Jíťa komentáře u knih
Tohle je moc i na mě, Notre-Dame sice stojí za důkladnou prohlídku, ale naživo a ne na papíře. Místy jsem měla dojem, že se Hugo nemůže rozhodnout, zda napsat tragický román nebo příručku architekta.
Ačkoli mě některé povídky příliš neoslovily, tento soubor je docela zajímavou sondou do žánru japonských detektivek, který u nás není, myslím, příliš známý.
Tak toto jsem nečekala, vážně to předčilo všechna má očekávání. Trocha sci-fi, trocha orwellovského patosu, trocha psychologie....ovšem s polohappyendem, ale co, i tak výborná povídka, kterou přečtete za pár hodin a možná ve vás i něco zanechá:)
Literatura je hlavně o tom, aby se autor vypsal ze svých pocitů. Co na tom, že jsou tyto pocity plné zmaru, neštěstí a sebelítosti. Pokud se autorovi uleví, tak proč ne? A pokud se to líbí i dalším lidem, tak tím líp.
Bombastické dílko, ve kterém je všechno možné a veškeré hranice jsou posunuty někam, kam naše ubohé vnímání světa nedosáhne. Nejvíce mě oslovila hnedka první povídka, jednak proto, že jsem se poprvé setkala s takovým typem literatury, jednak je naprosto úžasná. I všechny ostatní jsou výborné, ovšem dovolila bych si upozornit na poslední povídku, která je sice zajímavá, ale kterou jsem prostě neustála a ani nedočetla (pochopí jen ten, kdo si knihu přečte). Doporučuji tuto knihu všem, co si chtějí přečíst něco úplně jiného a důrazně nedoporučuji čtenářům s konzervativním pohledem na svět a realistům.
Seznámení Sherlocka Holmese a dr. Watsona prostě nemá chybu. A Podpis čtyř je také skvělý.
Některé případy v této knize mě příliš nebavily, je vidět, že Doyle už vařil z vody. Za nejlepší považuji Umírajícího detektiva.
Tragičtější příběh, ale stále skvělé čtení.
Tenhle díl mám nejraději, je tam spousta velmi groteskních postav:) Ovšem abych byla spravedlivá, musím přiznat, že budu asi dost ovlivněná filmovým zpracováním.
Jeden z mála příkladů, kdy filmové zpracování je stonásobně lepší než knižní předloha.
Tak tahle knížka mě moc nenadchla. Je to dost brakovitě napsané a zápletka také není nijak originální (i když se o to snaží seč může).
Na poezii moc nejsem, ale tohle je lahůdka. Gellner má velmi melodické verše, metafory jsou většinou snadno rozluštitelné, je sarkastický a nihilistický, nic mu není svaté. A proto se mi tak líbí:) "....Zejtra, co zejtra? Kdožpak ví. Zejtra si lehneme do rakví."
Parodie na antická dramata. Klasika, ale od Shakespeara je to má nejnej.
Máj není špatný, ale od doby, kdy jsme ho ve škole museli recitovat a vykládat každý verš, tak mám k němu jistý odpor. Uznávám, že je to dobré dílo, jen mi nepříjde zas až tak úchvatné.
Tato knížka mě bavila o něco méně než první díl. Některé kapitoly se hemžily francouzskými názvy uliček, ve kterých jsem se naprosto ztrácela a přála jsem si mít u sebe mapu Paříže. Přesto se mi styl vyprávění Jiřího Žáka a jeho bohatá slovní zásoba líbí a navíc vypráví o mé milované zemi, takže jsem si nemohla nechat ujít ani odstavec:)