Joges komentáře u knih
Více se mi líbilo televizní zpracování knihy O ztracené lásce. Bratříček Golem není špatný - je nápaditý, tajemný, plný zajímavých postav, jenom mi nesedlo, jak autorka během vyprávění promlouvá ke čtenáři, trochu to ruší. Také hlavního hrdiny je v knize pramálo.
Asi byla chyba začíst číst knihu, jejíž děj znám z filmového plátna nebo z televizní obrazovky téměř nazpaměť. Četbu jsem si tím pádem moc neužil, mohu alespoň potvrdit slova většiny uživatelů u tohoto titulu - je to dobře napsaný, smyšlený (a ještě lépe natočený) příběh.
Docela jsem se divil, jak taková oceněná kniha může být nezáživná. Teda jenom první polovina! Někde za stranou sto a více jsem se konečně začetl, a pak už jsem knihu nepustil z ruky. Střídání postav a jejich příběhů mi moc nesedlo, ale nebylo to nic nepřekonatelného. Nejvíc se mi líbil příběh Sylvie. Byl tak dobře napsaný, že jsem se společně s ní máchal v každé vodní nádrži. Musím pochválit i autorčin styl psaní, ten je stále na vysoké úrovni. Více se mi však líbily např. knihy: Tanec trosečníků nebo Uzly a pomeranče.
První kapitola je dobře napsaná, hned mě vtáhla do děje, pak už se vyprávění trochu vleklo, jak Veronika přemýtala o světě, o životě, jak zažívala různé osudy. V podobném „poselství“ se mi víc líbil Alchymista, ale nakonec knihu chválím, závěr byl naplňující.
Kdysi před lety jsem se nedokoukal na film, nejspíš mě příliš neohromil. Zkusil jsem to teď napravit v podobě audioknihy, ale ani tentokrát mě příběh moc nevzal. V době vzniku to byl nejspíš trhák, dnes mi to nic moc nedalo - tj. občas popisné, zdlouhavé, předvídatelné. Ale Darwin by nad knihou jistě zajásal.
Začal jsem ji číst ze zájmu, když už jsem na děj filmu dávno zapomněl. Záčátek je výborný, následné kapitoly nic moc. Když jsem si myslel, že se začnu nudit, zvedly mě osudy Ondřeje z křesla. Závěr vše korunoval, takže mohu jen dodat, bylo to docela psycho. Nakonec jsem se rád seznámil s V. Körnerem, který napsal tolik výborných knih.
Stejně dobrá kniha, jako ostatní díly Hříšných lidí. Je to stále tatáž kostra příběhu se známými protagonisty, do které je vloženo jiné prostředí, jiný zločin a nové postavy. Autor má ale knihu dobře propracovanou, takže nezbývá nic, než jen pochvala.
Autor užívá zručně hovorovou češtinu, má takzvaně řemeslo v malíčku, v knize je hodně slangu, expresivních výrazů, nářečí atd., pokud byl ale v Tmavé studnici nějaký zločin, pak jsem ho nepostřehl, či spíše jsem ho nevnímal, jak jej autor pohřbil pod spoustou zmíněné hovorové češtiny. Druhý detektivní příběh Lidožrout byl už o něco povedenější. Jsem zvědavý na další knihy autora.
Docela hezky psaná deníčková forma a vypravování okořeněné všedními pocity i fantazií, za které byste na střední škole dostali jedničku. Po knize jsem sáhl náhodou a nejspíš jsem to neměl dělat, nejsem totiž cílová skupina. Líbily se mi např. kapitoly: Modlitbička, Magic nebo Potok, naopak psaní o všedních věcech, které běžně dělá snad každý, už tolik nezajímalo. Z četby jsem si prostě nic moc neodnesl. Vypravování matky, ženy, herečky jistě více ocení ženy.
Představte si, že na planině a v chatařské oblasti u přehrady se začou ztrácet lidé. Jedna z předpokládaných teorií zmizení je dokonce i únos mimozemskou civilizací (samozřejmě humor:). Pastvina zmizelých, se spoustou českých lidiček a vleklých vyšetřovacích postupů, je docela čtivá a dobře napsaná kniha bez šokujících zvratů a překvapení. Sice to není Erbenova NEJ kniha, přesto se četla dobře. Ani nevím, proč lidé šílí ze severských autorů, když tu máme mnoho dobrých českých detektivek.
Stále jsem čekal, jak to s bratry Wolfeovými dopadne, ...nakonec vše uhráli se ctí. Prostě odechovka. Je to spíš krásná, vymazlená a dobře napsaná kniha talentovaného autora, než opravdový příběh, který zhltnete na posezení. Jsou to osobité stránky M. Zusaka (Camerona), jeho bráchy Rubena, ostatních postav a možná i zbytku světa. Z příběhu jsem nebyl úplně paf, jeho poetické psaní se mi však podivuhodně zažralo pod kůži, proto z mé strany žádné nízké hodnocení...
„Camerone,“ řekne Perry. „Jestli uděláš příští tejden to co dneska, zabiju tě.“
„Dobře,“ odpovím.
Srdce mám až u kotníků, dodávka jede pryč a my s Rubíkem jdeme pěšky domů. Kopám si srdce před sebou po dlažbě. Je mi do breku, ale nebrečím. Chtěl bych bejt jako Rubík. Chtěl bych bejt Rváč Ruben Wolfe, a ne Lůzr. Chtěl bych bejt svým bráchou.
Na pozadí osudů fanatického Langa & Hösse ubíhá tehdejší válečné období a vznik holocaustu. Krutost, strach, hrdinství i zbabělost jsou pak atributy postav této knihy. Merle píše bravurně, dobře, je to samá přímá řeč, dialog, monolog, čili rychlý posun vpřed, ovšem žádné příjemné čtení to není, román je předvídatelně smutný i deprimující, na druhou stranu je ale dobře, že kniha vznikla, zapomínat by se nemělo...
Tradičně výborná Agatha Christie - přesná, dokonalá, precizní. Dobře napsaná a poskládaná detektivka obsahuje všechno, na co jsou čtenáři zvyklí, tj. úvodní příběh, Herculovo pátrání a Herculův neodmyslitelný závěr (jako vždy mnohovrstevnatý a překombinovaný), prostě stará dobrá klasika, jenom je na mně už poněkud pomalá a místy rozvleklá.
S touhle knihou (vlastně s 1. a 2. dílem dohromady) nemám žádný problém, je to jen učebnice plná teorie a názorných ukázek. Když jsem ji před časem používal, vyčetl jsem z ní všechno, co jsem chtěl a potřeboval. Připouštím, že je v ní o něco více povídání & omáčky, ale co jsem neupotřebil, jsem prostě přeskočil. Kniha nakonec více pomohla, něž nudně otrávila, a že je komentářích hodnocení odpad, to si někdo řešil osobní problém.
Kniha se čte docela dobře, autor psát umí, proto jsem první polovinu zhltl na jeden zátah a stále jsem věřil v příběh, který se na stránkách knihy dobře rozehrál. Pak se ale děj kdesi za polovinou knihy zvrtl a rozplizl v jednu velkou párty. K Zemi Tommyho Wallache se blíží obří asteroid, nastalo dokonce odpočítávání, ovšem jeho postavy jednají neadekvátně, nereálně, jako by se nemělo nic stát. Nevzniká chaos, nikdo se nepokouší odvrátit hrozbu, život se žije dál, jen sem tam rozruch. Autor měl rozhodně dobrý úmysl - předvést charaktery, ukázat hodnoty, vztahy, napsat super knihu, ovšem po dějové stránce se mu to moc nepodařilo. Zkrátka anotace a hezká obálka neodpovídají obsahu knihy. Už vlastně ani nevím, co jsem to četl...
Bylo příjemné i poučné toulat se místy, kterými procházeli hlavní protagonisté a poznávat zeměpisné a historické skutečnosti, ovšem akce a dobrodružství, ze kterých hrdinové vyvázli vždy bez zranění, bylo nepočítaně, proto jsem byl rád, když jsem se pročetl k závěru, který se poměrně, docela, možná vydařil. Berry mohl knihu propracovat / sestavit i lépe (70%).
Není to úplně „music of the heart“ (tj.nesedl jsem si z námětu na zadek), přesto musím knihu pochválit. Boučková píše zkušeně, nápaditě, nenudí, nesklouzne do stereotypu či patosu, naopak dovedně střídá kapitoly … co doma, … co povolání, a tak nějak to všechno dobře vyzní, i když téma tvrdě zkoušené matky je nezáviděníhodné, to musím dodat. Za mně palec nahoru.
Autor psát umí, to rozhodně, ale zřejmě se do svého psaní tolik zahleděl, že zapomněl řádně nadepsat názvy kapitol. Bez označení kapitol totiž vznikl chaotický mix, ve kterém se ztrácíte. Uvedené názvy jako: Jméno bouře, Zmrzačený Měsíc, Mravenci ožírají Měsíc atd. jsou nicneříkající, zavádějící a naprosto k ničemu. Raději bych přivítal názvy podle hlavních postav jako např.: Maisa, Sagal, Samuel nebo událostí: květen 1985, červen 2005 a tak podobně. A výsledný dojem? První polovina knihy je vážně chaos. Nevěděl jsem co čtu, ztrácel jsem se a měl jsem sto chutí knihu odložit. Teprve až z druhé poloviny knihy se vyloupl slibovaný horor, ve kterém jsem už chytal nitky děje. Druhou část knihy jsem nakonec zhltl na posezení. Bába Motyka nakonec jako folklórní báchorka docela uspokojila, ale stejně mám pocit, že se autor původním textem chtěl vytahovat před žáky tvůrčího psaní.
Strhující a napínavé čtení. Úsporný styl vyprávění nutí čtenáře zhltnout knihu během krátké doby, dobře vymyšlené postavy, prostředí a spletitý děj jsou pak zárukou kvalitního thrilleru, jenom závěr mě moc nepřekvapil. Plný počet bodů přesto nechávám, za ten jednodenní čtenářský zátah si Farma uznání přece jen zaslouží.
Zajímavá kniha s dobrým námětem, který nepatrně připomíná titul Game. Autorka docela překvapila, při hledání kešek jsem se bavil a Beatrice je sympatická postava, ovšem není to ta klasická dechberoucí detektivka, která by mě na několik hodin vmáčkla do křesla a nechala mě hltat stranu za stranou. Také závěr mi přišel nepravděpodobný a zbytečně vykonstruovaný. Z „Pětky“ sice nejsem perplex, ale nějaké čtyři hvězdy si kniha zaslouží.