Jodys.63 komentáře u knih
Někdo tu napsal, že v sobě musí nechat knihu “doznít” , ale to myslím v tom dokonavém tvaru Faulkner přesně nechce... je to fenomenální a není to o počtu hvězdiček
poklidně plynoucí četba o tom, kde má domov místo v našem srdci a co pro člověka tento pojem představuje , v podstatě Bojerova autobiografie vykreslující krásy norské přírody , nelehký život prosté rybářské rodiny, ale i sociální odlišnosti obyčejných lidí a venkovských statkářů. součaně jsem si uvědomil, že ani po více než století bohužel platí pořekadlo "člověk člověku vlkem" a připomenul si že " hloupý člověk touží po úspěchu, naproti tomu moudrý člověk hledá úctu" , a připomenul jsem si , že naše doba přináší totální rozklad tradičních rodinných hodnot a vazeb
Pokud budu vnímat knihu jako dějovou linii, řekl bych nuda na 500 stránek prolezlá žabomyšími rozpory mezi vírou a pravdou vnímanou rozdílně hinduisty, brahmány, muslimy "opepřená infantilní lovestory". Z pohledu faktů něco nového o lidských duších, indick kultuře a nesmyslnosti úzkoprsé teologie...
Přátelé, přátelé, přátelé… zpravidla se snažím v knihách najít to pozitivní, přínosné, inspirativní, kontemplativní. Ale tentokrát jsem jiného názoru než většina. Zaprvé se knížka nedá přečíst na jeden zátah….zadruhé si M.A. sám sobě během 150 stran několikrát sám sobě odporuje a protiřečí …za třetí se mu podařilo mě totálně zprotivit výrazy přírodní a vesmír…za čtvrté mi doslova žralo nepřetržité omílání filosofického tématu pomíjivosti života a akceptace konečnosti…možná přemýšlím přízemně, ale tak to v této chvíli cítím
stejně jako u titulu" Milovat se" mistrná volba formy, škoda že nevyšly v češtině zbývajíci dva volná pokračování Pravda o Marii a Nahá, určitě bych o ně stál. Co jsem také nepobral, byl přesun děje ve III.části z "akčního" Tokia na "melancholickou Elbu, ale naproti tomu jsem touto částí knížky ještě více identifikoval typického Toussainta a bylo to současně pár stránek s velkou obrazotvorností, emocemi nabitých a naturalistických
Láska stojí vždy a všude na prvním místě, a tak lze chápat autorovo sdělení . A je úplně jedno, jestli má minimalistickou nebo jinou servírovanou podobu. Myslím, že v tom každý najde kousek vlastního citového prožitku. Upoutal mě i styl psaní …
Krásné poetické čtivo o tom že víra nemusí být nutně božská, že krása nemusí být vždy viděna jako krása, že dobro jednoho může být zlem druhého a současně naopak, kniha o toleranci a lásce a přirozené dobrotě lidského srdce, o nezbytné potřebě samoty uprostřed společenství, o pravé tváři přátelství. a nutně dočíst s doslovem pro pochopení vnitřního života autora samého..,
Unikátní dokument o říši Inků, kultuře, Která neuvěřitelně předběhla svoji dobu. Zároveň ale svědectví, ….nutno přiznat že né zrovna povznášející,… že ani dalších 500 let vývoje lidského druhu nevymítilo touhu po bohatství, velikášství, nerovnoprávnost, ziskuchtivost a další nešvary. Každopádně řada nových info o teritoriu zaniklé říše .
Domnívám se, že v případě této neskutečné knihy s tolika skutečnými kontemplacemi můj obvyklý čas k tzv. vnitřnímu "doznění" myšlenek bude nutně delší a obsahově řekl bych nevyzpytatelnější , než jindy - prostě WOW...!!! nikdy bych netušil, nže mě něco takového a takové téma, dokáže zaujmout až pohltit. Ty antagonismy, ten soulad víry a a pochybností jednoho jediného člověka, tak skutečné a lidské...a "božské" současně.
Jeden den I.D. a maximálně Matrjonina chalupa, zbytek titulu mě doslova nebavil až nudil. ale bylo to symbolické B-) protože shodou náhod jsem se o víkendu dočkal při posledních stránkách po letech chvile, kdy je "bolševik" mimo politický parlamentní vliv...to jsme se načekali , že ??
Saramagův styl psaného textu formou tzv.plynoucí vody nebyl asi úplně můj šálek kávy . Stejně tak poněkud místy infantilní způsob popisu děje , kde bych od “Nobelkáře” očekával více. Nicméně pro mne téma knihy mělo 2 odlišné rozměry - první osobní , vymezovaný vlastním zdravotním handicapem …a druný společenský, obsažený v textu knihy : “Máme v sobě málo citu, nebo máme dost, ale přesali jsme užívat slova, Která ho vyjadřují” popř. že “”Svět byl už slepý ještě předtím než definitivně oslepl” nebo “ vzájemné odcizení dosahuje už takové hloubky, že hraničí s pomateností”.
* Wow, od prvních řádků jsem pochopil, že tenhle skvostný kousek je ryze dovolenkový, …chajda, les, samota! Jen já , Bellow a “ztracený” Eugen Henderson…a neodbytný pocit, že na každé druhé stránce “spatřujete” PRAVDU a s hladem po každé další se současně přibližujete té poslední. Jak tragikomicko-realisticky příznačné pro život. Je mi skoro trapné se přiznat, že mě jméno autora bylo až dosud neznámé. Snad o to více mne téma zasáhlo ….“grun tu molani” - ano, to je věcný boj člověka
...k některým knihám je zbytečné cokoliv dodávat ...F E N O M E N Á L N Í člověk i četba
asi jsem od Flauberta očekával více, za mě snad jen poměrně slušná znalost lokality (Tunis) díky mnoha letním dovoleným spojená s vůlí dočíst vždy rozečtené dílo nakonec zvítězila ! A nutno dodat, že jsem /co se týče historie punských válek/ byl už léty značně neznalý..
Opravdu kniha, kterou nelze vnímat jako celek...ale slovy kritika “ příběh”, kterým jste unášeni na jeho vlnách ....totální mistrovství jazyka . Popravdě nejtěžší četba z mé knihovny...paradoxně nejstravitelnější byla 140 - stránková “ fantasmagorická” kapitola. Jsem pyšný , že jsem to dotáhl až na poslední 600. stránku a sklíčený z toho, že se mi i tak nepodařilo najít onen skrytý kryptogram J.Joyce
Wow, první komentář ke knize…velmi čtivé , ale nijak náročné a občas úsměvné čtení o britské “ zlaté “ mládeži a jejích radovánkách v kontrastu k upjaté konzervativní starší generaci , jehož děj končí vypuknutím 1. Světové války v Evropě. Každopádně těžko dostupná kniha, kterou jsem našel až v antikvariátu. Pro mnohé určitě málo známý autor.
Příjemná změna v rámci detektivního žánru díky autorovým praktickým zkušenostem, dějově tak 3-hvězdičkové, ale díky prostředí dávám o hvězdičku víc