomíná záznam z přednášky a nudí. Možná jsem ale měl jen ucpaný nos ze všech těch (ne)vůní světa.

Jodi Picault mám rád. Její příběhy mají hlavu a patu, jsou logicky vystavěné a do detailů promyšlené. Stejně jako tahle kniha.

Inteligentně psané novinové sloupky o víceméně každodenních věcech. Z první části "O životě" jsem získal dojem, že J. Grogan je šťastnej chlap.

N. Hornby ve své prvotině více než naznačil, v jakém duchu bude jeho další tvorba a charakter jeho postav. Z tohoto hlediska je dobře, že se stal fanouškem právě Arsenalu - týmu, který byl v 70. a 80. letech spíše čekatelem na úspěch.
Docela by mě zajímalo, jestli tuhle knihu četl někdo, kdo neví co je ofsajd a jak ji hodnotí.

Moje nadšení z úvodu knihy postupně opadlo až na tři hvězdy a to ještě pomíjím závěr. Čtení na letní víkend, víc asi ne.

Strašně emotivní záležitost - každý odstavec, každá věta. Jak můžu udělit šest hvězdiček?
Zaujala mě, kromě mnoha jiného, skvělá paralela s hašením požárů. Pravidlo "Bezpečnost záchranářů je důležitější než bezpečnost obětí." bylo dlouhou dobu mottem celého příběhu.
Jasně, konec je jako rána do hlavy, ale po chvíli si člověk uvědomí, jak celý příběh ještě umocnil a že autorka dobře ví, co dělá.

Ze začátku mě trochu otravovalo, jak dlouho se zdůrazňuje nevina odsouzeného doktora Averyho, nicméně po pár kapitolách se z knihy vyklubala výborná detektivka.

Další z knih N. Hornbyho s tématem krize středního věku. Asi ne jeho nejlepší, ale nezklame.

Tragický příběh, ostatně jak je u Remarqua zvykem. Ve druhé polovině strhující, v některých pasážích je třeba velkého soustředění. Stojí za přečtení.

Trochu jsem se téhle knížce bránil - nevěřil jsem, že bych se mohl nad více než 300 stránkami přinejmenším usmívat příhodám s "lehce" nezvladatelným psem - ale stalo se. Výborné čtení.

"Synové utrousili hrdelní pozdravy, ale nevložili do nich dost energie, aby je opravdu slyšel; slova se ještě před postelí snesla na podlahu, kde se o ně později postará uklízečka. " - typický Nick Hornby, jak ho mám rád.
Opět dílo plné deprimovaných hrdinů, frustrovaných ze svého dosavadního života. Jak to ale u tohoto autora bývá, pro nikoho nikde v dohledu žádný východ.
Hornbyho vykreslení postavy Tuckera Crowea, včetně článků na Wikipedii (mimochodem song You and Your Perfect Life existuje!), bylo tak dokonalé, že jsem měl chvílemi pochybnosti, jestli se nejedná o skutečnou, zapomenutou hvězdu showbyznysu. ;-)
Usmíval jsem se nad Duncanovým fanouškovstvím a hledáním skrytých symbolů a poselství tam, kde nejsou a ani nemůžou být, což by asi potvrdila drtivá většina muzikantů.
Kniha je opravdu jakoby rozdělena na dvě poloviny - více Duncana vs. více Tuckera - nicméně obě spojuje postava Annie, o které vlastně celý příběh hlavně je.

Moje první setkání s autorkou, vyprávění z pohledu jednotlivých postav mi trochu připomínalo styl N.Hornbyho, kterého jsem také objevil nedávno. Snad jediná výtka k překladu názvu knihy. Myslím, že by mu slušel spíš doslovný překlad originálu, tedy Domácí pravidla. Protože pravidlo "Starej se o svého bratra, máš jen jednoho" vlastně celý příběh vystihuje a je to jediné z pravidel, které se Jacobovi nedařilo viditelně plnit a bylo i, podle mého názoru, hlavním motivem toho co udělal.