kacimilek
komentáře u knih
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Z knihy jsem měla pocit, jako bych nasedla do expresu, a ten mě unášel až do své konečné stanice,dal zapomenout na vše nepodstatné, a spokojenou vrátil do reality.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Nejsem zrovna typ na milostné příběhy, taky mi dlouho trvalo, než jsem se ke knize dostala. A upřímně: na zadek jsem si z ní opravdu nesedla.
Sláva a pád Valašského pánbíčka
Oldřich Šuleř
Od knížky jsem se nemohla odtrhnout! Sama žiju ve Valašském Meziříčí celý život a byla jsem zaskočena, jak málo o něm vlastně vím. Z hlavní postavy mám rozporuplné pocity, ale rozhodně to musel být zvláštní člověk, ať už v dobrém nebo méně dobrém slova smyslu.
Hybatelé
David Mitchell
Atlas mraků zbožňuji. A tady jsem bohužel čekala víc. Je to velice zajímavý námět, ale asi kvůli přehnanému očekávání jsem knihou trochu zklamaná.
Hovory s T. G. M.
Karel Čapek
Je zajímavé seznámit se se životem a názory někdejšího československého hrdiny. Nejvíce oceňuji poslední část - skutečný rozhovor.
České pohádky (19 pohádek)
Karel Jaromír Erben
Krásně zpracované pohádky. I když některé se mi zdály docela morbidní, spíše pro větší děti.
Kavárnička v Kábulu
Deborah Rodriguez
Docela příjemný čtivý příběh. I když se mi zdálo, že všechno jde až moc snadno. Není to zrovna typ knihy, který bych běžně četla.
Deníky dětí
kolektiv autorů
Nejstrašnější dějiny z pohledu dětí musí zasáhnout prostě každého.
Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
Po "Mateřské školce" jsem panu Fulghamovi dala druhou šanci právě touto knihou. Musím říct, že narozdíl od jeho prvotiny, je tahle knížečka dokonalá. Nejednou jsem se přistihla s úsměvem a souhlasným pokyvováním hlavy. Pan autor si tímto vysloužil změnu mého názoru na jeho filosofický pohled na svět.
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Na to, že jsem čekala spíše velmi jednoduché a primitivní dílo, jsem byla mile překvapena. Nejsem žádný fanatický čtenář Harryho Pottera, ale byla jsem prostě zvědavá, jak to bylo dál. A můžu říct, že jsem s dalším průběhem děje byla spokojená. Byl napínavý, akční a magický. Za mě dost dobrý!
Volání divočiny (7 povídek)
Jack London
Vždy jsem se Londonovi velkým obloukem vyhýbala. Důvodem byly úryvky ve čtenářských denících ještě na základní škole, které mě mírně řečeno nezaujaly. Nutno přiznat, že je to jednoduše klasika, kterou by neměl vynechat žádný čtenář. Překvapilo mě, jak dobře se povídky četly, a některé mě dokonce i bavily. K autorovi se plánuji vrátit knížkou Tulák po hvězdách, která je trochu z jiného soudku.
Filmové povídky
Ingmar Bergman
Síla! Začínám Bergmana víc a víc milovat! Pro mě naprosto TOP povídky: Lesní jahody, Jako v zrcadle a Scény z manželského života.
Anglické listy
Karel Čapek
Jestli někdo po přečtení nedostane chuť jet podobně jako Čapek objevovat cizí krajiny (zejména Británii), pak už nevím, co by ho k tomu mělo přimět. Knížka je nádherně literárně napsaná, i když sám autor tvrdí, že není žádný básník, na mě to jako poezie působilo.
Vítězný oblouk
Erich Maria Remarque (p)
Nějak mě to nezasáhlo tak, jak jsem při prvním otevření knihy očekávala. Joan pro mě byla na začátku jen šedou zakřiknutou myškou, která se vyvinula v neuvěřitelně otravnou osobu. I přesto se mi četla dobře, ale vracet se k ní jistě nebudu.
Knihovna duší
Ransom Riggs
Pro mě nejslabší díl trilogie. Tři čtvrtiny byly nějakým způsobem zdlouhavé, poslední naopak rychlá, přehnaná a zjednodušená. I přesto jsem se od knihy nemohla odpoutat, bavila mě.
Zapadlí vlastenci
Karel Václav Rais
Myslím, že můžu říct, že román na mě působil malebným dojmem. Kouzelné popisy horské krajiny asi nenechají nikoho chladným, zvláště když jsou obohaceny upřímnými a vlasteneckými charaktery postav.
Horalka
Alberto Moravia (p)
Jednoduše klasické dílo, které by měl přečíst každý! Kniha má spád a je skutečně napsaná tak nějak po italsku...vypravěčka jako by nedokázala zastavit příval myšlenek a vypráví a vypráví. Obdivuhodná pozitivní duše.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Dá se říct, že kniha mě nijak zvlášť neobohatila, a právě určité povznesení jsem od ní čekala. Jasně, autor asi nemá chvíli, kdy by se nad něcím nezamýšlel, může být považován za filosofa, ale mě jednoduše neoslovil.
Podivné město
Ransom Riggs
Příběh doopravdy graduje - byla jsem zklamaná z každého neúspěchu dětí a nadšená z každého nepředstavitelného štěstí, které je potkalo. Některé momenty v knize jsou skutečně mrazivé (a to nemluvím o ledovém domě). Vrhám se na poslední díl - uvědomuji si, že nechci, aby vyprávení skončilo...