Kamiliana komentáře u knih
Myslím, že tato kniha skutečně patří k nadprůměru děl červené knihovny. Vykreslení všech postav je velice věrohodné, žádný kýč ani laciné intriky. Do rodiny Carrowayových by se člověk vskutku rád přivdal :-)
Na mě trochu moc překombinovaný děj plný zvratů a podivných zápletek. Ale díky bohu... nakonec to dobře dopadne:-)
Není to klasická červená knihovna plná romantiky od začátku do konce, neboť vztah dvou hlavních postav není dlouho naplněn a manželé si k sobě musí hledat cestu. Zajímavé jsou historické vsuvky. První půlce bych dala 5*, druhé půlce 4*.
Tato knížka pro mě postrádá ten správný tah. Dočetla jsem ji, to ano, ale v příběhu nebylo nic, co by mě nějak zvlášť nadchlo. A navíc ještě výtka editorovi ohledně velkého množství chyb a překlepů. Kdyby šlo, dám 2-3*.
Dle obálky cestopis, ale jedná se o dojmy ze Skotska sepsané víceméně poeticky, místy zase naopak lidově. Faktů je minimum a kromě působivých 16 barevných fotografií nevím, proč kniha vlastně vznikla. Zřejmě pro radost autora.
Romantický příběh s detektivní zápletkou. Pro mě lehce nadprůměrné dílo z Baronet.
Málokdy (jestli už vůbec někdy?) se mi stane, že bych přeskakovala stránky až na konec, abych se dozvěděla dopředu, jak to dopadne. Tady mi šlo o znovusetkání They a Aria. Příběh je pro mě dechberoucí, napínavý, vtipně oživený poznámkami Vixe. Ihned po přečtení jsem ho pročítala znovu. A kýč nekýč, nadchla mě i obálka :-) Vřele doporučuji.
Na Hyacinth se mi líbí její prostořekost, na Garethovi jeho příjmení St. Clair a lady Dunbary se mi líbí celá :-) Nicméně z této ságy se mi víc líbí jiné díly, tato kniha pro mě nevybočuje ničím z průměru.
Kniha o tom, jak se dva lidé vezmou a teprve pak se poznávají :-) Ocenila jsem líčení skotského prostředí a přírody, protože jazyk a vyjadřování autorky je velice barvité, nekýčovité, ačkoli překlad knihy nepatří k nejzdařilejším, místy je celkem těžkopádný až nesrozumitelný. Mezi mé oblíbené věty z knihy patří: Hodnota věci se odvíjí od toho, jak moc ji člověk potřebuje :o))) Kdyby šlo, dám 4-5*.
Anglie je moje srdeční záležitost, takže jsem se těšila, co se nového dozvím. Je pravda, že proniknout mezi Angličany, akor na venkově, je nadlidský úkol, takže veliká gratulace babičce, které se to povedlo. Rozhodně bych uvítala více náhledu do reálií a třeba i původních anglických pojmenování. Jinak mi přijde, že si autorka psala tuto knihu tak trochu pro sebe pro radost, což je nejvíce vidět na pasážích, ve kterých vzpomíná na dětství. Kdyby šlo, dala bych 3-4*.
Není to úplně typická červená knihovna, místy je příběh velice neromantický a o to bližší reálnému životu. Díky rozsahu 500stran má čtenář dost prostoru vcítit se do myšlení a jednání hlavních postav. Znovu bych asi nečetla, ale knihu doporučuji.
Místy celkem vtipná romance, která ale (pro mě) ztrácela tah. Vadil mi nepovedený překlad plný klišé a nečesky znějících frází. Editorsky nebyla dobře odvedená práce ani, co se týče odstavců, které splývaly v místech, kde měl být předěl.
Mne upoutaly hlavně ty první příběhy z předávné doby a také povídka o Avramovi, ve které je vše jinak, než jak se zdálo na začátku. Propojení všech příběhů s modrým kamenem nevyznívá nijak urputně. Zajímavé počtení (kdyby šlo, dala bych 3-4*), ale je pravda, že jsem knihu nepřečetla na jeden zátah.
Velice strhující příběh plný zajímavých detailů z života před mnoooha lety. Malinko mi ale vadilo, že na 480stranách jsou líčeny rány osudu jedna za druhou a pak je na posledních 3stranách překotně vylíčeno šťastné rozuzlení ke všem předcházejícím pohromám. Kdyby šlo, dám 4-5*.
Celkem zklamání. Chápu, že je to určeno pro samostané malé čtenáře, čemuž odpovídá i velikost písma, ale vadí mi, že příběhy jsou psané tak, aby pasovaly na stránku, tudíž je mnoho motivů a detailů vynecháno a mnohdy tak povídky postrádají smysl. Navíc obrázky neodpovídají tomu, co je popisováno.Strukturu jazyka jsem při čtení synovi zjednodušovala a nahrazovala, aby tomu vůbec porozuměl, i tak jsme se někdy museli pídit po významu a smyslu :o)
Výborná sága, kterou jsem tedy bohužel četla napřeskáčku, ale i tak jsem naprosto nadšená a nejen proto, že Bruggy jako město miluji. Tento první díl je velice zdařilý, pro mě asi nejsilnější moment, kdy se Yseé snaží aspoň na 5s zavřít oči opřená o zeď domu a být tak chvilku sama se sebou, což jinak není za celý den možné (!), a i tak ji bratr Simon "načapá".
Nejvíc mě upoutal příběh se skotskými mýty a novoročními tradicemi. Celkem mě pobavilo, že příběh nejvíce propagované autorky (J. Deveraux) se mi líbil nejméně.
Mě kniha nezaujala ani obsahově ani stylově. Autorka používá samé fráze a příběh je překombinovaný a plný bezduchých intrik. Vlastně ani nechápu, proč se kniha/sága jmenuje tak, jak se jmenuje, kde se vzal ten samet? :o) Z historických romancí, které jsem četla, patří tahle k nejkýčovitějším a zcela podprůměrným. Zkusím ještě jinou knihu této autorky, abych ji hned neodsuzovala.
Podle obálky jsem čekala nějakou oddechovku červené knihovny, ale tato autorka umí velice dobře skloubit fakta a fikci. Příběh je psán působivým nekýčovitým jazykovým stylem a obsahově je také velice zdařilý, dokonce se může blýsknout psychologickými pasážemi a zdařilým vylíčením jednoho velice nepovedeného manželství. Ke knize se určitě v budoucnu vrátím.
Mě kniha nadchla asi jako každá kniha, ve které se snoubí fakta a fikce. Rámec je totiž skutečný, Warwick byl ve své době jedním z nejsečtělejších mužů s největší knihovnou. Robert Bruce je vykreslen také velice věrně. Já se ke knize určitě ráda vrátím, příjemně překvapila.