Joges komentáře u knih
Pro změnu jsem si koupil audioknihu. Zlákalo mě účinkování Petry Špalkové a samozřejmě také to, že příběh je psychodrama a krimithriller zároveň :). Už po hodině poslechu jsem věděl, že Paula Hawkins má osobitý talent. Její vybroušené vyprávění neruší kostrbaté věty, zápletka je propracovaná, nezazní ani náznak trapnosti. Vnímáte jen spisovatelský um a vypravování. Autorka MĚLA CHUŤ PSÁT, TAK SE PROSTĚ ROZEPSALA, žádný marketingový tah za vydáním knihy nevidím. V druhé polovině se tempo začalo zvyšovat a hnalo děj do finále, takže jsem se od příběhu nemohl odtrhnout. Když dozněl poslední monolog Rachel, věděl jsem, že je to jedna z knih, která mi na řadu dnů uvízne v hlavě. A taky že jo. Po dlouhé době to bylo něco nového, nápaditého. A Petra Špalková? Je dokonalá. Její naléhavý hlas houstnoucí atmosféru ještě umocňuje. Ostatní dvě interpretky jsou rovněž výborné, proto investice za CD rozhodně nelituju. Naopak vím, že tenhle poslech si v budoucnu dopřeju ještě několikrát.
Děj se rozjíždí docela nenápadně. Od prvních stránek mi vadila roztříštěnost textu. Kapitolky jsou krátké jako z čítanky pro 3. třídu, ale to je snad jediná vada na „kráse“. Jak se nitky případu začaly sbíhat a spojovat v souvislý celek, četla se kniha lépe a lépe. Druhá polovina knihy už rychle gradovala a mířila do zajímavého finále. Kniha mě překvapila především jako celek. Andělíčkářka je dobře napsaná i vymyšlená. Autorka, která si s osnovou zručně pohrála, si mě rozhodně získala. Mohu ji jen doporučit.
Velmi sympatická encyklopedie, podobná Životům ve staletích (od V. Vondrušky). Téměř z poloviny ji tvoří fotografie. V druhé části se autorka docela rozepsala. Dozvíte se vše podstatné o daném tématu, z knihy navíc vyčtete i skutečnosti, které možná ani nebudete znát. Kapitoly pak doplňují tabulky, příklady a vysvětlivky (zaujal mě např. Výklad tvarů litého olova). Kniha tvoří ucelený soubor všech tradic, svátků a zvyků na našem území. Myslím, že každé české (staromilecké) srdce jistě potěší.
Obsah: Kalendárium I. Čas a víra, čas – adventní, vánoční, očekávání jara, velikonoční, jarní, letnic, sklizně, podzimu, poutí. Křesťanské nebe II. Ježíš Kristus, světci a světice, encyklopedie světců.
David Michie překvapil. Čekal jsem kočičí povídání a několik překotných pohledů na Dalajlámu. Nic z toho se ale nekonalo. Autor příběh dovedně poskládal a všemožně vyvážil. Odklonil se od popisného dokumentu a zaměřil se na obyčejný život Jeho Svatosti a Sněžné lvice, tedy na osudy Dalajlámy, himalájské kočky a ještě několika dalších vážených i prostých lidí.To vše proložil humorem a moudrostí. Chtěl jsem udělit nějakých 80%, ale právě buddhistické moudro ze mně vykřesalo tu poslední hvězdu.
Sci-fi, smrtonosnou pandemii či antiutopii nijak zvlášť neprožívám, námět této knihy není ani žádný trhák, je to smutný příběh o několika lidech - trosečnících, kteří přežili - přesto mě kniha nadchla. Je totiž dobře napsaná. Styl je půvabný, čtivý, obsah myšlenkově velmi vyzrálý, postavy jsou dobře vymyšlené a příběh zasazený do prostředí Jizerských hor a velkoměsta je atraktivní. Zkrátka číst Procházkovou je zážitek. Co dodat. Tanec trosečníků, který vzdáleně připomíná např. Den Trifidů, si někdy po čase rád přečtu, především pro kouzlo textu a krásu jazyka.
Výborně poskládaný, spletitý a napínavý krimithriller. Nesbo je mistr detektivního příběhu, to platí stále, „Syna“ milovníkům tohoto žánru mohu jen a jen doporučit, v mém případě ale o vyložený trhák nešlo. Svět drog mě nešokoval a jedna z hlavních postav, ublížená mašina na zabíjení, ve mně soucit příliš nevzbuzovala. Když ale antipatii přehlédnu, musím uznat, že kniha je opravdu dobrá.
Vytáhl jsem ji z hromádky odměn do dětské soutěže ještě před tím, než byla udělena. Upoutala mě obálka a téma knihy. Než jsem ji otevřel, říkal jsem si, to bude jistě nějaká hloupost. Nebyla! Naopak jsem se do knihy s chutí začetl. Zhltl jsem první, druhý odstavec, taky první, druhou kapitolu, a pak už jsem Iris nepustil z ruky. Kniha překvapila svižným dějem, vývojem událostí a humáním pohledem na pomoc druhým. Nakonec jsem knihu přečetl během dvou večerů a docela si ji oblíbil. Pokud se do ní také začtete, věřte, že příběh Calluma, Iony a Janeby jen tak hned z hlavy nevyženete.
Chtěl jsem vědět, jak píše Nabokov. Tak už to vím. Píše dobře, četba mě bavila, jenom ten námět knihy zrovna neohromil. Lužinova obrana je další variací na téma psychicky vyšinutý, ale mimořádný, což v literatuře stojí za povšimnutí. Nabokův hrdina se vyvíjí pozvolna, překonává překážky, potlačuje své sny a uzavírá se do vlastního světa. V závěru se jeho nelehký boj symbolicky završuje. Autorův jazyk je živý, nápaditý, občas popisný a tipicky ruský. Do povinné četby docela fajn novela.
Stará dáma je vtipná, nápaditá, nabitá dějem a v závěru přehnaně vypointovaná. Prostě jedna z řady skandinávských humorných knih a blbůstek. Taková předchůdkyně Stoletého staříka. Ale jo, kniha pobavila, což bylo cílem autora. Líbil se mi začátek i konec, ale například Muž jménem Ove zaujal přece jen o něco víc.
Spletitý příběh hlavní postavy, lučištníka Thomase z Hooktonu a jeho přátel, je docela zajímavý, nezklamal, ale polovinu knihy tvoří vleklé a popisné bitvy stoleté války, které jsem zrovna nadšeně nehltal. Četl jsem i jiné historické romány, které mi bohužel nastavily srovnávací laťku docela vysoko, proto to nižší hodnocení. Ale od Cornwella si ještě rád něco přečtu.
Pro mně ještě lepší než první díl. To co jednička otevřela a nastínila, dvojka & Devadesátka s veškerým napětím uzavřela. Výborné, dokonalé a s etapovkou Alvarez ještě lepší. Přečteno dávno a několikrát za sebou.
Přečteno dávno v době zákazu. Tehdy byla kniha nedostupná, hodně půjčovaná a obdivovaná. Možná dnes v záplavě konkurenčních knih ztrácí své kouzlo, ale věrným čtenářům to myslím nevadí. Jedna z mých NEJ.
Nemohu autorovi upřít vybroušený styl jazyka, výstižné vyjadřování a schopně vybudovanou stavbu příběhu, právě příběh mě však příliš nezaujal. Byl zdlouhavý a mému vkusu vzdálený. Není mi ale souzeno soudit klasika a mezi lidem oblíbený magický realismus, kterému jsem v této knize zrovna nepropadl, asi mu nerozumím. Láska za časů cholery je jinak napsaná dobře, Marquez to prostě umí, kniha cílovou skupinu čtenářů jistě osloví.
Znovu zvítězila zvědavost. Začetl jsem se do knihy, kterou ocenila Magnesia Litera. Smutek, tichá radost, Banát, přírodní motivy, vzpomínky na minulost a básnické obraty se prolínají tímto souborem povídek, které vzdáleně připomínají dílo Ludvíka Vaculíka. I když Pálenku nezařadím mezi své TOP TEN a nebudu se k ní vracet, musím uznat, že je napsaná velmi dobře. Ocenění si zaslouží.
Krásné a poutavé vpomínání na staré dobré časy – na žití v roubenkách pod doškovou střechou, tvrdou nelehkou práci, tradice. Vyprávění jako vyšité z doby již dávno minulé, hezké, české, podkrkonošské. Kniha by snesla i delší kapitoly, tak je v ní jen několik vpomínek ke každému měsíci. Recepty nijak neprožívám, ty jsem přeskakoval.
Vztek, zloba, průšvihy, pesimismus, to je náplň příběhu - prostě kniha odsouzená k horšímu hodnocení. Sem tam záblesk radosti a naděje. Ale číst Brigitte Blobel je zážitek, takže knihu jsem si svým způsobem přeci jen užil a vychutnal. Autorka píše bravurně a zručně (její styl vyprávění mohu jen chválit). Závěr knihy je méně pravděpodobný, v Německu však možný.
Zpočátku jsem se nemohl začíst. Úvod první povídky naznačoval nudu, ale v závěru se všechno změnilo. Čekala mě zajímavý konec a překvapivá pointa. A to se opakovalo ještě devětkrát. Forsythovy povídky jsou nápadité, dokonalé, zavádí čtenáře do různých prostředí a neopakují se. Prostě radost číst. Pro mně zatím nejlepší kniha od tohoto autora..
Výborný úvod a vtažení do děje. Autorův styl je živý a plný dialogů, které posunují děj dopředu. Zajímavá je i detektivní zápletka a postavy. V závěru mi přišel styl stále stejný, trochu už unavoval, ale nápaditý závěr všechno napravil. Nezbývá tedy nic, než knihu jen chválit a chválit. Prvenství v literární soutěži z roku 1995 je zcela zasloužené. Kniha byla též zpracována do rozhlasové podoby, nese název Poklad Tří růží.
Autor zprvu vypráví o svých dětech, o Emmě a Maxovi. Je to takové milé konstatování a vzpomínání na staré časy. Pak Weber přechází na filozofická pojednání, rozvíjí myšlenky, obrací se na starší i současné myslitele a autory. Není to špatné, určitě ne pro filozofy a pedagogy. Kdybych věděl co si půjčuju (stačilo se podívat na povolání autora), určitě bych ke knize přistupoval jinak, tak musím za sebe napsat, že mě kniha příliš nenadchla. Ale úvodní část s vlastními zkušenostmi Webera a závěrečné motivační aktivity v přírodě určené rodičům, dětem a vychovatelům jsou docela zajímavé. Henry David Thoreau by měl z knihy jistě radost.
Styl psaní Petera Maye mám velmi rád, vyhovuje mi. U trilogie „Ostrov Lewis“ jsem si zvykl také na román spojený s detektivkou, bylo to něco nového. Druhý díl jsem si dokonce vychutnal a oblíbil, ale Šachové figurky? Bohužel, ty mně teda nenadchly. V Mayově knize je jako vždy povedený popis reálií, zajímavý příběh, detektivní pátrání a dobře vykreslené postavy. Závěr mi ale nesedl – ani detektivní, ani ten románový, Po Muži z ostrova Lewis jsem čekal opravdu něco víc.