jimbow komentáře u knih
Nepřestává mě udivovat, jak je sci-fi literatura 50. a 60. let pořád tak svěží a témata i po tolika letech více než aktuální.
Humor, který voní lesem, čerstvě zoranou půdou a slivovičkou. Jako bonus kniha obsahuje slovníček méně známých, hlavně valašských výrazů. Nádhera.
Krásná, poetická čeština. Více prostoru, než sama Anežka Přemyslovna, dostávají postavy z jejího okolí, které ale měly na její osud zásadní vliv. Rozhodně je pro mě kniha milým překvapením.
K čemu bych tak Allenovy povídky přirovnal? Už vím. Je to s nimi jako s rozbalováním vánočních dárků, viděno dětskýma očima. Se vzpomínkou na všechny minulé Vánoce se nemůžete dočkat až přijdete ke stromku a začnete rozbalovat dárky. Je to znovu tak vzrušující a každý nově rozbalený dárek vám dělá obrovskou radost. Postupem času se ale z rozbalování stane rutina a vy byste si nejradši šli hrát do svého pokoje a zbylé dárky nechali nerozbalené svému osudu.
Tahle recenze přesto není míněná jako kritika, autor se velmi snaží, aby každá povídka byla originální - spíše ale její stavbou či námětem. Vlastní absurdní fórky, nebo spíše jejich duch, mi po chvíli čtení přijdou dost podobné. Snažit se přečíst celou knihu na jeden zátah, alespoň u mě, nefunguje. Ve své privátní knihovně byste ale knihy W. Allena rozhodně měli mít, aby bylo kam sáhnout v případě potřeby okamžitého zlepšení nálady. V tu chvíli doporučuji náhodně si vybrat pouze jednu, dvě povídky. Pak je jejich (i vedlejší) efekt dokonalý.
To je neskutečné, jak si Marek Boško vymýšlí, ale setsakramentsky dobře se to čte. :-)
Číst Deníček moderního fotra je zábava, pečovat o mimino je zábava, s odstupem času tedy určitě. Deník ale není příliš motivační, takže doporučuji číst ho až v době, kdy můžete srovnávat s vlastní zkušeností.
Tuten ;) románový debut mě víc než potěšil. Čtenářsky atraktivní námět autor zpracoval velice povedeně, knihu jen těžko necháte rozečtenou. Určitě oživení na knižním trhu českého thrilleru.
Než si začnete něco s Pivem, přečtěte si tuhle fajn knížku o tom, co Pivo je, co vám může dát i o co vás může připravit.
Stejně jako v recenzi https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/moralka-vina-svedomi-strach-odpusteni-holocaust-6394 si myslím, že holocaust není ústředním tématem této knížky. Minčino vyprávění , kterému je věnovaná jedna ze tří částí, je jistě skvělou poctou obětem i přeživším holocaustu a úvahy o vině a odpuštění se tu přímo nabízí, ale pro mě je Vypravěčka o něčem jiném. O myšlenkách a otázkách jakoby v druhém plánu, kterých autorka otevírá spoustu, koneckonců podobně jako v jejích ostatních knihách. O jizvách na těle či na duši, které lidé jaksi přirozeně skrývají, ale pokud v sobě najdou sílu je odhalit a vyrovnat se s nimi, může jim to pomoci ke šťastnějšímu životu nebo klidnější smrti. O převzetí odpovědnosti za činy svých blízkých vedené snahou odčinit je. O tom, že na světě není nic důležitějšího než je rodina, jakkoli to může mít fatální následky. Nepřehlédněte tohle motto na samém začátku, tak jako Sage přehlédla zásadní fakt kdo je kdo v tomhle příběhu...
Mimořádný historický román, který by nikoho neměl odradit svým rozsahem. Skvělé čtení od začátku do konce. Hlavně v závěru jsem získával dojem, že celý příběh může vlastně skončit i tragicky, protože 11. století bylo kruté, bez slitování. Naštěstí Robertova touha i naděje v rozvíjení skutečné lékařské vědy přežila do dalších generací. V knize je krásně ukázáno, jak byl v té době tento rozvoj brzděn jak vzdálenostmi mezi národy, tak jejich omezeností kulturní i náboženskou.
Jak se v nějakém názvu životopisu objeví slůvko 'necenzurovaný', je třeba být ve střehu.
Škoda, že tahle kniha nevyšla o pár let dřív a nevyšla u nás v nákladu 15 milionů výtisků.
Kdo se chce dostat do velkých potíží, ať se vydá do Miami. A když si přibalí pár sušenek obsahujících THC, zažije bezva víkend, který ho poznamená na celý život.
S R. Fulghumem jsem se poprvé setkal na střední škole, kde nám z jeho knih četl učitel češtiny. Bylo mu kolem čtyřiceti.
Ta čtení, naštěstí krátká, jsem odzíval, měl jsem od života jiná očekávání než ty předčítané 'banální příběhy a moudra nějakého starého dědka'.
Před nedávnem jsem R. Fulghuma náhodou znovu objevil a okamžitě jsem byl jeho dílem nadšený a zařadil jsem ho mezi svá nejoblíbenější. Jeho fejetony mají duši a nedá mi to se při jejich čtení neusmívat od začátku do konce a i trochu přemýšlet o všednosti i nevšednosti života. Je mi kolem čtyřiceti.
Tuhle útlou knihu si, pánové, určitě dejte do knihovny, nebo raději na noční stolek, ať ji máte po ruce. A občas ji půjčte i svým ženám.
Při čtení jsem se nasmál asi stejně jako S. King, pokud je pravda co se píše na přebalu. Absurdní situace tady fungují stoprocentně, stejně jako když se jednou za čas podíváte na klasickou grotesku. Čistý humr. ;)
Tenhle klenot jsem objevil zastrčený v knihovně jedné horské chaty při zimní dovolené. Nedbal jsem autorovy rady a se čtením spěchal, ale slíbil jsem si, že si tuhle knihu koupím, protože ne všechny mateřské školky jsou stejné.