JosefW komentáře u knih
Filmové zpracování se ke mne dostalo o několik let dříve, ale postupem času jsem se dopracoval i ke knize, kterou mi doporučoval nejeden kamarád. Knižní verze mi, oproti té filmové, přišla uvěřitelnější, příběh i děj měl spád a celkově se mi kniha líbila více více než film (jak jinak, že?). Avšak, na pět hvězd to u mne není.
Mé druhé setkání s M. Crichtonem a opět výborné. V porovnání s filmovou verzí, která je jen o dva roky mladší, na mne sice Andromeda nepůsobila takovým silným dojmem, avšak tuhle maličkost klidně přehlédnu. Za mně jasných pět hvězd.
P. S. Zjišťování všech vědeckých podkladů muselo dát šílenou práci...
Nevím, nevím, po pátrání po Máří a po zachraňování Vatikánu tu máme zednářská Dávná mystéria. Noční Washington, D.C. a okénko do historie Spojených států rozhodně nebylo nezajímavé - třeba o Národní katedrále či soše George Washingtona jsem nikdy neslyšel -, avšak jenom podle toho knihu hodnotit nemohu. Inu, ačkoli tedy byla kniha čtivá a některé momenty jsem si vážně užíval, celkový dojem je takový rozpačitý. Nemohu jinak, ale tohle mi přišlo tak na tři a půl hvězdičky v porovnání s předešlými dvěma knihami, které jsem od Browna četl.
Asi jako mnoho lidí jsem Šifru mistra Leonarda znal spíše ve hrané podobě. Inu, trochu mne mrzí, že jsem se předem trochu lépe nepodíval na číslování knih v sérii a budu tedy jednotlivé tituly číst trochu napřeskáčku (díky Hollywoode...).
Nuže, už prvních pár stránek mne plně vtáhlo do děje a vůbec mi nevadilo, že vím, jak příběh skončí. Filmovou podobu mám rád, avšak knižní jsem si oproti ní přímo zamiloval. Nemám proto jediný důvod, proč bych neměl udělit plný počet. Ano, vždy by se něco dalo vyšťourat, ale ruku na srdce, pokud máte rádi záhady a různé teorie, tak co na tom? :-)
Nahlédnutí do ne zcela známých dějin z pera Mariana Kechlibara mne ani napopáté nezklamalo. Asi nejvíce mne oslovily kapitoly věnované guánu, neštovicím a banánům, což mi jakožto u člověka, který má rád železnici, přijde už samo o sobě zajímavé.
Oproti některých předchozím Zapomenutým příběhům mi zde však něco malého chybělo, kvůli čemuž nemohu dát plný počet, ale "jen" velmi silné čtyři hvězdičky.
Jelikož je, dle vyjádření autora, příprava šesté knížky v plném proudu, už teď mne zajímá, jaké zapomenuté příběhy zvolí. :-)
Nemůžu říci, že mne svět ovládaným Nimbem nezaujal a nezatoužil jsem vědět více. Jelikož mám tendenci fandit spíše ženským charakterům, stala se Citra poměrně záhy po začátku mou oblíbenkyní. Nicméně, něco mi v té knize chybělo. Možná i proto jsem mezi první a druhou polovinou knihy (náhoda, že mi to vyšlo skoro přesně na půlku) měl víc než měsíc pauzu. Na plný počet to není a tři mi přijdou málo. Čtyři hvězdy nemám problém udělit. Těším se na další díl.
Po třech letech jsem se vrátil k této knížce a jsem za to rád. I přestože mi již byl znám závěr, člověk se vyvíjí a rád jsem se znovu začetl do stránek. Jen trochu váhám, zdali setrvat na čtyřech hvězdách, anebo zvýšit na plný počet, neb se mi čtení vážně líbilo.
Tahle kniha mi ležela v knihovně poměrně dlouho a už ani nevím, kdy přesně a s jakými slovy se ke mne dostala. Musím říci, že ačkoli asi nejsem cílová skupina, čtení mne bavilo a nedělalo mi problém se začíst. Bavilo mne prožívat neuspokojivé dění ve světě dlouho po Návratu společně s Annou a klidně bych zvládl ještě o nějakou tu stránku více. A stejně tak bych zvládl i temnější a prázdnější atmosféru.
Až zpětně zjišťuji, že se jedná o třetí díl, kterému předchází dva další. Nuže, asi tedy budu muset odmazat právě vzniklé resty.
Líbilo se mi, byl jsem spokojen. A jen tak na okraj, jednou se mi má představa Anny objevila i ve snu.
Tahle knížka se mi prvně dostala do rukou zřejmě někdy krátce po jejím prvním vydání. Tehdy mi ji, myslím, doporučila knihovnice a dodnes se pamatuji, že jsem nelitoval (a to jsem tehdy rozhodně žádný velký čtenář nebyl).
Dneska už se na onu dvacítku příběhů sice koukám trochu jinýma očima, ale s přihlédnutím k tomu, že kniha není už určena mým očím ji hodnotím kladně. Některé povídky jsou výborné, jiné průměrné. Některé nápady mne skutečně bavily i dnes.
Klaudie, Walter i Vincenc na něj beze slova zírali.
„No jo, no,“ řekl Felix. „Uznávám. Možná to může být moje vina.“
Ústřední partička podivínů je tentokrát zapletena do skutečně globální katastrofy. Už žádná návštěva démona v Praze, zimní výlet do Nitry, ani cesta do Chonětína. Tady jde vážnou věc, vždyť se blíží konec světa. Anebo ne? Nastane vůbec?
Od závěrečného dílu celé série jsem měl - po předcházejícím Kladivu na démony a Bohu strachu, jež naznačoval, že se chystá něco vskutku velkého - poměrně vysoká očekávání. Bohužel, nemohu si pomoci, ale mě na Posledním stádiu něco nesedlo.
Vše sice šlapalo jako dobře namazaný magický stroj, avšak... Rozhodně jsem se nenudil (vždyť jsem celou knihu přečetl během jednoho večera, což u mne nebývá běžné), humoru bylo dost, temnoty i všeho ostatního bylo také dost. Nicméně, mně osobně prostě více sedly jiné díly. Pobavil jsem se, líbilo se, ale na plnou palbu to u mne není.
„Chci spát. Pokud bude ještě existovat svět, vzbuď mě příští týden. Pokud ne...nebuď mě.“
P.S. Není to ještě tak dávno, kdy jsem byl vůči českým autorům skeptický. Náhodně objevená série Kladivo na čaroděje mě však ukázala, že českou fantasy mohu a zřejmě také začnu vyhledávat ve větším měřítku.
Ze dna na vrchol. Nenapadá mne lepší vyjádření, než že se po předchozím díle série vrací do svých kolejí!
Po Felixovi někdo jde. Ale jde skutečně po něm? V ulicích Prahy náhodně umírají lidé. Souvisí to spolu? Ke slovu se dostává i, jak by jej Jack O'Neill nazval, junior. O koho se jedná? A nakonec se objevuje i Petra. Pavlovský prostě umí!
P.S. Závěr série se blíží a něco mi říká, že to bude velký. :-)
Žrádlo pro psy je pro mne těžké hodnotit. Máme tu sice Felixe, Klaudii, Vincence i Waltera, vůbec ne špatný námět, ale jinak nic moc. První díl, u kterého jsem se moc nepobavil, ba právě naopak. Jak už tu bylo napsáno v komentářích přede mnou, problémem nejsou "úchylárny" - po masakrování zombie kombajnem, magora s výstavkou v paneláku nebo oblékání cizí kůže už člověka překvapí máloco -, ale tak nějak celkové provedení. No, jestli jsem Krutým strojům dal trojhvězdu, tady musím, bohužel, jít ještě níže...
Po dvou dílech se nám opět vrací otec série a je to vidět. Vrací se nám paní Blažková ze Sedmičky (nebo spíše Pětky?), též je zmíněna i tajná organizace z prvního dílu. No, ale ať tu nespoileruji. Tahle kniha není pro slabé povahy. Posedlý panelák plný magorů byl zajímavým nápadem a výprava pod nemocnici mě také bavila. Nicméně, přišlo mi, že u prvních dvou dílů, též z pera Pavlovského, bylo hlášek více. Na druhou stranu, závěr knihy přinesl rozuzlení Vincencovy "prácičky", ale mohlo tam být toho magora více. Inu, hurá na pokračování.
Nová krev s sebou přináší i trochu jiný styl psaní. Nemohu říci, že se mi kniha nelíbila, nicméně v porovnání s úvodní dvojicí knih, u kterých jsem se co chvíli musel smát, bohužel pokračování tak dobře neobstojí.
Po Hrách o život jsem si řekl, že si musím nechat alespoň nějaký čas odstup než se vrhnu na pokračování. Inu, moc dlouho mi to nevydrželo. Kniha se mi celkově líbila o něco více než předchozí díl. Je sice pravdou, že dvě třetiny příběhu čekáte, než se Katniss vrátí do arény, avšak mně to zase tolik nevadilo. Oproti filmovému zpracování jsem se konečně dozvěděl, jak Haymitch vyhrál své hry, avšak na druhou stranu, ve filmu bylo více scén se Snowem. Moc bych chtěl dát pět hvězd, ale je to tak za čtyři a něco. Kniha se mi líbila, ale na plný počet to prostě není.
Další kniha, kterou jsem znal jen ve filmové podobě. Jedním slovem: výborné. :o)
Mno, o této knížce jsem se prvně dozvěděl už před dlouhou dobou, ale pořád se k ní ne a ne dostat. Až teď. Knize hodně pomáhá právě její odkaz na GC, však jakožto aktivní hledač jsem se v jistých chvílích sktečně velmi pobavil. Pět za pět rozhodně není, avšak na čtyři beze všeho. Líbilo se. :-)
Inu, sám bych po Kerouacovi asi nikdy nesáhl, nebýt mého kamaráda, který na ni rok nazpět prakticky nedal dopustit a v jednom kole o ni básnil. Upřímně? Ze začátku mě čtení nebavilo a stránkami jsem se doslova prokousával proti své vůli. Následovala část, ve které mi již kniha přišla lepší, ale... Tuhle knihu mám oficiálně rozečtenou necelý rok. Skoro dva měsíce jsem se velmi pomalu dostával do poloviny a dál už to prostě nešlo. Ne, ani o píď. Týdny ubíhaly, já se několikrát pokusil o pokračování ve čtení, avšak naprosto bezpúspěšně. Zhruba tak před týdnem se mi podařilo prolistovat několik málo stránek a nakonec jsem zkusil přejít o velký kus dále - abych zjistil, jestli mi to za to stojí. Ne, nestojí. Tuhle knihu celou asi nikdy nedočtu. Nebo, celou, spíše vcelku, bez přeskakování.
Váhám, jestli jednu či dvě hvězdičky. Pro dvě by asi mohla být má loajalita k přátelům, na druhou stranu, mne to prostě nezaujalo.
Tahle kniha není pro mě. Možná ne teď, možná jindy, možná nikdy...
Krátké, ale příjemné zpestření volné hodinky. Někteří tvorové jsou již samozřejmě známí z příběhů Harryho Pottera, ale samozřejmě ne všechna. Ve výsledku nemohu dát více než tři hvězdičky, nicméně máte-li rádi svět čar a kouzel, knihu mohu jedině doporučit.
Jednohubka o možná té nejpodivuhodnější (ne)existující hře všech dob. Přečteno za necelou hodinku a půl, přičemž, jak už tu někdo též psal, mi hlavou prolétlo: jak to, že ji Harry četl tak dlouho?