KAJAMA komentáře u knih

Vážení přátelé,

Myslela jsem si, že to nedám...téměř 700 stranobava, že to bude dlouhé byla zbytečná.říkala jsem si, že si to nechám na letní dovolenou na krásné letní večery, sednout si s knihou pod pergolu

...Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor...její obyvatelé naplnili tento prodloužený májový víkend...no už mi chybí posledních 100 stran


Čtenářská chuťovkamoc jsem si to užila... doporučuji a děkuji...

10 08.05.2023

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Hrdinku chápu, v době, kdy se děj knihy odehrává, jsem byla na mateřské dovolené. Dnes s odstupem let se lehce kritizuje. Uvědomte si, že nikdo v době normalizace nevěděl, že bude nějaký listopad, Rusáky jsme tu mohli mít dodnes. Styl psaní mi vyhovuje, je to lepší než nějaké kličky a básnické obraty. Určitě si přečtu další knihy od autorky.

Příběh plný odvahy. Četla jsem jedním dechem. Je to velmi inspirující i v dnešní době. Je třeba mít odvahu, nebát se a bojovat s osudem, proti útisku, bezpráví a za práva žen.
Dovolte mi citovat: „ Velikým dobrodiním života na Západě je mír… v Somálsku je válka, soupeřící kmeny bojují o nadvládu a nikdo neví, kolik lidí už bylo zabito. Nádherné město s bílými budovami, Mogadišo, které postavili italští kolonisté, bylo zničeno. Skoro každá stavba nese známky nepřetržitého sedmiletého válčení, domy jsou rozbombardované, plné děr po kulkách …“
Somálská korovnice se stala modelkou a vyslankyní OSN za práva žen v boji proti ženské obřízce :“ Nerada to říkám, ale je to pravda. Kmenové války stejně jako praktikování obřízky jsou vyvolávány sobectvím a agresivitou mužů. Obě tyhle věci pocházejí z jejich posedlosti teritoriem – vlastnictvím – a ženy spadají do téhle kategorie kulturními tradicemi i podle zákona…“

Kniha,která mi vrátila do dětství.Četla jsem ji několikrát. Miluji tenhle typický anglický humor.

Autorka opět nezklamala.
Je to fikce…naštěstí…
Možná někdo namítá, že je to zkreslené, že socialismus u nás těsně před svým kolapsem nebyl tak strašný. Nebyly to sice už padesátá léta, kdy se odsuzovalo k trestu smrti. Režim však dokázal skutečně zavařit a znepříjemnit život.
Když přijeli ruské tanky v roce 1968, bylo mi 7 let a události kolem nás jsem nechápala. Pak nastala normalizační doba temna. Až časem jsem mnoho věcí pochopila. Mrazí mi, když si uvědomím, co by bylo, kdyby nebyl rok 1989.
Možná bych přidala dalších 100 stran, ten konec byl na mě skutečně dost rychlý a čte se to moc pěkně. Ale děkuji za krásný zážitek.

Laskavé vzpomínky jsou skutečně laskavou knihou, psanou laskavým jazykem. Inspirují nás k tomu, abychom i my oživili naše mrtvé, kteří jsou stále s námi, jak velmi pěkně připomíná básní Jan Skácel...

Tak zatím jsem knihu jen prolistovala i když to láká začíst se do dalšího příběhu a potkat se v knize s lidmi, které jsem možná znala...nechám si ji pod stromeček a užiju si ji pěkně v klidu o vánocích...
... Takže jsem ji konečně dočetla..četla jsem Podbrdské ženy...bohužel Eugenie mne zklamala, přišla mi napsaná příliš narychlo, chtělo to víc na ni zapracovat...

Ano, kniha byla velmi silná. Taky jsem váhala, jestli ji mám číst... Viola nakonec přežila koncentrák a pokusy, které na ní dělali a stala se šťastnou matkou. Dnes s odstupem tolika let se zdá, že se to nemohlo stát. Ale jsem přesvědčena, že je dobře, že tyto knihy vycházejí, že se čtou...je třeba, abychom nezapomněli...naše děti aby nezapomněly...

Příjemné odpočinkové čtení. Zajímavé srovnání práce policie na začátku minulého stolení a v současné době a zajímavý konec.

zajímavá kniha, ale asi jsem čekala víc.

1 08.05.2019

Je to velmi inspirující kniha.

Jo,jo, to se Vám každý den nestává… čtu knihu, dvakrát denně míjím místo, kde se děj odehrává a dnes jsem potkala jednu z hrdinek …