kanitsuj komentáře u knih
Nádherný příběh od velmi talentované autorky - mé nejoblíbenější. Čtení jejích knížek je pro mne pokaždé očekávaným zážitkem. Některé motivy se již opakují, ale je to dáno tím, že se jedná o její prvotinu, která je jakýmsi shrnutím všeho, co později ve svých dalších knížkách podrobněji rozpracovala. Nemohu se dočkat dalších překladů! Tři přání jsou společně s "Alicí" pro mne to nej:-)
Pokračování "Aristokratky" jsem přečetla v okamžiku, skoro jsem si nestačila uvědomit o čem "novém" knížka je a už byl bohužel konec. Co se týká vtipných situací, zdál se mi tento díl zábavnější než předchozí, ale naopak asi nejvíce upozornil na úskalí celé série, které spočívá v jakési monotónnosti, kterou ještě podtrhuje zvolená forma deníkových zápisků a téměř absolutní absence děje vyjma několika epizodních momentů. Je dost možné, že moje prvotní nadšení postupně vyprchává i v závislosti na zhlédnutí divadelní adaptace, kterou považuji za mimořádně nešťastnou a při čtení se mi postavy nevyhnutelně spojovaly s příslušnými herci. Další díl, který bude dříve nebo později následovat, nepochybně vyhledám, protože se chci opět zasmát. Je mi ale trochu líto, že autor neposouvá laťku výše. Pravděpodobně sází na široký okruh čtenářů, který si vybudoval závislost na jeho většinou vkusném smyslu pro humor. Otázkou však je, kolik podobných dílů je takový čtenář ještě schopný učíst, než se předávkuje:-)
Po přečtení "Nízkého tlaku" musím napsat, že tento román byl o malinko lepší, protože zápletka byla napínavější, ale podobně jako u předchozí zkušenosti mi nesedělo propojení vypjaté situace a milostných vytržení. Závěr byl možná zbytečně překombinovaný, chvílemi jsem se ztrácela v časové posloupnosti - kdo byl kde v jakém okamžiku. Je dost možné, že mi uniklo něco zásadního, protože ne na vše jsem v závěru dostala uspokojivé odpovědi:-)
Sandra Brown píše velmi čtivě a i příběh byl napínavý, i když ze začátku možná trochu kostrbatější, než se čtenář seznámil s úvodní situací. Četla jsem od ní již několik knížek a musím říct, že kvalita občas kolísá. Tento román řadím spíše k její lepší tvorbě. Vraha jsem do konce neodhalila, třebaže okruh podezřelých byl velmi omezený a v závěru se zdálo, že už snad žádné možnosti ani nejsou. Hodnotím průměrně a to především proto, že mi k tak vážné situaci jako je umírající otec hrdinky nějak neseděly její sexuální eskapády a asi také proto, že čtenář od začátku tuší, jak se bude milostná linka vyvíjet. V této rovině jsem jaksi postrádala větší propracovanost a napětí, naopak zábavné a osvěžující byly pasáže o potetovaném Rayovi:-)
Velmi zábavné čtení o autorově dětství kořeněné slovácko-slovenským nářečím navrací čtenáře do kulis dnes velmi oblíbeného československého retra 70. a 80. let. Knížka je velmi útlá, ale dá se číst opakovaně, podobně jako povídky Šimka a Grossmana. Těším se na pokračování, k jehož přečtení autor v závěru prvního dílu tak slibně vybízí:-)
Několik zajímavých myšlenek a spojitostí vybízejících k úvaze, ale celkově příběh nepřináší nic zásadně nového a zajímavého (Alespoň pro ty, kterým není realita versus virtuální realita a nevyhnutelnost života na pomezí těchto sfér lhostejná.) Podobně jako mnozí jiní jsem měla problém udržet místy pozornost, protože dějová linka je velmi roztříštěná a zvláště ke konci promluvami hlavního aktéra sklouzává k Proustovskému proudu vědomí. Úvahy se vrší na sebe, zatlačují jednání hrdinů do pozadí a často vychází z autorčina nitra a osobního přesvědčení, které je obtížně srozumitelné až absolutně nesrozumitelné pro ostatní. Jsem ráda, že mi knížka přišla do rukou, ale znovu se k ní nejspíš nevrátím.
Zatím knížku hodnotím průměrně, neb jsem po měsíci! terpve v její 1. třetině - zápletka je vcelku napínavá, jinak bych ji dávno přestala číst. Nicméně četbu prokládám jinými tituly. Popisy všeho a všech jsou šíleně zlouhavé a příběh neuvěřitelně překombinovaný. Věřím ve vydařený konec, proto statečně pokračuji...
No..., pokud bude třetí díl, již nebudu mít odvahu se pustit do jeho čtení. Nápad se sousedy je čtenářsky vděčný, ale absolutně nechápu a (při čtení mi to neskutečně vadilo), proč jsou všichni muži takovými Otesánky (v prvním díle se to ještě dalo snést, ale v tomto už je míra věnovaná potravinám neúnosná). Vše se točí okolo množství jídla (toho, na co má hlavní hrdina chuť, co už jedl a co teprve bude jíst) a sexu se sousedkou, která je až neuvěřitelně nemyslící bytost, neboť každá průměrně inteligentní osoba by dávno našla odpovědi na všechny otázky, které ji trápí. Jako oddechovou četbu lze snad knížku brát, ale zásluhou nudnosti a stereotypu vyprávění ji řadím spíše k podprůměrným kouskům.
Tato knížka je vskutku velmi humorná, ani nepamatuji, kdy jsem se při čtení tolik nasmála jako u situace s "fajitas":-))) Mám dojem, že 3/4 jsou lepší než poslední čtvrtina a také některé vulgarismy tam snad nemusely ani být, proto dávám o jednu hvězdičku méně.
Krásná a poučná knížka s nádhernými "krajkovými" ilustracemi Petra Síse:-)
Knížka je příjemným čtením pro všechny, kteří mají rádi romantické příběhy z období regentství. Čtenáři musejí zamhouřit oko nad některými nepřesnostmi, které se rozcházejí s parametry doby, o které se vypráví, stejně jako nad překladem, který vychází ze současné mluvy a s některými výrazy si vůbec neláme hlavu. Některé "náhody" byly možná příliš velké náhody a občas shody různých okolností působily velmi účelově:-) Nejde o žádný literární klenot, ale za přečtení jistě stojí a knížka se mi rozhodně lépe četla než např. román Mariana, který se odehrával na rozhraní dneška a minulosti a kde hlavní hrdinka nepochopitelně "cestovala" časem.
Novela mne velmi zaujala stejně jako autorova prvotina "Osamělost prvočísel". Stále mne nepřestává udivovat, že autor je pouze o rok mladší než já a přesto se v jeho tvorbě odráží velmi vyzrálý přístup k realitě, kterou popisuje s nadhledem a s lehkostí, k jaké se mnozí mnohem starší spisovatelé nikdy nedoberou. Giordano je velmi upřímný ve svých prózách a nebojí se jít až za hranici kontroverze. I v takových momentech ale čtenářům nepřináší šokující pohoršení, nýbrž příjemnou a osvěžující katarzi. Jeho mistrovství spočívá ve snaze snažit se uchopit neuchopitelné, popsat nepopsatelné a ačkoli je původní profesí fyzik, je to životní filozof, jakým by podle mého názoru měl být každý dobrý spisovatel. Už teď se těším na jeho další díla a všem doporučuji přečíst si od něho alespoň jednu z dosud vydaných knížek.
Jednoduché a čtivé, zpočátku trochu nudné, neboť víme, kdo je vrah, jen nevíme, proč to udělal. Románu nelze upřít několik nečekaných dějových zvratů a velmi příjemným a osvěžujícím zpestřením je též ironický humor hlavní postavy detektiva Van Veeterena:-)
Detektivní příběhy Louise Pennyové nejsou pro každého čtenáře, protože vyžadují to správné "naladění se". Autorka stvořila jakousi pitoreskní vesničku Three Pines a zaplnila ji svéráznými postavičkami, jejichž poklidné životy čas od času ( s pravidelností střídání ročního období) naruší zločin, který prověří jejich charaktery a sousedskou pospolitost. Přiznám se, že nejsem příliš velký fanoušek autorčina stylu psaní, protože zápletky bývají překombinované a motivy vedoucí ke spáchání zločinů nejsou vždy přesvědčivé, nicméně s odstupem času si další díl ráda přečtu:-)
Tento thriller je čtivý a srozumitelný, nicméně na začátku jsem měla trochu problém se začíst a také prozrazení pachatele činu na samém začátku významně snížilo napětí, kvůli kterému čtenář tento žánr zpravidla vyhledává. Také jsem měla výhrady k vývoji děje - v příběhu je několik míst, kde postavy nejednají zcela logicky a právě díky tomu se děj může posunout patřičným "dramatickým" směrem.
Od autorky jsem četla Šmíráka i Zapomenuté dítě a posloupnost by byla následující: nejlepší jednoznačně Zapomenuté dítě, poté Śmírák a nejslaběji bych hodnotila Ctitele.
Zdá se, že zde jsem se opravdu přehmátla... Příběhy ve stylu Rosamundy Pilcher jsou ještě stravitelné v rámci jednorázové letní podívané v televizi, ale jejich četba je skutečnou ztrátou času. Chvílemi jsem měla dojem, že autorka v přílišném zápalu, co nejvíce vybudit libido čtenářů, dramaticky ztrácí kontrolu nad smysluplností textu, který píše. Jeden můj oblíbený citát pro ilustraci: "Na hrudi se mu černal chomáč chmýří, který se ztrácel v opasku džínsů"...:-)))
Kvalitní romantické počtení, které mi připomnělo moji oblíbenou knihu "Jeden den" a které potěší příznivce "S láskou Rossie":-) Síla románu tkví v citlivém zobrazení křehkého teprve probouzejícího se citu, který se postupně mění v trvalé a pevné pouto, ve kterém se pojí láska s přátelstvím. Autorka zobrazuje hrdiny v jakési dojemném citovém obnažení, v životních etapách, kdy hledají cestu k sobě samým a vymezují se i vůči svým rodičům, vrstevníkům a svému okolí. Román má podle mne vše, co od tohoto žánru očekávám a není vyloučeno, že se k jeho četbě ještě vrátím:-) Byla jsem opravdu velmi mile překvapena a ráda si od této autorky přečtu nějakou další knížku.
Také jsem fanouškem podobných příběhů, kde hlavní kulisou je starý viktoriánský dům se svými duchy a kostlivci ve skříni a když se k tomu přidá ještě romantika a detektivní zápletka, knížka má v mé knihovně své místo jisté, ale v tomto případě musím přiznat, že tento kus hodnotím spíše průměrně - nějak jsem nemohla strávit to "převtělování se" hlavních hrdinů (jako by se jednalo o každodenní realitu, nad kterou není třeba se pozastavovat) a samotný konec byl pro mne také neočekávaný - naprostý blesk z čistého nebe, který nikdo neočekával a nikdo mu nefandil, protože autorka pro něho absolutně nepřipravila živnou půdu. Tyto dva momenty knize z mého pohledu bohužel ubírají více, než si její přitažlivý námět zaslouží.
Příběh v této knížce má originální zápletku a je nesporně velmi romantický, ale jeho přitažlivost v mých očích srážel naivní tón vyprávění, předvídatelné situace a jejich vyústění i přemíra šťastných náhod, kterých zde bylo na můj vkus až příliš mnoho. Zkrátka a dobře tato knížka je pro mne milým, ale již přespříliš přeslazeným romantickým kýčem.
Příjemná, oddechová, i když chvílemi trochu smutná knížka o tíze odpovědnosti za věci minulé a neustále přítomné touze po lásce a po kvalitním životním naplnění. V příběhu bylo vlastně vše, co čtenář od podobného žánru očekává - namlouvání, milování, vydatný sex "včera dnes i zítra", očekávaný konflikt a samozřejmě taktéž očekávaný konec. Možná mi již trochu vadilo samotné téma "dohoda sexuální výpomoci bez vzájemné lásky", které je sice vděčné především pro své napětí, ale myslím, že už je v literatuře i ve filmu příliš časté a nadužívané. Také kapitoly věnované minulosti mi nesedly svým formátem - krátké útržkovité věty, někdy i opakujícími se výkřiky jednoho slova či slovního spojení. Příběh není špatný, vedle série všech "Božských" a "Vášnivých" vybízí i k mírnému zamyšlení, ale nejedná se o nic výrazně nadprůměrného a dlouhodobě zapamatovatelného.