jindrich7442 komentáře u knih

Já si knihu celkem užíval, ale je pravda, že syna bavila dost střídavě. Překvapením pro mě bylo jak "drastické" pasáže v knize jsou. Nevím jak jsem to vnímal jako kluk, ale snažil jsem se při čtení v některých pasážích improvizovat, neboť mi to nešlo u dvouletého dítěte před spaním přes pysky.

Opět mě příběh nezklamal. Jediným problémem pro mě je, že čtu série de facto odzadu. Takže Vím, že Rachel a Gray nejsou pro společný život to pravé ořechové :-D , ale napětí, mytologie a mystika zkrátka Rollinsovi knihy doprovází ve všech knihách.

Kniha pěkná, už mám za sebou pár knih o Sigmě, a celou dobu čtení jsem se snažil vzpomínat na 12. díl Sedmá pohroma, kde se Safia opět objevuje ale nevzpomínám si, že by tam byla řeč o Omahovi, na jejichž svatbu na závěr Painter obdržel pozvánku. Nicméně jsem zvědav na další vývoj, a protože jsem začal sérii číst jaksi pozpátku, tak i na to jak do sebe zapadnou další dějové souvislosti.

Po celkem dlouhé době jsem opět sáhl po naučné literatuře. Nejen, že se jednalo o příjemnou změnu, ale i překvapující uvědomnění toho, jak žalostně málo soudobích zdrojů ke kořenům našeho státu máme a jak úrodné jsou tato pole pro literární tvorbu. Velice oceňuji autorovu netradiční polemiku nad prameny jejich porovnávání. Čtenáři nejsou předsouvány deduktivní závěry, nýbrž pouhé porovnání dochovaných zdrojů, což umožňuje povolit uzdu bujné fantazii. V takovém případě je každá, na první pohled nezáživná stránka plná dat, napínavým příběhem tehdejšího života. Těším se na druhý díl.

Krásná kniha, vzhledem k zhruba 50ti stranám textu se dá přečíst doslova jedním dechem. S odstupem času, který uplynul od doby sepsání je až s podivem jaký "rozpor" panuje v několika krásných příbězích. Na jedné straně dokonale zakomponovaná historická fakta (např. pověsti Vilém z Pernštejna a na Helfenštejně, Planá hruška). Na straně druhé trochu zkomolená a upravená historie. Pověst "O založení Helštýna" popisuje -ačkoliv trochu poupravenou- rodovou pověst zakladatele rodu Pernštejnů (zisk panství a erbu se Zubří hlavou). Pernštejnové však pocházejí z Medlova a Veveří. Helfštejn koupil Vilém II z Pernštejna až v roce 1474. Bílá paní je také spjata s hradem Pernštejn, nikoliv Helfštejn.
Nic z toho však neubírá na kráse lidové tvořivosti a krásného vypravěčství.

Když pominu, že je král Zikmund představován pouze jako tyran a despota - což lze celkem pochopit, vzhledem, k době kdy byli román psán - tak se jednalo o velice čtivý a napínavý příběh. S jistotou si něco od paní Janusové znovu přečtu.

Jediné co můžu říct, že jsem se s touto knihou cítil jako na houpačce. To že kniha není můj šálek kávy jsem věděl už když jsem se rozhodoval "číst či nečíst". Čtenářská výzva byla silnější a tak jsem začal. Nevím zda to bylo negativním pohledem, ale z počátku mě kniha celkem překvapila a zaujala. V první třetině knihy kdy nelze bezprostředně jednotlivé příběhy provázat, jste plni očekávání co bude dál. Několik zajímavých situcí, kdy ve Vás roste napětí, co se z toho vyklube, je nakonec crescendo ukončeno a příběh plyne dál svým vláčným způsobem. Druhá třetina je tedy o to napínavější, neboť člověk očekává nějaké to vyvrcholení... A zde měla autorka přestat psát... neboť dál už to byla nuda, nuda, nuda...
Potenciál psychopatické postavy Didrika - evidentně nevyužit. Proč Jimmyho nenašli mrtvýho ve výtahu po jejich setkání v bytě? To samé bych řekl u Beatric - pokud v knize z někoho udělam tak psychicky narušenou osobu, a nechám jí opakovaně a brutálně ublížit hlavní postavě, tak bych čekal, že vraždu spáchala ona. Ostatně motiv měla. Varianta s homosexuální Carol byla nudná. Nemluvě o tom, že ženská s celoživotní kariérou u policie, brutálně umlátí jinou ženu a potom se jen tak zastřelí?

Provozuji malou "vesnickou" knihovnu už od roku 2011. Knihy Thomase Breziny jsou jistotou, která čas od času přiláká a uspokojí mladé čtenáře. Dnes mě okolnosti donutili vzít do ruky celou sérii Dračího srdce a myšlenka, zda by to mohl být příběh vhodný pro mého 9ti letého syna, mě donutila začít číst. Po zhruba dvou hodinách s jistotou vím, že po zbylých dílech sáhnu nejen k čtenářskému uspokojení mládeže a svého syna, nýbrž i svou. Děkuji za odpočinkový návrat do mládí.

Přečetl jsem zatím zhruba polovinu příběhů soudce Ti a můžu říci, že tento mě asi zaujal nejvíce. Velice zajímavá zápletka, úžasně popsané tehdejší zvyklosti a tradice nejen v soudním procesu.

Opět, pohodové čtení bez zbytečných složitostí.

Kniha je sice velice zajímavá a čtivá, avšak na knihu historických fakt se v ní - na můj vkus - projevuje příliš propagandy režimu ve kterém byla psána. Patrné především v úvodním slovu a kapitolách husitské revoluce. Dál jsem nedostal. Musím však přiznat, že nejen část bitev prvních Přemyslovců je velice inspirativní.

S jistotou říkám, že tato dvojice autorů si získala dalšího čtenáře. Nemohu říct, že je vše naprosto dokonalé. Nejsem fanoušek spiritualistických úkazů, kdy se někdo vlastní hybernací ocitne u události 150 let zpět... V kontextu příběhu totiž potom nerozumím, proč mu trvalo tak dlouho chytit žháře. Proto taky o jednu hvězdu méně.

Hodnotím jako trochu slabší, než tituly, které jsem četl předtím. Jak jsem u předchozí knihy (Princezna Veronská) tvrdil, že mi milostný podtext příběhů nevadí, tak tady toho bylo nějak moc i na mě.
Nicméně neváží flintu do žita, uvidíme, co se mi dostane do ruky příště.

Doslova jedním dechem. Knihu jsem přečetl za necelých pět hodin. Zásluhou však není pouze samotná čtivost. Historické příběhy z této edice jsem si oblíbil pro variabilitu výkladu historických situací. Opět mě potěšilo jaký "nestandartní" charakter dala paní Ciprová jednotlivým osobnostem. Záviš není jen zlou postavou našich dějin, Václav s Gutou neplanuli tak spalující láskou od útlého dětství, ale museli si k sobě cestu hledat (což je podle mě mnohem realističtější pojetí, navzdory tomu, že se jedná o spíše milostný román). Velmi zajímavá je myšlenka s prvním potratem Guty a pokus o její zabití v lese....
Zkrátka, děkuji za perfektní odpočinek.

Tak jsem opět vyzkoušel sáhnout naprosto mimo svůj běžný žánr. Byl jsem celkem příjemně překvapený a celkem i spokojený. Ve srovnání s Jamesem Rollinsem je to slabší odvar. Trochu mě rezonovala příběhová část, s 98 letým žijícím vědcem, který již v roce 1935 pracoval na domělém projektu. V té době mu tedy muselo být 20let (hurikán Barbara - 2013) a nemyslím si, že by dvacetiletý člověk mohl mít již hotový doktorát a být považován za vědeckou špičku.
Závěrem jen podotknout, že i přes to se dalším autorovým knihám bránit nebudu.

Úžasná kniha mi přišla pod ruku náhodou při úklidu starších titulů v knihovně. Vzhledem k tomu, že v kraji o kterém je zde pojednáváno žiji a znám všechny skalní hrady, a vzhledem k mému zájmu o historii jsem pouze hltal jednotlivé řádky a žasnul nad informacemi, které jsou zde autory shrnuty již v době vydání (1977). Nad fotografiemi se člověk dnes již pouze rozplývá, neboť spousta zachycených pohledů je dnes z důvodů vzrostlých stromů značně omezena. Děkuji za rozšíření obzorů, knihu sháním do soukromé knihovny!

Ač musím opět z kraje přiznat, že jsem si z knihy vyzobal pouze kapitoly týkající se - pro mě - osob zajímavých. Bauerovi knihy jsou nejen plné zajímavostí, ale také velice čtivé. Opět jsem zde nalezl spoustu novinek a opět jsem se přesvědčil, že Bauera stojí za to číst, ať v podobě naučné literatury, nebo románů.

Bohužel jsem dlouho nenarazil na knihu, která by mě tak zklamala a ani vlastně nevím, zda jsem někdy litoval nákupu v levných knihách, neboť minimálně kvalita knihy odpovídá ceně. Tato kniha je asi první případ, kde mě mrzí, že jsem si knihu vůbec koupil. Nutno také přiznat, že jsem knihu vlastně ani nedočetl. Mé utrpení trvalo do zhruba 110 stránky a nemám již chuť ani sílu pokračovat. Možná se k ní ve slabé chvilce vrátím a dočtu, ale ...
Chvílemi se kniha tváří jako, když pověsti a příběhy vypráví. Chvílemi zase když vypráví o těch pověstech. Nezajímavé a nepoutavé. Dle mého na pultech knihkupectví žádané jen proto, že jsou jaksi "in" Staré pověsti české. Smutno je mi z pomyšlení, že se Jirásek s Vančurou zřejmě obracejí v hrobě...

Ani si nepamatuju, z které knihy jsem měl naposledy tak rozporuplné dojmy jako z této. Ač byl příběh napínavý, přesto mi místy připadala velice vleklý. Ze situací na dně mořského oceánu mi běhal mráz po zádech. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že tomu příběhu něco scházelo.

Po dlouhé odmlce Rollinsových románů, "trávenou" ve 13. století bylo velice příjemné se vrátit do dob současných a řešení záhad prostřednictvím pestré škály vědeckých oborů a moderních technologií. Čtivé, napínavé jako vše co jsem doposud od Rollinse četl.