józi.odkudkam komentáře u knih

"Báječná konina!", tleskám nadšením jak Ludvík XIV při vzpomínce na onen legendární žert, kdy z rozmaru kopl sluhu do zadku.
Newtonovo dělo je kouzelně jiné, nenápadně nápaditě napsané a vtipné dílko (přičemž "dílko" budiž jediným ústupkem v mém chvalozpěvu na něj), jakých po světě zas tolik nechodí a J.Gregory Keyes, antropolog se zájmem o mytologii a historii, si jím evidentně splnil klukovský sen.
Což je vidět z každé strany každé stránky.
Což je dobře.
Nezbývá mi, než o zem bouchnout čtvero flakónů parfému, nonšalantně přivonět ke krajkoví kapesníčku a ještě něž odpadnu, udělit tyhle 4 milé ****

1 12.08.2016

Dickovy povídky, hlavně ty kratší, jsou často dosti neumělou, leč nefalšovanou, až dětinsky milou touhou po sdělení. A jako takové jsem je dosud vždy bral.
Tady to ale až na čestné vyjímky nějak nefungovalo. Nevím, možná už jsem se jich přejedl, nebo co, ale prostě ne.
Z dialogů v uspěchané Snídani za soumraku, mi bylo stydno.
Nebýt vtipného Dárku pro Pat, zábavně reverzního J.P.Crowa, hýřivou Cizí planetu a podivně blbé obálky s negativním produkt placementem, nešel bych ani za ty tři ***

1 11.07.2016

Stross nemá na vysvětlování čas; jeho hrdina obchoduje s opcemi, bruslí mezi lichvářskými žraloky a pod záštitou neokomunistické vlády v Itálii plánuje položit základy netržní, expertním systémem centrálně řízené, ekonomiky. Do čehož se později, evidentně, nabourají digitalizovaní ufoni.
Macx (opravdu Macx), onen hrdina, je vizionářskou legendou, každý den si patentuje několik nápadů, než si dá ranní kávu, zničí pět paradigmat, přísná domina/ex-snoubenka mu celá říčná žvatlá do ouška o tom, jak mrhá svým talentem a jeho webové stránky, přetíženy davy nadšením nedýchajících followerů, neustále padají. A i když se později vysvětlí, že za to asi částečně může Metakortex, každý soudný a zdravě závistivý muž má už po nějakých davaceti stránkách tohohle pávení chuť milého Macxe usadit v družný hovor nad obídkem v závodce OKD a nechat ho tam nahlas pronést jednu, dvě věty. Myslím, že by si odsedli.
Když pak kolem strany sté pomocí smartkufru, hi-fi věže a starobylého laptopu s vytáčeným připojením provede sérii neproniknutelně geniálních krypto-kyberneticko-bankovních machinací, kterými vyřeší všechny strany jakéhosi právně zašmodrchaného trojúhelníku a současně tím poskytne veškerou hudbu 20. století všem zdarma, rozhodl jsem se to celé dobrovolně odpískat.
Hrubě nečitelná záležitost, které tady pod čarou dávám za 2 **
PS: Nakonec nějak nevím, myšlenka na mysl enhancement je cool. Se ptám, zda to nerozevře sociální nůžky (haha, levné nůžky) ještě víc; jako, kdo taví vatu asi úplně blbej nebude..a teď si představte, že si zaplatí mozkový štěp a teď si představte firmu na mozkové štěpy. Intelektokracie! Co, co, odsedli ste si?

Potenciálně zajímavé téma vesmírných válek dokonale zazdívá americký patos "správných kovbojů, co při slově byrokracie skřípou zubama" a hlavně pak šílený slepenec technických výrazů, zkratek, jmen, institucí a větných konstrukcí, jenž ponejvíc připomíná změť rzí srostlých pastí na medvědy. Čemuž napomáhá i zjevně odbytý překlad, který se ani na oko nesnaží o nějaký český slovosled. Děkuji, nechci.
Pod čarou za 2 útrpné **

PS: Tohle je už druhá z čtveřice půjčených knih, kterou dočítat nehodlám. Příště aby si pomalu člověk dával pozor, jakou nohou do toho veřejného domu vstupuje!

Zapomeňte na exguvernéra Kalifornie. Tenhle Conan je mrštný, lstivý a na počkání trousí víc jak jednoslabičné věty. Potud příjemné překvapení. Odtud dál už ale ne. No dobře, první povídka o krádeži drahokamu z hadí věže by ještě šla, ty ostatní už se jen v kotrmelcích s narůstající rychlostí valí do propadliště dějin.
Nakonec tak nezbylo, než se slzou v oku poslechnout Anvil of Crom a jít o dům dál.
Bohužel jen 3 průměrné ***
PS: Navíc má autor bordel v zeměpisu vlastního světa. Žádná z externě posháněných, ani mnou průběžně tvořená mapa, prostě neseděla.

1 24.11.2015

Jelikož film směle figuruje v mé absolutní topce, čekal jsem pět jak bič. A ono ne. Jako, tahle Pláž špatná není, to zas určitě ne. Jen je jiná. Možná krapet dospělejší, umírněnější, míň emotivní, bombastická...a nudnější. Přesto si ty 4**** v klidu urvala.

PS: Ať už si vytvoříte vlastní společnost, nebo náhodou žijete v té stávající, důležité nakonec je, snažit se to mít srovnaný tady (klepu si na spánek).

1 15.11.2015

Matná obálka, kladení polovin housky na protilehlá místa Země a informace, že když si prstem zatlačíte na dásně, vymáčknete ven trochu kašičky, co smrdí jak smrad z huby, jsou bohužel jediné věci, které mi z obdivuhodně unylého děje utkvěly v květáku. A taky jediné věci, kvůli kterým by eventuelně stálo za to si knihu půjčit. Nemáte zač! 2**

1 28.09.2015

Some like it wicked. Teresa Madeiros skutečně posouvá dimenze toho, co vůbec přípustné je, až za někam, pro obyčejné smrtelníky, vyjevitelnou mez. Pančovat alkohol? Vpravit do lidského plodu jehlou informaci měnící pohlaví? Zapálit atomovkou atmosféru? V CERNu bourat (vůbec je magnetem uchopit) částice za účelem lokální, do sebe se hroutící reality, brány dalších vesmírů? Napsat Hříšné myšlenky? A..to už se snad ani neodvažuji: Ále co, jsem jednou rebel, vykloním se z oka a: Zamilují se?

Co je život? Golem asi ne. Slabších 5***** Jinak pomalu půlka mýtonápadů by šla vysledovat sem.

1 20.05.2015

„Herr doktor, co se stane, když do epileptického mozku nainstalujeme kardiostimulátor?“ „Hmmm, to by mohlo být zajímavé. Sestři, připravte sál.“
Ale vážně, Člověk na konci je další z řady povedených, typicky Crichtonovsky uvěřitelných spekulací. Tentokrát o tom, že svůj mozek neovládáme tak, jak si myslíme. Spíš si v podzemí dělá, co je mu přirozené, a nás, jako vyústění, jen nechává klouzat po povrchu...způsob s jakým se ona starobylá struktura naučila zacházet s, do sebe včleněným, umělým obvodem a bezskrupulózně se jím ve zpětnovazebné spirále stimulovat, byl vážně vcelku strašidelný. Upřímně nechápu zdejší rozčarování, za mě výživná krmě o čtyřech solidních ****

1 07.05.2015

Tohle nemá snad jedinou přidanou hodnotu. No dobře, dvě: Dlouhá, úzká pole. To aby se nemusel oráč tolikrát otáčet a sporá fyzička středověkého lidu ve srovnání s fitness muskulaturou dneška (dnešek prohrává)...trochu málo. Nevím co potřeboval Michael honem, honem splatit, ale něco určitě. Jinak by se pod tuhle šedivou nudu nepodepsal. Jen za jméno autora ještě 3 slabé *** dám.

1 16.04.2015

Tuctový, ve svém důvodu i nesmyslný, akčně-dobrodružný děj zasazený do netuctového, hezky využitého prostředí s citem pro jeho kvalitativní změny (ne, že je prostě vše jen větší) a já měl občas vážně pocit, že jsem v jiném vesmíru.
4 slabší****

Spoiler: Nabourání klasického schématu vyvražďovací posloupnosti taky potěšilo. A ruku na srdce, koho nedostala velikost mikrosmrti?

1 09.04.2015

Trochu mě překvapilo jediné místní hodnocení, ještě k tomu nízké. Dle mého si jej nezaslouží. Tyhle Dějiny jsou totiž zajímavé, rozmanité a napsané živým, svěžím jazykem. Nějakého suchopárného školometství se rozhodně neobávejte (přečteno za tři večery). Doporučuji. Solidních 5*****
PS: Faktografickou přesnost jsem sice neověřoval, leč osoba autorova i samotný text působí dosti fundovaně. Tak snad...

1 25.03.2015

Žánr autobiografií je mi cizí. Ježto už ale snooker nějaký ten pátek sleduji, rozhodl jsem se o legendě tohto sportu, a vůbec i o zákulisí, dozvětet něco víc. Knížka je napsaná stručně, jasně a překvapivě otevřeně. Ronnieho život postihuje od jeho dětství až do nedávné minulosti. Za mě spokojenost. Solidní 4****

1 27.02.2015

Tenhle nesourodý slepenec sovího vývržku držela po hromadě jen zábavná postava hlavního antihrdiny a jeho okřídlené milé. Ale že jde o Sterlingovu prvotinu, přimhouřím obě oči a slabé 4**** vypotím. Doporučuji spíš jako zajímavost pro fanoušky autora.

1 26.02.2015

Co se s člověkem stane po smrti? Bezesporu zajímavé a obtížné téma. Myslím, že se jej Werber zhostil důstojně. Na začátku se seznámíme s hlavními hrdiny a jejich motivy, dostaneme nalito něco posmrtné latiny, abychom pak prostřednictvím regulované smrti mohli začít se samotnými výlety. Vcelku i chápu místní rozčarování. Na druhou stranu si položte otázku, co jste vlastně chtěli? Aby se splnilo očekávané? Nebo naopak něco zcela odlišného? Já ke knize přistupoval s lehkým despektem a musím říct, že příjemně překvapila. Oceňuji, že autor jen nevyužil zajímavé tématické nálepky a poctivě stvořil vlastní vizi (i když samozřejmě taky z něčeho vycházet musel) světa zádušních kontinentů i techniku jejich průzkumu. Tanatonautiku pak ještě zasazuje do širšího rámce a zajímavě rozvíjí důsledky jejího dopadu na společnost. Postavy mi přišly uvěřitelné a jejich vztahy, názory a postoje celou myšlenku posouvaly dál. Jediné, co mi poměrně dost vadilo, bylo paralelní, trochu násilné provázání posmrtné krajiny s fyzicky přítomným vesmírem a černými dírami. I tak, solidní 4**** Multikulturní pohledy na smrt před jednotlivými kapitolami mě vyloženě bavily a vždy už jsem se těšil na další.

1 26.02.2015

Sérioví vrazi fascinují. Neodolal jsem ani já a s trochou toho starého, dobrého, provinčního studu po knize sáhl taky. Je dost mrazivá, hlavně v návalech, kdy na vás doléhá její skutečnost. Příznačné je, že se Zodiak stal autorovou posedlostí a svým způsobem ho na dálku o život připravil taky. Poctivý souhrn vrahova „díla“ (doplněný o kopie originálních dopisů) a jeho vyšetřování je napsán dostatečně poutavě a navíc z něj na mě nečpí primární kalkul zisku. Za což dík. Solidních 5***** Kolikpak místních hodnotitelů asi budou vrazi?

1 24.02.2015

Naprosto famozní výcvik astrosoldátů se roztříštil v časově rozseté úseky služebních turnusů alá Vietnam a já byl celkem zklamán. Asi nejnudnější a krutihlavná odbočka, kdy se vykulený hlavní hrdina vrací na opušťák domů, nezafungovala skoro vůbec. Nicméně kniha ve mě nějak zůstala, a já se, už obrněn znalostí, pustil do jejího děje podruhé. Tentokráte jsem se bavil o poznání více. Holdemanovi se prostě musí jistá výpravnost nechat. Navíc emzáci, jejich stavby a celkové vedení bojů o planety na mě dýchly správně starcraftovskou atmosféru. Láska nakonec zvítězí a suma sumárum zvedám hodnocení na průměrné 4****

1 23.02.2015

Western vůbec nemusím, takže dost dobře nevím, proč jsem po Poledníku sáhl. Ještěže jsem tak udělal!
Předně se přiznávám, že jsem v tom žádné ukryté smysly nenašel. Což mi ale vůbec nevadí. Tenhle syrový, důsledně odromantizovaný Obraz divokého západu totiž dává dílu smysl sám o sobě. Skutečně se hluboce skláním před autorovým pojetím celé knihy a přísností, s jakou se jej za cenu neustálého utahování si opratí skálopevně držel. Takhle kompaktně působící celek se vidí opravdu málokdy.
Jasných 5 ran do klobouku!
PS: Na dokonale přízračnou scénu střetu s indiány už nezapomenu asi nikdy.

1 18.02.2015

Ale joo, celkem zdařilý pokus o klon, haha, jurského parku. Tentokráte už sice odbytějším stylem a bez nějaké nosnější myšlenky, přesto stále platí, že postavy (hlavně Sarah, Thorne a samosebou Ian), akce, napětí a vykreslení dinosaurů jsou na slušné úrovni. Scéna z rexama a trailerem nezapomenutelná. Průměrné 4****

1 16.02.2015