kackahracka komentáře u knih

Nehodnotím hvězdičkami, protože jsem odložila asi po osmdesáté straně. Z genetiky jsem před lety skládala zkoušku, takže bych řekla, že mám o jejích základech lehce hlubší povědomí, než běžný průměr populace, nicméně i já se v odborných odstavcích ztrácela. Připadala jsem si, jako bych seděla na přednášce o možnostech genetických modifikací a v pozadí běžela na plátně nějaká akční béčkovka z devadesátek. Muži v černém, FBI, zásahové jednotky a nad tím vším růžový obláček nesoucí jména členů rodiny. Tenhle mix u mě prostě nefungoval, a ač bylo téma vcelku zajímavé, nudila jsem se. Temná hmota a Městečko Pines u mě nadále zaujímají místo v první desítce nejlepších knížek, co jsem kdy četla, ostatní autorovy počiny se u mě ale zatím míjí účinkem.

(SPOILER) Paní Jašová je úžasná spisovatelka. Její styl vyprávění je jedinečný a poutavý, okamžitě čtenáře vtáhne do děje, který pěkně a nenáročně plyne. Jenže. Tentokrát mi vůbec nesedlo téma, ani střídání postav. Ani k jedné jsem necítila sympatie, nesouzněla jsem s jejich myšlenkami ani činy (spoiler: žena se probudí celá od krve, na kraji lesa, v autě, nic si nepamatuje, ale zjistí, že postrádá přítele a dítě, chybí jí vzpomínky, a to kvůli alkoholovému oknu. Jak to vyřešit? Co takhle zničit vše, co je podezřelé(a možná i důležité), nalívat si rum a zasouložit si s cizím chlapem v luxusním sídle zmizelého partnera?). Druhá žena zase řeší trauma z dospívání, kdy si vzalo život její dvojče...Nevyhneme se popisům jeho posledních okamžiků, rozpadu rodiny, pohnutému osudu...Žena se stará o nemocnou matku, která se neustále vrací do drásavé minulosti a procitá ze své pomatené mysli právě a jen v okamžicích, kdy je to pro děj žádoucí. Dál je tam postava postiženého chlapečka na vozíku. Pak vypluje na povrch minulost i přítomnost plná pedofilů, homosexuality a dětí, které (ač traumatizované) se chovají rozumněji, než všichni dospělí okolo. Policie nic nevyšetřuje, nikoho nehledá, svědkové ulehají s Covidem, jsou dementní, případně obojí dohromady. Možná se mi to jen trefilo do špatné nálady a hodnotím v komentáři všechno zbytečně přísně, ale já knížku ani nedočetla, protože už jsem se tím dějem prostě nechtěla dál týrat.
Poznámka na okraj: zbytečně moc vulgarit, sloveso "loupat" (po někom očima) mi zhruba po desátém použití začalo lézt krkem

2 11.11.2024

(SPOILER) Pozor, komentář obsahuje spoiler!
Absolutně nechápu to hvězdné hodnocení. Jednalo se o naprosto tuctovou detektivku s příšerně protivnou novinářkou, coby hlavní "hrdinkou" celého tohohle paskvilu. Byla vlezlá, drzá, netaktní a "neustále si potřebovala zapálit". Možná je to už má obsese, ale prostě NESNÁŠÍM, když se v knížkách autor zaobírá činnostmi spojenými s kouřením. Stejně jako, když neustále "tiskne rty", "kousá se do rtů", a vůbec se nimrá v popisech jednotlivých částí těla. Jakože tady vedly zmíněné rty. Kdybych vymazala všechny věty, v nichž se o nich mluví, knížka by se smrskla minimálně o dvě kapitoly.
Hlavní hrdinka, jakožto i celá plejáda vedlejších postav, má samozřejmě "tajemství" a "něco ošklivého udělala". Všechno se začne točit okolo pubertálních lásek, drog, kolotočářů, pedofilie, mafie, úchylů a jiných, moc oblíbených témat současných thrillerů. Dost velká část knížky je young adult. Nechybí čtyřprocentní kolega, domácí násilí, záměna osob a jejich následná rošáda, kterou už jsem ani nerozklíčovala, protože mi to bylo jedno. Vraždilo se tam z lásky, nenávisti, strachu, nacházely se tam mrtvoly dětí a vycházelo najevo, že byly mučeny...
Ne, nechci! A tu jednu hvězdu dávám jen za to, že to aspoň bylo kvalitně napsané (a já chtěla vědět, jak to celé dopadlo), jinak bych to odhodila mezi odpad hned.

3 09.10.2024

Tak tohle byla opravdu trefa do černého! Měla jsem téměř nulová očekávání, ale knížka mě naprosto pohltila, a to velice zvláštním úhlem pohledu, z něhož je příběh vyprávěn. Připadala jsem si, jako bych sledovala dokument o skutečných zločinech na Netflixu. Mám ráda autentické záběry a reálné osoby-tady bylo sice všechno smyšlené, ale způsob podání tomu dodával něco velice autentického. Nikdy jsem nic podobného nečetla, takže plný počet bodů za originalitu. Za co strhávám jednu hvězdu?:
1) Naprosto debilní název knížky, stejně jako zakomponování jeho smyslu do samotného závěru. To bylo vážně trapné a blbé. Když se věta "vyžádejte si Andreu" objevila v ději poprvé, říkala jsem si-ale jo, dobrej nápad...Jenže na konci, když se věta objevila podruhé, mi přišla našroubovaná do okolností, jak kulatá matice na hranatý závit. Prostě hrůza. Opravdu by se to dalo vyřešit jiným způsobem. Nehledě na to, že i po dočtení a nadšení, ze skvělého zážitku, jsem se musela hodně soustředit, abych si správné znění titulu vybavila (Vyhledejte Andreu? Zavolejte Andreu?)
2) Patetické odstavce o babičce Růžence a neustálé oslovování dospělé vnučky slovem "panenko". ("Nic se neděje, panenko. Uvidíme, panenko. Dáš si chleba, panenko?...)
3) Poslední kapitola, která byla úplně zbytečná. Vlastně jsem ji ani nedočetla, protože mě příšerně nudila.
4) protivné opakování některých slov (lemovat, stisknout, sevřít) a pár krkolomných slovních obratů (měkké, papírové ševelení osik, měkké zvuky lopaty)
Co doporučuju:
1) nečtěte anotaci. Vůbec!
2) překonejte rozpoluplné pocity ze závěru první kapitoly. Je to divné. Ano. Ale pak se vám to bude vážně líbit!
3) vězte, že příběh vypráví tři ženy, Brecia (něco se jí stalo před dvěma lety), Meghan (něco se jí stalo před rokem) a Skye (něco se jí stalo nyní). Zpočátku se to zdá jako zmatek, protože se holky ve vyprávění střídají, ale dá se to.
Suma sumárum, moc hezké čtyři hvězdy.

9 08.09.2024

(SPOILER) Bože, to byla zas blbina! Skvělý rozjezd, perfektně popsané pocity, tajemný dům, znepokojivé detaily, moc se mi to líbilo, a pak prásk:
-nešťastné a nemilované děti pornoherců, drogy, náhlá smrt
-pěstounská péče, půjčování dětí na sex
-vražda. Jedna, druhá, nevím kolikátá
-srdceryvné dopisy
-naprosto nelogické scény. Jen pro představu:
-hlavní hrdinka se snaží skrýt svou minulost. Touží uniknout, zahladit stopy....Ale má aktivní profil na facebooku, pod vlastním jménem i současnou adresou. Och, abych jí nekřivdila, místo své fotky použila kytičku. Ale na ostatních je v plné své bujné kráse...
-během pár chvil po zmizení dítěte vyjde najevo, že ho matka ve školce předávala ženě jménem Fran, a že tato žena už ve školce nepracuje, ale žije nedaleko. Když policie požádá ředitelku o přesnou adresu, odpálkuje je majitelka školky slovy, že potřebuje "soudní příkaz" a všichni (včetně zničené matky), jen útrpně vyčkávají až do večera???
-žena nahlásí policajtovi podezřelé zvuky na verandě. Policajt (detektiv) to přijede omrknout. V popelnici za domem objeví mývala, který v návalu paniky uprchne směrem k domu. Žena sleduje, jak k ní míří a vpustí zvíře dveřmi dovnitř. Policajt, tedy člověk vybavený střelnou zbraní i výcvikem zpacifikovat třeba i ozbrojeného pachatele, sdělí ženě, aby si zavolala deratizéra...Chce odejít (že by třeba zkontroloval zbytek domu, když už nevyžene to zvíře?), ale žena muže přemluví, aby alespon počkal, než někdo dorazí. Sednou si spolu na zápraží, z nitra obydlí se ozývají zvuky, řinčení skla, a tak, ale co už. Zdrcená matka i nadržený detektiv spolu na verandě stráví moc příjemné chvilky plné důvěrných rozhovorů. Pak dorazí chlapík s odchytovou tyčí. Policajt smutně odejde. Žena oznámí zásahovce, že jela zbytečně, že už uvnitř asi žádné zvíře není...Zásahovka zklamaně odjede. Žena se vrátí dovnitř, najde zvíře, hodí mu kus masa na dvorek a mýval tak konečně opustí scénu...
-hlavní hrdinka, matka, jejíž dítě se pohřešuje, jde na vlastní pěst omrknout jednu z podezřelých, a to do domova důchodců (poznámka-těch odstavců, věnovaných smradu, rozkladu, flekům na kůži a slujím místo pokojů-tak těch bylo opravdu přes čáru). Kliďánko se zapíše před zraky recepční do knihy hostů, načež najde chuděru babičku zavražděnou. Jémine, to pro ni vypadá asi bledě, z toho se holka sotva vymluví...Jak se k tomu asi postaví? Klid. Stačí prostě odejít domů a tvářit se překvapeně, když dorazí policie. Nikdo se jí stejně na nic moc neptá, ač byla prokazatelně posledním člověkem, co zavražděnou viděl... Policajt ženě jen oznámí, že došlo k vraždě...Celá scéna končí epicky, a to ztvrdnutím detektivova pinďoura a pokusem ženy o jeho ocucávání. Ne proto, že by se chtěla vyhnout trestnímu stíhání, ale protože má na něj chuť...Tak jistě, vždyť se jí jen před pár dny ztratilo dítě...
Mno. Mělo mě varovat už to, jak autorka pojmenovala postavy:
detektiv Ryan, důstojník Ray, Rebecca
Mikayla, Malcolm, Meredith
Nedávám odpad jen z toho důvodu, že jsem začátek hltala s nadšením. Nedočetla jsem, a je možné, že se všechno nějak báječně logicky vysvětlilo, a tak jsou mé poznámky mimo mísu. Jenže-ono se to prostě dočíst nedalo. Jedna hvězda je až až. Nedoporučuju.

5 04.09.2024

Paní Třeštíkovou bohužel předbíhá veřejně známá pověst, a tak jsem knížku Tajemství nechávala doma ležet ladem a nikterak se nehrnula do čtení. Tak nějak jsem se nechala ovlivnit nejen názory ostatních, ale i podivným pocitem z osobního setkání na Světě knih. Byla jsem přesvědčená, že mě od téhle autorky prostě nic nezaujme, a tak jsem to ani nezkoušela. Vlastně jsem knížku nakonec otevřela jen proto, že jsem potřebovala udělat místo na poličce a zvažovala jsem, který z titulů poslat někam dál. Teď už je to jasné, mýlila jsem se. Okamžitě jsem si zamilovala zvláštní styl vyprávění, kdy se mísí myšlenky a osudy několika lidí současně. Z příběhu se vyklubala pozvolná sonda do cizích životů, každý z nich skrýval tajemství, všichni mi přirostli k srdci. Obecně příliš nevyhledávám tlusté bichle, vadí mi, když jsem upoutaná k nekončícímu příběhu, ale tady jsem se tak nějak ráda vracela. Ke konci jsem sice nedostala odpovědi na všechno (nebo jsem jen některé věci špatně pochopila), ale nevadí mi to, mám to ráda. Knížky se rozhodně zbavovat nebudu a vracím ji zpátky do knihovničky. Doporučuju.

8 01.09.2024

Odloženo. A to se mi předchozí knížka Greenwich park moc líbila, a na další dílo od autorky jsem se vážně těšila. Jenže tentokrát to nějak nešlo. Souhlasím s Mysterygirl, v textu se člověk ztrácí. V první kapitole jsem nabyla dojmu, že čtu o ženě, co si zajela na dovolenou k moři s manželem a synem, ale místo báječných chvil vypovídá o nějakém neštěstí, co se stalo na útesu.

(...)
Díváš se, viď? Musíš se podívat. Podívej se na útesy. Sice spadl, ale třeba je ještě...
(...)

Zděsila jsem se, že zmizelo, či zemřelo dítě. Cvak, další kapitola, nezemřelo dítě, ale chůva. Chůva muž? Nebo? Cvak, další kapitola, hlavní hrdinka potkává nějakou ženu, která se jí vnutí domů a tvrdí, že je matka zemřelé, a že jí vadí, jaký ohavný článek coby novinářka napsala. Žádá, aby napravila svou chybu a přikáže jí, aby se pustila do vyšetřování.
Pak jsem zalistovala zpátky a zjistila jsem, že je jedna kapitola z dubna 2019, druhá z listopadu 2017 a třetí ze září 2018.
Nechci, děkuji, nazdar.

Tentokrát nehodnotím hvězdičkami, protože jsem nedočetla. Jedná se o českou autorku, a tak předpokládám, že Databázi sleduje, o to víc mě mrzí, že ji nemůžu potěšit. Překvapilo mě, kolik už má spisovatelka na kontě vydaných knih, svědčí to tedy o bohatých zkušenostech. A to jak s psaním, tak se zpětnou vazbou od čtenářů. Proto absolutně nechápu, jak je možné, že se text tak strašně špatně čte. A to jsem k němu přistupovala s velkým nadšením a nulovým očekáváním. Lákal mě příběh z Šumavy, kde to znám, nadchlo mě téma kešek, které jsem jednu dobu také sbírala, a těšila jsem se na strašidelný příběh, co mě rozparádí. Jenže rozčarování přišlo už u prvního odstavce. Musela jsem se opakovaně vracet na začátky dlouhých, předlouhých vět, vadilo mi opakování slov a příliš květnatý popis přírody na úkor samotného děje. Hlavní postava Leoš neustále pil "plzeň" a zabil to momentem, kdy "se vymočil do dřezu, jako správný horal".
Pro představu přidávám pár citací odstavců:

V Leošovi ranní vycházka v trávě zmáčené rosou vzbuzovala rozkoš až fyzickou, pocit volnosti se prolínal s matnými vzpomínkami na dětství, ale hádal, že Nině, i když by se dala zlákat vidinou romantiky, o které by mohla léta vyprávět přátelům, by se vyhlídka na promočené boty a škrábance na lýtkách, vyplacené jen sladkými bobulemi přezrálých malin, příliš nezamlouvala.

I když těžko říct, jestli by Nina, i kdyby se víkend vyvinul podle původního růžového scénáře, vůbec byla ochotná se s ním ke starému hamru vydat, uvědomoval si s hořkou nově nalezenou upřímností.

Leoš přemítal a rozhlížel se kolem sebe, tentokrát ne s bezvýhradnou vše odpouštějící láskou, ale pečlivě podmalovanýma očima městské slečinky, co ráda vysedává po kavárnách, třikrát týdně cvičí v tělocvičně a po letech studií se chystá rozjet kariéru, nebo si přinejmenším najít pořádné místo.

"To jste vy?" houkl na Leoše ne úplně nevlídně. "Kde máte foťák?"
"Nechal jsem ho doma," hlesl z konceptu vyvedený Leoš nesmyslně.

Leoš se rozloučil s panem Benešem, který doufal, že se spolu s proklínanou nemovitostí zbaví i váhy smutných vzpomínek, ještě pohlédl na jeho chalupu, dokud vypadala tak divoce romanticky, a smířil se s tím, že příště už bude nejspíš opravená a zabydlená a kvůli tomu se mu zas ztratí kousek šumavského kouzla.

Obecně platný Murphyho zákon pro výlety, platný i pro GC výlety: Jdete-li pro cache v sandálech, bude tam takový krpál, že těmi sandály za chvilku projedete skrz. Jdete-li pro cache v kotníkových botách, bude tam kaluž o 2cm hlubší. Nejjistější jsou holínky, ovšem nezapomeňte je vyzout, až se budete škrábat ven z potoka.

Omlouvám se, nejsem cílová skupina, přeji autorce mnoho spokojených čtenářů, já mezi ně bohužel nepatřím.

Páni! Drtivou většinu knížky jsem si užívala v naprostém nadšení. Bylo to poutavě napsané, vtipné, chytré, a úžasně propletené. Nedokázala jsem se odtrhnout, nemohla jsem se dočkat, až budu zase moct číst. Bavilo mě odkrývat jednotlivé osudy. Připadala jsem si, jako když procházím cizím městem, v němž znám jen pár vzdálených nesouvisejících uliček a najednou se mi začnou jednotlivé kouty spojovat v celkový obraz. Tuhle zkratka, támhle vykukuje něco známého, onde za plotem to začínám chápat...
S autorkou máme podobný vkus na filmy, seriály, hlášky-takže jsem si libovala jak se spřízněnou duší. Opravdu vřele doporučuju a paní Jašovou si s velkou radostí řadím mezi oblíbené autory. Jen bych si snad dovolila tři poznámky:
1) Hodně jsem tápala v postavách a názvech kapitol (Rusalka = Klára, neboli holka z Hamburku, Sudička = Milada, milenka otce? Těžko říct. Dozvídáme se to až hodně za půlkou...Meluzína = Ela, ve skutečnosti Gábina? Aha, Gabri-ela, jasně. Bludička = Markéta, neboli Majda...), ale stvořila jsem si podrobný seznam, a s ním to pak šlo. Je však pravda, že ač byly "přezdívky" velice trefné, tak jsem se i ke konci musela před každou kapitolou zarazit a zapřemýšlet, o kom je vlastně řeč. Občas mi také splývalo, co která z postav vlastně už ví, a co ne, jelikož každou kapitolu vyprávěl někdo jiný a ze svého úhlu...Bylo to fajn, mám to ráda, ale bylo toho moc.
2) Knížka byla zbytečně dlouhá. Posledních cca 80 stran jsem měla chuť přeskákat. Nakupilo se do nich nějak příliš mnoho krve, nešťastných dětí, osudů, rodičů...Taky mrtvé zvíře, kopání hrobu, vraždy, astmatické záchvaty...Vůbec by mi nevadilo, kdyby se některé věci nevysvětlily a zůstaly nedořešené. Kdyby to prostě zůstalo takové hezky obyčejné...
3) Ale největší problém jsem měla s tím, jak se v závěru zcela přetransformovaly charakterové rysy jednotlivých lidí. Z nezodpovědných vobšourníků se stávali otcové roku, z bohémských batůžkářek zas svědomité náhradní matky...Přišlo mi to líto. Asi jako když někdo polije nádherně vkusný zákusek umělou růžovou polevou. Já chci zpátky ten důmyslně nenásilný dokonalý dezert!
Každopádně super a hned se jdu poohlédnout po další knížce paní Jašové.

13 02.08.2024

Ani nevím, jak a kde jsem na doporučení narazila, ale utkvělo mi v paměti, a když jsem knížku zahlídla, šáhla jsem po ní, že bych jí zkusila dát šanci. Teda! Přečetla jsem ji na jeden zátah, nedokázala jsem se odtrhnout! Autor rozhodně dokáže zaujmout, a to stylem vyprávění, popisem prostředí, myšlenek. Samotné tempo je pomalé, zvláštní a dusné, jako počasí před bouřkou. Tohle mi prostě sedlo a rozhodně si autora pohlídám.

5 27.07.2024

Žánr klasických detektivek jsem opustila už před lety, ale knížka sbírala oslavné recenze a mě zachvátila nostalgická touha vzít si s sebou na dovolenou k vodě něco ve stylu Agáty. Přečetla jsem celých 430 stran, což je známka toho, že to bylo DOBŘE napsané, a že mě to BAVILO. Nešlo však o žádnou napínavou pecku, kvůli které bych zanedbávala děti, domácnost a životní funkce.
Co bych vyzdvihla:
1) Hned na začátku knížky je k dispozici sympatický jmenný seznam všech postav, se kterými se v knížce setkám, a to včetně krátkého popisku. Skvělý detail, co potěší.
2) Příběh je oproštěn od brutality. Popsaná vražda není nijak nechutná.
3) Zajímavé prostředí jarmarku se starožitnostmi
4) Pěkně zachycená atmosféra venkova a letních měsíců
5) Hlavní roli hraje vyšetřování, skládání indicií, pátrání po stopách, inteligentní rozhovory. Osobní linky vyšetřovatelů jsou vcelku decentní, nikdo se neutápí v alkoholu, ani nebabrá ve své zdecimované kariéře

Co mi pilo krev:
1) Hlavní mužská postava je dost pedant na pořádek, což by mi možná tak nevadilo, ale jeho úchylka byla zmiňována úplně pokaždé, když na něj přišla řeč. V autě kolegyně si válečkem na chlupy pravidelně čistil sedadlo předtím, než na něj dosedl, v největších vedrech chodil v obleku ze tří částí a pohoršoval se nad ostatními, co si dovolili obléknout šortky, na místě činu se brodil blátem v ručně prošívaných kožených botách...Tak nějak jsem se nedokázala rozhodnout, jestli mu fandím, nebo mi jde už na nervy...
2) Neustálé opakování určitých situací a slov. Asi dvacetkrát je někým zdůrazněno, že oběť nebyla zabita dýkou, ale „kordíkem“. Každá z postav si neustále šahala na nos-poklepávala na něj propiskou, mnula si ho prsty, svírala ho klouby….
3) Ale za daleko nejstrašnější považuji autorovu úchylku ve žvýkacím tabáku. Jářku, byla jsem dočista zhulená. Postavy žvýkaly jak o život, v každé kapotile a víceméně úplně každý si „posouval tabák špičkou jazyka za zuby…“
4) Vadilo mi, že se jedná o druhý díl série. Nesnáším série. Narážky na něco, co se stalo, ale já o tom nemám ani páru (nečetla jsem), ve mně vyvolávalo pocit, že sedím u stolu v cizí partě lidí. A tenhle pocit není nic moc...
5) No, ovšem největším fiaskem byl samotný závěr. Varuji, teď přijde SPOILER:
.
.
.
Představte si policejního vyšetřovatele, který se zdráhá hovořit o případu se svou vlastní dcerou. Pečlivě odvažuje každé slovo, aby se snad neprovinil proti pravidlům a nesdílel mimo pracovní prostředí citlivé detaily z vyšetřování. Vše spěje ke konci, zdá se, že má policajt pachatele na mušce. Stačilo by si pro něj přijít, odvézt ho pryč a podrobit ho výslechu na stanici. Tedy logicky tak, jak to dělal kdykoliv předtím. Jenže on si ho vyhmátne přímo na obří akci, a to doslova na jevišti, uprostřed velkolepého proslovu ku zahájení aukce. Policistovu obviňující řeč sleduje hlediště plné lidí, na celou scénu jsou namířeny kamery. Celý dav úplně cizích lidí v tichosti naslouchá dlouhé, předlouhé řeči policistů, kteří si tuto "vsuvku" u hyen z bulváru dokonce "objednali". Přednesou zcela bezelstně obvinění několika osob, všem přítomným vysvětlí, jak postupovali, co zjistili a jak, proč, kde, jaké mají důkazy...Kdo se jak provinil, ať už vraždou, či jen nějakou krádeží...Každý z obviněných se kaje a lká...Hlavní pachatel jen strnule přikyvuje...Prostě- tohle bylo finále kalibru devadesátkových céčkových volovin. Chyběl snad už jen západ slunce a melodramaticky tklivé písně Kelly Familly. Dala jsem původně čtyři hvězdy, ale snižuju na tři, protože něco tak idiotského si takhle skvělá knížka opravdu nezasloužila.

4 27.07.2024

Ou jé. Jsem poměrně rozpolcená. Začněme tím pozitivním.
Knížka měla bezvadné ohlasy, dokonce tak skvělé, že jsem se střežila toho, přečíst si anotaci, abych se neochudila ani o ždibínek zážitku. Celý příběh byl neuvěřitelně čtivý. Přelouskala jsem ho za rekordní dobu, četla jsem dlouho do noci, protože jsem se nedokázala odtrhnout. Opravdu špička! Doporučuju!
Ale co byste měli vědět předem?

1) Nečtěte prolog. Je totiž úplně zbytečný. Jednak je hnusný a jednak nastartartuje úvahy směrem, který není vůbec žádoucí. Ó, jak já bych si libovala, kdybych o prologu nevěděla. Ó, jak já bych byla šokovaná závěrem. Ó, jak já bych po celou dobu tápala úplně vedle. Takhle u mě však od první kapitoly blikala varovná kontrolka, nutila mě formovat teorie, a na konci jsem si tak jen smutně přiznala - hm, tak to jsem si přesně myslela...Příšerně mě to nakrklo!
2) Napište si seznam jmen, protože zhruba za půlkou zjistíte, že se téměř každá z postav nazývá buď od B, G, nebo P. V knížce se setkáme s někým, jako:
Patrick, Peter, Paul, Puhl, Pohn, Portmann
Bohn, Biermann, Bungert, Bickelmann, Brunner, Baumannová
Gobel, Gorthing, Gabriel, Gerhard, Gehlenová
Někdy je člověk oslovován křestním, jindy jinak. Pro představu malá ukázka:
Bohn volá Gobelovi:
"Ahoj Gabrieli," zdraví Gobel.
"Ahoj, tady Bohn. Profesor Gorthing mě právě informoval o videu z bytu Gehlenové..."

A nyní k negativům. Proč dávám jen tři hvězdy? Až po dočtení a vzteku z toho, jak to autor vlastně podělal, jsem zjistila, že jsem podobně hodnotila jednu z jeho předchozích knížek (Cizinec). Skvělý styl, ale totální blbina. Tentokrát je zápletka přece jen o trochu reálnější a závěrečný zvrat (nebýt prologu) perfektní, ale čím víc se dojmy usazují, tím víc mi dochází nesrovnalosti.
Nelze se k nim vyjádřit bez odhalení zápletky, čímž varuji - nyní přijde SPOILER:
.
(Pozor-nyní prozradím celý děj!!!)
.
Ve zmršeném prologu se dozvídáme o muži, co brutálně zmasakruje matku od dítěte, které to celé tiše pozoruje. Skok v čase, zcela bezúhonný muž je obviněn z týrání žen. Důkazy jsou poměrně přesvědčivé-dvě videa, v nichž evidentně figuruje a mluví, na obou dělá dost hrozné věci. Rozjíždí se série vyšetřování prokládaná úvahami muže, který hnije ve vězení a sepisuje příběh o tom, kterak byl nespravedlivě odsouzen. Co připadá v úvahu? Hm, tak ten chlap je buď nevinný, nebo vinný.
a) je nevinný. Někdo to na něj ušil záměrně. Msta z čiré nenávisti. Mohlo by to dělat to dítě, které mezitím vyrostlo. Což ale znamená, že minimálně v minulosti byl ten chlap odpornou bestií a vlastně si to docela zaslouží...a dobře mu tak. Nebo to na něj sehrál kolega, který (zcela očividně!) cvrliká s jeho ženou? Nebo soused, který stojí o mužův dům, který je v lepším stavu? Tomu tedy říkám motivy k činům, při kterých jsou utýrány další dvě nevinné ženské...

b) je vinný. Počítáte s touhle myšlenkou celou dobu, máte za sebou knížky jako "Zmizelá", takže výblitky zhrzeného chudáka dělíte dvěma a hledáte trhliny. A ty tam jakože nejsou.
A to je ten kámen úrazu. Policie (ač hledá důkazy jeho viny!!!) nikoho příliš nevyšetřuje, na místě činu nesbírá stopy, nelustruje mobil, ani elektroniku zatčeného, nedělá domovní prohlídku, prostě nic. Dle vyšetřovatelů je podezřelý, ale nemají nic víc, než dvě videa, na nichž říká a dělá hnusné věci. A protože se knížka jmenuje Fake, tak to bude asi fake...
Fake je reálným videem (někdo ty ženy opravdu ubil), ale místo svého obličeje dosadil pachatel obličej a hlas obviněného. Muž je zproštěn viny.
Vyvstává otázka, kdo to tedy všechno prováděl? Bohužel nejde z videa identita původního predátora zjistit, konec zvonec Japonec.
A nyní přichází ten parádní zvrat-co když je původním pachatelem i pachatel současný? Překryl svůj obličej svým obličejem a doufal, že si někdo bude myslet, že to je fake...Bingo! Super wow efekt, ale-to jako vážně?
-opravdu by riskoval úplně všechno, aniž by měl záruku, že někdo odhalí že se jedná o fake?
-fake se podaří prokázat až soukromému očku (dobře, detektivovi), a ne plejádě policajtů s profesionální armádou techniků???
-současná žena té brutální bestie nikdy (ani při jedné jediné hádce) nezažila, ani nezaregistrovala náznaky násilí? Nikdy? Byl příkladným a hodným člověkem, jen jejich vztahu chyběla vášeň? Ech?
-žena, která řádění toho psychopata zažila a přežila, radši zůstane v anonymitě černé paruky a ústraní, nesvědčí proti němu, nevypovídá, její video je "asi taky fake", dokud někdo (opět soukromé očko) neprokáže, že je skutečné?
-na dvou místech činu a dvou zmasakrovaných, leč zcela zachovalých mrtvolách neexistuje jediný vzorek pachatelovy DNA? Kde skončilo všechno jeho oblečení, které lucidní sérioví vrahové pálí v kotlích, nebo hází do řeky? To v něm nakráčel zpátky domů, bez jedné jediné kapičky cizí krve, a ani své současné slaboduché spící manželce nepřikázal, aby mu ho pro jistotu vyprala? Nikdo z vyšetřovatelů nepovažoval za důležité prolustrovat mu dům od sklepa až po půdu? Vůbec nikdo nic nenašel? Odkud se připojoval k Dark webu? Kde svá videa upravoval? Neměl ve svém okolí jediného člověka, který by si všiml, že na něm něco nesedí?
Ze sta bodů nula, čili celkově takové ušušněné tři hvězdy, omlouvám se.

9 29.06.2024

První tři díly série si drží čestné místo na poličce v mé knihovničce, a tam se nedostane jen tak něco. Tolik jen k mým sympatiím k autorce. Jsou velké.
Mno.
Tenhle díl jsem netradičně poslouchala jako audio. Avizovaná doba přehrání: 1den a 22hodin. Ty kokso! Myslela jsem si, že si zpříjemním nějakou nudnou práci, třeba žehlení, ovšem za pozornost stál snad jen úžasný hlas vypravěče. Toť vše. Zvládla jsem přetrpět dvě procenta z celé knížky. Dvě. Až tak to bylo strašné. Nezáživné, zdlouhavé, nudné blábolení o NIČEM. Ale úplně a doslova o ničem. Lituju každého, kdo knížce obětoval víc času, než já a dospěl ke stejnému závěru (tímto děkuji všem uživatelům, co se nebáli zveřejnit negativní hodnocení. Máte můj paleček). Pokud si chce autor nárokovat téměř dva dny mého života, musí se jednat o pecku, která mě dostane do extáze. A tou Černočerné srdce rozhodně není. Nedoporučuju!

(SPOILER) SPOILER!: Tak tohle byl čistokrevný odpad! Vleklé, nudné žvanění o alkoholičce, která si potřebovala "spravit pocuchané nervy" ze smrti manžela, a proto se usídlila u jezera, v němž se její nebohý choť utopil...Tak logicky, proč ne, že?
Na stejném místě, v protějším paláci, neboli v prosklené vitríně, se po večerech promenáduje slavná modelka a její muž. Alkoholička tenhle pár šmíruje dalekohledem a sdílí s námi pohled na úplně každé stažení mimického svalu, každé ťuknutí do počítače, mobilu, ustrašené plížení po domě, přetvářku... Jářku, žena se zdá celá chudinka vystrašená a muž tak nějak divně podezřelý každým coulem. Kdyby to snad nějakému blboučkému čtenáři nebylo jasné, autor nás svědomitě zásobuje nahozenými udičkami. Pro příklad cituji odstavec (ODSTAVEC!), v němž se nám autor rozšafně rozepsal o něčem tak obyčejném, jako je dolití sklenky vína:

(...)
Vrátí se ke schodům, zády k nám pokrčí loket, nakloní láhev a druhou ruku si zastrčí do kapsy. Nalije manželce štědrou dávku a zavíří vínem ve sklence, aby to nemusela dělat sama.
(...)

Manželka vrávorá, "cítí se divně", rozbije sklenku, ve střepech je patrný "nějaký prášek".

Paleček pro všechny čtenáře, které napadne, že manžel své ženě něco přisypává do pití. Ostatní, co jsou po lobotomii, bych chtěla uklidnit: autor vám každý prd vysvětlí tolikrát, že to určitě nakonec pochopíte sami.

Přiznávám, že jsem přelouskala poctivě jen první část knížky. O co šlo? Alkoholička během svého (nikdy nekončícího) deliria zahlédne cosi na vodě, zajde si (dovrávorá) pro dalekohled, spatří kdesi v dálce na hladině ruku (asi?) někoho, kdo se topí, nahodí člun, a za tmy dojede úplně přesně na místo, kde si to splývá mrtvola...Jémine, utopená modelína odnaproti! Paráda! Sama tu nasáklou, mokrou hroudu masa vytáhne do lodi, oživí ji, a pak se s ní hned skamarádí a rovnou na té lodi si s ní dlouze, dlouze, dlouze vypráví, aniž by brala v potaz vlastní promočené tělo, zimu, hladinku alkoholu, vyčerpání, půlnoc, nic.

Dál se hlavně pije. A pije. A otvírá víno. A nalívá víno. A ráno se probouzí z kocoviny. A pije kafe. A pak bourbon.

No, byla jsem vám z toho tak opilá, že jsem zbytek knížky jen prolistovala. Možná jsem to nepochopila správně - ale opravdu šlo o to, že?: utopená žena byl vlastně zesnulý manžel, který se převtělil do modelky a mluvil ke své alkoholické ženě skrz cizí tělo??? Že se ve skutečnosti neutopil sám, ale utopila ho ve vzteku ta alkoholička, protože chvíli předtím odhalila, že je její muž sériový vrah? He?
A víte, jak na to přišla?:
-manžel chtěl grilovat, ale zvlhly mu sirky, a tak s manželkou alkoholičkou přemýšlel, jak postupovat dál
-alkoholička se nabídla, že skočí pro náhradní sirky do jeho rybářského kufříku ve sklepě
-v kufříku byly sirky, a taky červený (!!!) kapesník do nějž byly zabaleny řidičské průkazy a odstřižky vlasů zavražděných žen. (poznámka pod čarou: velmi oceňuji ohleduplnost všech sériových vrahů, kteří takto zodpovědně schraňují důkazy. Tento muž dokonce použil kancelářskou sponku, aby k sobě přichytil platný identifikační průkaz s kvalitním vzorkem DNA. Není to báječné?)
-alkoholička tam dole ve sklepě dlouze dlouze přemýšlí, zvažuje všechny alternativy, nakonec vytáhne mobil a googlí. Zjišťuje, že se data zmizení daných žen shodují s daty, kdy nebyla se svým manželem. Pro jistotu ještě volá do motelu, kde měl mít její manžel alibi, recepční pátrá v databázi a potvrzuje zdrcující ortel...Manžel jí kecal...
-po tomhle všem alkoholička konečně opouští sklep a vrací se se sirkami zpět k manželovi, který nenuceně a bez špetky podezření poznamená: "trochu ses zdržela..."

A závěr? Všichni navzájem se tak nějak pozabíjeli, popřevtělovali z žen zpátky na muže a dopomohli vyřešit promlčené vraždy. Nebo tak něco?
Bliju odpad a vůbec se za to nebudu omlouvat.

Náměty jednotlivých povídek byly geniální. Přesně podle mého gusta. Šest hvězdiček. Ale pak se každý z příběhů blížil do finiše a začaly se zjevovat mrtvoly, useknuté hlavy, potoky krve, zahnívající hnáty, příšery se zažloutlými zuby a podobně. Ani v pubertě by to se mnou nic nedělalo. Příšerně promarněný potenciál, ale holt si musím zvyknout, že se v tom většina autorů a čtenářů vyžívá. Dávám čtyři hvězdy, protože musím uznat, že jsem si to i přesto užila. Příště prosím bez těch laciných berliček a bude to dokonalé!

10 04.05.2024

(SPOILER) Ojoj. U této knížky se mi potvrdilo, že se nemám navracet k dílům, které mě kdysi v minulosti uhranuly, bo hrozí, že mě tentokrát třeba i zklamou...Nevím, v jakém rozpoložení jsem před lety četla a nadšeně nasázela čtyři hvězdy v hodnocení, ale tentokrát vymáčknu slabou dvojku, a to jen z úcty ke čtivosti. Tu zmínil i nějaký jiný uživatel, na mě to v Databázi vyskočilo a já fascinovaně zjistila, že si zápletku VŮBEC nepamatuju. Vybavila jsem si jen to, že byl děj prošpikovaný skvělými zvraty a prostě si řekla, že musím využít příležitost, pochválit mou chabou paměť a hezky si stejnou knížku užít dvakrát. Chyba! Měla jsem si to nechat hezký a nemusela jsem knížce kazit hodnocení. A sobě náladu! SPOILER: jak mě mohlo bavit šťourat se někomu ve snech? Proč se mi líbilo téma z psychiatrické léčebny, kde si každý vypráví o svém letadle a všichni ho berou smrtelně vážně? Ano, ve vzpomínkách a vidinách jsou ukryté odpovědi na zásadní životní momenty, ale opravdu mi nevadilo, že se ve výsledku jedná o paměť nešťastného kluka? Že jde o traumata způsobená jeho násilnickým otcem a strachem o nemocnou matku? Nevadilo? Tak teď mi to vadí, no. Zdravím všechny, kterým jsem tvrdila, že je tahle knížka super. Není, nečtěte to.

6 29.04.2024

Nebýt té argentinsko-mexické telenovely v závěru, zasloužila by si knížka poctivých pět hvězd. Kéž by autorka přestala psát zhruba 30 stran před koncem. Opravdu nepotřebuju dvojitou porci omáčky a vysvětlivku ke každé kudrlince. Úplně to zabilo celkový dojem-ale ten byl tak dobrý, že pod čtyři hvězdy by mé hodnocení nebylo fér. Už dlouho se mi nestalo, aby mi hlavní hrdinka tak učarovala. Nedokázala jsem se odtrhnout a strašně se těšila na čtení. Určitě doporučuju!

10 19.04.2024

(SPOILER) Dost mi vadí, proti jak silnému proudu se tu potácím, ale tahle knížka si to skvostné hodnocení opravdu nezaslouží. Ano. Je to čtivé, perfektně sarkastické, styl autorky je skvělý, určitě si ji ponechám v hledáčku. Ale co to jako bylo za SLÁTANINU??? Zápletka byla děravá jak cedník z antíku, konání postav úplně mimo mísu a chrabré činy postrádaly jakoukoliv logiku. A ten policajt na konci? To byla TAKOVÁ BLBOST! Jsem příšerně naštvaná, že jsem se nechala strhnout davem, že jsem měla tak vysoká očekávání, že jsem neúnavně pokračovala i přes narůstající odpor a zhnusení. Především v částech, v nichž bylo do děje zataženo i dítě. A závěrečná kapitola s rozhovorem u rakve byla tak odporná, že si nepřeju nic jiného, než ji zapomenout!

16 08.03.2024

Měla mě odradit už obálka. Ta hnáta, co čouhá z hlíny, to je dočista filmový plakát na nějakou béčkovku z devadesátek. No. Pak mě měla varovat první kapitola pojatá velmi poetickým stylem. Jářku, kdo by to byl řekl, že se děj točí okolo nočního přepadení:

Někde mezi sněním a bděním z mých úst vyklouzl do temnoty šepot-tvé jméno.
(...)
Byly to nezaměnitelné zvuky násilí, jenže tohle násilí nemělo potřebu zvyšovat hlas. Tenhle rámus byl přiškrcený a umírněný, surový, drsný a utlačovaný, jako by celou tuto nepříjemnou záležitost bylo možné provést, aniž by to vyrušilo ze spaní sousedy.
(...)
Pak zvuky začaly znovu a z mých úst vyklouzlo tvé jméno, tentokrát hlasitěji, můj hlas tě volal zpátky ke mně.
(...)

Mno. Sem to přetrpěla asi do poloviny, ale ten děj se rozvíjel v tak příšerný blábol, že se to zkrátka nedalo. Pro představu ještě jeden velmi realistický rozhovor mezi dvěmi známými, co se náhodou potkají na ulici:

"Řekni mi, že pracuješ. Že ses rozhodla všechnu tu krásu zvěčnit? Řekni mi, že prosíš pomíjivý okamžik, aby setrval. Řekni mi, že si pořád pamatuješ, že jsi fotografka, Lano."
(...)

Odkládám, loučím se a nelituji.

(SPOILER) No. Holka uteče svému únosci, nic si nepamatuje a okolí se jí snaží přesvědčit, že to celé bylo výplodem její fantazie. Skvělý námět, poměrně ucházející zpracování, ale tak nějak neječím nadšením. Přišlo mi, že nás autorka nutí mašírovat v kruhu a neustále omílá to stejné dokolečka. A to měla knížka sotva něco nad dvěstě stránek. Možná se původně jednalo o povídku, kterou se někdo snažil natáhnout nad hranici normostran pro běžnou beletrii. Taky mi vadily díry v ději (všichni si myslí, že si vymýšlí, a přitom lítostivě komentují ošklivé jizvy, co jí zůstaly po poutech na rukou?) a uvažování hlavní hrdinky. Příklad: potřebuje si pro sebe zrekapitulovat události předchozích dní. Proto si vezme tmavé brýle, klobouk, udělá si s vlasy něco, v čem se nepoznává ani ona sama (přímo její slova, když na sebe hledí do zrcadla), a pak si to nakráčí do jedné z realitek ve městě. Předpokládá totiž, že si asi hledala nové bydlení, ale není si tím úplně jistá. Prostě to zkusí, a to v přestrojení... Náhodně se pak zeptá jednoho z makléřů: "Pamatujete si mě? Byla jsem tu možná před týdnem, nebo tak nějak..."
Vtipné je, že ji jeden z cizích lidí nakonec fakt pozná, a to ve stylu: "No jasně. Vypadáte sice úplně jinak, a vidím denně mraky lidí, ale zrovna vás si pamatuju, protože jste tu byla toho a toho v tolik a tolik a řekla jste tohle a tohle a domluvili jsme se na tom a tom..."
A taky-přijde mi poměrně zvláštní odtajnit hlavní myšlenku knížky (že by padouchem byl zahradník?) zhruba ve třetí kapitole, a pak na ní postavit závěrečný zvrat (ano, určitě si týraná žena zajde zpátky domů, přímo do líhně všeho zvěrstva, pro své věci úplně sama samotinká). Tyran a jeho submisivní utlačovaná partnerka, jedno klišé za druhým, vůbec mě to nebavilo. Čtivé to bylo, ale už jsem asi saturovaná podobně laděnými příběhy, takže mě dějová linka spíš otravovala. Ani nevím, jestli to někomu doporučovat, nebo ne.

6 29.01.2024