kanitsuj komentáře u knih
V porovnání s předešlými díly, jde rozhodně o návrat k tomu lepšímu z autorčiny tvorby. Zaujalo mne perfektní líčení atmosféry ponurých viktoriánských sídel a lesů, které je obklopovaly. Kladně hodnotím také romantickou linku, i když ta se dala ještě v mnohém lépe rozvinout. Je to taková strašidelná pohádka, v níž čtenář musí akceptovat nadpřirozené síly a množství nereálných situací. Řádění stvůr bylo v tomto případě ještě únosné, ale romantičtí hrdinové oplývající vlastnostmi brutální Nikity mne spíše odrazovali.
Trochu zdlouhavý (téměř 500 stran!) mysteriózní thriller, který však rozhodně stojí za pozornost všech příznivců tohoto žánru. Autorka mne nadchla stylem psaní, její slovní zásoba je skutečně obrovská, je znát, že jde o novinářku. Líbilo se mi vykreslení atmosféry Orlických hor, k nimž mám velmi blízko, ale nemohu říci, že by mne pointa příběhu zcela zaujala. Na můj vkus už byla trochu přes čáru a postrádala ono "mezi nebem a zemí", čím mne poprvé zaujala Karikova Trhlina (ovšem nikoli jeho další knihy).
Napínavý thriller s originální zápletkou. Nemohu říci, že bych se 100% bavila, protože téma je mi vzdálené a zacházení paní Flemingové s holčičkou mi přišlo místy odporné. Závěr byl trochu přepjatější, ale myslím, že vzhledem k předchozímu ději celkem vhodně zvolený.
Poměrně zajímavá zápletka, místy mne překvapovaly dějové zvraty a i mi občas běhal mráz po zádech, bohužel celkovému dojmu ubírá fakt, že příběh nebyl příliš uvěřitelný.
Bavila jsem se a příběh se mi líbil o něco více než Nevítaný host. Je to klasická detektivka ve stylu Agathy Christie, nic světoborného, ale ani žádný propadák.
Rozhodně čtení, které stojí za pozornost. Dobře rozpracovaný příběh s osvěžujícím bonusem - psychologickou rovinou o vztahu snachy a tchýně. Doporučuji přečíst všem, kteří nemají s tchýní ideální vztah, ale chtěly by se pokusit to změnit:-)
Rozhodně zklamání oproti autorčině předchozímu románu. Kdyby nebylo dojemného závěru, hvězdičku bych možná ještě ubrala. Postavy mi nebyly příliš sympatické, atmosféra hotýlku, v němž straší mne v tomto případě minula, a to by se u mysteriózního románu stát nemělo. Oceňuji, že autorka se snažila dvojící postav navázat na příběh Dcery jezera, a také, že pointa byla v intencích tohoto žánru celkem solidní.
Knihkupectví na Riverside Drive je poměrně zdlouhavý příběh o letitém tajemství dvou sester, které nevyhnutelně vyplouvá na povrch po smrti jedné z nich. Je to také příběh o nové lásce a nově nalezeném štěstí - tato část pro mne však byla tím nejslabším článkem vyprávění. Očekávala jsem, že rodící se vztah Charlotte a Williama bude provázet větší dávka romantiky, ale autorka se bohužel omezila na minimum, a to je, myslím, velká škoda. Příběh pro mne jako celek postrádal větší hloubku, která ho mohla posunout ještě o stupeň výš, proto dávám jen průměrné hodnocení.
Ke knížce jsem přistupovala trochu s rozporuplnými pocity, ale nakonec mne velmi mile překvapila! Pohádka pro dospělé měla totiž tu správnou atmosféru dovolené u moře. Ocenila jsem také vzrušující momenty plné vášně a sexu. V tomto případě ovšem nešlo o nic laciného a prvoplánového, autorka si dala vskutku záležet. Napětím jsem místy zapomínala dýchat:-)
Pro mne nejlepší kniha Svěrákových povídek. Bavilo mne ji číst a některé příběhy si pamatuji i s delším odstupem času.
Klasika, kterou jsem možná četla v dětství a už jsem ji zapomněla. Příběh se mi moc líbil, ráda jsem si přečetla znovu. Jen tedy ten závěr...ale tak to v životě chodí.
Četla jsem na etapy, je to jednoduchý příběh, který ničím nepřekvapí. Řekla bych, že kniha se spíše veze na úspěchu některých předchozích titulů. Není to propadák, ale ani nic oslnivého. Strhávám hvězdičky především za líčení hlavní hrdinky. Nad její nadržeností a naivitou mi zůstával rozum stát:-)
Knížka mne zaujala na první pohled a překvapivě mne neodpuzoval ani její obsah, který je místy obscénní a zvrácený. Netvrdím, že jsem pochopila všechny motivace hlavní hrdinky, nicméně její chování a vlastně celý děj (, který může působit dojmem, že chce pouze šokovat) jsem vnímala jako podobenství o hledání smyslu života skrze tělesnost a vymezení hranic osobní svobody, kdy už naše svoboda ovlivňuje důvěru těch, kteří nám jsou drazí. V příběhu jsou i další témata - jaký vliv má dětství na naše chování v dospělosti, mateřství, partnerství, rodičovství ad. Autorka píše velmi poutavě, čtivě a rozhodně zapamatovatelně. Ráda si od ní přečtu něco dalšího.
Znám mnohem lepší příběhy s podobnou tematikou - třeba Karikovy romány z Tribeče nebo Kořist Darcy Coates. Toto byla taková poměrně nudná jednohubka, která bohužel skončila dříve, než začala. Nedokázala jsem se dostatečně vcítit do postav a děj mi přišel zbytečně uspěchaný. Hrdinům jsem prožitou hrůzu zkrátka nevěřila. Trochu mne překvapil konec, který byl ovšem jedinou myslitelnou pointou, aby si autorka zachovala tvář a její příběh neskončil naprostou utopií.
Na prahu čtyřicítky návrat do mých mladých let - po kolikáté už?:-) V textu jsem objevila několik chyb a také jsem si uvědomila, jaké asociace vzbuzuje přezdívka hlavního hrdiny přeložená do angličtiny..., nicméně jdu na druhý díl! I přes obrovskou míru naivity a dobové zakotvení v devadesátkách je Lanczovka stále dobrým nostalgickým počtením, což je pro mne docela milým překvapením.
Knížku jsem si přečetla na základě zdejšího doporučení čtenářek "Tajemství pramenů". Příběh se také točí okolo několika ženských hrdinek, jejichž osud ovlivňuje jezero a tajemství, které se skrývá v jeho hlubinách. Nemůžu říci, že bych se nudila, zápletka je originální, román velmi čtivý a kapitoly věnované pohledu do minulosti mne úplně pohltily svou perfektně popsanou atmosférou. Tajemství pramenů se mi však líbilo jednoznačně víc, měly pro mne zvláštní kouzlo ačkoli si ponechaly více nedořečených souvislostí. Dcery jezera obsahují také mysteriózní prvky, ale pracují s nimi jiným způsobem, a ten pro mne příběh bohužel trochu devalvuje.
Zasloužený plný počet hvězdiček a dosud nejlepší autorčina knížka! Tajemství pramenů je po velmi dlouhé době titul, který si zaslouží pozornost každého milovníka mysteriózní literatury. Přitažlivé prostředí, sympatické postavy a především děj, který není tuctový, nadsazený ani laciný a očekávaně předvídatelný. Tajemství pramenů si po celou dobu četby ponechávají svá tajemství a ta budou zřejmě i důvodem, proč si knížku zapamatuji a třeba se k ní i jednou vrátím. Voda je živel, nic naplat a člověk by k němu měl přistupovat s notnou dávkou respektu!
Přečetla jsem všechny knihy této řady a tato zatím poslední mi přišla taková "nijaká". Hned na začátku se mi nelíbil rychlý start, v rámci něhož autorka nasměrovala ústřední postavu do strašidelného prostředí /tady bylo možná vhodné zvolit vzpomínku a vyprávění začít už v Rookwardu/, v němž se odehrával zbytek dění. S postavou Guye jsem se obtížně sžívala, působil na mne trochu podivínským dojmem a často chodil strašení doslova naproti:-) Za excelentní považuji jedinou kapitolu knihy a Ti, kteří knihu četli, jistě pochopí, kterou mám na mysli. Nachází se v poslední třetině knihy a čtenáře doslova probudí z letargie a příběhu dodá tolik potřebnou jiskru. Bohužel se tak stane pouze jednou za celých 250 stránek. Ocenila jsem také ilustrace a celkem vkusné zakončení. Obávala jsem se bezhlavého a značně nadsazeného úprku před děsivou zombie a je jen dobře, že autorka zvolila jinou cestu, jak příběh uzavřít. Celkově se nejedná o žádný propadák, ale ani o žádnou velkou hitparádu. Autorka má rozhodně lepší kusy.
Příběh dějově předchází "Couru" a pojednává především o strastech a slastech svobodné matky a jejích kamarádek. Po zkušenosti s druhým románem paní Bernáškové jsem byla připravena na Šedivku i příval lulanů a frndiček, nicméně i v tomto případě by jejich redukce neuškodila, ba právě naopak. Knížka je vyloženě odpočinková, čtivá, místy i zábavná, ale ta neustále se opakující sprostá slovíčka jsou její obrovskou vadou na kráse.
Musím trošku zvednout hodnocení této knížky - ačkoli nejsem cílovou skupinou, bavila jsem se od začátku až do konce, a i když se závěr nesl ve vážnějším tónu, překvapil mne a potěšil. Příběhu trošku ubírá na atraktivitě, že kapitoly nejsou chronologicky seřazené. Zřejmě proto má čtenář velmi dlouho dojem, že se děj nevyvíjí, ale když toto autorovi odpustí, pobaví se podobně jako u legendárních Deníků Adriana Molea:-)