Jura Jurax komentáře u knih

Dokonalé.
Ale neaktuální. Teď jsme strašeni globálním oteplováním.

Trochu příběh s tajemstvím až skoro detektivka, hodně červená knihovna pro vyšší střední věk tak k sedmdesáti letům. Nicméně autorka umí psát.

27.08.2024

Autor nejspíš měl před půlstoletím věšteckou křišťálovou kouli ... nicméně tehdy si zřejmě myslel, že píše jenom fantastickou, nereálnou dystopii, která se přece nemůže stát ...

Dokonalá knížka píšící o velkých průserech humoristickou formou. Ano, mnoho věcí se povedlo a jsou velebeny i se svými původci (o tom ale kniha není), avšak mnoho věcí se až tragicky nepovedlo. I ty, o nichž se původně soudilo, že se povedly. A to ještě autor mnohé opomněl.
Z hlediska současnosti opomněl třeba průser ilegální imigrace a Angelu Merkelovou s jejím Wir schaffen das. Bude-li mít tato kniha pokračování, jistě se ji dostane pozornosti, jíž si její diplomaticky řečeno pošetilost zaslouží. Dá se postavit do jedné řady v knize zmíněným Montezumou - ten taky podcenil imigraci a invazory vítal dary - a nepřežil to. Ovšem vysmívat se Montezumovi je dnes bez rizika, kdežto vysmívat se našemu oficiálně kladnému postoji k ilegální imigraci spojené se zamuslimením Evropy dnes rizika prosto není,
A taky se mi nelíbí nekritický postoj k reakci tzv. Západu na globální oteplování, pardon, dnes už na klimatickou změnu. Druhý název je bezpečnější - neotepluje se sice tak, jak se původně strašilo, kdežto klima se mění imrvére furt. Protože náš urputný boj proti zločinnému oxidu za cenu devastace energetiky a průmyslu, kde se tisíce miliard oběživa na základě ideologie vyhazují do WC bez rozvahy, zda se právě takto dá změnit klima, bez měřitelného cíle, bez výpočtu kolik bude stát snížení globálni teploty o 0,001 °C a zda to vůbec stojí za to. Napíše-li někdo za pár desetiletí pokračování této knihy, tento průser jistě neopomene sarkasticky komentovat.
Je ovšem možné, že si v obou těchto případech autor sám uložil dusítko - kritizovat imigraci či boj s klimatickou změnou je dnes rizikové.
Přesto ale dávám plný počet hvězd.

3 11.08.2024

Dá se to číst, autor umí psát a udržet napětí. Taková komorní oddychovka na jeden večer; vystačí si bez příšer, záhadných organizací padouchů, záchrany světa či velkého tajemství, co ten svět změní, což beru jako plus. Jenom nad ní nesmíte moc přemýšlet, zejména nad technickými detaily, aby to nezačalo skřípat; je třeba nechat se unášet dějem.

2 23.07.2024

Autor má smysl pro absurdní srandu. Špičkové :-)

22.03.2024

Špičková sranda - autor má dar lehce absurdního humoru ...

22.03.2024

Ono je to dobrodružný příběh dnes tak pro předpubertálni děti. Četl jsem to poprvé před cca 65 lety a líbilo se mi to tehdy velice, ovšem když jsem si to mnohem později přečetl, když jsem to doporučil ke čtení potomkům věku cca 9 a 11 let, seznal jsem, že je to takové řekl bych dobově podmíněně výchovné a optimistické. Ale taky se jim to líbilo.
A samozřejmě je na knize patrno, že je letos 136 let stará. Na jazyce původního překladu je to vidět; dnes je čitelnější spíš převyprávění Ondřeje Neffa, jež ovšem dobovost trochu stírá a upravuje děj ve smyslu dnes korektnich názorů. I tak jsou reálie dnešku vzdálené a někdy pro cílovou skupinu čtenářstva obtížně pochopitelné; odehrává se to kolem roku 1860, tedy před cca 180 lety. Nedovedu si představit, jak dnešní skoropuberťáci přežívají dva roky v divočině bez mobilů, bez přístupu k sociálním sítím a regálům s potravinami v hypermarketu. A úspěšně loví zvěř puškami, tehdy patrně jednorannými předovkami s perkusním zámkem.
Doporučuji hned po dočtení této knihy přečíst si Pána much od Williama Goldinga.

Špičková kniha.
Poučení o letecké válce nad Evropou.

02.07.2023

Velmi dobrá klasická detektivka.
Zápletka je dobře vymyšlená, reálná, příběh funguje a dobře odsýpá. Pojato civilně, žádný thriller. Komisař Marthaler je díl od dílu lepší.

2 17.05.2021

Velmi dobrá klasická detektivka.
Proti předchozím dílům autor trochu přitvrdil, ale snesitelně. Zápletka je dobře vymyšlená, i když si autor trochu - možná záměrně, aby připomněl - pomohl nacistickou minulostí padoucha.

1 17.05.2021

Dobrá klasická detektivka.
Detektiv je uvěřitelný, příběh takový civilní, žádný thriller. I zápletka je uvěřitelná, bez logických kotrmelců.
Autor umí psát.

1 17.05.2021

Celkem dobrá klasická detektivka.
Detektiv je uvěřitelný, příběh takový civilní, žádný thriller, jenom ten závěr je trochu moc happy. Ale autor umí psát.

2 17.05.2021

Knížka výborná, špičková, čte se výborně a jeden se chechtá ... jen je třeba ji nechápat jako historickou literaturu nebo realistický válečný román. Spíš je to takový americký Švejk.
Četl jsem ji poprvé někdy v roce 1970 půjčenou z knihovny a dost jsem zíral, vlastní výtisk jsem koupil o deset let později ve vesnickém konzumu v jakési dědince v jižních Čechách (asi ani netušili, jaký poklad tam mají), jinak byla absolutně k nesehnání, Dá se to číst furt dokola, jako zmíněný Švejk.
Jenom na té obálce by neměla být B-17, když hrdinové knihy létali na B-25.
A ještě - Yossarian byl kapitán, nikoliv poručík, jak psáno v zde v popisce.

Náhodou se mi to dostalo do ruky a doslova jsem čuměl ...
Západní spojenci nikdy nenasazovali své letkyně do bojových operací, pouze k transportu letadel v zápolí. V případě Američanek téměř výhradně na území USA. Tudíž mimo jiného nikdy necvičily ženy na funkce bombardier (USAAF), resp. bomb aimer (RAF), hezky česky bombometčík, protože by pro ně neměli uplatnění.
Navíc autorka viděla druhoválečný bombardér leda tak na fotce. Možná.
Suma sumárum - základní myšlenka knihy je ahistorický nesmysl. A zbytek je taková fantasy, jak si Hurvínek, tedy zde spíš Mánička, představuje leteckou válku.
Autorka měla arciť možnost umístit svou hrdinku na východní frontu, sověti měli celé ženské letecké pluky - 586. stíhací pluk (586. IAP) na Jacích, 587. bombardovací (587. BAP) s Pe-2 a 588. noční bombardovací pluk (588. NBAP) na Po-2 ... to by snad taky bylo dost gender ... :-)

Tak trochu mi to přišlo jako jak si současný Američan představuje obléhání Leningradu. Prostě té době, reáliím a lidem nerozumí. Ale psát umí, vyprodukoval standardní thriller v pro Američany exotických kulisách.

28.10.2020

Před těmi skoro šedesáti lety, když jsem to jako kluk poprvé četl, to byla pro mne špičková scifi. Dnes už je poněkud obstarožní, taková retro SF. Prostě klasika srovnatelná s Lemovými Astronauty.
Ale Strugačtí už tehdy uměli psát, byť je to stříknuté dobou a komunistickou propagandou. Ovšem ve srovnání se svými současníky západní provenience - které jsem četl až o mnoho později - víc než obstojí.
A dá se to taky číst jako svědectví doby.

Tohle není detektivka, ale červená knihovna s tajemstvím, nebo chcete-li s detektivní zápletkou. A tu detektivní linii si autorka hodně usnadnila instalací postavy, která příhodně všechno ví, kdekoho vhodného zná a přes něj cokoliv levouruč zařídí a je trošku záhadná, takže se autorka s tou detektivní linií ani nemusí moc vypisovat a může se soustředit na tu červenou knihovnu.
Hlavní hraběcí postava je tam vylíčena jako milý, pohledný, dobře vychovaný, leč poněkud zženštilý šlechtický moula, za něhož to v knize ovšem nepopsaném pozadí odpátrá jeho akční a pochopitelně krásná partnerka.

Ale hezky se to čte, příběh neurazí, v tom kdo s kým spí, spal a spát bude se nakonec orientujete, postav tam moc není, akorát je to holt jaksi červenoknihovně vyumělkované a samozřejmě je tam happyend jak noha.

Ovšem jako detektivka to moc nefunguje.

1 19.07.2020

No, ono v roce 1938 německá armáda byla jen stínem své síly z let 1940 a 1941. Tehdy ještě neměla čs. zbrojovky a výzbroj pro 40 divizí byvší čsl. armády. Sovětská armáda sice byla oslabena čistkami, nicméně byla počtem tanků i vojáků imponující silou. A terén u nás, kde by byla hypoteticky nasazena, by nebylo Finsko v zimě.
Podstatná je jiná věc - SSSR v roce 1938 se k nám mohl dostat jedině přes Polsko nebo Rumunsko - ČSR s ním nemělo společnou hranici. A Poláci mající s moskaly dávné zkušenosti - naposled z roku 1920 - jednoznačně prohlásili, že vstup Rudé armády na své území budou mít za agresi a budou se bránit. V oné době by si tohle Stalin dovolit nemohl. Pokud vím, byla i nějaká diplomatická jednání za účasti francouzských diplomatů, ale Polsko, jež ostatně kvůli územním sporům sympatiemi k ČSR neoplývalo, bylo nekompromisní. Ani Rumunsko nebylo nakloněno vstupu sovětské armády na své území, navíc přes Rumunsko byl k přesunu vojsk nevhodný terén; do ČSR vedla jediná, horečně dostavovaná železnice. Běžně se jezdilo přes Maďarsko, tehdy ale nepřátelské. Viz mapy z oné doby.
Rumuni byli nanejvýš ochotni povolit přelet letadel; to by sice potěšilo a pomohlo - sovětské I-16 i SB-2 byly tehdy na vrcholu formy - ovšem měly palubní zbraně jiného kalibru, nemohly nosit čs. pumy a je otázka, zda by mohly konzumovat náš tehdejší standardní letecký benzín Biboli (byl s lihem, ne kvůli ekologii, ale kvůli agrárníkům a odbytu jejich lihu) a tak dál. A zajišťování chodu leteckých jednotek leteckým mostem ze SSSR by bylo při tehdejším stavu techniky problematické - těch bojových jednotek by nemohlo být moc.
Navíc smlouvy vázaly pomoc SSSR na pomoc Francie. SSSR by se pomocí ČSR mohla dostat do pozice rušitele evropského míru.
Takže - Rudá armáda nám na pomoc přijít nemohla.

Výborná detektivka, ostatně všechny detektivky těchto autorů jsou výborné.
Ale bohužel ty pozdější už sklouzávají do něčeho jako sociálně kritická parodie nebo jak to nazvat; oni byli dost levicově zaměření (v jejich době to bylo takové módní - ostatně některým to vydrželo dodnes) a z těch knížek je to vidět ... třeba Muž který se vypařil a růžový popis Budapešti první půle šedesátých let.