JiříŠkorpík
komentáře u knih

Nejlepší dobrodružný román s námořní tématikou psaný českým autorem jaký jsem četl. Jako kluka mě vtáhl do napínavého dobrodružné děje plného záhad a odlehlých míst.


Knížka mého dětství. Měl jsem její příběh, zahradu a sečtělou velrybu rád, a ilustrace byly pro mě vzorem při kreslení. Zároveň i z druhé strany jsem ji nenáviděl, když jsem se učil psát musel jsem opisovat některé odstavce.

Po přečtení jsem začal skutečně chápat, že vojáci wermachtu byli taky lidé s duší.


Jako dítěti se mi velmi příjemně četla, a proto jsem si ji nechal v knihovně.

Knížku jsem četl ve čtrnácti a děj mám stále v paměti (hledání ztraceného města Inků), přesto už se k ni zřejmě nevrátím.


Kdybych se měl stát křesťanem, tak jedině díky této knize. Člověk by chtěl patřit do společenství, které autor popisuje, navíc výborně napsaný historický román.


První sci-fi, které jsem četl. Byl jsem nadšený a myslel jsem si, že takové jsou všechny sci-fi...no, přesto jsem u žánru zůstal, a tuto knihu jsem přečetl už několikrát.


Nepostradatelní pomocník při mé práci.


Kniha v plné šíři popisuje okolnosti vzniku, stavby a nasazení lodí Monitor a Merrimak a hlavně skvělý popis vzájemného souboje těchto lodí, který vás vtáhne. Dojem kazí pouze občasné politické vložky komentující americkou občanskou válku, jinak bych dal 100%.


Kniha poprvé vydaná v roce 1953 popisuje v mnohém dnešek. Již v té době autor spekuloval jakým způsobem budou lidé trávit svůj volný čas, realityshow v TV, poslech hudby cestou do práce pomocí mušliček v uších, takže svět kolem je vám šumafuk, až děsivě trefné. Naštěstí i v románu se našli lidé ochotní naslouchat a nezištně pomáhat.


...Pomáhat slepým a sám zahynout nebo se starat jen o sebe?....Nechtěl bych být v kůží hlavního hrdiny. Myslím ,že autorovi se podařilo vystihnout různé scénáře řešení tohoto dilematu velmi dobře a je z toho čtivý román.


I když na přebalu knihy je místo Junkersova letadla letoun Heinkelův, a zvláště ke konci knihy je zřejmý zásah fašistických cenzorů (kniha byl psána v Německu ve 30 letech), je v ní spoustu informací z historie letectví formou technických i organizačních detailů. Kniha je zajímavá i v samotném stylu Junkersova podnikání, který by se uplatnil zřejmě i dnes. Celkem překvapivý je i německý pohled na budování leteckých závodů neměckými podnikateli v Sovětském svazu ve 20 letech.


Kniha, která mě přivedla k matematici a vlastně i k technice. Při studování této knihy (v prvním ročníku na učilišti) jsem pochopil, že mohu chápat. Srdeční záležitost.


Téma se sice točí kolem zlatého řezu, ale obsahem je to velmi dobré čtení o historii matematiky a některých souvislostech. Svým způsobem doplňuje a i se překrývá s knihou Příběhy matematiky od Milana Mareše.


Když jsem knihu začal číst chtěl jsem toho po pár stránkách nechat. Autor podrobně rozepisoval charakter postav, kterých nebylo málo a navíc je uváděl někdy pod jménem a jindy po příjmením nebo dokonce jejich národností, což se četba s mou slabou pamětí proměnila ve zmatek. Ale vzhledem kladným doporučením jsem vydržel a od druhé třetiny knihy to opravdu stálo za to až do samotného konce. Také jsem nechápal kresby, které někdy vůbec nevyjadřovaly děj, jako by nepatřily do této knihy. Až když jsem viděl filmové zpracování bylo mi jasné odkud ilustrátor čerpal inspiraci. Film viděl a knihu zřejmě nečetl. Tím, že nějaké scény z filmu nejsou totožné stojí za to vidět i ten film.


Knihu jsem četl jako puberťák a myslím, že do tohoto období mého života i patřila jelikož jediná věc, která mi utkvěla v paměti je, že na jednoho muže se v tomto postapokalyptickém světě rodilo snad 50 žen.


...teprve teď si uvědomila, že odměnou za svou skromnost dostává vlastně samotu...
Románu nechybí místy až úchvatné popisy okolní krajiny, vypracované charaktery postav a jejich vývoj během pobytu. Zcela opojná je scéna, kdy jeden člen výpravy se vydá sám do hor na průzkum a v jednom sluncem zalitém údolí se snaží přebrodit divokou řeku. Když jsem to četl bylo to jako bych se tou řekou brodil sám. I když román trochu zavání budovatelským nadšením tak s odstupem času je to velmi čtivé. Zalygin píše typicky ruským stylem, pokud lze takový styl definovat, a scéna, kdy jedna členka výpravy umírá mi připomínala Tolstého styl.


Asimov využil svůj vypravěčský talent, vzdělání i zkušenosti s přednáškami k vysvětlení některých vědeckých pojmů. Opravdu se mu to povedlo, ale překlad se 100% původního textu nedrží, naštěstí mám i vydání v angličtině. Přesto doporučuji i vydání české.


Po Nadaci nejlepší Asimův román. Jsou v něm rozvíjeny zajímavé myšlenky spojené s paralelní časovou osou vývoje lidské společnosti a příběh má spád.


Pro mě osobně je celá série taková srdcová záležitost vzhledem k věku v jakém jsem ji přečetl. Fascinoval mě popis vzniku a úpadku celé planetární civilizace během jednoho roku, který na Helikonii trvá několik pozemských století. Není špatně popsán ani vývoj lidské posádky, na obrovské kosmické lodi, která na orbitě planetu sleduje, jak postupem času, hýčkaná technickým pokrokem, generaci za generací upadá v touze po zábavě a blahu těla.
