Joges komentáře u knih

Když se mi první vydání z roku 1990 úplně rozpadlo, musel jsem si jednoho dne roku 2008 koupit nové doplněné vydání. Soubor her je pro činnost zážitkových skupin, letních kurzů, oddílů a dětských táborů nenahraditelný, proto nešetřím chválou. Z knihy stále čerpám a vybírám spoustu činností. Některé z nich jsou časem prověřené a oblíbené (Sedm sedmiček, Nápisy krále Ašóky, Kdo je kdo, Nepálský pošťák, Cesta zpátky, Den trifidů, Kdo zažehne oheň, Hrníčkárna, Skalní golf atd.). Sborník mi připadá jako bezedná studnice všemožných her a námětů - vychází totiž stále nové a nové díly. Díky autorům za to, že Zlatý fond her (1,2,3,4) vznikl.

21 04.02.2016

Podnázev knihy je výstižný: O trávicím traktu vesele i vážně. Celý úvod se smějete a řehtáte, ale pak vás smích najednou přejde. Některé skutečnosti jsou totiž vážné a zarážející. Začátek je jednoduchý, vtipný, skoro jak pro školčata, pak se kniha přehoupne na vyšší úroveň a občas připomíná vědeckou práci. Všechno kolem trávicí soustavy vás ale začně zajímat, tak jen čtete a čtete, protože jde o vaše zdraví. Nakonec nešetřím chválou, kniha je skutečně zajímavá a poučná, ne li napínavá. Závěr jsem zhltal na posezení jako detektivku. Z publikace si odnáším mnoho poznatků, které je dobré vědět a znát. Na knihách je sympatické, že vám něco předkládají a vy si vybíráte, co se vám hodí.

30 04.02.2016

Rowlingová je v ráži, jak píše jednu „bifli“ za druhou. Oplývá fantazií, vyniká obrazotvorností, nápaditým dějem a nesourodé postavy sype přímo z rukávu. Robin a Strike jsou stále sympatičtí vyšetřovatelé, to ano, ale když J.K.R. začne rozpitvávat jejich interní partnerské záležitosti, dívám se do anotace, jestli náhodou nezměnila žánr. Hedvábník, podobně jako „Volání kukačky“, je MIXEM všeho možného. Humor vítám, sprosťárny a knižní morbidnosti mi nevadí, partnerské vztahy – no budiž a každou detektivní zápletku nadšeně hltám. Rowlingová jako spisovatelka je výborná, ovšem Rowlingová jako autorka detektivek, to mě vážně moc nebere. Alespoň vím, co od ní mohu příště čekat. A taky ruku na srdce, Cormoranu Strikovi bych vážně přál nějakou lepší protézu.

34 31.01.2016

První polovina knihy je příliš oslavná, nadšená i žalující. Jsou to takové řeči všeho druhu, tj. co na srdci, to na jazyku. Autor popisuje své přátele, sousedy i přírodu, a celé to připomíná dobový dokument. Například bývalou lásku nazývá Lasičkou a opěvuje ji asi na pěti stranách. Myslel jsem, že to nedočtu. Styl mi připomněl Babičku od B.Němcové zbavenou tradic, zvyků a pověr. V druhé polovině knihy, kdy nastoupí útrapy a překážky, je už četba o něco zajímavější. Navíc se autor konečně chytne závažnějšího tématu opatrovnictví, a tak kniha dostává smysl a spád. Závěr je nakonec hezký, povedený a odkazuje ke smyslu lidského života. Po celou dobu vyprávění se autor obrací a promlouvá ke čtenáři, což působí trochu rušivě. Za titulem sice stojí slavné jméno oceněného autora, mě však román příliš neohromil.

28 25.01.2016

Snažil jsem se začíst, prokousat se množstvím jmen, epizod a pochopit jednání rodu Buendíů, zůstal jsem však trčet před pomyslnými branami fiktivního městečka Maconda, nezasažený dějem, neschopen vžít se do rolí postav, netečný poměrů i jednání. Střídání reality a fantazie, komedie a tragédie, historie a mýtu mi příliš nesedlo – jediný můj problém. Magický realismus mi u některých knih vyhovuje, u jiných mi zase nesedí. Kdesi jsem četl, že když García Márquez nechal zemřít postavu plukovníka Aureliana Buendiho, tak nad jeho ztrátou plakal. Se mnou nehlo jediné úmrtí v knize. Zřejmě to bude tím, že osudy rodu Buendíů mě vážně moc nebraly, a pak Kolumbie a především samotné městečko Macondo leží opravdu hodně daleko.

27 24.01.2016

Docela silné drama, snaha „umělecky zaujmout a ohromit“ se Mannovi povedla. Děj je dobře provázaný, rozhodují v něm nečekané okamžiky. Pro mně byla novela poněkud popisná, poetická, přes tu drobnou antipati však uznávám, že autor byl schopný literát, Nobelovku si zasloužil.

27 22.01.2016

Není to pravá detektivka. Jde o spletenec všeho možného. Na pozadí zločinu autor rozehrává několik závažných témat, které vychází z peruánského prostředí. Napětí je mizivé, průběh vyšetřovaní je okořeněný humorem, cynismem, najdou se tu popletové, mecenáši, matróny a netradiční závěr jistě překvapí. Kniha byla zajímavá, nápaditá a docela bavila.

19 18.01.2016

Po všechny ty roky, kdy jsem titul Quo vadis obcházel, jsem nevěděl, o co přicházím. Polské filmové zpracování před x lety mi mnoho nedalo a ani ve škole mě k četbě šesti set stránkové bifle nepřesvědčili. Teprve až 100 NEJ z DK mě přimělo k tomu, abych si knihu přečetl. Čekalo mě překvapení. Příběh má sice už více jak sto let za sebou, nečte se lehce, ale jinak je výborně poskládaný, nadčasový, všechno je v něm vyvážené. Za úspěchem stojí především výborně napsané postavy. Některým jsem fandil, jiné jsem zatracoval. Knihu přesně vystihl a charakterizoval uživatel woodward: „Sienkiewitzem je velký vypravěč, jeho příběh má sílu i hloubku,“ to podtrhuji.

56 18.01.2016

Když vzpomínky na 2.světovovou válku roku 1948 pomalu odeznívaly a poválečný řád většiny zemí se formoval, bylo ve zdivočelých zemích možné snad úplně všechno, tak proč nekrást koně (klamající epizoda příběhu). Kniha s přirozeně hezkou severskou přírodou a lidskými dramaty je velmi zručně napsaná, ale například českého Klostermanna prožívám o něco více.

24 17.01.2016

Útlá, sympatická kniha, za kterou se skrývá nezdolná vůle a význam lidského konání. Povídka nutí k zamyšlení: Co po člověku na Zemi zůstane? To záleží jen na něm samotném. Elzérard Bouffier je příkladný a jedinečný, to ano, četl jsem však už něco podobného i v rozsáhlejších románech.

35 15.01.2016

K četbě mě přilákaly ohlasy, jak knižní tak filmové. Popisné pasáže & deníčkové záznamy mě od četby většinou odrazují, pokud z nich neplyne něco užitečného. Ani tentokrát jsem z nich nebyl v úvodní části u vytržení. Na Mars nepoletím, takže jsou mi veškerá data k ničemu. Ze záplavy technických a chemickobiologickofyzikálních informací jsem si přeci jen něco málo odnesl, třeba vím, jak pěstovat brambory v extrémních podmínkách. Jinak vše ostatní mi v knize sedlo, napínavý děj, vtipné výroky, celosvětový zájem o Marka Watneye, to všechno bylo fajn. I když nejsem cílová skupina a hltač sci-fi, musím uznat, že Andy Weir napsal Marťana dobře. Tak dobře, že si kniha zasloužila filmové zpracování a Matt Damon si za hlavní roli odnesl Zlatý Glóbus.

39 15.01.2016

Kniha jako celek funguje docela dobře, Backmanovi to píše, to musím uznat. Hravý humorný styl, moudro, přátelství, působivá dějová linka, která chytne za srdce, drsná i milující babička, vyvážený svět reality i fantazie (mimochodem právě fantazie posunuje „Babičku“ do literatury pro děti a mládež), to všechno je docela fajn, ale přemoudřelou sedmiletou vnučku se slovníkem z Wikipedie a iPodem plným knih od A.Christie jsem autorovi nevěřil. „Muž jménem Ove“ byl o něco reálnější a uvěřitelnější. Dobrý dojem z knihy nakonec přeci jen zůstal, a tak mi nezbývá nic, než prostořekou chybující babičku, která pomáhá druhým lidem, alespoň mírně pochválit.

32 11.01.2016

Po dlouhé době opět výborná detektivka, posledních dvě stě stránek jsem musel přečíst na jeden zátah. Autor si se čtenářem pohrává, napíná ho do posledního okamžiku. Krimiromán je mnohovrstevnatý, se spoustou odboček, symbolů, indícií a zápletek. Postavy jsou velmi povedené, tým kolem Mii a Holgera jsem si hned oblíbil. Slabším povahám nevnucuji, nadšencům a čtenářům detektivek naopak doporučuji. Druhý díl s názvem „Sova“ si nenechám ujít.

41 10.01.2016

Vytáhl jsem ji z knihovny, protože jsem musel vyhledat informaci o vylodění spojeneckých vojsk v Normandii, a vzpomněl si, jak mě před lety šíleně bavila. Není to žádná bible fanoušků zblázněných do „military“, je to jen sto stránek základních dat a doprovodných fotografií, ale i tak jde o poměrně slušný zdroj informací o válečném konfliktu. Grafické zpracování, stručnost, výstižnost, sloupky, dodatky k článkům, fotky a mapy dělají z knihy atraktivní naučnou literaturu, a to i přesto, že je víc proanglická a proamerická.

19 06.01.2016

Ona je odvážná, houževnatá, lehkomyslná. On cílevědomý, sečtělý a ne zrovna hbitý. Ona se jmenuje Hope, on Kniha. Oba mají problém. Tak začíná dobrodružná dystopická fantasy. Útěk z teritoria smrti je drsný, drsnější, než jsem čekal (nic pro slabé povahy), přesto knihu Toma Isbella hodnotím kladně. Kniha je plná zvratů a neustále narůstajících překážek a problémů, takže se ani chvíli nenudíte. Místy jsou patrné autorovy menší, velké i obrovské přešlapy, ale pokud vás příběh strhne, tak vám to tak nějak nevadí, jen čtete a čtete. Kniha je dobře napsaná a sestavená, podobá se Labyrintu od J.Dashnera. Druhý díl si nenechám ujít.

24 29.12.2015

David Lagercrantz je důstojný nástupce Larssona, s klidem mohu potvrdit, že Lisbeth „padla do dobrých rukou“. Mnohovrstevnatý krimiromán mě bavil, mimořádně schopný autista mi nevadil, nevadily mi ani obsáhlé přednášky o virtuálním světě, jen nekonečně popisné a vysvětlující pasáže, dokonce i v poslední třetině knihy, byly ubíjející. Ale to je jediná věc, která mi vadila, jinak Lagercrantzovi fandím. Přeju mu, ať se mu podaří napsat něco hodně dobrého.

28 24.12.2015

Nevědomky jsem ji pokládal za knihu s historickým námětem, příběh ze současnosti však o to víc překvapil. Záhada kolem muzea v Táboře mě zajímala, detektivní zápletka napínala, tajemství Mrtvé šelmy ale nakonec nijak neohromilo. Přesto jsem rád, že jsem se s autorskou dvojicí setkal. Stříbrnou iniciálu a další knihy z řady Souřadnice zločinu si určitě nenechám ujít. Jediné co mi trochu vadilo, byla „vycpávka“ (tou autor musí vyplnit kostru příběhu) mezi jinak velmi povedenou osnovou. Například narůstající odkazy na nejrůznější filmy působily po čase spíš úsměvně a rušivě.

27 22.12.2015

Začal jsem ji číst jen proto, protože v seznamu „Podobných knih“ na DK je u této novinky i Aréna smrti (tématicky se blíží spíš Síle vzdoru). Takovou knihu bych si nenechal ujít. Asi prvních třicet stran nové fantasy & Young Adult mě bavilo, ale pak to najednou začalo být všechno fádní a stejné. Děj se točil kolem „určitého“ místa, příběh posunovaly dopředu jen dialogy, lokace a reálie nebyly prakticky žádné. Autorka se nezdržovala ani popisem jevů nebo činností. Hlavní představitelka byla navíc často plná pocitů a dojmů jako u „můjdeníčkové“ formy, které působí rušivě. Byl tu patrný i vliv jiných fantasy knih, což není zrovna originální. Prostě evidentní debut označený bestsellerem s chybami, které nikomu nevadí. Např.: 1.Přes tlukot vlastního srdce ho sotva slyšela. 2.„Cale!“ zakřičela přes ohlušující hlomoz pěti tisíc vojáků. Ups! Jsou to jen drobnosti, kterými se autor přece nemusí zabývat.
Téma mi nakonec nevadilo, ale styl psaní mi vůbec nesedl! Ani překlad není zrovna zdařilý. Příště se autorkám s vymodleným talentem a námětům o královnách raději obloukem vyhnu, abych neubíral iluze cílové skupině. Dávám alespoň jeden bod za povedené postavy a druhý bod za nápaditý a promyšlený úvod. Toť vše. A Hunger Games? Ne, s tou trilogií se „Red Queen“ vážně nemůže srovnávat. Knihy S. Collins jsou na jiné, daleko vyšší úrovni.

19 20.12.2015

Konečně první kniha od Nesba, která mě dostala. Nebyla to pravá detektivka ani drsná akční krimi, snad jen povídkový minithriller, ve kterém netekly potoky krve, naopak zde vznikl prostor pro netradiční „love story“. Nesbovi se povedlo poskládal příběh, který zasadil do odlehlé nehostinné Finnmarky. Právě ta poskytla úkryt psanci Ulfovi, který tvrdí, že sem přijel na lov bělokurů. Dále se rozbíhá zajímavý děj, ke kterému se klidně rád vrátím.

27 15.12.2015

Nesbovi nelze upřít intelekt, dokonalou výstavbu příběhu, dramatickou zápletku, výstižný pohled Remarqua, fantazii, gradaci napětí i strhující konce, všechno to v knize do sebe zapadá a funguje, to ano, ale jak to jen napsat, abych neurazil, ... některé jeho náměty mě prostě moc neberou. Ale konec byl dobrý.

30 13.12.2015