kackahracka komentáře u knih

Nedalo se to. Věnovala jsem tomu několik šancí(začla jse mčíst třikrát!), ale nemělo to hlavu, patu, jádro, nic. Teď, po pár dnech si vlastně ani nepamatuju, o čem ta přečtená část byla. Tak asi o ničem. Mrzí mě to, nula hvězd nedávám často, ale tady ani není co hodnotit...

Žalostný sloh, mizerný překlad a naprosto blbý příběh. Nic, s čím byste chtěli trávit volnou chvíli.

Fantastické. Byla jsem naprosto unešená a nedokázala se odtrhnout. A to až do momentu hlavního zvratu. Tak nějak jsem vydechla, knížku narychlo odložila, abych se mohla věnovat zbytku světa okolo, a když jsem se natěšeně vrátila jí dočíst, přišlo mi, jako bych snad vzala do ruky něco dočista jiného. Jsem z toho všeho taková rozčarovaná. Rozuzlení mě zkrátka zklamalo, ale těžko říct, jestli by to na mě působilo jinak, kdybych knížku přečetla opravdu najednou. Doporučuji, ale radím - od půlky dál už nepřestávejte!

6 06.08.2018

Chvíli mi trvalo, než jsem se sžila s pojetím vyprávění příběhu (celý děj je prezentován formou dialogu či monologu), ale to byla jen počáteční vada na kráse. Zajímavý psychothriller dávkovaný po nevinných kouscích. Výborný závěr. Jen mě trochu rozčilovaly diktované pasáže o psaní knihy. Takový blábol bych normálně nečetla, tím tuplem jsem neměla chuť se v něm zabývat každou uvozovkou. Ale chápu, že to mělo svůj význam. Nečekaně dobrá knížka, dávám palec nahoru.

3 31.07.2018

Strhne vás. Hned od začátku ve vás zaseje potřebu poslechnout si to znepokojivé prorctví. Drží vás v tempu, nepustí a vláčí vás až do konečného odhalení, po kterém prahnete tak, jako nikdy předtím. Je to znepokojivé a fascinující. A děsivě reálné. A k tomu geniálně napsané. Bez debat plný počet hvězd.

5 19.07.2018

Jéé, a já se tak těšila. Prvních pár stránek bylo dokonalých. Hodně mi to připomnělo Svědkyně ohně, nebo Všude kolem černý les, kdy jste už tou první kapitolou dokonale ochromení a nepřejete si nic jiného, než číst dál a dál. Jenže, tenhle příběh vypráví neskutečně nesympatická blbka, která vám nedá nejmenší šanci se s ní ztotožnit, nebo jí aspoň pochopit. Většinu knížky se jen vyděšeně chytá za hlavu, jak to s ní jde z kopce, všem okolo vnucuje své představy padlé na hlavu, reálné hrozby (tiché telefonáty,objednané zboží) řeší tím, že se plácá po rameni, jak je schopná to ignorovat. Nepodniká vůbec nic(zapiš si tu schůzku, pořiď si diář,dělej něco, ne?), jen se lituje. Nefandila jsem jí ani trochu, jen jsem si přála, ať už jí ten vrah oddělá, než stihne naklást vajíčka. Jo a když jsme u vraha i kostry příběhu, bylo to tak průhledné, že jsem na to po pár kapitolách přišla i já. A to mě asi naštvalo nejvíc. Dva a půl hvězdy za sloh a skvělý rozjezd.

14 30.06.2018

Geniální. Vemte si, že jsem nikdy neměla ráda fyziku ani chemii, knížka vás z velké části nutí se právě fyzikálními a chemickými zákony zaobývat, a já se přesto nedokázala odtrhnout. Fantasticky promyšlený příběh, napínavý od první do poslední kapitoly. Vypráví ho hrdina se sarkasticky vtipnou duší, kterou si nemůžete nezamilovat. Fandíte mu, rozesměje vás, dojme vás. Bezpochyby jedna z nejlepších (ne li vůbec ten top) knížek, co jsem kdy četla. Za mě naprosto zaslouženě plný počet hvězd.

24 25.06.2018

Cítím se zvláštně rozpolcená z celkového hodnocení. Začátek bezvadný. Absolutně jsem netušila, o co jde, dokud autor neodkryl karty (a znovu opakuji, co už jsem napsala mockrát jinde-nečtěte přebaly knih, ani anotace, připravíte se o silné zážitky z momentu překvapení. Prostě si nechte knížku jen doporučit). Pak přišlo zděšení, následované rozpačitým pobíráním skutečnosti. Nějak moc nesrovnalostí a situací přitažených za vlasy. Pak taky povídání o nešťastném dětství a taky jedno o utýrání zvířete. To si to ti autoři fakt nemůžou odpustit? Docela DOST mi to kazí celkový dojem. V jakékoliv knížce. Sloh místy krkolomný, ale těžko říct, zda neleží vina v překladu. Námět ovšem vynikající. Trhliny zřetelné, ale přes to všechno vás to nutí číst na jeden nádech. A závěr bezchybný. Hlavně poslední odstavec. Ten mě dostal. Tři a půl hvězdy, Chtěla bych dát víc, ale přece jen, celkově si vlastně přeju, na knížku zapomenout. A to se mi u těch pětihvězdičkových nestává...

9 12.05.2018

Za mě ne. Začátek průměr, v průběhu trochu otravné řešení sporů mezi inspektory, místo nějakého hlubšího propracování příběhu. A pak tak zdlouhavá pasáž úplně o ničem, až jsem zjistila, že čtu, jen abych dočetla. Nic, na to čas nemám. Zaklapla jsem, ale ještě jsem prolistovala pár posledních stránek, čistě jen abych další dny podvědomě nepřemýšlela nad tím, kdo byl asi vrah a jestli nemám dát knížce ještě šanci. Bože, ještěže jsem to neudělala! SPOILER: Fakt jsem doufala, že už nenarazím na detektivku, ve které bude vrahem detektiv. Měla jsem za to chuť nedat hvězdu ani jednu, ale nakonec dvě za ten ucházející začátek.

1 01.04.2018

Začátek docela bída. Čětla jsem ho dokonce natřkrát a přes půlku se dostala jen díky tomu, že jsem zůstala s angínou v posteli. JInak bych knížku asi napočtvrté odložila. Takhle mě děj v druhé části knížky chytil, závěr v jednu chvíli velmi napínavý(honička v autě). Mínusy vidím v hlavní postavě, detektivce Erice. Jak už zde psali i ostatní, je velmi nesympatická. Rozhovory, které vede (vlastně nejen ona) jsou místy dost málo pochopitelné. Erika byla vlastně jednou z příčin, proč jsem knížku tolikrát odložila "na potom". Její závěrečné setkání s vrahem bylo jak vystřižené z béčkového hororu. Říkáte si, božínku, že on se objeví zrovna teď a za ní?...A hele ho...
No, ve výsledku docela fajn. Takhle na stonání v posteli dobrý, ale znovu bych po knížce asi nešáhla. I když-další autorovo knížky si asi přečtu.
.................................................SPOILER.................................................................................
Pro mě dost šokující moment, kdy Eriku pokousalo dítě, o němž babička "mezi řečí prohlásila, že je HIV pozitivní", nebyl vůbec dořešen! Až po dlouhých a dlouhých kapitolách, po dvojím urugování stran jejího nadřízeného, se Erika "stavila" na testy-ale jak dopadly? To jsem to přehlídla, nebo to tam fakt vysvětlené nebylo?

18 25.03.2018

Po autorčině strhující knížce "V údolí lišek" jsem nadšeně sáhla po jejím "Ctiteli" a musím konstatovat, že to je propadák. Vražda našroubovaná na žalostně nevěrohodný milostný příběh, který se únavně vleče tak, že jsem s tím vším musela ještě před půlkou skoncovat. Nedočteno. Za mě hvězda za sloh a snahu.

3 12.03.2018

Četla se fantasticky. Párkrát jsem dokonce zažila ten pocit, kdy nevědomky zadržíte dech a na jeden zátah dočtete kapitolu, abyste pak hlasitě vydechli a zpracovali adrenalin. Výborný námět (nečtěte v žádném případě přebal knížky, ani její anotace! Připravíte se o jeden ze silných zážitků!), skvělé zpracování. Jenže, musím strhnout hvězdu za to, co ve mě kniha zanechala. Tu tíhu a rozčarování, nechci si jí nést dál. Ale ten příběh ve mě zůstane dlouho...

6 01.03.2018

Tuhle knížku mi půjčila mamka. Donesla si jí pro sebe čerstvě domů, protože jí viděla u mě na Databázi, že se jí chystám číst. Přesvědčila jsem jí, ať se začte do něčeho jiného, že se na tuhle knížku hrozně těším, a že jí pak i poreferuju, jestli to stojí za to.
Skvělý rozjezd, výborný nápad. Nadšeně čtu dál. Trochu moc angličtiny. To se mamce nebude líbit, anglicky neumí. Hodně vulgarit, až moc hodně. Nic proti jadrnému slovníku, k hlavní postavě to patří, ale přijde mi to trochu přes čáru. To mamka neskousne. Neva, já to dám, hecovala jsem se. Jenže-pak mi došlo, že vlastně asi ani nechci. Námět knížky je vážně výborný, ale ta realizace-nejen teda slohová, ale i významová. Proč ta „hra“ nemohla být myšlena „kladně“, „pošli to dál“, udělej něco fajn. Proč by mě mělo bavit číst o tom, jak někdo něco nadšeně ničí, krade, zesměšňuje…
Nedočetla jsem to ani do první třetiny, tak snad ani nemám moc co hodnotit, možná to mělo nějaký hlubší smysl-ale za mě fuj to.
Jo, a jsem vážně vděčná za Databázi-když jsem o sobě začla pochybovat, jestli nejsem zbytečná cíťa, začetla jsem se do komentářů tady a vděčně si potvrdila své dojmy. Díky patří lukino41 a SimonaP. I když-kvůli ladyfromskye se snad časem přinutím ke knížce vrátit! A mami, ty to nečti:)

Příšerné množství postav, každá kapitola vyprávěná někým jiným. Stejné události viděné jinýma očima. Napsané to je výborně, čte se to dobře, ale vyčerpá vás to. Musíte neustále přemýšlet, kdo co kde už viděl, řekl, jestli to tenhle ještě neví a tamten proč se tak tváří...Navíc zápletka propletená tak dokonale, že se při rozmotávání po celou dobu docela ztrácíte. Nic to, to by se ještě dalo. Ale hlavním tématem byly pocity matky, jež ztratí dítě, a pak taky pocity dítěte, jež vidí zemřít svou matku. Nic, o čem byste chtěli jako rodič číst poté, co ty vlastní děti uspíte. Dávám tři hvězdy, za tu kvalitu psaní...

8 08.01.2018

Euforie. To je ten pocit, který vás naplní, když se do Temné hmoty začtete. Je to pocit, který z vás čiší ještě i poté, co dočtete poslední stránku. Euforie z toho, že jste konečně narazili na to, co jste hledali. Že jste uspokojili potřebu zažít napětí, nezkažené zhnusením, tak typickým pro soudobé bestsellery. Žádní věčně přiopilí detektivové, žádné detailní popisy vražd, ani rozebírání nešťastného dětství. Nýbrž sci-fi na téma "co by se stalo kdyby...", které mě před mnoha lety uchvátilo v podobě Dne Trifidů, Mallevilu, Dítěte času nebo Posledního člověka. V Temné hmotě jste vtaženi do děje hned od první stránky, hrdinům rozumíte, vše je dokonale reálné a přitom tak neskutečné. Nutí vás to zamyslet se nad vlastním životem, vidět ho z jiné perspektivy. A k tomu to bušení srdce, rychlé kmitání očí řádek po řádku, kafe, ať neusnu a vydržím ještě jednu kapitolu...
Můžete být matkou od dětí i stárnoucím singl, knížka vás nezasáhne na bolestně citlivých místech. Nadchne vás., a o to víc, když nebudete tušit, o čem je. Nenechte si to říct a začtěte se. Pokud jste naladěni na podobnou vlnu jako já, zažijete euforii, fakt že jo...

34 25.09.2017

Právě jsem knížku dočetla a přemýšlím, jestli si nechat dojmy uležet, nebo si hned zatepla ulevit. No nedá mi to - ten závěr, to byla ale neskutečná blbost!!! A to se to celou dobu vyvíjelo tak slibně! Dokonce jsem se za půlkou rozhodla, že se vrátím na začátek a začnu číst znovu a pořádně, protože jsem se k detektivce dostávala na etapy a unikaly mi souvislosti. Spokojeně jsem si zopákla vše podstatné a jména i události do sebe začaly zapadat. Byla jsem nadšená, že se mé teorie nepotvrzují (jo, je to pěkně nanic, když vás v půlce napadne, kdo je vrah a zbytek knížky si jen říkáte, hmm, to jsem si myslela...) a libovala si v tom pocitu, že "furt nevim a jsem napnutá". Pak nastal zásadní zvrat a strmý pád. Myslím v mém nadšení. Proč proboha ti policajti nic nedělají, na co jako čekají? Štvalo mě to teda už od začátku, to že popíjí víno a hrajou šachy, zatímco kolem probíhá ten masakr (ne pilou, ale jateční sekyrkou)-ovšem dát si víkendovou pauzu, když vrah zasáhne přímo do jejich řad-to jako myslí vážně? A odhalení vraha? Tak to mě teda akorát děsně naštvalo. Hvězdu bych za to neměla dát ani jednu, jenže-ono se to fakt dobře četlo. Takže za tři...

4 27.07.2017

Já nevim, já prostě nějak Nesbovi nemůžu přijít na chuť. Nadšená jsem byla z Přízraku, zajujal mě i Lovcem hlav, ale jinak u něj narážím na pořád stejné bariéry:
1) zbytečně moc postav se složitými jmény, většina nahuštěných v prvních kapitolách. Dá dost zabrat, než se člověk zorientuje a musí se zezačátku hodně soustředit-to mi vadí-u knížky chci vypnout.
2) děj bývá zčistajasna sem tam proložený větou, kterou úplně nechápu-jakoby odkazovala na něco, co bych už měla jako čtenář tušit, ale mě narážka nic neříká. Až o pár vět (někdy i kapitol) dál ale vyjde najevo, že to tak není, že se to jako čtenář mám teprv dozvědět - konec poplachu (a mojeho blbého pocitu)...
3) nějaká nechutná scéna, nejlépe hned v úvodní kapitole. Ano-k detektivkám a thrillerům to patří, ale myslím si, že existuje mnoho jiných způsobů, jak ve čtenáři vyvolat mrazení v zádech, nebo pocit děsu. Jenže Nesbo, Kepler a další prostě potřebují vylíčit, jak přesně někdo někoho mučí, a co se mu při tom zračí v očích (narážím na první stránky knížky a scénu se psem, který trhá unesené dívce obličej-opravdu velmi zbytečný pocit zhnusení, který ve mě knížka po pár odstavcích vyvolala).
4) ne že bych nefandila hlavnímu hrdinovi, ale u Nesba bývá zvykem, že pro klíčovou postavu neplatí fyzikální zákony, padouch vždycky přijde pozdě a policie včas, nikde žádní svědkové, vyšetřovatele napadnou pokaždé jen ty nejvhodnější teorie, pachatel vždycky opomene zamést nějakou stopu a hlavní hrdina naopak všechny zázračně zahladí-prostě, tak nějak často mám při čtení dojem, že koukám na béčkovou německou kriminálku...
5) romantika a snaha uspokojit i ženskou čtenářskou duši Nesbovi fakt nejde. Já se ráda dojmu a sbližování hrdinů koncem příběhu ráda ocením-ale tady je to popsáno tak, že to ve mě vyvolalo akorát rozpačitost:(
No ale ve výsledku je vlastně Syn dobrou volbou-zajímavý námět, sympatický hlavní hrdina, záměry, kterým se dá dobře fandit, pár hezkých zvratů...Jenže-pro mě je to prostě ten Nesbo se svými klasickými chybami, čili tři hvězdy maximum.

11 10.03.2017

Na knížku jsem se tak těšila, že jsem si jí dokonce nechala rezervovat, což nedělám tak často. Příslibu podobnosti s Dívkou ve vlaku se prostě nedalo odolat. Po prvních stránkách se dostavila ostražitost - traumatický zážitek z minulosti spojený s dítětem - už ZAS?! To někdo nemůže napsat knížku, ve které se nehraje na mateřské city? Navíc se mi motaly postavy i časové linie, nebyla jsem schopná se pořádně začíst, prostě jsem knížku odložila a začetla se do jiné. Jenže nedalo mi to a vrátila jsem se. Zodpovědně jsem si dokonce nakreslila časovou osu (ano, je to trapné), neboť jsem měla dojem, že to, že děj stále nechápu, je kvůli mé chabé koncentraci. Jenže ono popisovat jednotlivé kapitoly stylem-"Jaro 2013", "Před dvěma lety", "Léto 1993"... a v kapitolách navíc děj ujasňovat větami: "Je to už sedm let, co manželka ...", "když byly chlapci tři roky...", případně-"stalo se to již před 20 lety...", je zkrátka zlomyslné. Navíc jsem narazila na dvě kapitoly, které byly označené chybným časovým údajem, který jsem ve vzteku nekompromisně přepsala. A jako bonus mi při prolnutí příběhů absolutně neseděl věk jednoho z hrdinů, ale hledat, kde jsem já, či autor udělali chybu jsem vzdala. K tomu všemu nezajímavý vykonstruovaný příběh s románem, který si vycucal z prstu někdo, kdo u událostí nejspíš ani nebyl. Píšu "nejspíš", protože knížku jsem v půlce odložila, a tak ani nevím, jak dopadla. Dávám palce nahoru komentářům od "hellena 1523" a "Owen_CZ", kteří naprosto přesně vyjadřují to, co si o knížce myslím já. A vlastně jen díky nim jsem "Dokonalého cizince" s úlevou definitivně zaklapla, jinak bych se s ním marně trápila doteď.

9 27.02.2017

Jo, tenhle příběh jsem teď zrovna potřebovala. Protože jsem byla přesycená všemi těmi složitě propletenými detektivkami ze Švédska, těmi ponurými vraždami, které jsou momentálně in. Bylo osvěžující začíst se do zdánlivě obyčejného příběhu, ztotožnit se s ním a vlastně být rád, že absurdní vygradování se událo jen na papíře a přitom tak nějak uspokojilo vlastní touhu po spravedlnosti...Bavilo mě sledovat děj střídavě z jednoho a druhého pohledu, poměrně rychle jsem se vcítila do hlavní hrdinky a fandila jí do poslední stránky. Zajímaly mě myšlenkové pochody jejího manžela, jakobych tím mohla pochopit všechny chlapy, co si hledají milenky. Trochu mi unikal význam popisovaných psychoterapeutických sezení, i toho, čeho se hlavní hrdinka dobrala v závěru knížky, tedy toho traumatu z dětství. S hlavním dějem to podle mě vůbec nesouviselo, nic to nevysvětlovalo a trochu zbytečně to narušilo výsledný dojem. Jinak za mě dobrý!

4 21.02.2017

Četla jsem před léty, nyní se ke knížce vrátila a doufala, že jsem dostatečně zapomněla děj. Bohužel ne - rozuzlení všeho bylo tak skvělé, že se zkrátka zapomenout nedá. Doporučuji všem, co se seznamují s Agátou.

9 15.02.2017