Joges komentáře u knih
S Ovem jsem měl nejprve problém. Na čtení jsem neměl čas, stíhal jsem jednu, možná dvě kapitoly za den (takové čtení nedoporučuji), také příběh rozkouskovaný do minulých a současných událostí mě příliš nenadchl. Někde mezi polomrtvým kocourem a vlnitým plechem jsem to vzdal. A pak jsem narazil na audioknihu. Z profesionálního přednesu se vylouplo zábavné a dobře napsané vyprávění, radost poslouchat. Morous Ove namluvený Janem Vlasákem byl najednou někdo úplně jiný, někdo mnohem zábavnější ale i umanutější a protivnější, někdo se svým životním příběhem. Nakonec mohu knihu jen a jen doporučit, je dobrá, zábavná i moudrá, ale popravdě, kolik podobných námětů v literatuře a ve filmu už bylo.
Zprvu jsem se nemohl začíst, čekal jsem něco jiného, snad kultivovaný, vážný román o hrdinech, kteří nejsou pro smích. A ona to právě naopak byla snůška veselých příhod a taškařic z amerického divokého západu, většinou z ranče Diagonála Y, kde byl středem pozornosti jeden věčně veselý chlapík. Postupem času se mi Monte Walch a jeho skutky začaly zavrtávat pod kůži. Muž se srdcem kovboje mě neustále překvapoval svým čestným jednáním, pracovitostí, odvahou, veselou náturou a nespoutanou volností. Historický román, ve kterém si lidé rozumí, dopřejí si zábavy, a přitom se dřou, rvou se s živly, s drsnou přírodou i s bandity, mě nakonec velmi překvapil. A tak s poslední dočtenou stranou mohu prohlásit, že je to výjimečná kniha a pět bodů je pro ni málo.
Zábavný a humorný začátek překvapil. Krátké věty, vyprávění samý vtip, mělo to něco do sebe, stále jsem se musel při čtení usmívat. Pak to najednou šlo z kopce, vyprávění přišlo fádní, monotónní a stejné. Navíc při zjištění, že nadějná vypravěčka Marie Kostková III. je stejně trhlá jako zbytek rodiny i služebnictva (hledání ve slovníku: Totahelpa a Dunaj - jako moře) mé nadšení poněkud opadlo :). Nicméně jakýsi dobrý dojem z knihy a z osudů rodiny Kostkových z Kostky přeci jen zůstal. Nakonec proč ne, s optimistickými výroky jako: Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý (Goethe) nebo Veselému člověku připadá veselý celý svět (Čapek) připisuji „aristokratce“ s bídou a s odřenýma ušima nějaké čtyři hvězdy.
Vypravěčku jsem začal číst jen proto, protože se dostala do úzkého výběru nominací na knihu roku 2014. Rozhodně nelituji. Četba byla přínosem, ne se vším jsem byl ale spokojen. Úvodní část a nejisté počínání Sage Singerové mě příliš nenadchlo, zato nelehký, magický a velmi dobře napsaný příběh Minky Lewinové z válečného období mě zcela pohltil a vtáhl do děje. Skok do současnosti byl opět vlažný a natažený. Závěr knihy opět překvapil a vše napravil. Nakonec mohu prohlásit, že Jodi Picoultová je dobrá „vypravěčka“. Oceňuji také snahu autorky zachovat svědectví o genocidě páchané během 2. světové války.
Poctivě napsaná kniha, klasika ze staré školy. Většinou mě román napínal a překvapoval. Jsou v něm nádherné myšlenky a slovní obraty, jindy ve chvílích zmaru a melancholie četba občas nudila. Už jsem chtěl dát jen nadprůměr, když jsem ale knihu dočítal, bylo najednou zřejmé, že všechno spolu souvisí, všechno do sebe zapadá. Remarqueova kniha je mozaikou lidských osudů, která bolestně vyzní teprve doložením poslední části.
Rámcově ucelený a dobře vymyšlený příběh plný napětí a dobrodružství, který rozhodně nenudí. „Uvězněni“ je podařená prvotina, držím autorce palce v další tvůrčí činnosti, jenom jsem zhýčkaný tvorbou světových autorů, proto knize udílím zasloužené čtyři hvězdy.
May je především výborný vypravěč. V Pánu ohně rozehrává zajímavý příběh, dovedně střídá popisné pasáže, dramatické situace a okamžiky napětí. Nechybí ani láska, střípky moudrosti či všudypřítomné komplikace. Velkým překvapením je zařazení humoru, který se v trilogii Ostrov Lewis příliš nevyskytoval. Právě ten dodává knize sympatické kouzlo a poskytuje čtenáři chvíli oddechu. Závěr je nafouklý jako velká akční sci-fi bublina, která mně příliš neohromila, ba spíše zklamala, naštěstí je to pro mně jediné mínus, a tak s klidným vědomím uděluji knize pět hvězd a nějakých 90%. Popravdě, Pán ohně není žádný trhák, ale bavilo mně sledovat osudy lékařky Margaret a detektiva Li Jena, kteří odhalují stopy zločinu. Těším na další pokračování.
Nápaditý úvod vtáhl do děje a konec docela překvapil, ovšem úsek mezi začátkem a koncem se jenom nezáživně vlekl, takže jsem knihu četl a odkládal téměř tři týdny. Po lákavé anotaci jsem čekal spíše thriller a napětí, a on je to společenský román, jak potvrdil Knižní klub. Byly to stránky plné pocitů, dojmů, vztahů, hodnocení partnerů, sem tam nějaké napětí. Nebudu snižovat hodnotu románu, není to špatně napsané a jiný čtenář knihu jistě ocení, mně však smyšlený příběh a text Charlotte Link ničím nezaujal, ba ani nevtáhl do děje, a tak se přikláním k názorům Thanyss nebo Tripy.
No páni, „lidé čtěte a učte se“, mohl by klidně znít podnázev této knihy. Vědomosti v kostce jsou přehledné a graficky velmi dobře zpracované. Je tu spousta nákresů, tabulek, grafů a map, takže si při čtení opakujete školní učivo nebo vstřebáváte nové informace. Na tři sta čtyřiceti stranách najdete Vesmír, Zemi, Přírodu, Lidské tělo, Vědu a Dějiny. Tak například krokodýl a žralok jdou mimo můj zájem, ale už vím jak vypadá cumulonymbus, a jak vzlétá vrtulník nebo jak se potápí ponorka. Vím také, kudy přesně vedly křížové výpravy, a že krystalky magnetitu v holubově zobáku fungují jako kompas. Zkrátka je to zase o třídu vylepšená všeobecná encyklopedie pro čtenáře od 9 do 99 let.
Forsythovy knihy jsou stále stejné. Autor opět podává vyčerpávající informace, popisuje spletitý příběh a zavádí čtenáře do poměrů, situací a končin, které jsou prostému smrtelníku na hony vzdálené. Komplikovaný děj je jako vždy popisný a s minimem dialogů. Seznam smrti je docela napínavý thriller se spoustou dobrých postav a skutků, to ano, ovšem právě zdlouhavý a rozvláčný popis událostí je poněkud únavný. Jinak všechna čest spisovateli, který si vybírá tak aktuální a alarmující témata, právě proto si Forsytha vážím.
Šedé buňky mozkové jsou opět aktivní a v plné činnosti, řeší nevyřešitelné a dusí kolegu Catchpoola ze Scotland Yardu. Vraždy s monogramem jsou docela důstojným pokračováním knih Agáthy Christie. Opravdu jen docela. Škoda, že detektivní zápletka je tolik propletená, zdlouhavá a překombinovaná. A to velké veliké tajemství z malé vesnice je, ... „mon amour“, nebudu raději prozrazovat. Pravda, Vraždy s monogramem nejsou nic převratného, v žádném případě však nemohu autorce upřít snahu sestavit dobrou detektivku. A tak Sophii Hannah držím palce, ať má při dalším psaní dobrou múzu a Hercule Poirot rozplétá povedenější případ.
Obálka knihy je velmi lákavá a působivá, hned mi padla do oka. Doporučení Stephena Kinga, samotný název knihy a označení románu survival thriller vzbuzují dojem napínavého čtení. To vše je podbarveno výjevem tajemného mystického ostrova před bouří. Úvodní kapitoly jsou dobré, nápadité, mají šmrnc a vtáhnou do děje. Nechybí ani počáteční hororové bu bu bu. Strašení se však pozvolna mění v šok. Autor zachází dál, než jsem čekal, nebere si servítky, přetváří postavy a libuje si v úletech, ostudu tomuto žánru rozhodně nedělá. Některé kapitoly jsou výplodem čiré fantasmagorie, takže mi nic neříkají, jiné jsou zase normální, skvostné a vybroušené. V závěru se autor blýskl menší filozofickou tečkou, která příběh uzavírá a naplňuje. Nicku Cutterovi nemohu upřít vypravěčský talent, inteligenci a bohatou fantazii, mezi mé oblíbence se Oddíl ale určitě nezařadí.
Verdikt: Chtěl jsem dát jen průměr, v nechutnostech se nevyžívám, ale za inteligentní a čtivý text plný informací, který se na čtenáře hrne jako lavina, přídávám bod navíc. Jinak Kanadský skautský oddíl o pěti členech připomíná známý oddíl z evropských poměrů jen velmi vzdáleně. A o survival thrilleru nemůže být ani řeč, je to jen čistokrevný horor. No a mistr King má jako vždy pravdu. „Oddíl mě pekelně vyděsil a nemohl jsem ho pustit z ruky. Tohle je horor ze staré školy v nejlepší formě. Není pro slabé povahy, ale pro nás ostatní úchyláky je to dokonalý dárek pro zimní večery.“ S. King.
Pod dojmem označení "světový bestseller" začínám číst knihu v naději, že mi poskytne dávku napětí. Úvodní kapitoly tomu nasvědčují, a tak mě během četby napadají otázky: Co to bude víc? Thriller? Psychothriller? Krimi? První třetina knihy je dobrá, napínavá, ale pak se to postupně kazí. Podobně jako hlavní představitelce, která nebudí zrovna velké sympatie, se mi vybavují slova, asociace: Slabší nadprůměr. Zoufalost. Úchylnost. Psychouš. Snaha šokovat! Vytrvale čtu dál. Napětí přichází po vlnách. Mezi těmi vlnami na flámech, v rodinném prostředí a tak podobně se odehrává jen nuda, průměr a zase nuda. Jsem rád, že mám Ostré předměty za sebou a doufám, že Zmizelá pod značkou světový bestseller bude daleko větší trhák.
Devět povídek, devět překvapení, devět úsměvných příběhů ze života, které stojí za to si přečíst. Docela si dovedu představit, jak Zdeněk Svěrák cestuje tramvají, vlakem, taxíkem, nakupuje v obchodě, chodí na srazy třídy, setkává se s lidmi a vymýšlí si a tvoří při tom povídky. Autor v Nových povídkách dokazuje, že je skutečný mistr slova. Hraje si se slovy, tvoří vtipné věty a obraty, ve kterých vyniká krása jazyka. A především hrne děj dopředu jako buldozer, netvoří žádné omáčky ani hluchá místa. A povídky? Jako vždy skvostné, nápadité, protkané humorem, erotikou i napětím, takže každou povídku musíte dočíst poctivě do úplného konce. Aneb jak napsala uživatelka Renava, tuhle knížku se vyplatí mít doma pro případ výpadku dobré nálady.
Zpověď českého emigranta, který opustil rodnou zem. Poetické vzpomínky s básnickými obraty opěvující zemi javorového listu. Román bez úvodu kráčí přímo do děje. Jsou tu vzpomínky letem světem, nastoupí i hra ve stylu: Domysli si sám. Autor popisuje vlastní zážitky, drsné zkušenosti v kanadské přírodě, politické postoje, těžkou práci na pile, vzpomíná a vzpomíná a z knihy se tak trochu stává deníkové pásmo. Román je to sice hezký, je dobře napsaný, mě však příliš neoslnil, přesto na dobu vzniku víc než dobrý.
Téměř devadesát let starý román se nečetl lehce. Zastaralý jazyk je popisný, poetický, na dobu vzniku zcela přirozený. Z psychologického románu vyvěrá smutek a melancholie, přesto je Koptův příběh o lásce, vině a tragédii promyšlený a velmi zajímavý. K filmovému zpracování se rád vracím. S románovou podobou jsem se setkal poprvé, je jiná než Renčův film, ve své původní podobě je však jedinečná.
Bestie, bestie, tohle musí být něco napínavého, děsuplného, když autor zvolil tak drsný název, říkal jsem si. Docela vysoké hodnocení na DK rozhodlo. Knihu jsem si vypůjčil a začetl se. Svůj omyl jsem postřehl téměř okamžitě. Kniha je napínavá a především humorná. Střídá se tu linka předem známé sadistické „beštie“ s linkou kocourkovského pátracího týmu, který vám zcela jistě rozvibruje bránici, skoro pořád se smějete. Fantazie i pisatelská zručnost talentovaného autora mě neskutečně bavila. I když je kniha velmi dobře napsaná a sestavená, nelítostná bestie se mezi mé oblíbence přece jen nezapíše.
Velmi dobrý rozjezd. Úvodní kapitoly topící se ve sněhu Norska a náhlý zločin vzbuzovaly příslib napínavého děje. Pak ovšem nastoupila seversky chladná a vleklá detektivka. Autor se snažil poskládat zajímavý příběh, to bylo evidentní, dva různé případy byly ovšem nejednotné, šroubované a omílání a protahování některých událostí stále dokola působilo jako rozpačité přešlapování na místě. Navíc některé činy a jednání postav byly úsměvné a nepochopitelné. Závěr knihy byl opět plný akce a vzruchu. Tahle detektivka není špatná, vyrovná se mnoha jiným a podobným knihám tohoto žánru, chybělo jí jen to sžíravé napětí, při kterém jste nuceni přečíst detektivku za velmi krátkou dobu.
Zdařilý a zajímavý počin. Tahle dobrodružná stostránková novinka pro mladší čtenáře mi připomněla dobu dávno minulou, bavila a po dobu čtení velmi napínala. Zaujalo mě i několik nápaditých a promyšlených šifer. Čtyřčlenná skupina dětí, která se pouští do detektivního pátrání, která je sehraná a ničeho se nebojí, udrží zájem čtenáře až do samého konce. Knihu mohu bez zábran nazvat malou moderní foglarovkou.
Vynikající kniha, zcela právem oceněná. Zprvu jsem se obával, zda mě bude popisný dokument a deníkový záznam zajímat, ale nakonec mě bavil, a moc! Kromě toho, že příhody českého lékaře jsou plné akce a napětí, dovede autor zážitek podat tak, že si připadáte jako přímý účastník děje. Trachtův jazyk je čtivý, občas i humorný a provokující. A pokud vám nevadí představa chirurgických zákroků v drsných podmínkách, časté smutné konce a neskutečná bída Afriky, tak směle do toho. Tichý dech je napínavý, autentický a čte se jedním dechem. Obdivuji práci dobrovolníků, kteří se pouští do této nelehké činnosti.