jitka_dankova
komentáře u knih
O zebře, která nechtěla chodit do školy
Christine Beigel
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh je ve většině z nich spíš zklamáním.
Naštěstí tenhle příběh o zebře je ještě jedním z těch relativně povedených. Text je normální, nerýmovaný a má hlavu a patu. Jako snad jediný má tento příběh i pointu a nějaké určité poslání a dokáže dítě něčím i trochu obohatit. Škoda, že v tomto duchu nejsou i ostatní knihy ze série.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
O pandě, která měla vši
Christine Beigel
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Snaha udělat text rýmovaným se nepovedla. Text se dítěti špatně čte, moc nechápe, o čem to tedy opravdu je a hůř sumarizuje, o čem kniha byla. Poselství v knize není žádné a vtipu jsme se taky zrovna moc nedočkali.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
O kravičce, která chtěla zhasnout měsíc
Christine Beigel
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže obvykle jsou texty v těchto knihách opravdu katastrofální a příběhy bez pointy. Akorát tato kniha je celkem výjimkou a naštěstí tentokrát není text nesmyslně rýmovaný a tedy dítě zvládne knihu samo solidně číst a něco z toho mít. Dokonce měl tento příběh trapnou pointu, kterou si syn i zapamatoval. Akorát já si jen říkala, jakou strašnou hloupost jsem to koupila.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
O nosorožci, který šilhal
Christine Beigel
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Snaha udělat text rýmovaným se nepovedla. Text se dítěti špatně čte, moc nechápe, o čem to tedy opravdu je a hůř sumarizuje, o čem kniha byla. Poselství v knize není žádné a vtipu jsme se taky zrovna moc nedočkali.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
O hroznýšovi, který měl velikánský hlad
Christine Beigel
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Snaha udělat text rýmovaným se nepovedla. Text se dítěti špatně čte, moc nechápe, o čem to tedy opravdu je a hůř sumarizuje, o čem kniha byla. Poselství v knize není žádné a vtipu jsme se taky zrovna moc nedočkali.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
O hrochovi, který měl škytavku
Christine Beigel
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Snaha udělat text rýmovaným se nepovedla. Text se dítěti špatně čte, moc nechápe, o čem to tedy opravdu je a hůř sumarizuje, o čem kniha byla. Poselství v knize není žádné a vtipné to pro nikoho u nás doma nebylo.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
O chameleonovi, který hledal svou maminku
Christine Beigel
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. Bohužel text často za moc nestojí. Kniha o chameleonovi je naštěstím jednou z těch, kde se text nakonec ale dobře čte a příběh má hlavu a patu. Dokonce byl syn schopen po přečtení říct, o čem kniha vlastně byla. Hledání maminky bylo určitým způsobem napínavé, ilustrace přišly synovi vtipné. Kniha je vhodná pro malé čtenáře, kteří končí první třídu a nebo začínají druhou, text už přečtou děti samy.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
O žirafě, která se nechtěla mýt
Christine Beigel
Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže samotný text a příběh byl pro mne velkým zklamáním. Snaha udělat text rýmovaným se nepovedla. Text se dítěti špatně čte, moc nechápe, o čem to tedy opravdu je a hůř sumarizuje, o čem kniha byla. Poselství v knize není žádné a vtipu jsme se taky zrovna moc nedočkali.
Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.
Zvířátka
Eva Horáková
Kniha je precizní cvičebnicí pro genetickou metodu čtení, téma zvířátek neurazí ani kluky ani holky, je všestranné. Obtížnost je perfektně odstupňovaná. Jenže je to prostě "jen" taková učebnice a nikoliv opravdu kniha, kterou bude dítě považovat za tu "svoji první pořádnou přečtenou knížku". Stránky jsou plné textu, což třeba syna opravdu děsilo a číst knihu nechtěl a vlastně ani nikdy nedočetl. Věty se často opakovaly a příběhy byly tak trochu na sílu "plné slov", aby bylo "co číst". Striktní sestavení ze třípísmenných či čtyřpísmenných slov na začátku znamenalo, že se text dítěti může hůř číst a chápat, protože "takhle se přece nemluví". Děj příběhů byl nijaký, sotva mi dítě bylo schopné popsat, co že se tam vlastně tedy dělo.
Jako didakticky správně sestavenou knihu vhodnou pro naučení čtení ji ráda doporučím. Ale u mladšího syna raději sáhnu po poetické a půvabné knize "Kos je bos".
Auta, vlaky, bagry taky
Hana Zobačová
Jde o pěknou učebnici pro genetickou metodu čtení, téma je chytlavé - spoustu dětí (hlavně kluky) prostě baví příběhy o autech a bagrech. Obtížnost je výborně odstupňovaná. Nicméně je to prostě "jen" taková učebnice a nikoliv opravdu kniha, kterou bude dítě považovat za tu "svoji první pořádnou přečtenou knížku". Stránky jsou plné textu, což třeba syna opravdu děsilo a číst knihu nechtěl. Věty se často opakovaly a příběhy byly tak trochu na sílu "plné slov", aby bylo "co číst". Striktní sestavení ze třípísmenných či čtyřpísmenných slov na začátku znamenalo, že se text dítěti může hůř číst a chápat, protože "takhle se přece nemluví". Obrat "ba ne" třeba mé dítě vůbec neznalo.
Jako didakticky správně sestavenou knihu vhodnou pro naučení čtení ji ráda doporučím. Ale u mladšího syna raději sáhnu po poetické a půvabné knize "Kos je bos".
Jak se O stalo králem
Marek Kerles
Na trhu je knih pro genetickou metodu čtení málo a těch českých a se zajímavým nápadem je opravdu jako šafránu. Tato kniha potenciál měla, ale jak jsme se jí se synem prokousávali, mnoho věcí nás tam rozladilo a zklamalo. Velmi záleží, jaké povahy je dítě, které ji čte. Plně chápu, že někoho příběh nadchne a nad logickými zádrhely se povznese. Hloubavé a logicky založené dítě ale spokojené nebude (a rodič bude mít co dělat s vysvětlováním).
Kamarádi auta
THiLO
Uff, tahle kniha se podle mne moc nepovedla. Rozhodně ne v české verzi (možná v původní němčině to bude v pohodě). Jde o obrázkové čtení, text psaný velký písmeny a chytlavé téma ohledně aut. Takže jsme po ní sáhli v době, kdy syn začínal s genetickou metodou čtení (velká písmena) hned v první třídě. Ale čtení byl doslova horor. Na stránkách je moc textu, takže nám je začínající čtenář nechtěl číst a děsilo ho to. Bál se, že to nezvládne. Vzhledem k tomu, že jde o překlad z němčiny, tak text NENÍ reálně uzpůsobený malým českým čtenářům. Rozhodně kniha není vhodná pro genetickou metodu čtení, to ani omylem. Slova jsou náročná, obrázky v textu vůbec nepomáhají čtení. Příběh je hrozný, náš prvňáček se v něm ztrácel, měla jsem tedy co vysvětlovat. Pletly se mu postavy mezi sebou, neorientoval se v tom. Neobsahuje žádné solidní poselství, nic, co by ve mne probouzelo pocit, že čas strávený nad touto knihou synovi k něčemu byl. Myslím, že jsou na trhu rozhodně lepší knihy pro malé čtenáře. Rozhodně nedoporučuji pro dítě, která má se čtením problémy, čtení pak bude utrpením a problémy spíš prohloubí.
Kos je bos
Hanka Jelínková
Knihu maximálně doporučuji pro první čtení pro prvňáčky i předškoláky. Je zaměřená na genetickou metodu čtení (což je přirozená metoda, kterou se děti učí číst, když začnou třeba samy před školou) a opravdu velmi dobře se synovi četla už druhý měsíc v první třídě, kdy se akorát naučil většinu písmenek. Díky ilustracím to bravurně zvládl a byl spokojený a pyšný, že opravdu čte svoji první knihu. Málokterá kniha pro první čtení (a že jsme jich četli pak opravdu hodně) se této vyrovná. Za mne jasná volba do knihovničky pro první čtenáře. Minimálně pro ty, kteří začínají genetickou metodou čtení!
Příběh je půvabný, nenásilný, pohodový. Ilustrace jsou milé a napomáhají pochopení příběhu. Na stránkách je vždy jen trochu textu, pár vět, takže to dítě neděsí. V této knize si syn troufl číst mnohem víc textu, než kdyby ho měl napsaný klasicky pod sebou (to by se nám bloknul a odmítl to číst).
Edison – Záhada ztraceného myšího pokladu
Torben Kuhlmann
Velmi půvabná kniha pro malé čtenáře, která nabízí dobrodružný příběh a dechberoucí ilustrace. Syn ji začal číst na začátku druhé třídy, což je i docel brzo vzhledem k tomu, že text obsahuje občas náročnější slova (pro druháka). Čte ji ale s nadšením a odhodláním. Na knize je půvabné, že text je často oddělen ilustracemi a začínající čtenáři nemají ten tísnivý pocit, že je zahltí text a písmenka. Lépe se jim chápe ten děj. A hlavně, můj syn není rozhodně žádný nadšenec do knih, číst v podstatě nechce, ale tuhle knížku čte rád. Za mne výborná volba, jak podnítit v dětech lásku ke knihám a čtení dobrodružných knih. Je cenným kouskem naší knihovničky.
Před námi
Anna Todd
Vynikající kniha pro čtenáře, kteří už vědí, jak celý příběh dopadne a o čem to bylo, ale chtějí víc detailů. Chtějí se do začátku příběhu znovu ponořit, ale jinak. V první knize nemohly být popsané komentáře z pohledu Hardina, protože by okamžitě vyzradily celou tu zápletku a o co tam jde. Takže jsou prostě tady. Být náctiletá holka, která se teprve snaží zorientovat ve vztazích, sexu a všem okolo, určitě bych nevynechávala tenhle díl, protože podívat se na celý příběh z pohledu kluka, to může holkám mnohé věci osvětlit ;-) A i když už mám po třicítce, bavilo mne to taky. Nicméně není to pro každého, tady prostě nečekejte už žádné zvraty, děj, zápletku. Je to jen vyprávění toho stejného, ale z jiného úhlu pohledu.
Ready Player One
Ernest Cline
Ideální knížka pro informatičku po třicítce? Tato!
Kniha je neuvěřitelnou sondou do života geeků v osmdesátkách, soutěž je napínavá a celou dobu sledujete na pozadí všech těch neuvěřitelných věcí taky romantické setkání dvou citlivých lidí. Viděla jsem i film a filmové zpracování je tak diametrálně JINÉ. Přesto a nebo možná právě proto jsem si ale dokázala oblíbit obě verze vyprávění tohoto příběhu a mají pro mne kouzlo jak kniha, tak film.
