kanitsuj komentáře u knih
(SPOILER) Milovaná Liane Moriarty je znovu zpět a se vší parádou. Takovým způsobem dokáže psát jen ona a mne to neskutečně baví. Úvodní kapitola je skvělá, je to jako sledovat divadlo. Autorka vzápětí rozdá karty a potom s nimi hraje vztahový mariáš. Opět je tu rodinné tajemství, dokonce několik a opět čtenář trne hrůzou. Napsat detektivku, v níž schází zločin a přesto dát čtenáři uspokojivou pointu, to je mistrovství. Zasvěcenějším čtenářům příběh možná připomene jinou autorčinu knihu "Na co Alice zapomněla", ale to vůbec nevadí, opakovaný vtip v tomto případě rozhodně nepřestává být vtipem:-)
Pro mne rozhodně nejlepší kniha autorky hned po legendární Haně. Příběh je sevřený, vztahy mezi postavami přehledné a dobře popsané, pointa překvapí, i když už čtenář nic nečeká. Co víc si přát. Knížka by se mi líbila zfilmovaná, na první pohled to nevypadá, ale je tam zápletka ve stylu Stephena Kinga.
Autobiografii prince Harryho jsem si přečetla především ze zvědavosti a dojmy mám po jejím přečtení rozporuplné. První třetina mne zaujala nejvíce (vzpomínky na období úmrtí princezny Diany, na babičku královnu Alžbětu i internátní školy). Druhá část věnovaná Afganistánu mne jako ženu příliš nebavila a u třetí části jsem se už vyloženě nudila. V té se čtenář, který viděl dokument na Netflixu a rozhovor s Oprah Winfreyovou, nedozví vůbec nic nového. Čím více stránek přibývá, tím více se princ lituje a glorifikuje svoji manželku. Nelituji, ale znovu si knížku rozhodně nepřečtu.
Jde o vyprávění historek a čtenář se dozví i leccos o mistrově pozoruhodném životě a tvorbě. Nemohu se zbavit pocitu, že knížka není úplná, protože témata v ní probíraná působila nahodile a aspoň pro mne nikam nesměřovala.
Opět jsem neodolala a přečetla si další díl ze série o strašidelných domech. Rozhodně nepatřím ke skupině čtenářů, které tento příběh zaujal. Kromě psa, který nemohl být roztomilejší, jsem si nedokázala oblíbit žádnou z postav včetně hlavní hrdinky Margot. Četbu bych přirovnala k otravné migréně, která sužuje nejen obyvatele Šiběničního vrchu, ale i čtenáře. Chcete se jí zbavit, víte, že to lepší nebude, přesto čtete až do samého konce, protože co kdyby... a ano, v závěru mne pointa celkem mile překvapila, proto nakonec dávám průměrné hodnocení. Celkový dojem je ovšem veliké zklamání z nesmyslu rozepsaného na 400 stran.
Toto byl příběh na plný počet hvězdiček! Bavilo mne podívat se díky němu do Hollywoodu a nasát atmosféru filmového světa kypícího pozlátkem a přetvářkou. Poznat soukromí Evelyn Hugo a odhalit její velké tajemství. Ani na chvilku mi nevadilo, že jde o fiktivní postavu. Vše bylo tak uvěřitelné a závěr naprosto nečekaný.
Autorka velmi pěkně píše, čtenář se do příběhu zcela ponoří. Nechyběla mi dynamika, vše pěkně plynulo a články z bulvárních novin byly vždy takovou tečkou a shrnutím, uzavřením jednotlivých kapitol. Zároveň byla četba díky nim živější a uvěřitelnější. Sedm manželů Evelyn Hugo se nečte, ale žije, bylo to skvělé!
Četla jsem většinu autorčiných knih, moje nejoblíbenější je Spálená obloha a Chůva, bohužel Prodloužený víkend nenaplnil má očekávání.
Příběh mi přišel překombinovaný, nemohu ani napsat, že by byl čtivý a napínavý. Přistihla jsem se, že týden po přečtení nevím, co bylo obsahem, takže za sebe thriller hodnotím jako naprostý průměr, který mne absolutně ničím nezaujal.
Pro někoho možná trochu utahanější romance bez pořádné akce, ale mně se to moc líbilo! Je to takový něžný příběh odehrávající se v krásném prostředí na březích jezera, které odráží vnitřní naladění hrdinů. Stále jsem čekala, co se stalo a i když mně to mohlo v průběhu čtení napadnout (indicie tam byly:-)), byla jsem napjatá až do konce a strašně jsem se bála, aby to dopadlo, jak má a nebyla jsem zklamaná.
Poměrně dlouhou dobu jsem se nedokázala do příběhu začíst. Knížku jsem dokonce na několik týdnů odložila stranou, že se k ní vrátím, až budu mít tu správnou náladu v četbě pokračovat. Autorka mě totiž ještě nikdy nezklamala a nelituji ani v tomto případě, při četbě některých pasáží mi opravdu běhal mráz po zádech a čím více jsem se blížila konci, tím čtivější mi knížka připadala. Pointa mne překvapila a to hned několikrát. Bez té druhé bych se obešla, protože v mých očích příběhu zbytečně ubrala. Přesto si myslím, že tento příběh patří mezi to nejlepší, co autorka dosud napsala. Má originální námět a působí velmi osobním dojmem. Čtenář prožívá příběh s hrdiny a tak to má být.
V detektivním příběhu ve stylu Agathy Christie sází autorka na ponurou atmosféru romantického ostrova a pokřivené vztahy mezi hrdiny. Již v první kapitole se čtenář dozví, že došlo ke zločinu - o jaký zločin se jedná a co k němu vedlo, to je předmětem dalších 300 stran. Knížku mne bavilo číst, ale necítila jsem takové napětí jako při četbě jiných podobných příběhů. Překombinované vztahy mezi hrdiny stěžovali orientaci a ubrali i pointě, která aspoň pro mne byla příliš vykonstruovaná. Štvanici dám přesto ještě šanci:-)
Perfektní hororový příběh s překrásnou obálkou! Přečetla jsem ho za víkend a konec mne skutečně překvapil. Film jsem neznala, a tak jsem neměla žádnou bližší představu. Na vlně Darcy Coates a jí podobných jsem už už očekávala nějaká monstra, mumie apod. a všechno bylo jinak. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi strašidelné příběhy, aby si tuto knížku přečetli. Po dlouhé době zjistí, že o strašidlech se dá psát i jinak - s přesahem.
Skvělý thriller s překvapivým zvratem (aspoň pro mne, neboť jsem nenačetla dostatečné množství tematicky podobných titulů, abych měla srovnání). Nemohla jsem se odtrhnout od čtení - v první polovině více než v té druhé, kdy už jsem držela autorce pěsti, aby to nepokazila koncem. Pointa ve stylu "perpeta mobile" byla rozhodně vydařená, ale náhodné setkání v závěru na mne nepůsobilo příliš důvěryhodně. Zpochybnit by se dala i míra sledování Niny, takže proto dávám o hvězdičku méně.
Tomuto románu musím rozhodně zvednout hodnocení. Pěkně se mi četl a ačkoli se jednalo o romantický žánr s předvídatelnou zápletkou, děj nebyl banální a místy jsem se i dobře bavila (například situace na trhu:-)) Kdyby autorka v závěru netlačila tolik na pilu a upustila od potřeby vypointovat vše do nejmenších detailů, dala bych příběhu klidně i plný počet hvězdiček. Jako nenáročná četba bez problému obstojí.
Osudy dvou rodin, které se s odstupem času protnou a spojí se v jednu. Příběh měl svoji atmosféru, na závadu nebylo ani střídání časových rovin, přesto bych ocenila trochu hlubší propracování a méně "sluníčkový" závěr. Na můj vkus vše až příliš zapadalo do sebe.
Závěrečný zvrat týkající se vyšetřování dávné střelby ovšem překvapil a kladně hodnotím i obálku knížky.
Jeden víkend na rodinné chatě a tragédie, která se odehraje opodál a která zamíchá kartami všech zúčastněných. Ten, kdo má rád psychologická dramata si rozhodně přijde na své. Dříve či později totiž vyplují na povrch tajemství jednotlivých osob, o nichž ostatní nevědí, a nebo se je snaží delší dobu ignorovat. Po víkendové "terapii" dojde k pořádnému vztahovému restartu a já bych za něj dala autorovi plný počet hvězdiček, ale závěr mne trochu zklamal, měla jsem bohužel jiné očekávání.
Romantické čtení, od kterého jsem nic převratného nečekala, a proto mne asi příjemně překvapilo. Určitě bych knížku přidala k těm lepším a uvěřitelným romancím, ač jsou eskapády hlavních hrdinů trochu uměle vykonstruované, jako celek drží pohromadě a najde se v nich místo i na vážnější téma. A nakonec to nejdůležitější, co nesmí v knize tohoto typu chybět - sex tam byl a dobrý :-) a bylo ho tam tak akorát. A obešla bych se i bez bonusové kapitoly:-)
Trochu zdlouhavý příběh, který se pěkně čte a brzy zapomene, ačkoli závěr je velmi vydařený a nečekaný.
(SPOILER) Nevillův Rituál mne zaujal o poznání více, i když ten závěr byl stejně nevydařený jako v Dobrých sousedech. Autor opět slibně začal, ale směřování příběhu mne zklamalo. Nadpřirozené schopnosti nehodných sousedů na mne byly příliš stejně jako dvojitá vražda, která prošla hlavnímu hrdinovi. Obálka knížky je pěkná, ale moc nekoresponduje s příběhem - kde je ta společná zeď se sousedy a temné lesy v pozadí?
Velmi čtivá sbírka povídek s originálními strach nahánějícími či apokalyptickými náměty. Zaujala mne hned první z nich Konec plavby, ale pamatovat si budu i Věžák nebo Kopírku. Ocenila jsem také krátké úvodníky před každou povídkou, které vůbec nenudily a čtení bylo díky nim zajímavější. Pokud paní Tudor vydá další sbírku povídek, rozhodně si ji nenechám ujít!
Pověst o Devíti křížích patří k vůbec nejslavnějším svého druhu, a proto není divu, že i po tolika letech přitahuje pozornost. Pana Kulicha inspirovala k příběhu s velmi originální pointou, za níž bych mu klidně dala pět hvězdiček, bohužel způsob zpracování a styl psaní je tohoto nápadu zcela nehodný. Je zřejmé, že autor není literátem z povolání a v mnohých ohledech selhává, nicméně tehdy by měl nastoupit editor a situaci v rámci možností zachránit. Výsledek je v tomto případě rozpačitý a soudný čtenář má chuť knihu opakovaně odložit. Vyprávění o rodince cestující autem do Brna je vyloženě tragické - slabé dialogy, opakování informací, vata, kterou se musí čtenář prokousat. O trochu živěji působí převyprávění legendy, ale i v tomto případě se zdlouhavě opakuje již řečené, postavy jsou oproštěné od emocí, motivace nejsou uvěřitelné a čtenář textem prolétá, aby odhalil aspoň tu zápletku, o níž si zde přečetl pochvalné komentáře. Pravdou je, že je skutečně nečekaná a originální. Málokdy se stane, aby čtenář po přečtení cca 243 stran z 246 nevěděl, jaká bude pointa. Otázkou je, zda to za to martyrium stálo. Dokáži si totiž mnohem lépe představit nápad pana Kulicha zfilmovaný a našla bych pro něj i pěkné místo v televizním programu - nedělní večer na ČT1:-) Nabízelo by se navíc i srovnání s filmem Shoky a Morthy: Poslední velká akce - kdo film viděl, tak ví, že poslední vteřina filmu je podobně nečekaná jako pointa Kulichova románu.