Josh
komentáře u knih
V cizích botách
Jojo Moyes
Už název je něco, co by si spousta lidí měla uvědomit, když "hodnotí ", resp. posuzují ty kolem sebe - ať jde o typy jako u nás (pokrytecká) Krainová ala sebestředný Musk v sukni, nebo bezdomovci, kteří si takový život určitě nezvolili jen ze zábavy a adrenalinu. A samozřejmě spousta typů mezi nimi....
Sam i Nisha jsou ukázkou, že každý má něco s čím si neví rady, co ho ničí, kdo mu dává zabrat nebo je oporou, ať doma nebo v práci, jaká má přání.... Každý máme 'subjektivní' limity co je pro nás běžné či už luxus. JM vybrala a popsala skvělé charaktery, nejen v těchto ženách, i lidech kolem nich. V nějaké verzi je známe všichni....
Je to ze života - ačkoliv komu z nás by se to podobné mohlo stát - protože každý řešíme a musíme problémy svoje a často i jiných řešit. Možná někdy ať Sam, nebo Nisha byly natvrdlé a řešení bylo jasné, jindy šly hlavou proti zdi a to už je moc, avšak v tom je obraz života každého z nás kdo to čte a dívá se na příběh někoho jiného. V cizích botách by nám to možná šlo hůř.... Kéž bych/om si od JM postav vzal/i humor a nadhled:-)
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Návrat do Francie s JC, tentokrát ne na vinici, ale do hlavního města Paříže. S ohledem na tuto lokalitu mi chybělo více popisu města, které neznám. Naopak sladkostí tu bylo až moc, takže cukrářský kurz není nic pro mne, i když parta na něm byla zábavná.... Hlavní postavy Nina a Sebastian byly pro mne reálné, každý z nich měl své přednosti i chyby, střídavě mě štvali a bavili, prostě jako v normálním životě lidé kolem, kteří prostě mají nárok mít své emoce a zvládají je někdy více, jindy méně. Jako každý z nás. Nebo ne? Otázka je, zda si jako čtenář všímám spíše než charakterů a možného zrcadlení svého života nebo překlepů v textu....
Poslední knihkupectví
Madeline Martin
Březen měsíc knihy, tak dám plný počet * :o) Ze začátku mi vadily x-krát opakované popisy atmosféry chystání se na válku, ale jakmile válka začala autorka zapomněla na popisnost a přenesla čtenáře do Londýna, který trpěl a lidé v něm.... Jen malá šmouha na jinak dokonalém čtení.
Kdo nechce číst o 2SV, tak je to kniha bez obav z „rudých scén“, nejsou na místě, i když se jistým událostem, jež jsou však obecně známy nelze vyhnout. Příběh je především založen na lidech a činech, knihkupectví v tom hraje hlavní roli, jak jinak. Pokud jsou uvedeny knihy, tak jejich názvy ne vždy odpovídají titulu pod nímž byly u nás vydány, pokud vůbec byly, to mám za chybu překladatele...
Křídločky (lesní obálka)
Ursula K. Le Guin
Jak lépe začít březen - měsíc knihy a jeho 1.den astronomického jara než létáním. Kniha zaujala obálkou i názvem. A 1.dojem nezklamala!
Nápad s křídly je důvtipný a pro kočky sourozence se osvědčuje skvěle. Všechny příhody, i ty trochu se strachem zaujmou, velké i malé, pobaví a také poučí.
Čtení téhle krásné knihy s mnoha krásnými obrázky bude pomyslná "třešnička na dortu" pro příjemné rodinné chvíle pohody. Nejen v březnu:-))
Dům na konci ulice
Karla Kubíková
Autorka dostala po Hájovně ještě jednu šanci, ale jakkoli byl tento příběh lepší zůstala u stejného vzoru - opakování toho samého, den za dnem, opět chyběla větší citlivost k postavám - žádné hlubší pojetí charakterů, jednou definovaní a hotovo. Hlavní postava Nina se buď ohlíží do minulosti se vztekem nebo se dívá do budoucnosti se strachem, mezitím jakoby jen přežívá. Za plus považuji postavu Gábiny a s ní vztah ob generaci, jen kdyby se mu KK lépe věnovala...
Co mě vytáčelo byly jednak odstavce a odstavce o knihách, které Nina četla a co se v nich dělo, jednak opakování české gramatiky 9.třídy. Proč?? Autorka tím znovu nezklamala, přece jak jinak vyplnit text do počtu stran... Příběh má vylepšit odhalení, ale to je pouze "in" v dnešní době. Stručně - další šance KK nebude.
Píseň pro Kateřinu
Robert Kapal
První kniha vydaná v roce 2025 a hned skvělý rozjezd! Snad budu mít dobrou ruku i na další, z těch stovek co se na nás hrnou.
Tato útlá knížka je dokladem, že to "chytnout" není o počtu stran. Každý z nás si určitě pamatuje některé své lásky a neurčitě přemýšlí, proč se staly minulostí, co o tom rozhodlo. Charakter člověka, okolnosti vztahu, "někdo" vztahu nepřál, sami jsme to zpackali....
RK vznesl mezi komplikace vztahu i dobu a za mne aktuální, nejen díky vlastní paměti:-) Čteme o válečných vztazích, kdy zasahuje extrémní doba pro každého, strach ze současnosti a zároveň z budoucnosti, jež je v nedohlednu. Příběh jako je tento však "zasáhla" sice doba míru, ale strach není o nic menší. Nikdo není vinen a přesto smutek zůstává.... A jak na tom budou mladí dnešní doby?
3x Dempsey a Makepeacová
John Raymond
Tohle je už klasika.... prostě D+M jsou skvělí vždy a ani papír to neomezuje, protože si stejně scény vybavím, a to včetně grimas obou aktérů....
Musím říci k TV seriálu, že česká verze mi nešla do uší, protože dabing Farkaš+Magálová byl dokonalý a byli prostě první;-)) A zažít je oba "naživo" osobně byl super-zážitek, který mi kniha vždy připomene....
Bylo nás pět
Karel Poláček
Příběh Bajzy a spol znám z TV seriálu (v lednu 30 let od premiéry) a možná to je ta potíž, když ho teprve pak čtete... Nevšední jazyk se přežít dá (místy i pobavil:-) ale ty nadměrné, příliš roztahané popisy a dětinskosti už ne. Jistěže jde o zřejmý pohled dítěte, kluka, avšak kouzlo obrazu je silnější. Pan režisér Smyczek musel autora osobně znát, protože nějak odhalil jeho svět a dokázal ho dokonale přenést "z papíru na obraz." Je to zkušenost přečíst si originál, ale 1x stačilo a snad autor promine, že odteď už jen fanda obrazu - seriálu;-)
Pýcha a přemlouvání
Jane Austen
Austen vkládá do příběhů ironii, humor a optimismus, ale tady mi to ve srovnání s dalšími knihami nějak chybělo. Sáhodlouhé pasáže, dialogy, úvahy, popisy, to vše nezklamalo, ale jednotlivé osoby, včetně Anny a Fredericka mě tady nenadchly. Hodnověrný obraz doby a společnosti je jistou součástí knihy, ale tady mi nevyvážil chybějící hlubší sladění s postavami.
Co mi nejvíce vadí je název knihy - Pýcha a přemlouvání? Hrozné slovo přemlouvání a ještě v kombinaci s pýchou? Navíc zavádějící název s ohledem na jiné dílo autorky.... Pokud se budu držet přesného překladu Přesvědčení z originálu Persuasion, pak nechápu po přečtení příběhu komu toto výstižné slovo vadilo. Ani další název "Anna Elliotová" dle hrdinky mi nepřijde vhodný, už s ohledem na "párové" názvy děl autorky, ne dle postav.
V rámci ČV'25 kniha splňuje 2v1 - jiné obálky a též jiné názvy stejné knihy:-))
Poslední století Habsburské monarchie
Alan John Percivale Taylor
Nejsem velkým znalcem historie, ani nadšencem pro historické údaje. ČV2025 k bodu autor, jehož iniciály podle abecedy mne přivedla k tomuto velmi známému historikovi, který napsal opravdu hodně knih, vč. u nás vydané o Bismarckovi. Splňuje ČV hned 4 písmeny :o)) Výběr této knihy byl dán jednak šlechtickou rodinou, což mne baví a navíc Habsburkové ovlivnili historii i mojí země, jednak profesionalitou autora.
Kniha je detailním shrnutím postupného rozpadu habsburské monarchie. AJPT jasně definuje politické a diplomatické problémy, které podkopaly Habsburky na konci 1SV. Zapůsobil jeho důkladný výzkum, výstižný projev a také ironický smysl pro humor, což se v takto naučné knize jeví výjimečně.
Tajemství zamčené knihovny
Frida Skybäck
Tenhle román není jen o rodinném tajemství, ale i řadě těch osobních, která často skrýváme nejen před ostatními, ale i před sebou. Komplikace to sebou nese v každé době - současné i 2SV, jen v té rovině válečné jde přece jen o život. Fyzicky, nejen kvalitativně.
Kromě opětovného potvrzení, že vše je o komunikaci (nejen ve složitých rodinných vztazích :-) vyzdvihnu 2 věci. FS mi přiblížila jak 2SV ovlivnila životy ve Švédsku (díky) a také jak těžkým výzvám čelili konkrétní lidé, a to v pojetí migrantů (židovské rodiny z Dánska, Itálie) i vyšší společenské vrstvy. Je výzvou k zamyšlení, jakou sílu či odvahu má člověk, když zachraňuje jiné, přestože sám utekl a nic nemá a člověk, který vše má, ale je ochotný se zajištěného života vzdát. Myslím, že do jisté míry se v dnešním světě i hodnotách společnosti v knize najde každý. Postavu si čtenář vybere sám...
PS: Mohou být výjimky, ale s trochou fantazie (i záporáci tady jsou)
Zlatý krtek a další mizející poklady
Katherine Rundell
CITACE:
"Největší lež, jakou kdy lidé vyslovili byla, že Země patří nám a je nám k dispozici. Ta lež v sobě má sílu nás všechny zničit."
"Zkuste se vyhnout pokušení být pozéry a tvrdit, že je stejně už moc pozdě. ... Nikdy není čas vzdát se. Naděje - aktivní, cílevědomá, informovaná - je něco, co tomuto světu dlužíme. Souhrn nepředstavitelné nádhery se točí kolem své osy a volá o pomoc."
"Riskujeme, že o všechnu tu nádheru přijdeme dříve než jí porozumíme. Každý druh v této knize je ohrožený... dnes už na světě téměř není tvora, který by v ohrožení nebyl. Během uplynulých 50 let klesl počet volně žijících zvířat po celém světě téměř o 70 %. Přišli jsme o víc než 50 % veškeré žijící fauny."
CO K TOMU DODAT?
U jednotlivých zvířat/ptáků je text mix z vědy, literatury, dějin, ekologie. Některé části jsou drsné. Některé šokující. Mne zaskočili rorýs, narval, mořský koník, luskoun a zlatokrt. Nevím, jak autorka vybírala, ale i další jsou velmi zajímaví. Kresby nádherné.
O autorce svědčí i toto - 1/2 z autorského honoráře za tuto knihu jde na dobročinné organizace, které se snaží oddálit klimatickou změnu a ničení životního prostředí jak na souši, tak na moři.
Čísla jsou pro mnohé jen čísla. Kdo má moc a rozhoduje chce těžit, co lze, vyrabovat Zemi.... Fakt, že za 1 krátký lidský život 50 let zůstalo jen 30-50 % přírody dává snad jasnější představu.... Děsivé.
Chceme jen brát pro sebe, však jiní ať se omezí. Za jakou cenu? Po nás potopa? Co tedy necháme generaci dnešních malých vnoučat?? Stačí co vyvolává aktuální slovo green-deal.... Třeba kdyby ti co chtějí lítat do vesmíru (už jsme ho i tak zaneřádili) radši investovali ty mld dolarů do ekologie (nejen mikroplasty jsou už všude), čistoty vody, péče o pra/lesy, aj. Kdyby jednotlivci nepotřebovali létat na x dovolených, nevozili si líné zadky do obchodu 100 metrů, každý si v přírodě uklidil své odpadky, odpovědně nakupoval co potřebuje, aj.
Vyhnankyně
Christina Baker Kline
Začátky osídlení Austrálie byly zality utrpením, nespravedlností, bojem o holý život. Nikdo by nechtěl zažít dobu, kdy pro kousek chleba nebo někdo bezdůvodně někoho obvinil, následoval trest doživotí či vyhnanství. Nešlo jen o důkazy, ale o zákony, pravidla, morálku společnosti, jak špatně byli nastavena.
Dvě hlavní postavy tuto "spravedlnost" doby zažily. Vyhnanství z ostrova, domova kousek od Evropy, který jediný znaly na jiný ostrov Tasmánie na opačném konci světa, odkud nehrozilo, že by se někdy domů vrátily. Nebo snad ano? Třetí postava nenápadná, velmi mladá Aboriginka však ve svém domově čelí pokrytectví a ubohé nadřazenosti, která však o to méně hleděla na cenu ne-bílého života.
Příběh se věnuje 3 ženám, které mají sice naději, ale osud je postaví před těžké zkoušky a jejich životy se prolnou. Evangeline doplatí na svou naivitu, Hazel je sice velmi mladá, ale statečná a Mathinna nemá bílou barvu kůže a tím nemá na výběr. Její postava je podhodnocena, působí divně, určitě by se dal život Aboridžinců ukázat pečlivěji, dávající smysl. Téma knihy je originální a jeho zpracování zaujme.
Určitě je lépe neporovnávat tuto knihu i autorku s L.Pearse, i když má příběh založený také na reálné osobě (Mary Broadové – Bryantové). Je dobré si i díky britské kolonizaci uvědomit, že zákony vymezují limity pro lidské chování a mají lidi chránit, ale byly doby a státy, někde stále jsou, kde jsou zákony nastaveny proti lidem, resp. práva nemají.
Štěstí má barvu levandule
Pauline Mai
Únor bílý, pole sílí. Ideální čas na hřejivý příběh. No, tenhle trochu dost vázl, kdyby měla kniha o 1/5 méně stran nic by se nestalo a posunulo by to táhnoucí se děj. Možná je to, dovolím si srovnat rozmazlenost od Julie Caplin, ale tady byla hrdinka Pepe divná - většinou potřebovala vše zvažovat, mírná jako ovce, tápala a pak radostně pekla, na to do určitých situací skočila po hlavě nebo byla vzteky bez sebe jako vlk. Občas mi šla na nervy... Ostatní postavy byly konzistentní, resp. čitelnější i reálnější.
Provence a levandule, sladkosti a hlavně víno jsou však jistým pozitivem!
Dívka s vášní pro indigo
Natasha Boyd
Téma nádherné, výjimečné - založené na skutečném životě velmi důležité ženy, která sehrála roli v dějinách USA a v postavení žen ve společnosti.
Zpracování takového námětu však zklamalo, takže recenze proti davu :o)) Popisné pasáže by se daly přežít, stejně jako opakování, ale to jak jimi byla charakterizována právě hlavní hrdinka bylo strašné. Přece když o ní říkáte, nebo postavy o ní říkají, že je statečná, odvážná, smělá apod. ale hrdinka má své úvahy a chování téměř opačné, tak to nedává smysl. Bylo mi z toho na konci knihy smutno. Možná kdyby autorka text alespoň o 1/3 zkrátila a hlavně tu hrdinku nenechala uvažovat tak hloupě byl by to fajn příběh.... Takhle jen slabý průměr.
Emily Pírková a začarované dveře
Holly Webb
Tohle není série, která zaujala. Žádné kouzlo, i když jsou tam nějaké víly, divné záhadné bytosti. Dlouhé popisy o ničem, příběh na 190 stran by se jako zajímavý vešel na 30-40. Žádné obrázky, což je u tolika stran a dětské knihy tristní. Jediné co by si dítě mohlo odnést je buď trauma, že je jiné než zbytek rodiny, nebo že musí zažít trauma, aby zjistilo, že ho ten zbytek rodiny má rád. Nic optimistické, takže autorka tentokrát hodně zklamala:-(
Útěk na venkov
Julie Caplin
Když je člověku díky nemoci mizerně a nemá na nic náladu, TV je plná krimi, lékařů nebo jiných nicneříkajících seriálů, politiky a katastrof, tak co kromě teplé peřiny, horkého čaje a krabice kapesniků vedle léků může člověku aspoň lehce zlepšit tu mizérii? Ano, dobrá kniha....
To, že JC umí psát příběhy v nichž máte pocit, že jste, nebo někdy byste rádi byli a podíváte se do metropolí světa a jíte či pijete až máte hlad a žízeň na každé straně, to už vím. Ale že umí také utéct na venkov?
A jak pohodový, hřejivý útěk to byl! Vůbec by mi nevadilo mít kromě psího kluka co mám doma mít i Tessu. Jen to venčení při horečce a kašli je náročné:-) Tessa na stránkách mi mohla spolu s tajemnými dárky pro hrdinku Ellu a vtipnými postavami pohladit srdce a chvilku zapomenout na nemoc. Pobýt na tak typickém britském venkovu a trávit čas s příjemnými sousedy to by se mi fakt líbilo, už proto, že to z minulosti znám a JC popis je pravdivý a dokonalý.
Bohužel realita typických českých, vždy otrávených lidí je příliš blízká. I některé recenze tady mi to potvrzují. Je mj. určitě dobrý nápad, že někteří jsou tak laskaví, když ušetří psy, aby s nimi musely sdílet krátký psí život. Můj pes zažil co jinak k ostatním lidem určitě ochotní a vřelí lidé umí projevit zvířeti, které se neumí jejich tzv. lidumilnosti bránit. Stejně jako kniha skončí i nemoc a budu se muset vrátit do reality domácího života, ale i když pro někoho naivita, pro mne naděje budu zase někdy brouzdat lepším světem s JC aspoň na stránkách, chvíli. Mít lepší náladu za to přece stojí....
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
S dovolením se odkazuji na dřívější recenze. Ta od jarynek (VIII.24) se trefila - dítě vypráví jako by bylo dospělé, má názory a hloubku myšlení dospělého - to je to co mi tady nesedlo!! To, co mělo být vážné mi bohužel přišlo jako fraška:-((
Několikrát bylo vypravěčem v přečtené knize dítě, líčilo příběh svým pohledem, ale tady to bylo neúměrné, mimo jistou dětskou perspektivu. Jen v některé pasáži mi to přišlo přirozené, ale těch vyumělkovaných bylo až moc. Příliš, aby mé hodnocení bylo lepší.
Možná je to mým chápáním, že jsme se s autorkou minuli, možná ne, ale nemusí se přece lidem líbit stejné věci. Řada čtenářů je knihou nadšena, tak jim to nebudu brát a jen sáhnu po jiné knize:-))
Jane Eyrová
Charlotte Brontë
Povinná četba, anglická literatura, klasika.... a mnoho dalších popisů by se dalo o této knize říci. Zaskočilo mne kolik lidí tady srovnává tuto s knihou Pýcha a předsudek a netuším proč. Proč ne s Rozum a cit, tedy pokud chcete zůstat u Austenové.... Tyto autorky se možná věnovaly podobnému tématu, co také v 18.století chcete vymýšlet za scifi. Ale nejen, že je dělí generace ale minimálně styl. Austen vložila ironii, humor, optimismus do příběhu, ale CHB do postav.
Možná v této knize na člověka padne deprese, na mne hlavně z dětství Jane, ale v té ponuré době, která měla svá měřítka a jimi bezcitně měřila každého a neviděla jednotlivce a charakter člověka se CHB hodně dobře orientuje a my s ní. A myslím, že generacím čtenářů předala díky příběhu jedné postavy Jane a jejímu ryzímu charakteru jak se poprat jak s dobou, měřítky, lidmi co měří, bezcitností okolností, tak sebou sama. Nacházet odvahu v sobě a svých hodnotách, mít přání a zkoušet je svým přičiněním plnit.
Ne jako dnes házet vše na ostatní, když se mi nedaří, nemít odpovědnost, měnit hodnoty dle situace a výhod, nechávat si cestičku umést rodiči a spoléhat na to, že ostatní něco udělají, vymlouvat se, chtít jen brát, pokud dávat pak jen s vypočítavostí, ... Copak je dnes méně závisti, odsuzování, zloby, šikany, ... Možná jsme o 300 let dál v technologiích, ale kam jsme došli jako společnost? jako národ? Jako jednotlivci? To myslím CHB vložila do Jane, abychom se zamysleli nad svým životem, nejen co nesmíme , ale co máme, co můžeme. Otázkou je co chceme....
Práskovník Pepa: aneb Když práskat, tak jenom dveřmi v knihovně
Anna Langerová
Chápu, že někdo chce změnu místo princezen a vodníků, přestože stejně pak použije třeba draka. Co však nechápu je pointa. V pohádce sice musí být dobro a zlo, ale proč to tady zavání korupcí až politikou? To "dopadne" na konci, jenže to už jste jako čtenáři znechuceni jak je to o ničem. A že by se dětem líbily alespoň obrázky, pochybuji. Ztráta času:o(
Ta 1* je pouze jako náhrada za čerpání tolik papíru, škoda stromů....