joehot
komentáře u knih

Backman umí psát, o tom žádná. Jeho lidskost hřeje, jeho humor hladí. Ale po brilantním a naprosto neředěném Muži jménem Ove je Babička přeci jen mnohem pomalejší, utahanější a rozředěnější, díky čemuž působí jako méně vtipný a emocionální sourozenec, který opsal nápad z P.S. Miluji tě. Což je škoda.


Zpočátku úžas maximus, ten mix noiru, parodie na noir, surrealismu a Kafky je dechberoucí. S přibývajícími stránkami se však lehce ztrácí tempo a to nadšení z nádherně vystavěného světa pomalu klesá, ale stejně je Berryho kniha velmi příjemným překvapením.


Zatím moje nejoblíbenější Miévilleova kniha (z trojice Město & Město, Král krysa a Kraken).


Dočetl jsem minulý týden. Pan Koprfkingl automaticky poskočil na první místo v mém imaginárním žebříčku nejslizštějších postav. Hned jsem si musel koupit Pana Theodora Mundstocka. Tak moc se mi to líbilo. (Je hrůza nepsat souvětí.)


Klasický Gaiman - alternativní světy a jejich divní obyvatelé, zvraty..Nečetl jsem nic od M. Reavese, proto nevím, jakou měrou do této knihy přispěl. Mně však přijde jako Gaimanova..


Dočteno v edici Pevnost a abych zhodnotil - jsem velice překvapen. Líbilo, moc, stylisticky je kniha na vysoké úrovni, dějově jakbysmet. Prostě paráda. Doufám, že edice Pevnost nám pana Mazurka ještě poskytne..


U téhle knihy jsem se Bavil (skutečně s velkým B). Anglickou ironií je to prostoupeno skrznaskrz a jako hlavní postavu si vážně nelze představit nikoho jiného, než Dr. House..


Abych se přiznal, u povídky s názvem prám jsem se vážně bál. Ani vlastně nevím čeho, nejspíš surovosti, jakou ten popis obsahoval.


Skvělé povídky. Nejvíce tedy Minority Report a především Totall Recall. Kdyby se filmaři drželi více předlohy...


Mistr paranoidní sci-fi a jeho, z mého pohledu, vrcholné románové dílo. Film této knize nesahá ani po kotníky, přestože je tak skvělý..


Pana Olbrachta jsem před tím nikdy nečetl, ale tato kniha mě vážně dostala natolik, že jsem jí přelouskl během jediného dne, takže to budu muset napravit.
Skvělý psychologický příběh, v němž (s rukou na srdci) v některých chvílích nacházím i sám sebe.


Zatím to nejlepší, co jsem v edici Pevnost četl (asi z pěti knih). U téhle knihy jsem se vážně bavil.


Nádherně napsané metaforické a dekadentní dílo.. Obraz Doriana Graye není lehká kniha, přesto člověka chytne a nepustí.Bylo mi potěšením něco takového číst.


Špička ledovce díla proslulého autora, ve kterém nám ukazuje, že nejhorší, co by člověk ve svém životním boji mohl udělat, by bylo vzdát se, ať je mu třebas 10, nebo 70..Santiaga jsem vážně litoval a uctíval, jeho úlovek obdivoval a žraloky proklínal.


Mám rád Hemingwaye..Mám rád jeho knihy, jeho osobnost, všechno co s ním souvisí...Mám rád Zelené plány africké. Kniha, která je zdánlivě pouze o lovu afrického kudu a další zvěře, je ve skutečnosti o životě v tom nejpravdivějším slova smyslu.


Tohle není jen válečná kniha. Není to ani kniha o smrti. Dokonce to není ani kniha o španělsku. Je to kniha o tom, že když člověk žije, dovede svůj život naplno prožít jenom ve třech dnech...Tohle je krásná kniha..


S nesnesitelnou lehkostí jsem přečetl tohle dílo Milana Kundery, které se v mém žebříčku jeho knih okamžitě postavilo na pomyslný vrchol.


Spíše pohádka než fantasy, ale skvělá "předmluva" pro autorův vrchol v podobě Pána prstenů. SPOILER: Chtěl bych se mít jako Šmak, teda, než byl skolen..


Tak brilatní závěr, jako má tahle kniha, skrznaskrz prosycená chladem a beznadějí, má málokteré dílo světové literatury.
