kanitsuj komentáře u knih
Volavka je v pořadí druhou epizodou kriminální minisérie s policistkou Flintovou (první se jmenuje "Už mě vidíš?"). Knížka mne zaujala zajímavým obrázkem na přebalu, autorku jsem neznala a první díl jsem nečetla. Napínavý detektivní příběh z prostředí cambridgeských kolejí se mi četl velmi pěkně a snad by mi ani nevadilo milotsné pnutí mezi hlavními hrdiny, ale... Autorka po velmi pěkném a efektním začátku (!) zabředává do rozvleklého popisu děje a čím více se blíží čtenář k závěru, tím jasnější kontury má očekávaná pointa. Zkrátka modří vědí už od poloviny:-) V některých situacích zůstává čtenáři rozum stát, jak neuváženě hrdinka jedná a jak vbíhá do jednoho neštěstí za druhým. No a samotný konec - k tomu si každý musí dojít / dočíst se sám, ale faktem je, že bych čekala vše, ale toto ani v nejodvážnějších představách:-)) PS: Už mě vidíš? právě čtu...
Velmi oddechová četba, všichni víme jak to dopadne, ale sexuální život sympatických "správňáckých" hrdinů nás nutí obracet stránky a číst až do konce, který je chvílemi natahovaný a epilogem vyšperkovaný do naprosté americké kýčovitosti, ze které už začne být méně otrnulému čtenáři čtenáři mírně nevolno. Předpokládám, že další díl série je o jiných nadržených sousedech, protože tady už nevím, o čem dále by to mohlo být:-) Když pominu afektivní jednání hrdinů, neustálé opakování přezdívky, kterou častuje hlavní hrdina svoji vyvolenou a některé málo věrohodné situace především z oblasti sexu a mezilidské komunikace, příběh byl konzistentní a s přimhouřením jednoho oka i pravděpodobný:-)
Jedná se o velmi čtivý a kvalitní psychothriller, nicméně také mi není úplně jasné, z jakého důvodu je tolik oceňovaný a doporučovaný. Hlavní hrdinka - alkoholička mi byla nepříjemná od samého začátku (kdyby nebylo masivní reklamy, po přečtení anotace bych se k četbě možná ani neodhodlala) a myslím, že alespoň u mne toto její "zaškatulkování" do kategorie labilně smýšlejících osob hodně ubralo na věrohodnosti celého příběhu. Naopak jsem ocenila jak autorka dokázala ze zcela běžné situace - dojíždění vlakem do práce - rozehrát napínavý příběh. Vždyť kdo by s Českými drahami:-) nezažil nudné a pro cestujícího i často bezdůvodné stání vlaku nejen na návěstidle a to je možná také jeden z důvodů, proč si knihu tolik čtenářů v Čechách oblíbilo:-)
Tomuto thrilleru dávám plný počet bodů, protože rozhodně není tuctový, minimálně ve své první třetině nabídne mnoho podnětů k zamýšlení, pořád se v něm něco děje a na konci zůstane tolik nedopovězeného a opředeného tajemstvím, že čtenáři nezbude nic jiného než netrpělivě vyhlížet druhý díl za výlohou knihkupectví:-)
Popravdě řečeno zde musím napsat, že už mne tato série trochu nudí. Zdá se, že autorka by se mohla chytit jakékoli vedlejší postavy z kteréhokoli svého románu a napsat o jejím životě samostatný příběh. Doslova už nemohu vystát některé neustále se opakující překladatelské nešvary jako např. "Ježíšku na křížku" a nebo "To mně potentujte"...
Také pravopisných chyb je v knížce jako máku. Sexuální nadrženost hrdinky je už kolikrát také více než přehnaná a působí spíše směšně než eroticky a inspirativně. Jako odpočinkové čtení je to fajn, ale už bych uvítala nějakou změnu:-)
Maruščino vyprávění o světe "za zrcadlem"/rozuměj o světě českého show businessu je skvělé a velmi pravdivé! Mohu to dobře posoudit, neboť se pohybuji ve stejném prostředí jako ona, jen nemám odvahu o tom takto otevřeně psát:-)
Děkuji jí za skvělý nápad, knížkou si ráda lsituji a 100% se k ní budu vracet, podobně jako například k povídkám Šimka a Grossmanna:-)
Velmi zajímavě vystavěný i vypointovaný příběh. Čekala jsem nějaký návod receptu na životní štěstí a zdá se, že jsem ho získala a také se mi v mnoha ohledech ulevilo, protože teď už vím, že se děje to, co je možné:-)
Přečetla jsem oba předchozí díly, proto mám s čím porovnávat. Jedná se o velmi nenáročné (přečteno za den), ovšem příjemné čtení. Pravdou je, že v tomto díle nebylo mnoho sexu, ale erotika alespoň ve druhé části předčila oba předchozí díly. Řekla bych, že byla vtěsnaná doslova mezi řádky, ale byla tam v celé své rafinovanosti a vynalézavosti nesmělých osamělých srdcí. Hrdinku jsem si raději příliš nepřestavovala, protože mi její popis tragicky neseděl k logice celého příběhu, ale nevadí. Zasazení děje do starého domu bylo příjemné, hrdinčina fascinace kovbojem mne nijak nepřekvapila a ani nepůsobila křečovitě, protože člověk ze zoufalství udělá různé věci a knihovník byl prostě tichá voda, která břehy mele. Pro mne možná naopak i nejlepší díl série!
Sedmilhářky jsou podle mne jednoznačně nejlepší román od této autorky. Oceňuji její vynikající pozorovatelské schopnosti v běžném životě, na základě kterých dokáže tak přesně vystavět charaktery svých postav. Také netradiční vyprávění příběhu, kdy střídá útržkovité výpovědi svědků s dějovou linkou odvíjející se pozpátku bylo výborně zvolené a udrželo moji pozornost a zvědavost od začátku až do konce. V románu bylo vše, co jsem od něho očekávala ba daleko víc:-), jen jsem si chvílemi říkala, že jestli jsou rodičovské aktivity popisovány podle skutečnosti, jsem ráda, že žiji v ČR, neboť kdybychom tu měli něco podobného, možná bych se brzy stala jednou z tragických postav jejích románů:-)
Řekla bych, že knížka je takovým průměrem ve svém žánru. Trochu mi vadily vulgarismy a moře korektorských přehmatů. Také si nejsem jistá, zda by ve skutečném životě použila hrdinka stejné motivační chování a jednání. Stejně tak vyústění příběhu je dle mého názoru trochu "přitažené za vlasy".
Nejlepší věc, která se mi nikdy nestala je příběh krásný už svým názvem. Je určený všem, kteří si vzpomínají na svou první lásku a připomínají si tzv. "promarněné šance" o kterých se i po letech stále tak krásně sní...:-) Vtipné, svěží a milé, ani chvíli jsem se nenudila od začátku až do konce!
Přiběh je čtivý a bezesporu originální, ale na můj vkus příliš rozvláčný. Zápletka je nereálná a překombinovaná. Kýčovité zakončení je jen kandovanou třešničkou na dortu, který byl zprvu lákavou načančanou dobrotou, ale později se proměnil v nevábný kus hmoty. Asi jako když šlehačka ze spreje ztratí na objemu a člověk lituje, že si ji vůbec objednal:-)
Knížka se mi velmi líbila a dokázala bych si představit i její divadelní adaptaci jako velmi slušnou a nadprůměrnou situační komedii! Není to žádný strhující bestseller, spíše jakási úvaha o vztahu člověka a prostředí, v němž se pohybuje okořeněná absurdností některých situací a bezbřehou fantazií autora. Jemný černý humor a bohatost autorova jazyka jsou devizy, které knížku vybočují z průměru. Jde o příběh, který je určený všem, kteří si čas od času kladou otázky po smyslu života a kteří nepřestávají hledat nové vztahy ve všednodennosti i v extrémních situacích.
Knížka se mi dobře a rychle četla, ale její děj mne příliš nezaujal. Do reality měl stejně daleko jako k fantasy thrilleru. Zůstal někde na půl cesty. Motivace hrdinů mi unikala, vyústění příběhu nebylo příliš velkým překvapením a plánované pokračování se mi zdá zbytečným natahováním toho, co by mohlo zůstat již uzavřené.
Watsonovi jsou méně známé přesto po všech stránkách velmi zdařilé autorčino nedokončené dílo, které nádherně ilustruje společenskou situaci přelomu 18. a 19. století. Někomu se možná může z dnešní perspektivy zdát nudné a naivní, nicméně pozorný čtenář znalý kontextu v něm rozpozná i velmi zábavné ironické komentáře.
Knihu absolutně nepovažuji za kultovní literaturu, neb mne vůbec nezaujala /jednu hvězdičku dávám za nápad - stejný příběh z pohledu muže a poté ženy/. Líčení mužů jako neustálých přebíračů žen a žen jako sexuálních objektů mužů mne chvílemi až uráželo. A konec byl naprosto katastrofální, zanechal ve mne pocit absolutní prázdnoty a zmaru - nemít vedle sebe muže, kterého si vážím, ztratila bych důvěru v jakýkoli cit:-)
Má očekávání byla trochu jiná, přesto se mi příběh ve výsledku líbil, ale byl na můj vkus příliš krátký. Spíše se jedná o jakousi psychologickou novelu s hororovými prvky ironizující žánr gotického románu. Zajímavý je popis "pouta" mezi domem a hlavní hrdinkou. Knížka ve mne i po 14 dnech od přečtení zanechává pocit znejistění, zda jsem ji správně přečetla a pochopila.
Polibku pro Annu nemám téměř co vytknout, je to krásný úsměvný příběh o lásce /některé momenty možná trochu nereálné a kýčovité, ale to patří k žánru/, který si čtenář přečte v jakémkoli věku a připomene si, jak komplikované a křehké jsou první citové vazby a jak důležitá a nesnadná je volba toho pravého. Knížka mi svojí čtivostí a humorem hlavní hrdinky připomínala styl psaní Lenky Lanczové, ráda si přečtu další.
Knížku nejsem vůbec schopna přečíst, ani po 70 stránkách mne nezaujala a nevzbudila ve mně zájem dozvědět se, jak to dopadne. Je to dáno především neobvyklým způsobem vyprávění - sestra rozmlouvá s mrtvou sestrou a čtenář předem ví, co se stalo. Toto nešťastné řešení působí odtažitě a čtenář je zcela mimo děj. Někdy jsem měla až nepříjemný pocit, jako bych poslouchala cizí hovor, který není určen mně.
Trochu překombinovaný a předem odhadnutelný děj. Love story spojená s paranormálními jevy v jednom starém domě s naprosto zběsilým nereálným zakončením /připomínalo mi Deníky dávného prokletí a nebo předposlední knížku H. Cobena - Šest let, kde se také vše v mžiku vyřeší a předchází tomu nekonečně mnoho stran/. Střídání různých dějových linií bylo příjemným osvěžením (třebaže únosy dívek mi též připomněli knížku z poslední doby - Krysařovy děti) a jako oddechová četba knížka také obstála, proto dávám alespoň tři hvězdičky.