kanitsuj
komentáře u knih

Čtivý příběh ze života, který má autorka hodně dobře odpozorovaný. Osvěžující byl popis situací z pohledu muže, kdy "nestraní" pouze ženské hrdince, ale umožnuje vyjádřit se i mužské postavě. Slovo dává také dětem, které jsou k manželské krizi a jejím důsledkům nejvíc citlivé. Závěr mne naprosto dostal, protože pointa nemohla být více pravdivá.


Zprvu poměrně nadějný náběh na zdařilý thriller, ale u popisu první surovosti jsem měla chuť knihu odložit. Popisy hrubého zacházení s téměř všemi hrdiny zvířat nevyjímaje mi navíc vůbec nedávalo smyl. Jako by autor popisy násilí maskoval svoji neschopnost vylíčit motivaci útočníka. Mnoho scén bylo extrémních a v civilizovaném světě nereálných. Námět dobrý, ale zpracování bohužel nestálo za nic.


Nejdříve mne zaujala obálka a anotace a po zakoupení knížky následovalo překvapení, že autorka je Češka. Jak mnozí píší, příběh má skutečně strašidelnou atmosféru, je velmi čtivý a bohatý na dějové zvraty - o těch bych trochu polemizovala - na můj vkus to nemusela být taková řežba. Na druhou stranu šlo o žánr hororu, který obvykle nečtu, takže v něm bývají krvavé scény zřejmě standardní součástí. Závěr mne překvapil, autorka sepsala příběh, který předčí mnohé knihy Darcy Coates a já jsem jednoznačně pro, aby se stala jejím českým ekvivalentem. Jen by to pro příště chtělo vybrousit styl a jazykovou úroveň. Neuvěřitelně mi vadilo, když používala slovo oslavenkyně apod. v situacích, kde se to vůbec nehodilo (pravděpodobně kvůli tomu, aby stále neopakovala jméno ústřední postavy).


Po přečtení Maluj můru nohama vzhůru jsem sáhla po předešlém literárním dílku herečky Marty Dancingerové a rozhodně ani v tomto případě nelituji. Kraťoučké povídky obsahují právě tolik slov, aby vyjádřily to nejpodstatnější. Obsahově různorodé příběhy nesmělých pobaví i rozesmutní, vždy však překvapí svojí nápaditostí. Je znát, že autorka je velmi vnímavá ke svému okolí a že se špetkou fantazie dokáže připravit postavám nevídané osudy. Podobně jako ta víla v závěrečné Pohádce.


Knížka splnila moje očekávání, celou dobu jsem byla zvědavá, jak se autorka vypořádá se skokem do budoucnosti a řešení našla brilantní. Poslední kapitola už mi přišla zbytečně doslovná, skončila bych u předání květin sousedovi. Náznak dalšího vývoje by plně postačoval. Nejvíce mne zaujala zmínka o déjà vu, která naznačuje, že setkání s automatem na přání může prožít každý z nás. Stačí mít pocit déjà vu :-) Rady přátel pro 26 leté já byly také dobrým nápadem:-)


Jednoduchá výchozí zápletka s místy natahovaným dějem a překombinovanou pointou, aby nikomu z hrdinů nebylo ublíženo. Nemohu říci, že by mne čtení nebavilo nebo že bych nebyla zvědavá na to, kdo stojí za záhadným zmizením dívek, ale příběh ve mně nezanechal žádný hlubší dojem.


I toto pokračování bylo napínavé a velmi čtivé. První díl byl bohatší na dějové zvraty a celkově se mi asi líbil o malinko více, ale rozhodně nemohu říct, že by tato knížka působila nastavovaně nebo odbytě, jak to někdy u návazných dílů bývá.


Jednoduše napsaný příběh pro milovníky záhad ve strašidelných domech. Musím říci, že mne samotný příběh zaujal mnohem více než celá slavná série Darcy Coates o strašidelných domech, jen škoda, že nebyl propracovanější a napínavější. Konec si říká o druhý díl, takže jdu na něj...:-)


Tento díl mne příliš nezaujal navzdory tomu, že se odehrával v krásném prostředí odlehlého hradu kdesi na Skotské vysočině a ve sváteční atmosféře, která už nemohla být vánočnější. Hlavním hrdinům jsem jejich sblížení bohužel nevěřila a to Rossovo gesto v závěru... s takovým kýčem jsem se už v romantické literatuře dlouho nesetkala. Myslím, že autorka má rozhodně vydařenější kusy. Linka s trochu šílenými matkami byla asi nejlepší, ale i v rámci ní jsem pocítila zklamání nad rychle vyřešeným problémem.


Další z řady romantických příběhů oblíbené autorky zasazený do přitažlivého prostředí - zákulisí Metropolitní opery. Sama pracuji v divadle, a tak mohu s čistým svědomím napsat, že se jí podařilo vystihnout atmosféru tohoto pro mnohé trochu tajemného místa velmi věrohodně. S milostnou zápletkou už to bylo trochu slabší, v podstatě se více rozvinula až po polovině knížky, což mi přišlo málo, ale jako obvykle jsem si toto nenáročné čtení moc užila. Pro předvánoční / vánoční období je to úplně ideální volba:-)


Zvláštní žánrově obtížně uchopitelný příběh balancující na hranici reality a surreálného snění. Tajemný muž s vizáží vodníka svede dohromady několik osob, které se sobě vlivem různých událostí na nějaký čas vzdálili. Přestože jsem absolutně netušila, kam se bude příběh hrdinů ze zaseknutého výtahu ubírat, čtení se mi líbilo právě tím, že se vymykalo všemu, co běžně čtu. Místy mi připomínalo Drábkovu Ochechuli, která byla také velmi osobitá a zabývala se obdobnými tématy.


Já jsem si tento romantický příběh moc užila a osobně se mi líbil stejnou měrou jako autorčina předchozí knížka Každé další léto. Děj byl v tomto případě méně originální a více předvídatelný. V některých momentech mohl mít čtenář problém s jednáním postav. Autorka vše vysvětluje v závěru knížky, který by bylo bývalo lepší pojednat jako předmluvu.


Pěkná oddechová knížka o nečekaně nabytém dědictví. Četla jsem už mnoho knížek podobného ladění a tato měla jako by ještě něco navíc. V první řadě jde o romantický příběh pro ženy (mimochodem obsahuje značnou porci erotiky), ale zaujme též drobnou detektivním zápletkou okořeněnou mysteriózními prvky. Mohu rozhodně doporučit čtenářům se zálibou v příbězích o chátrajících viktoriánských domech.


Knížka se mi moc líbila, příběh nebyl přehnaný a působil přirozeně. Autorka ho místy lehce natahovala, ale to jí ráda odpustím, protože jsem se dobře bavila!


Taková vztahová jednohubka určená především ženským čtenářkám. Zprvu jsem si pletla postavy (neustále jsem listovala na přehledný rodokmen na začátku knížky), ale časem jsem si zvykla a četba plynula rychle. Trochu nedůvěryhodně na mne působil prvek náhody, který ještě více zamotal sesterskými vztahy a zklamal mne bohužel i závěr, v němž se vše velice rychle vyřešilo.


Knížku hodnotím velmi kladně, i když nejde o nic světoborného. Je to oddechové čtení, které není přehnané a u něhož se se člověk občas i zasměje. Konec je samozřejmě do velké míry předvídatelný a asi by nemusel být tak precizně vypointovaný, ale to je u tohoto žánru vedlejší.
A speciální body připisuji autorce za koťátka nahánějící klubíčko:-)))


Knížka se ke mně dostala na doporučení, sama bych si ji asi nevybrala, ale rozhodně mne nezklamala. Bylo to napínavé, zprvu jsem měla problém se začíst a naladit se na hlavní hrdinku. Později, když jsem pochopila, o co v příběhu půjde, jsem si čtení užívala. Některá vyprávění z minulosti mi přišla zdlouhavá a nudná a trochu mne zklamal i závěr, který byl na můj vkus až příliš ideální.


Thriller, který působí jako parodie na sebe sama. Zprvu zajímavá zápletka, která se ovšem nepěkně zvrtne. Posledních slov (point) je zde mnoho a ta konečná, to už je doslova rána na čtenářův solar:-)
Mrzí mne to, ale Taylor Adams se mezi mé oblíbené autory nezařadí.


(SPOILER) Zprvu jsem se bavila, ale pak už mi osudy jednotlivých "gazel" zevšedněly. Asi nejzajímavější mi přišel příběh o "gazele" stavbyvedoucí s manželem ve vězení. Co mne na něm ovšem neuvěřitelně iritovalo, byla opruzená prsa hlavní hrdinky. Bylo znát, že to je téma, které autora hodně baví a bylo ho tam na můj vkus až příliš:-) Ocenila jsem ovšem, že kniha neobsahovala zbytečné vulgarismy.


Neuvěřitelně dojemný příběh pro všechny příznivce Jednoho dne, Každý rok ve stejnou dobu ad... Mnohokrát zpracovaná látka, která přesto překvapí a pořádně chytne za srdce.
