Jrsnbl komentáře u knih
Kniha poskytuje opravdu základní informace o historickém vývoji, hospodářství a fyzickogeografických podmínkách zemí spadající do těchto vytyčených regionů. Dnes, vzhledem k tomu, že se kniha vydala v roce 1994, jsou již mnohé informace zastaralé. Něco se přeci jen ovšem nemění. A i proto nikoho neodrazuji od toho, aby titul vzal do ruky. Má to jen pár stránek a je to poměrně dobře napsáno. :)
Autorka, francouzská muslimská antropoložka, popisuje velice důležité společenské téma. Náboženský radikalismus. Život po Daéši nás zavádí do Francie z roku 2015 a dob vrcholu Islámského státu. Mnoho, do té doby umírněných muslimů, poměrně snadno podlehne indoktrinaci a propagandě z Rakky a věří, že v tzv. Daéši jim bude dobře. Mnohdykrát tomu ovšem tak není.
Rozhodně zajímavé téma, občas jsem se ovšem ztrácel v postavách, jelikož si k nim člověk za tu poměrně malou chvíli nevybuduje až tak hluboký vztah. I přesto je to knížečka hodná přečtený pro každého, kdo chce nahlédnout pod pokličku islámského radikalismu.
Ochutnávka z pera srbského autora pocházejícího z bosenského Travniku a rovněž laureáta Nobelovy ceny, Ivo Andrice.
Jeho sbírka povídek, Žena, která není, je jakousi všehochutí. Žádné z povídek na sebe vyloženě nenavazují, odehrávají se v jiných časoprostorech a nelze tak sbírku zjednodušeně hodnotit jako celek.
Jedinou povídkou, kterou jsem se doopravdy musel prokousávat, byla bohužel ta první a ze všech nejdelší - Mara milostnice. Nebýt ji, nebál bych se sbírku obdarovat pěti hvězdami. To je ovšem jen můj subjektivní pohled a pro někoho může zrovna tato povídka být ze všech třeba i nejoblíbenější.
Jinak rozhodně mě pan Andric přesvědčil, abych se do jeho tvorby ponořil hlouběji. Takže snad v blízké době přečtu i nějaký ten román. :)
Ačkoliv memoáry jen tak nečtu, toto byl možná vůbec první, co jsem kdy přečetl, musím uznat, že ohlédnutí se za minulostí v podání českého balkanologa Ivana Dorovského stálo za to.
Člověk se toho hodně dozví o vesnickém životě v severních částech řecké Makedonie, řecké občanské válce, organizované emigraci řeckých a makedonských uprchlíků, a posléze i jejich prvních krůčcích ve spřáteleném Československu.
Naprosto krásné, úsměvné, poučné... a hlavně ze života. Doporučuji všema deseti!
Fajn představení osobnosti Martina Luthera Kinga z mnoha úhlů a stran. Ať už jako aktivisty, baptisty, bojovníka za práva Afroameričanů, ale i ekonomicky vykořisťovaným.
Pravděpodobně jeden z nejosobitějších cestopisů, které jsem kdy četl. Autor se nebojí riskovat. Cestuje s batohem a spacákem víceméně bez peněz, jezdí do míst, o kterých se cestovatelské příručky té doby raději nezmiňují. A mimo fakt, že stopuje, přespává na ulici a u místních, musíme brát v potaz i dobu, kdy se taková cesta uskutečnila - studená válka. Politické pnutí, doba nedůvěry, zavřených hranic... a přesto to Šnajder zvládl.
Neskutečné dílo. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Po Šáhovi a Fotbalové válce jsem se rozhodl sáhnout i po Impériu. Věděl jsem totiž, že to střela do neznáma nebude. A nebyla.
Kapučíno je borec! Nikdy mě podobné cesto-žurnalistické spisky tak nebavily. Nevím, čím to je. Tím naturalismem? Jistou mírou tvrdohlavosti? Faktem, že se autor nebojí nelegálně, v převleku pilota, nastoupit do letadla směr Náhorní Karabach? Nebo fakt, že je to Polák? Asi kombinace toho všeho. A hlavně informacemi nabité dílo, na které jen tak nezapomenete.
Impérium je boží!
Zajímavé sociologické a psychologické okénko do hnutí hippies z pera polského psychiatra.
Musím uznat, že do té doby jsem o hippies, alespoň těch vůbec prvních, věděl jen a pouze, že rádi nosili dlouhé vlasy, žili povolným životem a protestovali proti vojenské účasti USA ve Vietnamu. Což samozřejmě pravdou je. Kniha mi ovšem tyto vědomosti prohloubila.
Musím říci, že část první, která se týkala vývoje hnutí, jeho celkové filozofie, financování, hierarchie a výpovědí hippíků mě zaujala o dost více než ta druhá, která se zaměřila na psychologické vysvětlování toho, proč vůbec takový fenomén vznikl. Což samozřejmě důležité je. Majetkové vazby, nesourodé rodinné pouto a nenaplněná očekávání. To vše a více dalo za vznik temnému zrcadlu individualistické americké společnosti.
Rozhodně stojí za přečtení. :)
Super rozhovor novinářky Klusákové s Václavem Klausem vedený po částech na podzim roku 1997, tedy nedlouho předtím než Klausova vláda předčasně padla a premiérem byl jmenován Josef Tošovský.
Klaus s Klusákovou rozebírají politiku ODS, tvrdé devadesátky, kuponovou privatizaci, Miloše Zemana ale i Klausův osobní život, co rád čte, jak sportuje a podobně.
Hvězdičkami nehodnotím osobu Klause samotného, ale rozhovor jako takový. Ten je totiž bezesporu kvalitní a jsem za něj rád.
V antikvariátu na mě tato knížka vykoukla za pouhých 20 Kč a já si řekl, že by byla škoda ji nevzít. Vzhledem k tomu, že mi v době premiérování Jana Fischera bylo pouhých 9 let, mohl jsem na jeho osobu koukat bez jakékoliv záště či obdivu. Před otevřením první stránky jsem pouze věděl, že byl kdysi premiérem. Neměl jsem jasno o tom za jakých okolností, jak se do úřadu dostal a jaká byla vůbec tehdejší politická situace.
Fischer laskavým písmem víceméně popsal to, co jsem potřeboval vědět. A já mu za to děkuji. Je stejně úsměvné, že mezi nejlépe hodnocené premiéry za celou dobu od roku 89 patří dva nestraníci - Fischer a Tošovský.
První polovina knihy super. Líbilo se mi, jak autor popsal poměrně stručně historii a rozkvět demokracie, dále otevřel tématu neliberální demokracie celou kapitolu, posléze se snažil popsat "neřešitelný" případ Blízkého východu... Zbytek mě ovšem vůbec nechytl. Fareed Zakaria se celkovou problematiku tématu snaží vysvětlovat na případu USA. A i proto mi ten pohled na věc v závěru přijde až moc americký.
Kniha Jak se zbavit Castra je úžasným průvodcem dějin karibského ostrova, jenž se svou strategickou polohou nesmazatelně zapsal do historie. Panu Fialovi se musí přiznat, že má talent na psaní atraktivních odborných textů. Už první stránkou si mě titul naprosto získal a nepustil až do úplného konce. Perfektní!
Jak titul knihy značí, jedná se o nutné základy, které je ve studiu politologie třeba pochopit. Dočtete se tak kupříkladu o tom, co je to politika, stát, demokracie...
Tak tohle byla pecka. Když si text čtete bez znalostí jakéhokoliv kontextu a autora, může vám to přijít jako fajn spis o vagabundském cestování po Jižní Americe v 50. letech. Když deníky ovšem čtete s vědomím, že je psal člověk, který se nesmazatelně zapíše do historie dějin 20. století, snažíte se každou větu dvakrát proklepnout, zdali v ní není skrytého významu.
Che Guevara je ikonou dodnes. A já jakožto cestovatel, který si rovněž rád stopne auto a přespí u místních, musím uznat, že tenhle cestopis má něco do sebe. Guevarova cesta byla pozoruhodná. A jeho životní poslání revolucionáře o to ještě více.
Pokud vás kubánská revoluce zajímá, tohle je fajn kousek k přečtení. Poznáte v něm Che Guevaru z úplně jiné perspektivy.
Ke knize mám tak trochu smíšené pocity. Po informační stránce samozřejmě za jedna. V českém jazyce byste stěží našli podobný titul týkající se tématiky afrického postkoloniálního diktátorství. I přesto si ovšem myslím, že jaksi bezbarvé medailonky o 22 různých diktátorech by se mohly podchytit trochu jinak. Přeci jenom když knihu čtete, u skoro všech zmíněných tyranů se zaměřujeme dle schématu jak přes kopírák na tři stejné věci: jak se dostali k moci, jak vládli a jak padli. Na tom sice není nic špatného, ovšem předložený výklad byl do jisté míry bez duše. Po několika diktátorech vám přijde, že si čtete o tom stejném, jen převzal otěže místo Somálska zrovna v Guineji-Bissau. Z historického hlediska je sice těžké se oprostit od faktů a jakoukoliv podobnost režimů a mocenství v daných poměrech nepopírám, jen, když už jsme si tohoto podobenství dosti vědomi, by se dalo knihu přizpůsobit tak, aby jaksi navazovala, či dokonce dávala smysl.
Překlepů bylo v knize bohužel veliká spousta.
Pokud se chcete dovzdělat v tom, jak vypadala naše první Československá republika, knihu Vítejte v první republice mohu jen doporučit.
Od poměrů za Rakouska-Uherska, zahraničního odboje, zlaté éry Československa až po sílící nacistický nátlak.
Zajímavé příběhy dozajista poskytnou nádech toho, jak to v zemi vypadalo. Politika, sport, kultura... Autor se dotýká snad všech možných témat.
Absolutně skvělá knížka, pokud se tak jako já, zajímáte o geopolitiku, historické souvislosti a v neposlední řadě i Čínu, o které tento titul je.
Helmut Schmidt byl za své doby předním německým politikem a v letech 1974 - 82 dokonce i kancléřem Západního Německa. Jeho lidský přístup, neskutečný nadhled, porozumění věcem v souvislosti a v neposlední řadě i zájem o Čínskou lidovou republiku, skvěle v rozhovoru korigoval německý odborník na Čínu a novinář, Frank Sieren. Jejich debatování nás zavede snad do všech úskalí čínské politiky jak vnitrostátní, tak světové.
Pokud jste už unavení, jak politici otázku Číny zjednodušují, tahle kniha bude pravděpodobně pro vás. Helmut Schmidt totiž vidí, že Čína není jen černobílá. Že to není totalitní komunistická diktatura. Ukáže vám, že v některých aspektech, je Čína na podobné, dokonce i vyšší úrovni jak Evropská unie či USA.
Číně je třeba porozumět, ne se jí bát. Nenávist nikdy nic nevyřešila.
Knihu jsem vzal do ruky jen z toho důvodu, že jsem Malajsii sám osobně navštívil, zamiloval se do ní a dlouho marně vyhledával český cestopis o této překrásné zemi.
Iva Pekárková mi poodkryla jisté sociálně-politické souvislosti, které mě za mého pobytu v zemi nenapadly. Není to sice naučná literatura, věřím však, že si po přečtení nějaké nové poznatky o Malajsii vezmete.
Pokud vám nevadí občasné vulgární výrazy, rozhodně doporučuji po této knize sáhnout. Díky ní se mi totiž vzpomínky na tuto krásnou zemi rozlily po duši.
Musím říci, že ač jsem poezii nikdy neholdoval, tahle v sobě něco měla. Je sice pravdou, že ne vždy jsem úplně pochopil podstatu veršů a slov, ale zaujalo mě téma a jistá míra morbidnosti. Pěkný! :)
V knize dostanete přesně to, co říká název. Ve zjednodušené formě se vám vysvětlí spousta jevů. Některé jsou v knize dle mého názoru zbytečné, jiné zase postrádám, ale jinak jo, dobrá práce. ;) Jen mi trochu v hlavě rezonuje myšlenka, že autor si v některých částech protiřečí. Mluví o ochraně podmořského života, pak tam mluví o jednotlivých druzích ryb, jak jsou báječné na pánvi. Ale chápu, Francouz. :D