jindra3953 komentáře u knih
Jak už bylo napsáno níže, námět není špatný, určitě by se z něj dalo vytěžit víc.
Tato kniha mě příliš nenadchla, slabý průměr. Překladatelka se taky nevyznamenala. Opakovaně se v textu vyskytlo slovo pistolY ve 4.p. /// zastavily dva vozy. Luny camaro a Jenna buick. /// V první větě kapitoly se dotyčný jmenoval Nelson Geurina, na téže stránce z něj byl náhle Meldon Geurina. /// Hlavní hrdinka vklouzla do sukně, aby si po pár řádcích zatáhla zip na džínách... atp.
Od téhle knihy jsem si slibovala víc. Myslím, že do kardiochirurgie je čtenář zasvěcen až přespříliš a psychologie tam bylo též víc než dost. Nemile mě překvapila čeština, kterou bych u české autorky čekala bezvadnou. Např. "To TI nikdy nenapadlo?" nebo věty typu *Jdeme někde* Bohužel se tam takové formulace vyskytovaly opakovaně, takže nešlo o nedopatření.
Taková detektivní klasika z dob, kdy nebyl internet, mobily... Závěr překvapil.
Jsem zklamaná. Celkem tuctové příběhy a navíc chyby různého druhu - skreslený, shoda podmětu s přísudkem, těhotné nechodí své bříško vyšetřovat na mamograf, ale na ultrazvuk... Přitom Hanibalovu knihu S pečetí viny považuji za jednu z nejlepších, kterou jsem letos četla.
Skoro jsem se bála začít knihu číst, ale potom jsem si řekla, že odložit ji můžu vždycky. A neodložila, dočetla a nelituju. Hodnotím jako běžný průměr.
Předchozí autorova díla jsem nečetla a ani číst nebudu nezaujal. Jeden psychopat za druhým, feťáků jako máku, příliš mnoho postav a konec to nijak nevylepšil. Slabé tři hvězdy.
Oddechové čtení. Jak už napsal někdo přede mnou, kniha mohla mít o pár stránek méně, ale dalo se to.
Laskavý humor, krásné postavy, krásná krajina... Pohodové čtení. Všechny díly jsou pohlazením na duši.
Příběh se mi zdá trochu přitažený za vlasy, ale budiž. Ovšem ta čeština... Minimálně 2x se autorka netrefila do shody podmětu s přísudkem, občas poněkud kostrbaté formulace typu "riskoval život kvůli němé zvěři", ale co mě hodně zdvihalo ze židle bylo soustavné používání tvaru "mně" i ve větách, kde by daleko vhodnější byl tvar "mi". I když to není hrubka, "tahá to za oči". Věta "Bála jsem se, že mě spolkne mandle" kupodivu neznamená, že mandle spolkne vypravěčku, ale že dotyčný líbající spolkne krční mandle vypravěčky. Taxikář pro změnu pravil, že nemůže klienta "na místo zavéSt s půlhodinovým zpožděním". Možná, kdyby zkusil klienta zavéZt, stihl by to. "Vmetl mě to do obličeje" byl zlatý hřeb na str. 293. U české autorky bych přivítala příjemnější češtinu a hlavně bez chyb.
Jak už psali někteří čtenáři přede mnou, příběh pekařovy dcery Elsie se mi líbil víc, než příběh novinářky Reby. O progarmu Lebensborn jsem doteď neměla ani tušení, bylo to "němectví" dohnané ad absurdum.
Jsem na rozpacích. Dějová linka pana W. - proč ne, ale malá čarodějnice byla na mě trochu moc.
Bylo to rozvláčnější, od prostředka už jsem některé popisné pasáže brala letecky, ale dalo se to. Jen ten konec mi úplně nesedl, zdál se mi poněkud zmatečný, u některých Gerlofových vývodů jsem nepobrala jak k nim dospěl, Julie tam vyslovila jméno, které jsem si nepamatovala a nepodařilo se mi dohledat, kdo to měl být, pořadí pohřbených v jednom hrobě nemělo logiku... Ale možná je chyba ve mně. Určitě zkusím Smršť a potom se uvidí.
Moje první knížka od tohoto autora a určitě ne poslední. Spenserův humor je mému srdci milý.
"Nepřežila bych, kdyby tě zabili," připomněla mi.
Usmál jsem se na ni.
"Já taky ne," ujistil jsem ji.
Trochu pohádka pro dospělé, ale uznávám, že ke sdělení toho podstatného tady bylo trochu magična potřeba, protože jsou věci mezi nebem a zemí...