jindra3953 komentáře u knih
Zpočátku deprimující čtení, ale s ubývajícími stránkami je to lepší a lepší. Žádný strom neroste do nebe.
Kniha s oxymorónem v názvu, proto jsem po ní sáhla, že zapadá do Knižní výzvy. Hodnotím jako průměrnou detektivku. Nenadchla, neurazila.
Prvních sto stran bylo náročných, přemýšlela jsem, jestli pokračovat nebo odložit. Potom se děj přece jen rozjel, ale celkem vzato, byla jsem ráda, když jsem se dostala na konec. Navíc, jak je psáno v předešlém komentáři, chyby v textu, ke konci už i záměna jmen hrdinek... Za mě 2*.
Dokud jsem si nepřečetla tuhle knihu, neměla jsem ani tušení, jaká složitá situace byla v Polsku v roce 1981. V té době jsem už byla pár let dospělá a tak podezírám tehdejší vládnoucí garnituru, že to pečlivě tutlala. Ale Polsko není to hlavní, o co v knize kráčí. Líbilo se mi to i s veverkou a kocourem, doufala jsem v lepší konce.
Nebylo to špatné. Lidé jsou různí, jak knižní hrdinové, tak čtenáři, a je to dobře. :)
Dalo se to číst, ale konec zklamal. Vše se vyřešilo jaksi samo od sebe.
Nebylo to špatné. Přiměřeně napětí, přiměřeně romantiky. Podezření na pachatele jsem pojala přesně ve chvíli, kdy byl zastřelen Max, ale občas jsem byla nalomená a tak to má být.
Náročnější čtení, ale pro pamětníka města M. krásné a taky smutné.
Jak už tu kdosi napsal přede mnou, měla by to být povinná četba pro všechny. Smutné čtení, člověku běhá mráz po zádech z toho, jak tenká je hranice mezi láskou a nenávistí, mezi "normálním" životem a jeho totálním rozpadem. :(
Britt - Marie mi připadala jako člověk s nějakou poruchou autistického spektra, úplný začátek jsem protrpěla, ale nelituju, nebylo to vůbec špatné. A jak psal někdo přede mnou - lichý počet stran pro Čt. výzvu 2019.
Příjemné čtení. Ke knize jsem se dopracovala v rámci Čtenářské výzvy, vzala jsem to poctivě od 1. dílu a nelituju.
Bylo to náročné čtení a je mi z toho nedobře na duši. Kam svět pokročil za těch 30 let? My tady na severozápadě Čech svádíme dlouholetý boj o limity těžby uhlí z roku 1991, taky je to už hodně let a stále není jisté, že zůstanou zachovány. Také se mj. argumentuje tím, že lidi přijdou o práci (stejně jako v Simmelově knize) a i v jiných aspektech jsou okolnosti velmi podobné, včetně zákulisních politických tahů. Lidstvo je asi nepoučitelné. :(
Jedna tragédie stíhá druhou, ke konci jsem z toho měla i trochu těžké sny. Místy zbytečně rozvláčné, ale přesto všechno se mi knížka líbila.
Ke knize jsem se dostala v rámci čtenářské výzvy (kniha autora, který žil ve vašem kraji) a nelituji. Líbila se mi moc.
Ze série o Bavettových se mi tato zdá být nejslabší.
Moje první a nespíš poslední kniha této autorky. Po knize jsem sáhla v rámci Čtenářské výzvy, ale moc mě neuchvátila, dost dlouho jsem si zahrávala s myšlenkou odložit ji, ale to dělám v úplně výjimečných případech, takže nakonec jsem ji dala. Nejmilejší mi byla postava Max, ta jediná byla v té plejádě krásných, úspěšných, bohatých, homo a bisexuálů (nic proti nim, ale zde byl jejich výskyt na můj vkus přemrštěný)... nejnormálnější.
Byly chvíle, zejména v první části, kdy jsem myslela, že to vzdám. Druhá část to nepatrně vylepšila