Joges komentáře u knih

Postkatastrofický strašák, pochmurný, temný, nostalgický, syrový, skeptický, alarmující, s občasnými symboly a náznaky. Autor se ve své sci fi snažil o zpodobnění budoucnosti po katastrofě. I když jde o utopii, některé prvky v románu jsou docela reálné. Sci fi román se mi četl docela dobře, dějová linka putování je umě vystavěna. Vadilo mi jen, že román ověnčený Pulitzerovou cenou obnáší dokola opakující se výrazy dialogů jako: "já vím, ne, tak jo, ano, asi ne, já nevím", které činily četbu nezáživnou. Pominu li však tento autorův nešvar, mohu Cestu jen pochválit.

36 12.03.2014

Není to žádné dobrodružství a napětí, jde spíše o prostý horor a thriller. Je to takový námět ušitý na scénář filmu s označením žánru: mysteriózní, horor, thriller, v němž jde o duchařinu, či spíše v tomto případě o démoninu :). Autor se ve vyprávění neztratil. Vývoj událostí dobře narůstá a graduje, jen si myslím, že Pyper zvolil špatnou vyprávěcí perspektivu. V Démonologovi je vše psáno z pohledu první osoby. Čtenář očima vypravěče tak spatřuje různé lidi či duchy kteří se mění a mizí, čemuž jde těžko uvěřit. Pro knihy s označením horor a thriller se hodí spíše zaběhlý a osvědčený objektivní úhel pohledu, tj. 3.osoba jedn.čísla, kdy vypravěč stojí mimo příběh. Mistr King zkrátka ví, jak k takovému žánru přistupovat. Četl jsem už horší slátaniny a vyprávěcí postupy, takže musím dodat, že autorovi se nevšední román, pardon horor, docela povedl. Popravdě, prvních dvě stě stran je dobrých ale chaotické a méně uvěřitelné finále trochu zklamalo.

17 08.03.2014

Mé první setkání s Philipem Rothem. Zajímalo mě, jak píše držitel Pulitzerovy ceny. Nemám co dodat, autorův text se čte opravdu dobře. Kniha která vypadá jako autorovo vyspělé filozofické a erotické zrání mně nijak nepohoršila, jen obsah knihy mně příliš nenadchl. V románu na sto stranách si hlavní hrdina David Kepesh vytvoří vztah s dívkou, rozloučí se s přítelem, rozejde se s přítelkyní, přitom všem se ve vzpomínkách a faktech občas vrací do minulosti, čímž se četba místy vleče a vleče. Umírající zvíře je spíše kniha pohledů, pocitů, názorů i moudrých myšlenek, které jsem přivítal. Umírající zvíře je však také kniha s prostou dějovou linkou, která mě naopak příliš neupoutala.

22 01.03.2014

Rozjezd knihy je docela běžný, obyčejný, místy až seversky chladný. Úvod se hemží cizími jmény, čtenář se seznamuje s prostředím, se vztahy osob apod. Objevují se tu dvě ústřední ženské postavy, stane se vražda a všechno to tak nějak připomíná švédský krimiseriál Zločin. Neděle, pondělí, úterý, …. Asi po sto stranách se děj knihy náhle změní. Všechno začíná být najednou zajímavé a napínavé. Ilistrace na titulní straně knihy s brouky a motýly svádí k dojmu, že půjde o pátrání ve sféře entomologie, omyl. Z dojmu se nakonec vyklube hon na čtyřprocentní menšinu. Takže žádné nové Mlčení jehňátek se nekoná. Mohu však potvrdit, že jeden z komentářů na přebalu knihy tento krimiromán velmi dobře vystihuje: „Je to šikovně propletený (někdy až přespříliš), tajemný thriller s nádechem minulosti. Má několik falešných stop a jedno prosté řešení.“ To uznávám a podtrhuji. Pět hvězdiček či vyšší hodnocení si nechávám například pro trilogii Stiega Larssona. Zas taková pecka to opravdu nebyla.

21 05.02.2014

Další výborná kniha od Zusaka, alespoň já si ji tedy užil. Jsou tu povedené či alespoň přijatelné postavy (Ed, Audrey, Marv..), zajímavá zápletka (zásilky, pátrání, úkoly :), barvitý styl vyprávění, úvahy, plynulý a ucelený děj. Přiznám se, že zprvu mě kniha příliš nenadchla, ale když jsem se naladil na autorův styl vyprávění a sžil se s příběhem, četlo se to jedna báseň. Hlavní postava Ed Kennedy je někdy prevít a někdy zase klaďas a milius v jednom, ale ono je to vlastně jedno, který kluk se občas nepere se svědomím, zkrátka jsem autorovi všechno věřil. Myslím, že Zusak (tehdy mu bylo 27) rád napodobil Salingerův styl a napsal svůj vlastní příběh, který se mu povedl. „Lidi jsou někdy krásný. Ne tím, jak vypadaj. Ne tím, co říkaj. Jenom tím, co jsou“ - Ed Kennedy & M.Zusak.

43 30.01.2014

Po dlouhé době to byla opět kniha, která mě velmi bavila, a kterou jsem nedokázal odložit. Dokonce mi bylo líto, že stránky rychle ubývají. Divočina se čte velmi dobře, je dobře napsaná i přeložená, ne každého však osloví, snad právě kvůli zdlouhavému putování. Kniha vznikala podle deníkových záznamů, je psána v ich-formě, je napínavá, dobrodružná, inteligentní a především humorná. Autorka si dokáže dělat legraci sama ze sebe, což je velké plus. Snad i proto jsem si hlavní hrdinku Cheryl, Amazonku na 1770 km dlouhé trati, tolik oblíbil.
Barvitý popis úmorného putování po Pacific Crest Trail opravdu baví. Některé vzpomínky a exkurzy do autorčina předchozího života už tolik zajímavé nejsou, ale tak nějak do knihy prostě patří. Domnívám se, že si tuto knihu buď oblíbíte, nebo ji po několika stranách otráveně odložíte. Já si ji rozhodně užil. Divočina je pro mně příkladem pevného úsilí a nezlomnosti lidského ducha. (Už se těším na stejnojmenný film s Reese Witherpoon.)

32 19.01.2014

Černá Voda je malá zapadlá vesnička na severu Švédska obklopená lesy, horami i břehy temného jezera. Tento netradiční detektivní román je úvahou nad soužitím člověka a přírody, není to tedy jen klasická detektivka, jak píše uživatelka Melanka. Vedle úvodního mordu je tu mnoho severských přírodních motivů, mýtů, lidských vztahů, skupin, tradic, zápletek, symbolů. Například voda je tu klíčovým symbolem času, běhu života a proměnlivosti. Popravdě asi prvních padesát stran jsem přečetl bez nadšení. Vyrojila se tu spousta švédských jmen, výrazů, vyprávění bylo občas nezvyklé, někdy jsem ani nevěděl co čtu a proč to čtu. Když jsem si však zvykl na autorčin styl, začala být kniha zajímavá, netradiční a napínavá. Zvláště pak druhý díl knihy, který všechno objasnil a vysvětlil, jsem přečetl „na jeden zátah“. Nakonec jsem byl rád, že jsem na knihu narazil, její obsah mi zůstal dlouho v paměti. Ale četl jsem i lepší.

21 09.01.2014

Typický King a typické americké vyprávění. Dojem z četby mi kazilo jen to, že jsem už dříve viděl film. Co však neukázal film, odkryla kniha. Obdivuji Kinga jakou má fantazii, jak umě buduje román, jak do něj vkládá prvky hororu, lidské psychiky a zvyšuje míru napětí. Autor neopomněl zveřejnit ani zvěrstva, která se páchala v nacistických lágrech, takže kniha místy působí jako čítanková učebnice pro americkou mládež. Námět knihy není sice mou cílovou skupinou, kvalitu románu tím však rozhodně snižovat nebudu, tak dobře napsaná kniha si to prostě nezaslouží.

29 30.12.2013

Působivá kniha plná malých radostí a velkých ztrát v nelehké době. Žasnu nad Zusakovou fantazií! Hraje si se slovy, rozbíjí tradiční větu, z textu vytváří harmonický celek. Přitom zachovává plynulý děj (teda až na výjimky). Zlodějka knih je úžasně čtivá, má hlavu a patu, a především je velmi uvěřitelná. A tuto knihu o válečném Německu napsal mladý Australan. Má můj veškerý respekt. Při četbě mi nijak nevadilo, že některé kapitoly byly občas přeházeny, nebo že do vyprávění ve sklepě se někdy vkrádala nuda. Mimo to mě bavilo dosazovat si za postavy příběhu herce stejnojmenného filmu, který v těchto dnech míří do kin. Např. Hans Hubermann (Geoffrey Rush), Rosa (Emily Watsonová), Liesel (Sophie Nélisse) atd. A konečný verdikt: nešetřím chválou a pět bodů je pro mne málo.

76 29.12.2013

Není to zrovna jednoduché čtení, ale je to četba na úrovni, při které si čtenář uvědomí, jak těžce si Masaryk vyšlapal cestu k vrcholu, a že post prezidenta republiky si vydobyl právem. Kniha má dobrý rozjezd. Kapitolu o dětství, studiích a o knihách jsem přečetl se zájmem, politika a filozofie mě už ve čtení poněkud brzdila. Osobní boje, pády a úspěchy v R-U byly velmi zajímavé (obdivuji Masaryka, že ustál mnohá obvinění, nařčení a z několika procesů šikovně vybruslil), válečná doba (cestování a diplomacie) mě pak doslova dostala. Tolik hrdinných činů a informací o jednáních, které směřovaly k vítěznému mírovému konci, jsem ani nevěděl. Závěrečná kapitola Starý strom pak překvapila i potěšila. A za celou touto knihou stojí skromný spisovatel Karel Čapek, který po devět let všechno to vypravování, vzpomínání a vyptávání poněkud mlčenlivého prezidenta pečlivě sepisoval a uspořádal do Hovorů s TGM. Zkrátka léty prověřená a dobrá kniha, ač místy nelehká, mě nadchla a přesvědčila. Po zásluze a bez delších úvah udílím plný počet bodů.

48 25.12.2013

Případ Ludvík je historicko dobrodružný román, kterým se prolínají dvě dějové linie. V první z nich čtenář sleduje osudy mladé dvojice, Stevena a Sary, kteří se snaží objasnit smrt krále Ludvíka. Druhá linie zabíhá do historických událostí, které popisují život Ludvíka ll a jeho blízkých přátel. Příběh má zajímavý námět. Autor se nesporně snažil napsat dobrý román. Vymyslel například zajímavé postavy (Sara se podobá Audrey Hepburn, Steven je zapálený mnichovský antikvář a strýček Lu je zábavný a zároveň tajemný). Kniha má slibný rozjezd, ale pak to všechno pro mně ztratilo kouzlo. Text mi přišel nejednotný, nezajímavý (snad překladem, snad neprofesionalitou autora), jednání postav mi občas přišla nereálná a směšná, a když autor překročil meze únosnosti, přestal jsem mu zkrátka věřit. Děj mě už moc nezajímal. Teprve asi sto stránek před koncem jsem se znovu rozečetl, to nastoupilo napětí. Například Pötzschův krajan Vandenberg, který píše knihy stejného žánru, udrží mou pozornost při četbě velmi dlouho. Čím to je? Nabízí se mi jen to, že Vandenberg je lepší vypravěč. Oliver Pötzsch se časem jistě vypracuje, vždyť úvod historického románu Katova dcera je velmi zdařilý a povedený. Nakonec ani smyšlený příběh Případ Ludvík není špatný, jen mě asi nějakých 250 stran šíleně nudilo.

20 18.12.2013

Knihou jsem pouze listoval v knihkupectví, ale i tak mohu prohlásit a potvrdit, že je to výborná pomůcka pro studenty humanitního či pedagogického studia. Na každé dvoustraně je stručný popis některé dětské knihy (obsah, charakteristika atd.), je tu vyobrazena i knižní obálka, jsou tu také údaje o autorovi. Celkem 202 knih! Přečetl jsem si pouze Lichožrouty od P. Šruta a mnoho jsem se dověděl. Nakladatelství Albatros vydalo vážně povedenou novinku. PS: Knihu mám už doma, investice rozhodně nelituju, kniha je vážně skvělá.

20 12.12.2013

Vše podstatné tu už bylo napsáno. Pro mne kniha knih a malá Bible plná životního moudra. Přečteno podruhé.

Prostá a dobrá fantasy. Autorky mají rády knihu Kdo chytá v žitě od J.D.Salingera, což je patrné už od prvních stránek. Svižné vyprávění v ich-formě z pohledu hlavního hrdiny, vtipné dialogy, nápadité obraty, příběh s nádechem tajemna, love story, to všechno je fajn, ale když postavy jen sedí a povídají, a román se natahuje a natahuje, začne se mezi řádky vkrádat nuda.

20 21.10.2013

Knihu jsem četl krátce po jejím vydání, čili už hodně dávno. Byla velmi zábavná, napínavá a moderní. Nehledal jsem v ní návaznost na Foglara, vzpomínám jen, že mě bavila spletitá výstavba děje a autorova bohatá fantazie.

17 21.10.2013

Sentimentální vzpomínka na léta dávno minulá, na vazbě mírně ušmudlaná, dvakrát přečtená, velmi prožívaná a uctívaná.

27 21.10.2013

Velmi dobře vystavěný, spletitý a dějově bohatý historický román. Tradičního detektivního pátrání se opět ujímá Oldřich z Chlumu (i manželka Ludmila a písař Wolfgang).

20 18.10.2013

Když jsem se prokousal popisnými pasážemi, dobovými reáliemi a plejádou postav věčně zabláceného polského městečka Sanok z roku 1896, začal být detektivní příběh najednou velmi napínavý, ba až hororový. Zlatý vlk (vzdáleně připomínající Sherlocka Holmese) rozhodně stojí za přečtení.

19 11.10.2013

Procházková píše velmi dobře, zajímavě, má velkou fantazii, jen příběh z budoucnosti a některé dějové zvraty mě příliš nenadchly. Druhá polovina knihy je docela napínavá.

17 29.09.2013

Docela příjemná četba - dobrodružná i detektivní. Napětí se stupňuje už od prvních stránek.

23 27.09.2013