JSmerda komentáře u knih
Spasitel je láska na první počtení. Andy Weir se drží osvědčeného stylu vyprávění, kdy se před hlavním hrdinou kupí problémy, které řeší svým intelektem, encyklopedickými znalostmi a tvůrčím přístupem. Není to sice originální - přístupem k ději je to hodně podobné předchozím knihám (Marťan, Artemis), ale nač měnit to, co je dokonalé :). Trochu mi to připomíná Verneovky 21.století.
Knížka je napsána pro mladé dívky. Pokud toto přijmete, tak pak vás nebudou pohoršovat některé zdůrazňované aspekty příběhu (představa o ideálním sexu; snaha změnit charakter partnera; být silnou nezávislou ženou, která má současně potřebu být opečovávána, atd.). Tím nechci knížku hanět, protože se proklatě dobře čte. Jen je potřeba být tolerantní - sám jsem měl občas pokušení pár listů přeskočit a posunout se v ději, protože mě řešení malicherností nebo sexuální život hlavní hrdinky nezajímal, ale nakonec to zkousnete - co kdyby vám něco podstatného uteklo?! :D
Doporučuji nechat se unášet dějem a moc nad příběhem nemudrovat - jinak vám se objeví pár nelogičností a budou vás užírat :)
Knihu jsem si koupil, protože jsem nabyl dojmu, že pojednává o přípravě looserů na důležitý zápas (takový knižní Rocky). Nemohl jsem však být dále od pravdy.
Medvědín je spíše sociální studie uzavřené komunity. Místo hokejového klubu si můžete představit národnostní/náboženskou menšinu, malou obec atd. Tato uzavřená skupina si projde krizí, zcela se rozsype, aby se mohla očistit a obnovit v ryzejší podobě.
Kniha je o dospívání, hledání vlastní identity a místa ve skupině (jsi s námi nebo proti nám; resp. preferuješ tým nebo pravdu). Je to hodně o psychologii postav a jejich motivaci a spíše mi to přišlo, že cílovými čtenáři jsou ženy (což je trochu paradox, když to pojednává o hokeji).
První třetina je celkem rozvláčná a autor se hodně věnuje seznamování s hlavními aktéry. Po cca první třetině se kniha začne rozjíždět a finále je pak strhující. Byl jsem z knihy zpočátku rozpačitý, ale po jejím přečtení nelituji, že jsem si ji koupil.
Přečteno za víkend. Nešlo se od knihy odtrhnout. Poutavý a uvěřitelný děj, dobře vykreslené charaktery postav, postupné odhalování indícií a až do konce netušíte, kdo je vrah. Přesně takové detektivky mám rád. Jsem rád, že stále existují autoři, kteří umí napsat výbornou detektivku a nemusí se opírat o "berličky" asociálních vyšetřovatelů, ponuré atmosféry a hektolitrů krve.
Kotleta dospívá (?) a tak trochu ubírá na svých osvědčených ingrediencích: sex, násilí a vulgarismy. Rozhodně však nechybí silná dějová linka plná zvratů a vtipných hlášek. Mě tento "nový" mix nevadí, ale věřím, že některé jeho skalní fanoušky to musí mrzet. Život však jde dál a je potřeba se posunout.
Kniha je vynikající oddechovka. Za mě spokojenost.
Tuto knihu provází gloriola výjimečnosti. Přesto mi doma ležela několik let, než jsem se odhodlal do ní pustit. Problém pro mě představovala stylizace do středověkého dokumentu. Košatá souvětí, která vyplní polovinu stránky byla čtivá pokud probíhal nějaký děj. Teologické disputace však v této podobě byly extrémně náročné na pozornost. Omlouvám se, ale když se takovýmto odstavcem=souvětím prokoušete na konec, tak obvykle už nevíte co bylo na začátku. Uf, zkrátka není to literatura do postele ... tedy pokud nechce rychle usnout.
Pokud však překonáte tuto překážku, pak vám kniha může mnohé nabídnout. Kromě samotného příběhu, je to úžasný pohled na středověké smýšlení a priority. Dále pak mě fascinovala neuvěřitelná paralela mezi prosazováním středověkých teologických pravd a dnešní politickou korektností.
Pro mě je to kniha velkých extrémů - fascinující, ale zároveň místy hrozně nudná. Ještě nikdy ve mě kniha nevyvolala takové protichůdné pocity. Kdyby neměla takové renomé, tak bych ji asi odložil. Na druhou stranu jsem rád, že jsem ji dočetl a nemrzí mě to :)
Pokud si ještě někdo vzpomínáte na seriál o všeználkovi MacGyverovi, který si uměl poradit za každé situace, tak víte do čeho jdete. Jen se děj odehrává na Marsu :). Řešení problémů spojených s přežitím mě fascinovalo od mládí, už když jsem narazil na knihu Robinson Crusoe. Kosmonautika mě uchvátila mnohem později, ale spojení těchto dvou témat je pro mě výhrou. Knihu jsem si velmi užil.
Velmi zajímavá kniha s velmi širokým záběrem/přesahem (jak časovým, kulturním, tak i žánrovým). Autor přichází s novými myšlenkami a prvky. Celkem by mě zajímalo, co na to fyzici :). Jediné co pro mě bylo komplikující, byla čínská jména, která jsem si nebyl schopen zapamatovat a tak jsem se občas ztrácel, kdo co kde udělal.
Na sérii Legie spolupracuje František Kotleta s Kristýnou Sněgoňovou. Přestože se Kristýna snaží stylem a slovníkem přiblížit Kotletovi, tak jsou mezi knihami znát odlišné vypravěčské postupy. Přijde mi to, jako by Kotleta vyřezával sochy (=děj) motorovou pilou, zatímco Sněgoňová je opracovává dlátkem. Kotleta se v ději rychleji posouvá a umí ve zkratce načrtnou podstatné. U Sněgoňové se bohužel navíc objevuje v ději až moc náhod, které z knihy zbytečně dělají sci-fi pohádku.
Nicméně, musím uznat, že mě hodně bavilo slovní popichování hlavních postav. V tomto ohledu Kristýna předčila i samotného Františka Kotletu :)
Velmi dobře napsaná kniha. Oceňuji propracované charaktery postav, a že autorka zbytečně dlouho nepitvala/neřešila jejich osobní problémy. Kriminální zápletka se rychle odvíjí a děj je tak úderný a rozuzlení překvapivé.
Po dočtení knihy mi přišlo, jako bych slyšel výborný vtip po šesté. Už vás to "nerozseká" jako když jste ho slyšeli poprvé, ale máte rádi ten příběh a tu pointu. Navíc sami ten vtip přidáváte k dobru, aby pobavil jiné. Nicméně mám knihy Evžena Bočka moc rád a klidně bych si koupil i další díl :).
Bohužel jsem Válku s mloky kdysi dávno "četl" jako komix v Kometě a udělal si mylnou představu, jak bude vypadat literární předloha. Měl jsem za to, že to bude vážně laděná kniha s protiválečným poselstvím. Proto mě ze začátku kniha zarazila, že je pojmuta skoro jako Povídání o pejskovi a kočičce - jako by byla určena spíše dětským čtenářům. S dalšími stránkami však Karel Čapek přechází k závažným tématům a styl vyprávění se upraví na dospělé čtenáře.
Fascinující na knize je vizionářství Karla Čapka, který v knize zábavnou formou provedl detailní rozbor příčin, které povedou ke světové válce.
Je sympatické, že se František Kotleta dokázal odstřihnout od Nářezů a nerecykluje staré schémata. Ve srovnání s Nářezem je to takové dospělejší čtení s propracovanějším kriminálním příběhem. Nicméně, zachované zůstávají kotletovské atributy: košatá přirovnání, vtípky, sex, vulgarity a násilí a to vše podávané s nadhledem. Výborná oddechová kniha!
Mám raději "malé" příběhy s množstvím drobné detektivní práce, než velký pompézní případ. Přesto se jedná o výborné a napínavé čtení.
Přiznám se, že jsem čekal víc. Knížka je postavená na dvou myšlenkách - cestování časem a evoluce lidského rodu na dva "poddruhy". Ve své době musely pravděpodobně zaujmout obě linky, ale v současnosti jsou zajímavější příběhy, které se pojí s cestováním časem.
Jsem rád, že jsem si knihu přečet. Chtěl jsem poznat, jak byl zpracován původní/prvotní koncept cestování časem a jaký příběh na něho autor nabalil. Nicméně, samotný příběh mě nijak zvlášť nezaujal.
(SPOILER) Bude to trochu nefér, ale hodnocení této knihy je spíš hodnocením celé série. Nadšený jsem byl z hloubky a uvěřitelnosti postav, z originality příběhu a celého světa, který Vilma Kadlečková stvořila. Na druhou stranu mi přišlo, že některé dějové linky/postavy jsou nadbytečné a značně to zpomaluje dynamiku děje, ale tak už to někdy u tvůrců "zahradníků" bývá. Z tohoto pohledu mi trochu zbytečný přišel pátý a sedmý díl. Zklamaný jsem byl ze závěru, kdy Vilma Kadlečková nechá hlavního hrdinu (Lukase) skoro tři díly trénovat, ale na konci pak Lukas najednou náhodně dostává a objevuje mocné artefakty; učí se za pochodu, to co mu jindy trvalo pomalu celou knihu. Samotný konec knihy jsem doposud nevstřebal. Nepotřebuji nějaký definitivní konvenční konec (a la jestli neumřely, tak spolu žijí dodnes atd.), ale konec osmého dílu je takový dost neurčitý a hodně otevřený. Skoro jako by si říkal o pokračování?? Zkrátka když čtete detektivku, tak je dobré, když vám na konci autor prozradí, kdo je vrah. Tady se cítím trochu ošizen.
Kniha je velmi čtivá a děj vás zcela pohltí. Sledujete hlavního hrdinu (novináře), jak získává jednotlivé indicie, skládá je do výsledného obrazu a ve svižném tempu (a ve spolupráci s FBI) nachází vraha. Bohužel se ukazuje, že kniha má mít dvě vyvrcholení. Nejsem příznivcem tohoto typu knih, protože většinou druhý vrchol je takový nucený/hollywoodský a rozhodně vám neposkytne tolik emocí. Napětí je potřeba budovat a na druhý konec obvykle autorům nezbývá už moc sil a prostoru. Toto jediné mě trošičku zklamalo. Jinak je to opravdu vydařená detektivka/thriller od mého oblíbeného autora.
Zajímavost: kniha vyšla v roce 1997 a reálie vychází z této doby. Pokud budete číst knihu ve větším časovém odstupu jako já (v roce 2022), tak je zajímavé sledovat technologický posun ve výpočetní technice a její zavádění/zohledňování při vyšetřování.
Kniha ve mě budí rozporuplné pocity. Na jedné straně si uvědomuji, že v době, kdy poprvé vyšla, to musela být šokují vize. Postupné naplňování této vize knihu katapultovalo do souhvězdí nesmrtelných. Na straně druhé je dnes spousta dokumentačního materiálnu o různých diktaturách a tyto dokumenty jsou často zajímavější/čtivější. Zkrátka realita často překonala Orwellovy představy.
Přeběhlík je první kniha, kterou jsem čet od Michaela Connelliho. Musím uznat, že to byla první detektivka, kterou jsem přijal bez výhrad a která mě zcela pohltila. Sedí mi jak hlavní postava detektiva Bosche, tak i způsob vyprávění. Detektiv Bosch je sice "obouchán" životem, má své zásady, ale v principu mu vždy jde o fair play. Současně to není žádný vyvrhel nebo excentrik (jak to bývá u jiných autorů), se kterým by měl čtenář se problém ztotožnit. Detektiv pomalu shromažďuje důkazy, indicie, podezření, až dospěje k vyřešení případu. Nejsou nutné desítky mrtvol a hektolitry krve.
Pistolník je jen takový "rozjezd" k celé sérii. Buď knížka vzbudí vaší zvědavost a nastíněné možnosti pistolníkova světa vás zaujmou nebo vás knížka odradí od zbytku série.
King nepopírá inspiraci v "Pánu prstenů" od Tolkiena. Tolkien však svůj svět vystavěl na artušovském mýtu. Přijde mi, že King se upnul k bibli a proto i některé pasáže Pistolníka mají charakter biblických mnohovýznamových podobenství.
Přiznám se, že mě Pistolník zaujal a tak se těším na další pokračování Temné věže.