kacimilek komentáře u knih
Chvílemi psáno skutečně pro děti, a chvílemi by nejednomu dospělému naskočila husí kůže. Fotografie jsou pro mě opravdu podmanivé, pociťuji hrůzu, zaujetí i respekt. Takže pojďme na díl číslo dvě.
Dočítala jsem knížku trochu posmutnělá - příběh je přesně jako život: jednou nahoře, jednou dole. Avšak jsem se přesvědčila, jak je komunikace ve vztazích (rodinných i partnerských) důležitá.
Za mě jedno z nejlepších Irvingových děl. Zrovna v tomhle příběhu pro mě bylo fascinující, jak autor něco lehce nakousnul a poté se k celému příběhu vrátil třeba až za několik stran - přistihla jsem se, že se nemůžu dočkat, až mi vysvětlí, co se vlastně stalo, a chtěla jsem se přesvědčit, že jsem narážku pochopila správně.
Potřebovala jsem si po vážnějších tématech trochu oddychnout a touhle knihou jsem nešlápla vedle. Zatímco jsem se do první poloviny smála jako pominutá, tu druhou jsem propřemýšlela. Nic není jen světlé nebo temné, stejně jako tento příběh.
Mrzí mě, že se mi do rukou dostala nejprve kniha V jedné osobě. Protože, přiznejme si, některé skutečnosti jsou jednoduše stejné - předčasná smrt, univerzitní prostředí, divadlo... To pak člověku přijde jako by četl stejnou knihu znovu. I přesto považuji Modlitbu za Owena Meanyho za skvost, který by se měl dostat do každé knihovny.
Děj mě rozhodně nenadchnul, ani neurazil. Co oceňuji, je popsaná vůle postav začínat znovu a znovu od začátku.
Pro fanoušky série o Harrym Potterovi moc pěkně zpracovaná příručka o obludkách, které se objevily (nebo také neobjevily) ve filmech. Po přečtení se ale podle mě vytrácí kouzlo neznáma - je odhaleno to, jak byly příšerky vytvořeny.
Jako malá jsem zbožňovala večerníčky s Kubulou a Kubou Kubikulou. Jsou tak nějak příjemně strašidelné.
Jako holka z Valašska se teď trošku stydím, že jsem se k tomuhle kouzelnému dílu dostala až v dospělosti. Ale tož pořád lepší pozdě, než později. U jednoho dílu určitě neskončím =)
Kromě Kvílení a Kadiše mě osobně hodně zaujala báseň America. A rozhodně doporučuju přečíst.
Jsem fascinována dobou předválečnou a válečnou, zbožňuju filmy z oné doby, stejně jako herce v nich. Neměl to jednoduché asi nikdo, ať už byl člověk zaměstnán jako úředník, dělník nebo herec. Byla jsem docela překvapená, jak je kniha napsána - líbila se mi.
I přesto, že je román psaný v češtině 19. století, má opravdu spád. Člověk by řekl, že mu dá zabrat, než se tím prokouše, ale opak je pravdou. Mně se tedy líbil moc. A možná kdyby si jej přečetlo více lidí v dnešní "nemorální" společnosti, několik vyvolených by děj knihy ovlivnil.
Je těžké nově hodnotit něco, co je již považováno za klasiku. Jedna věc je však jistá: příběh se mi líbil natolik, aby ve mně kousek z něj zůstal. Tečka.
Kdo nikdy alespoň na krátký okamžik nezatoužil po naprosto svobodném, toulavém a řekněme bezstarostném životě? V Toulavém autobuse si při troše dobré vůle můžete na cestě představit sami sebe a vychutnat si životní volnost.
Nestává se často, že mě kniha dojme. Ale už asi bylo na čase a dojetí se dostavilo právě u Zlodějky knih.
Jak nádherně se pan Bradbury trefil! Sice ještě nejsme ani v roce 2022, ale přesto většina lidí radši hledí na televizi nebo do mobilu, místo do knihy. Jak takový svět asi může dopadnout?
Pohádka. S humorným i tragickým nádechem, ale pořád to pro mě bude pohádka. Miluji Pavlovy knížky.
Tohle není zrovna příběh, který bych si chtěla přečíst podruhé - chápu, že chtěl Čapek upozornit na zneužívání nových vynálezů "zlem", ale téma nadvlády jiných tvorů (robotů nebo mloků) je pro mě prostě přitažlivější.
Asi všechno už bylo řečeno... Kniha je jedna z mála, která Vás chytí a jednoduše nepustí. Doporučuji všem!
U Irvinga je téma sexuality ve všech jeho knihách dost běžné. Na rozdíl od tohoto románu, je to v jeho ostatních dílech spíše okrajová tématika. Měla jsem tady až dojem, že vlastně skoro každý v sobě má bisexuální sklony, každý druhý je gay, a skoro každý chlap má potřebu nosit ženské šaty. Trochu přitažené za vlasy, ale dost možná záměrně. Začátek je sice malinko zdlouhavý, ale i přesto se mi román hodně líbil.