kackahracka
komentáře u knih
![Sekta Sekta](https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453452/sekta-AqC-453452.jpg?v=1600875561)
Tahle knížka má vážně skvělou obálku. Doslova natěšeně křičí na každého, kdo má rád tajemno a thrillery. Navíc - ten nenápadný třetí proužek adidas, co se krčí pod samotným titulem - inspirováno skutečným příběhem. Věděla jsem, že tohle si prostě musím přečíst! Tak ouha. Z adidas se vyklubal abibas. Ne, že by švadlenka selhala úplně ve všem, ale nepovedlo se, značkové to rozhodně není. Zaprvé sloh. Až když narazíte na knížku, ve které věty drhnou, si uvědomíte, že jejich smysluplné a čtivé uspořádání není úplná samozřejmost. Neříkám, že to bylo marné úplně celé, například samotný začátek byl skvělý. Ale až příliš často se objevovaly pasáže, nad kterými jsem jen zvedala oči v sloup. Zadruhé vkládání deníkových záznamů. Nebavily mě, hnusily se mi a pokaždé jsem je jen přelítla očima. Hned v první deníkové kapitole, do které jsem se dychtivě začetla, se to muselo točit okolo utýrání zvířete (jedno jakého), to aby čtenář hned zkraje pochopil, že je postava zvrácená. Ne, tak tyhle laciné, vyčpělé triky na mě vážně neplatí. Za třetí, a v tom spatřuju hlavní příčinu švu, co jde šejdrem, samotný příběh. Přitom – jedná se o silné kafe, to je jasné každému, turek jak vyšitý, skoro to vypadá, že se na něm nedá nic pokazit. A hele ho, dá. Autorka to přehnala s počtem stran. Záměrem bylo určitě vykreslit plíživě nastupující diktaturu, pozvolna vtáhnout čtenáře a přesvědčit ho, že i on by jistě podlehl. Jenže ve výsledku to bylo spíš strašně rozvláčné a otravné. Pořád dokolečka, jen čím dál tím víc absurdní a hloupé. Nechat své blízké „za trest“ skákat z útesu do moře a čekat, jestli vyplavou???? Nechce se věřit, že si někdo nechá dutinu lebeční tak dokonale zpustošit. Hlavní hrdince jsem nedokázala fandit, nepodařilo se mi s ní ztotožnit, vůbec jsem nechápala, proč na něco tak blbého přistupuje. Prostě mě nebavilo tohle pomalé umírání charakteru sledovat. Přiznávám bez mučení, před půlkou jsem to vzdala. Prolítla jsem ještě letmo poslední kapitolu, připravená knížku nadobro odložit, ale došla jsem ke zjištění, že mě vyvrcholení zaujalo. Pozpátku, hezky kapitolu za kapitolou, jsem nakonec zcela neobvykle, retrospektivně, přelouskala téměř všechny kapitoly. Jen nechutnosti z prostřední části jsem vynechala. Na čtenářskou medaili to není, vlastně-něco takového jsem udělala vůbec poprvé, ale o zážitek víc. Hodnocení nic moc, ale co se dá dělat.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Umrlčí cesta Umrlčí cesta](https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/295917/umrlci-cesta-0Y8-295917.jpg?v=1477766236)
Sláva. Konečně poutavý námět bez trýznivých vzpomínek na trudné dětství, nebo bez napínavých kapitol plných umlácení některého ze zvířat. Už jen za tohle líbám všechny uživatele, kteří mě podnítili šoupnout Umrlčí cestu mezi "chystám se číst". Byla jsem nadšená. Přesně tohle jsem potřebovala, jinak by mě z těch zoufalých, nudných, a přitom brutálních témat už hráblo. Tahle knížka je jiná a je skvělá! Jediné mínus spatřuji v obálce a názvu, vůbec nelákají na skvělou jízdu, kterou autor nabízí. Škoda.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Spolubydlící Spolubydlící](https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479887/spolubydlici-Wid-479887.png?v=1630586489)
(SPOILER) Autorka umí psát. Za to ty dvě hvězdy, aby bylo jasno. Ale jinak - ZASE traumata z dětství, ZASE utýraná zvířata (a ne jedno, ale hned tři). Proč??? PROČ, proboha??? To jsou ti spisovatelé tak nemírně neschopní, že si nedokážou vymyslet příběh bez těch nápomocných berliček? Které mimochodem vůbec nefungují? Necítím mrazení, ale znechucení, to bylo účelem? Strašný! Ne, autorka si prostě nemohla pomoct a musela to tam fláknout. A tak čtete a říkáte si, chudák dítě...pak: chudák matka...pak: chudák otec...pak: chudák zvíře...pak: chudák kámoška...
Vše funguje podle lajny, které máme věřit, a to přesto, že postavy jednají chvílema úplně mimo. Jeden příklad za všechny: učitelka si všimne, že jedno dítě ve třídě není úplně v pohodě. Rozhodne se dítěti pomoct. Chrání ho. Ale když ho přistihne při krádeži jídla, šupajdí to řešit k říďovi jako hrdelní zločin. Každý normální člověk by snad pochopil, že to je volání o pomoc, a známka toho, že se v rodině něco děje. Přitom aféra s utýráním psa byla dospělými opomenuta zcela bez povšimnutí, za tohle přišel trest jen od kámošky ve stylu "nebudem spolu kamarádit". To si do školy nepřišel stěžovat ani majitel zvířete?
Prostě mě to štvalo!
A stejně jako ostatní, kteří to zde zmiňují, by mě zajímalo, jestli překlep ve jméně v jedné ze zásadních kapitol byl jen omyl, či záměr. V obou případech je to neodpustitelné. To je jak kdyby si v detektivce vrah podepsal kudlu, všem nám to ukázal a zvratem by byla poslední kapitola v duchu-jé, takhle já se přece nejmenuju...Fakt jsem naštvaná!
![2 z 5 2 z 5](img/content/ratings/2.png)
![Past na Popelku Past na Popelku](https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/15643/past-na-popelku-15643.jpg?v=1242038183)
Ke knížce jsem se dostala v rámci lednového úklidu, který zahrnoval též proškrtání seznamu četby a vyřazení titulů, které se mi tam zasekly na leta letoucí. Dostat se k fyzické podobě knížky bylo dobrodružnější, než obvykle, jelikož se nacházela pouze ve skladu knihovny, kde se jinak běžně nerozhlížím. Knihovnice mě pochválila za mou volbu a nostalgicky poznamenala, že si tuhle skvostnou klasiku znovu ráda přečte, až ji přijdu vrátit. Mé očekávání bylo s takovou opravdu opravdu vysoké. V úvodu jsem ovšem trochu bojovala, přeci jen, styl je trochu archaický. Vyžaduje notnou dávku sebekontroly. Zhruba v půlce jsem to viděla maximálně tak na tři hvězdy a přemýšlela jsem, čím je tahle stará, ošoupaná detektivka pro ostatní tak výjimečná. Byla jsem si jistá, že jsem odhadla hlavní zvrat, hledala jsem skuliny ve vývoji situací a trochu jsem se zlobila, když se mi všechno pletlo do sebe. V jednu chvíli jsem chtěla kapitoly přeskákat na konec, abych už konečně pochopila, o co jde, ale naštěstí (!!!) jsem se ovládla. Po dočtení jsem naprosto ohromená. Knížka je útlá, ale odstavce jsou nahuštěné větami, které vyžadují maximální pozornost a mně se už dlouho nestalo, abych se musela tak pekelně soustředit a stejně zůstávala se svými dedukcemi naprosto v koncích. Připomnělo mi to pocity z Deseti malých černoušků. Celou dobu jsem se motala v několika teoriích, které se pokaždé rozpadly po dočtení nějaké zdánlivě bezvýznamné věty někde uprostřed stránky. Často jsem se vracela a opakovala si význam toho, co už vím, co ví postavy, a co z toho plyne. Dostala jsem se do stavu naprosté rozpolcenosti, která vyvrcholila závěrečnou kapitolou a posledním souvětím. Ve výsledku jsem to zřejmě vůbec nepochopila, ale předpokládám, že to byl přesný autorův záměr a já tleskám. Přesně takhle si představuju dokonalý zážitek z naservírovaného příběhu.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Přítelkyně Přítelkyně](https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/368784/pritelkyne-KGy-368784.jpg?v=1516793192)
Tak tohle mi vážně sedlo! Jak já jsem si libovala v těch pocitech. Jak já jim všem rozuměla. Matce, synovi, přítelkyni, příbuzným, manželovi, prostě všem! Jsem úplně u vytržení. Ano, nikdo z nich by se nenominoval na Nobelovku, ale mě to vůbec nevadilo. Jediné mínus bych spatřovala snad jen v počtu stran-na můj vkus to bylo dlouhé, ale to je detail. Koukám, že nějak podobně jsem hodnotila i autorčinu minulou knížku, takže je to jistotka-řadím si Frances mezi oblíbené spisovatele a vyhlížím její další počin.
![5 z 5 5 z 5](img/content/ratings/5.png)
![Už zase sloužím o Vánocích Už zase sloužím o Vánocích](https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/449814/uz-zase-slouzim-o-vanocich-H52-449814.jpg?v=1599897151)
Adama Kaye jsem si půjčila, protože jsem se tady na Databázi dozvěděla, že je skvělý. Mrzelo mě, že jsem nesehnala první díl jeho doktorských historek, ale co už, alespoň něco. Každopádně se mi to hodilo do výzvy. Po návratu z knihovny mi Adam ležel hezky nahoře na kopičce ostatních, tak jsem do něj jen tak nakoukla, že zhodnotím první kapitolu. No přečetla jsem jí celou (tu knížku) a opravdu jsem se bavila. Skoro jsem si k tomu ani nesedla, jak mě to chytlo. Autor píše v sarkastickém stylu, který miluju, navíc popisuje prostředí, které dokonale znám. Fascinovalo mě, kolik detailů pojí lékařskou profesi napříč celým světem (jo, i já zažila ten děsně pomalý automat na vydávání prádla, i já si syslila čisté kusy na pernější dny, abych díky technice nezůstala ve štychu (a nahá). Co čtenáři trochu ubírá na zážitku je fakt, že text obsahuje přemíru narážek na konkrétní věci spjaté s oblastí, kde autor žije (Británie). Sitcomy, zboží z potravinových řetězců, postavy z televize či britských vánočních tradic...Já, jako cizinka, je samozřejmě neznám, a tak jsme mohla jen smutně konstatovat, že daný vtip v knížce prostě nechápu. Některá souvětí byla dost krkolomná, ale řekla bych, že jen díky překladu, který byl jistě pořádným oříškem. Specifický styl psaní autora musí být v originále to, co lidi k jeho textům tak táhne. Taky jsem si uvědomila, jak náročné musí být pro překladatele pracovat na knížce, která je prošpikovaná cizími termíny, jejichž skrytý význam v podstatě tvoří jádro popisované historky. Minimálně dvakrát jsem narazila na místo, které autor bezpochyby myslel jinak (např. historka o dívce, která skončila na pohotovosti s alergickou reakcí na jídlo (arašídy). Nepožila je ovšem klasicky ústy, nýbrž je ve formě arašídového másla mázla na svůj genitál coby lubrikant při sexu. A to i přesto, že věděla, že u ní můžou vyvolat anafylaxi (nejtěžší stupeň alergie). Pointou příhody měla být diagnosa, kterou Adam popsal jako vaginafylaxi (což je termín, který v medicíně přirozeně neexistuje, protože lidí, kteří by si vědomě mazali alergen přímo na genitál, na světě příliš není). Překladatel však pro čtenáře poznamenal, že slovo "fylaxis" znamená ochranu. Což je sice také pravda, ale vskutku mi pak příhoda nedává žádný smysl. Škoda. Jinak moc dobré.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Sama v černém lese Sama v černém lese](https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380528/sama-v-cernem-lese-Epk-380528.jpg?v=1529482753)
Připomnělo mi to knížku "Na loučení nebyl čas". Naprosto skvělý rozjezd, moc fajn sloh, hodně zajímavá zápletka. A pak najednou, někde za půlkou, nepříjemné rozčarování. Tak skvělý příběh a oni tam musí fláknout vraha, nějakou příšernou příhodu z dětství, pro jistotu to několikrát zopakovat a probrat hezky ze všech úhlů, to aby čtenář strachy ani nedutal. Tak já vážně ne. Tohle ve mě nebudí strach, ale znechucení. Stejně tak jako akcent na záporné vlastnosti hlavní hrdinky, její věčnou připopilost, nezodpovědnost, umaštěné vlasy a fakt, že si na sebe opakovaně oblíká zpocené zválené oblečení. Její oblíbená věta "do prdele", se vyskytovalo tak často, že jsem se cítila poněkud vyvedená z míry, když pro jednou zaklela "zatraceně". Takže takhle-doporučuju přečíst první půlku, a pak skončit. Jinak hrůza.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Šelma Šelma](https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/383300/selma-MG2-383300.jpg?v=1535698703)
No, já nevím. První část knihy je skvělá. Rychle si oblíbíte hlavního hrdinu i jeho vědecké pojetí vyprávění. Pak to začne drhnout. Já měla zprvu dojem, že to je tím, že čtu na etapy, že mi v ději kvůli tomu něco uniklo. Celé mi to připadalo dost přitažené za vlasy. Pak začlo přibývat krve. Nakonec tam autor fláknul kus nešťastné minulosti v dětství a zakončil to detailním popisem střílečky, jak z béčkové kriminálky. Hlavní hrdina se od druhé půlky knížky ukázal jako nejen skvělý vědec, ale také jako vynikající lékař typu praktik do nepohody. Sám prostřílený jak řešeto, zdrogovaný a bez funkční plíce vymyslel a zkonstruoval polní lékárnu, kterou si přilepil na tělo a v boji muže proti muži nakonec...A to vám neřeknu. Pořád jsem doufala, že ve mě zůstane touha si knížku s odstupem přečíst znovu-ale kvůli tomu závěru, no, asi ne...
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Městečko Pines Městečko Pines](https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/170906/mestecko-pines-170906.jpg?v=1375082911)
Jak mohla tahle knížka tak dlouho unikat mé pozornosti? Autor se mi dostal do podvědomí díky geniální Temné hmotě. Městečko jsem si dle roku vydání plánovala sehnat někde bazarově, leč-při předvánočních nákupech jsme na sebe zůstali koukat přímo mezi regály s bestsellery. Koupila jsem ho bez váhání. Až jsem se trochu bála, že jsem si pořídila nejnovější díl série, nebo něco dočista jiného. Ne. Bylo to bezpochyby skvělé rozhodnutí. Od prvních stránek vás to pohltí, to mrazení, ten pocit, že netušíte, co se děje a spolu s hrdinou nasáváte tu prazvláštní atmosféru, neschopní věnovat se čemukoliv jinému. Do dvou třetin jsem byla úplně u vytržení. Pak přišla na můj vkus dost zbytečná krvavá řež. Střípky do sebe sice začly zapadat, ale jakoby se jejich hrany změnily z jemně hladkých na nepříjemně ostré. Doskládala jsem to až do konce, ale ten závěrečný pohled na to všechno, ten mě nějak nechal na rozpacích. Jakoby něco chybělo a něco přebývalo. O co lépe bylo zpočátku dávkováno tajemno, o to hůř se člověk srovnával s jeho rychlým vysvětlením na konci. Jako čtenář cítím lehké zklamání, pět hvězd by si to zasloužilo, ale nedá se.
...................................SPOILER....................................
Pokud už autor použil příměr Noemova archa, proč nenavybíral lidi skutečně významné? Vědce, lékaře, z každého oboru špičku. Pochopila jsem to dobře, že zahibernoval všechny ty, kteří do města "náhodně" směřovali? Jeli na služební cestu a tak? Dobře, Teresu a Bena si jeli vybrat, ale ten zbytek? Na to, jaký to byl plán k udržení lidstva, se v městečku sdržovaly dost pochybná individua. A to měl tenhle zbytek lidstva ještě nařízeno čas od času povraždit někoho ze svého středu. Jen při honičce na hlavního hrdinu bylo "vyřazeno" víc vzorků, než s jakými se počítalo. Vypadalo to skoro, jakoby byl homo sapiens spotřebním zbožím. Vzhledem k myšlence celé knížky mi tohle přišlo naprosto nepochopitelné. Škoda.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Syn Syn](https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/223343/syn-zdZ-223343.jpg?v=1452347337)
Já nevim, já prostě nějak Nesbovi nemůžu přijít na chuť. Nadšená jsem byla z Přízraku, zajujal mě i Lovcem hlav, ale jinak u něj narážím na pořád stejné bariéry:
1) zbytečně moc postav se složitými jmény, většina nahuštěných v prvních kapitolách. Dá dost zabrat, než se člověk zorientuje a musí se zezačátku hodně soustředit-to mi vadí-u knížky chci vypnout.
2) děj bývá zčistajasna sem tam proložený větou, kterou úplně nechápu-jakoby odkazovala na něco, co bych už měla jako čtenář tušit, ale mě narážka nic neříká. Až o pár vět (někdy i kapitol) dál ale vyjde najevo, že to tak není, že se to jako čtenář mám teprv dozvědět - konec poplachu (a mojeho blbého pocitu)...
3) nějaká nechutná scéna, nejlépe hned v úvodní kapitole. Ano-k detektivkám a thrillerům to patří, ale myslím si, že existuje mnoho jiných způsobů, jak ve čtenáři vyvolat mrazení v zádech, nebo pocit děsu. Jenže Nesbo, Kepler a další prostě potřebují vylíčit, jak přesně někdo někoho mučí, a co se mu při tom zračí v očích (narážím na první stránky knížky a scénu se psem, který trhá unesené dívce obličej-opravdu velmi zbytečný pocit zhnusení, který ve mě knížka po pár odstavcích vyvolala).
4) ne že bych nefandila hlavnímu hrdinovi, ale u Nesba bývá zvykem, že pro klíčovou postavu neplatí fyzikální zákony, padouch vždycky přijde pozdě a policie včas, nikde žádní svědkové, vyšetřovatele napadnou pokaždé jen ty nejvhodnější teorie, pachatel vždycky opomene zamést nějakou stopu a hlavní hrdina naopak všechny zázračně zahladí-prostě, tak nějak často mám při čtení dojem, že koukám na béčkovou německou kriminálku...
5) romantika a snaha uspokojit i ženskou čtenářskou duši Nesbovi fakt nejde. Já se ráda dojmu a sbližování hrdinů koncem příběhu ráda ocením-ale tady je to popsáno tak, že to ve mě vyvolalo akorát rozpačitost:(
No ale ve výsledku je vlastně Syn dobrou volbou-zajímavý námět, sympatický hlavní hrdina, záměry, kterým se dá dobře fandit, pár hezkých zvratů...Jenže-pro mě je to prostě ten Nesbo se svými klasickými chybami, čili tři hvězdy maximum.
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Vyžádejte si Andreu Vyžádejte si Andreu](https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538320/vyzadejte-si-andreu-66425e6109967.jpg?v=1715625568)
Tak tohle byla opravdu trefa do černého! Měla jsem téměř nulová očekávání, ale knížka mě naprosto pohltila, a to velice zvláštním úhlem pohledu, z něhož je příběh vyprávěn. Připadala jsem si, jako bych sledovala dokument o skutečných zločinech na Netflixu. Mám ráda autentické záběry a reálné osoby-tady bylo sice všechno smyšlené, ale způsob podání tomu dodával něco velice autentického. Nikdy jsem nic podobného nečetla, takže plný počet bodů za originalitu. Za co strhávám jednu hvězdu?:
1) Naprosto debilní název knížky, stejně jako zakomponování jeho smyslu do samotného závěru. To bylo vážně trapné a blbé. Když se věta "vyžádejte si Andreu" objevila v ději poprvé, říkala jsem si-ale jo, dobrej nápad...Jenže na konci, když se věta objevila podruhé, mi přišla našroubovaná do okolností, jak kulatá matice na hranatý závit. Prostě hrůza. Opravdu by se to dalo vyřešit jiným způsobem. Nehledě na to, že i po dočtení a nadšení, ze skvělého zážitku, jsem se musela hodně soustředit, abych si správné znění titulu vybavila (Vyhledejte Andreu? Zavolejte Andreu?)
2) Patetické odstavce o babičce Růžence a neustálé oslovování dospělé vnučky slovem "panenko". ("Nic se neděje, panenko. Uvidíme, panenko. Dáš si chleba, panenko?...)
3) Poslední kapitola, která byla úplně zbytečná. Vlastně jsem ji ani nedočetla, protože mě příšerně nudila.
4) protivné opakování některých slov (lemovat, stisknout, sevřít) a pár krkolomných slovních obratů (měkké, papírové ševelení osik, měkké zvuky lopaty)
Co doporučuju:
1) nečtěte anotaci. Vůbec!
2) překonejte rozpoluplné pocity ze závěru první kapitoly. Je to divné. Ano. Ale pak se vám to bude vážně líbit!
3) vězte, že příběh vypráví tři ženy, Brecia (něco se jí stalo před dvěma lety), Meghan (něco se jí stalo před rokem) a Skye (něco se jí stalo nyní). Zpočátku se to zdá jako zmatek, protože se holky ve vyprávění střídají, ale dá se to.
Suma sumárum, moc hezké čtyři hvězdy.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Škvíra Škvíra](https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510894/skvira-RwG-510894.jpg?v=1676126879)
Náměty jednotlivých povídek byly geniální. Přesně podle mého gusta. Šest hvězdiček. Ale pak se každý z příběhů blížil do finiše a začaly se zjevovat mrtvoly, useknuté hlavy, potoky krve, zahnívající hnáty, příšery se zažloutlými zuby a podobně. Ani v pubertě by to se mnou nic nedělalo. Příšerně promarněný potenciál, ale holt si musím zvyknout, že se v tom většina autorů a čtenářů vyžívá. Dávám čtyři hvězdy, protože musím uznat, že jsem si to i přesto užila. Příště prosím bez těch laciných berliček a bude to dokonalé!
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Pokojská Pokojská](https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485634/pokojska-dpE-485634.jpg?v=1654079462)
Nebýt té argentinsko-mexické telenovely v závěru, zasloužila by si knížka poctivých pět hvězd. Kéž by autorka přestala psát zhruba 30 stran před koncem. Opravdu nepotřebuju dvojitou porci omáčky a vysvětlivku ke každé kudrlince. Úplně to zabilo celkový dojem-ale ten byl tak dobrý, že pod čtyři hvězdy by mé hodnocení nebylo fér. Už dlouho se mi nestalo, aby mi hlavní hrdinka tak učarovala. Nedokázala jsem se odtrhnout a strašně se těšila na čtení. Určitě doporučuju!
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Ta druhá Ta druhá](https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417821/ta-druha-w8z-417821.jpg?v=1565635188)
Jéminkote, ten konec byl blbej jak troky. Ale jinak paráda. Strašně jsem rozuměla všem postavám, jejich pocitům, chování-a to jak klaďasům, tak záporákům. Hezky jsem si ujížděla na jejich vlně a vážně mě to bavilo. Na můj vkus to bylo snad trochu moc dlouhé a závěr to úplně zabil, ale pro tentokrát jsem schopná to odpustit. Doporučuju.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Závěje Závěje](https://www.databazeknih.cz/img/books/87_/87554/zaveje-DRM-87554.jpg?v=1669812724)
(SPOILER) Omlouvám se, že plavu proti proudu, ale tohle byl hodně špatný vtip. Připadala jsem si, jako bych si, dle skvělých a ověřených recenzí, objednala parádní třípatrový dort. Donášková krabice nic moc (titul ani obálka mě vážně neuchvátili), po vybalení však uznale tleskám (první kapitoly se rozjíždí skvělým směrem). Otáčím si tím dortem a rochním se, nějak se nemůžu nabažit té nádhery (parta lidí uprostřed nelítostné krajiny, náhodný objev zcela vylidněné podivné vesnice, bizarní prvky, děsivé detaily, každá další stránka lepší, než ta předchozí). Slastně přežvykuju. Hezky to klouže po jazyku, chutná to skvěle, když tu náhle zrada (dobře rozehraná partie a samonosná osa příběhu je náhle bez varování narušena vážnou nehodou jedné z hlavních postav a veškerá pozornost je stržena úplně jiným směrem. Každou chvíli někdo "leží v kaluži moče", případně mu "páchne uhnívající noha", nebo "to v něm mrtvolně klokotá" Celá parta lidí, ke které si vypěstujete vztah, mezi řádky a bez patřičného vysvětlení, mizí ze scény, asi nehoda, jejda). Prostě zírám a rozmrzele zjišťuju, že příjemná jahodová pěna je říznutá nějakým laciným tukem. Jako by se cukrář nemohl rozhodnout pro příchuť, tak tam fláknul od každé něco (kapitola o dvojnásobné vraždě v sousedství, opuštěné dítě, zmrzlý chlap v mrazáku) a co hůř, piškotový korpus vyrobil snad z prášku, nebo co (superschopnosti hlavní hrdinky-zkřehlá, vyčerpaná, zraněná-ale unikne palbě kulek, uteče skrz les, několik dní přežívá v mrazech, při kterých tuhne úsměv i elitní jednotce, která jí má najít...). Co vám mám povídat, nakonec jsem všechno zhnuseně vyplivla (pedofilní sekta, srdceryvné výkřiky "mami", opuštěné děti, hromadné hroby, pesticidy, umírající patologové na pitevně, bojový plyn, korupce...). Jste lidi vůbec normální? Takovou slátaninou si opravdu dobrovolně kazíte žaludek? Tak já teda ne. Původně jsem dala dvě hvězdy, teď buším hlavou o stůl a chci dát odpad. Dobře, jedna hvězda. Za ten začátek. Víc nic, nazdar.
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Modrá Modrá](https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/270607/modra-RKD-270607.jpg?v=1446643933)
(SPOILER) Zklamání a vztek. Nic víc po dočtení necítím.
Knížka začíná poněkud zmateně. Prolínají se totiž hned tři časové roviny - nepřehání to ti autoři už trochu? Musela jsem číst několikrát, abych se zorientovala, ale dobře.
Hlavní hrdinka Lana zjišťuje, že se potopila loď, jejíž palubu ona sama opustila před osmi měsíci. A to nejspíše po velmi bouřlivých událostech. V kapitolách, nazvaných „nyní“ Lana zjišťuje, zda někdo z jejích bývalých přátel nehodu lodi přežil. V kapitolách označených „tenkrát“ se zase dozvídáme, co se vlastně na lodi kdysi událo.
Je možné, že kdybych se do čtení ponořila na letní dovolené, někde na pláži u hotelu, asi bych byla schopná mnohé odpustit. Leč, začetla jsem se v nesprávnou dobu, bohužel. U nás všude zima, nevlídno, covid a hroutící se ekonomika. Mějte pak rádi partu pařmenů líně brázdící břehy Filipín. Vůbec mi nesednul jejich pohled na život, to bezcílné bloumání od ničeho nikam. Jasně, jde o partu mladých lidí, co si užívají života, já jim to vážně nemám za zlé, jen vysvětluju, proč mě příběh nechytnul.
Být o dvacet let mladší, možná bych mluvila jinak, ale jsem si skoro jistá, že ani tehdy by mě nelákalo spát měsíc v jedněch plavkách, ráno si oblíkat tričko ztuhlé od soli a snídat sklenku rumu.
Toť k základní ose příběhu, která se ale zas nezdá tak špatná. Kdyby se do ní autorka nesnažila vtlačit toliko oblíbená traumata z minulosti. Vždyť by to bezvadně fungovalo i bez nich, proboha! Ne! Zas dítě, co přijde o svou matku, zas ubodání těhotné ženy, zas a znova něco pro zvrácenou společnost, která si to žádá. Já teda ne.
Příběhu by taky prospělo, kdyby byl o polovinu kratší. Táhl se a čpěl až hrůza, úplně by stačila jedna hlavní událost bez zbytečného lepení kudrlinek okolo (závěrečný zvrat, boj na palubě, drogy, vztah Kitty a Dennyho, vzpomínky na dětství…).
A když už bych to jako čtenář hodlala zkousnout, zprasí to celé sloh. Opakování slov, podivné míchání vět v přítomném a minulém čase, chvílemi úplně bez logiky. Nepřirozená, krkolomná slova. Pár ukázek pro představu, myslím, že mluví za vše:
...
Lana přecházela po svém apartmánu, prsty zabořené hluboko v kapsách. Obraz, který malovala, nedokončený zasychal. V normální den by se zrovna chystala odejít do práce. Ale teď neměla ani pomyšlení na to, jít do galerie a vařit zákazníkům kávu. Nemůže myslet na nic jiného než na Modrou. Ví, že Námořní centrum je 30 kilometrů vzdálené. Projíždí kolem jejich cedule každý měsíc, když jede do velkoobchodu nakoupit výtvarné potřeby pro svoji šéfovou.
Denny bezmyšlenkovitě přitakal, jako by se jeho myšlenky toulaly jinde.
Po večeři Shell a Heinrich sklidili misky ze stolu, propláchli je ve velkém džberu s mořskou vodou, a pak je odnesli do podpalubí, kde je doumyli sladkou vodou. Aaaron úzkostlivě šetřil vodou.
„Nemohla jsem spát. Za dvacet minut mi začíná hlídka, tak jsem si řekla, že ti budu dělat společnost.“ „Přišla jsi právě včas. Už se mi chtělo hrozně spát.“ „Přichází to nečekaně, viď? Co jinak hlídkám říkáš?“
...
Hřebíčkem do rakve závěrečného hodnocení byl však patos, který ze stránek odkapával, jak bourbon z červené knihovny. Ta hluboká moudra, co se brala vážně, zatímco jejich autor potahoval šluky jointa a upíjel svou pátou sklenku rumu (nic jiného tam ani nepili). Nedalo se to, prostě nedalo:
...
Pozorovala oblohu plnou hvězd. Pršely z černé noci tak živě, že měla pocit, že stačí natáhnout ruku a prsty je budou moci pročesávat.
Obzor byl zbarvený do ohnivě oranžových a purpurových odstínů, jež se pomalu vytrácely do tlumených odstínů růžové, než se nakonec za ní ustálily do temně modré. Barvy to byly okouzlující, trvalo by celý život namíchat jen polovinu té palety barev.
Usmála se: “Možná, když člověk žije nějaký čas mimo, učí se zbavit toho, čím není. Naučí se stát tím, kým vždy chtěl být.“
“Věříš tomu, že nenávist pochází z pocitu ublížení?“
...
Ne, tak já věřím, že z pocitu ublížení vzniká mizerné hodnocení. Dvacet procent a nazdar!
![1 z 5 1 z 5](img/content/ratings/1.png)
![Skoro normální rodina Skoro normální rodina](https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/417073/skoro-normalni-rodina-8Sr-417073.jpg?v=1566752673)
Neměla jsem žádná očekávání, vůbec žádná. Zaujala mě obálka a já si knížku půjčila z knihovny, spolu se štosem dalších. Už po prvních stránkách mi bylo jasné, že jsem narazila na poklad. Nadšeně jsem obracela stránku za stránkou a ani trochu mi nevadilo, že se děj trochu vleče. První část, nazvaná "otec" se mi strašně líbila, a to přesto, že děj vyprávěl farář, jehož pojetí světa mi nebylo úplně blízké. Zaujalo mě několik myšlenek, čtení jsem si po dlouhé době opravdu užívala. A byla jsem nadšená. Podařilo se mi dostatečně navnadit všechny z okolí, kteří mi knížku tahali z ruky, ať už jí dočtu a pošlu dál. Dokonce jsem už přemýšlela, kde si knížku koupím, protože jsem jí rozhodně chtěla mít ve své sbírce. Jenže pak linku vyprávění převzala "dcera" a následoval strmý sešup dolů. Mějte rádi drzého, nevděčného spratka, kterému je všechno jedno. Fanděte blbce, která si za všechno víceméně může sama a jestli ne, tak je vám to stejně jedno. Skoro jí to přejete. Celou prostřední část knížky vystihuje slovo "smrad", ke kterému se autor upnul, aby nám vylíčil pocity hrdinky z páchnoucího místa. Slovo se objevovalo téměř na každé druhé stránce, až jsem si na něj vypěstovala Pavlovův reflex. Zachránilo mě jen to, že jsem si jeho pomocí definovala tu sebestřednou krávu. Celé (nyní již zoufale rozvleklé) vyprávění zakončila část "matka", od které jsem si slibovala vyvrcholení celé šou, jenže, bohužel, ani tady se autor neodprostil od zdlouhavých popisů zážitků z minulosti. V momentě, kdy je finále vyšponované na maximum, mi to přišlo hodně protivné a kontraproduktivní. A smotný závěr? Tak to těžko. Tohle by "ta osoba" (záměrně neříkám která z nich) prostě neudělala. Prostě zklamání. Ach jo:(
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Setkání s Rámou Setkání s Rámou](https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/1775/setkani-s-ramou-j7k-1775.jpg?v=1561791549)
Objevila jsem knížku u známé, v krabici na vyhození, a mé srdce zaplesalo - už dlouho jsem jí sháněla. Přála jsem si poznat kultovní sci-fi a nechat se uchvátit, jako spousta čtenářů co mi jí doporučila. A to přesto, že úplně nespadám do cílové skupiny, která ujíždí na vesmírné sci-fi. Neměla jsem tušení, o čem knížka je, chtěla jsem si jí vychutnat se vším všudy. Jenže, musím říct, že jsem jí dočetla jen z úcty k auře, kterou je opředena. Nevěděla jsem, co si počít se spoustou popisných odstavců, připadal jsem si jak ve štrůdlu slepých návštěvníků, kterým průvodce popisuje jednotlivé detaily obří katedrály. K postavám jsem si nevytvořila žádný vztah, ale psychologické prokreslení aktérů se v té době, kdy knížka vznikla, ještě asi moc nenosilo. Ve výsledku - bylo to fajn, ale trochu váhám, jestli si knížku vůbec nechávat, znovu po ní asi nesáhnu...
![3 z 5 3 z 5](img/content/ratings/3.png)
![Smrt paní Westawayové Smrt paní Westawayové](https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423664/smrt-pani-westawayove-TFz-423664.jpg?v=1571675289)
Vynikající atmosféra, i když místy až trochu přespříliš nepohodlí, sešlosti a rozkladu. Taky mě lehce iritoval námět vykládání karet, jsem přes tuhle oblast dost velký skeptik. I když sama autorka několikrát zdůraznila podobně odmítavý postoj hlavní hrdinky (karty vám osud nepředpoví, je to jen iluze...),tlačila děj neustále stejným směrem, jako když se zadrhne pérko v hrací skřínce. Každopádně, příběh byl napsán tak, že se od knížky nedalo odejít. Považuji za zajímavé, že jen co se děj nachýlil k závěru, nadšení ze mě opadlo. Teď už mi mrtvola z Westawayovic familie leží zhruba týden na nočním stolku a nějak se nemůžu donutit dopitvat se poslední stránky. Asi na mě vyvrcholení bylo příliš zmatené, nepřehledné a hloupé, nevím. Slušné čtyři hvězdy. A poznámka závěrem - tituly, v jejichž názvu je krkolomné příjmení, se fakt špatně pamatují. Milí autoři bestsellerů, mějte to na paměti.
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)
![Na loučení nebyl čas Na loučení nebyl čas](https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11539/na-louceni-nebyl-cas-yCS-11539.jpg?v=1525419345)
Ten příběh mě tak pohltil, že jsem nestačila obracet stránky a zhruba v půlce jsem se zařekla, že ať to dopadne jakkoliv, dávám pět hvězd, protože takovou jízdu jsem dlouho nezažila. Jenomže - je to jako byste jeli veteránem skrz úchvatnou krajinu a těsně před poslední zatáčkou vám oznámili, že projekt je financován z dětské prostituce. Prostě celý ten fantastický pocit, který ve vás narůstal, je jak mávnutím pryč a vy jen zmateně vrtíte hlavou, proč vám to někdo udělal. Proč vás tak bezvadně bavil, aby vám v závěru takhle vyrazil dech. Knížku bych nominovala na zlatou příčku v kategorii "nejhorší rozuzlení", a to vůbec ze všech, které jsem kdy za život četla. Ten zbytek, čili jízda předtím, naopak na zážitek roku. Vychází mi z toho čtyři hvězdy, i když sama nevím, co si s nima počít...
![4 z 5 4 z 5](img/content/ratings/4.png)