kanitsuj komentáře u knih
Nová kniha Tany Frenchové mne zaujala opět autorčiným stylem na pomezí detektivního příběhu a psychologické sondy s tajemstvím /líčení jedinečné atmosféry efemérního okamžiku, schopnost vylíčit šokující rozpory mezi veřejným vystupováním postav a jejich soukromým uvažováním/, tentokrát až možná zbytečně s přidáním nadpřirozených prvků, které v tomto případě neměly žádný smysl /mám na mysli především hru děvčat se světlem, zjevování spolužáka apod./. Rámcování příběhu do jednoho školního dne bylo také neobvyklé a příjemné. Knížka je velmi dlouhá, snesla by určitě pokrátit. Jako letní čtení nebyla rozhodně špatná, ale autorka má podle předchozích vydaných titulů na mnohem lepší kus po obsahové i formální stránce. A také překlad měl tentokrát trošku rezervy - slovní spojení "má koule" a "je/byla dobrá" byla užívána až příliš často.
Knížku jsem si vybrala v návaznosti na autorčinu detektivku "Pět", kterou jsem četla jako první. Ačkoli je Saeculum určeno primárně náctiletým čtenářům, rozhodně jsem se nenudila a s napětím očekávala, jak to všechno skončí. Pozitivně hodnotím především promyšlenou výstavbu příběhu (stejně jako v knize "Pět" nezůstalo na konci nic nedořešeného), díky které čtenář opravdu dlouho netuší, kdo je viník. Souhlasím s názorem, že částečné pokrácení by knížce rozhodně neuškodilo. Také zápletka a motivace všech viníků byla na můj vkus ve výsledku příliš překombinovaná, a proto nereálná. Ovšem jako napínavá nenáročná četba třeba na plovárnu je kniha perfektní!:-)
Originální námět, velmi čtivý detektivní příběh v jehož závěru do sebe vše dokonale zapadlo a nezůstaly žádné otazníky. Za příjemný bonus pro ženskou část čtenářů považuji i jakési propašování mini love story hlavní hrdinky:-)
Do příběhu jsem se nemohla dlouhou dobu včíst, jedná se o novou detektivní sérii a zatím musím napsat, že první díl hodnotím pouze jako jakousi nezáživnou předmluvu psanou zbytečně rozvleklým způsobem, která začala být napínavá až na úplně poslední stránce.
Obecně mi trochu vadil autorčin styl psaní, kdy detailně popisuje zbytečné a důležité podá v téměř nepostřehnutelné zkratce, díky níž se může nepozornému čtenáři stát, že přehlédne to podstatné, kvůli čemu knihu vlastně čte...
Očekávala jsem od knížky více a trochu mne zklamala především nereálností celého příběhu. Skutečnost, že se profesor zamiluje do studentky není nijak neobvyklá, ale těch "náhodných" setkání ústřední dvojice bylo přespříliš a jako by autor bez nich nevěděl, jakým způsobem odvíjet děj. Vše na mne působilo vykonstruovaně a nepřirozeně, proto tak nízké hodnocení.
Oddechová knížka pro "náctileté" plná komických situací a trapných scén. Souhlasím s anotací, že je to jakási Bridget Johnsonová pro teenagery. Myslím, že z blogu, který je paralelní linií příběhu se mohlo vytěžit více vtipu. Kdyby mi bylo 12-13, byla bych z knihy nadšená!, takto jsem si ji přečetla spíše ze zvědavosti a i tak mne pobavila.
Na co Alice zapomněla je opět čtivým románem od této zajímavě píšící autorky. Manželovo tajemství mne asi bavilo více, protože se jednalo o první setkání s tvorbou Liane Moriarty a kombinaci psychologického žánru s žánrem detektivky až thrilleru. Obsah druhé knihy se zdá býti méně atraktivní, jako by jdoucí pouze po povrchu věcí, žádný šok se nekoná, dokud čtenáři nedojde, že velikost a uvěřitelnost příběhu je právě v jeho obyčejnosti a všednosti. Nápad je vynikající, proto dávám autorce plný počet hvězdiček:-)
Napínavý thriller, promyšlený do posledního detailu (třebaže některé drobnosti jsou trochu přitažené za vlasy, tomuto autorovi se musí velkoryse odpustit)! Už výchozí situaci popisuje s takovou přesvědčivostí, že čtenář pociťuje až fyzický odpor a soucit s obětí zločinu. Nezbývá mu než číst a číst stále dále jen aby už byl konec a mohl zase klidně spát.
Musím zde bohužel napsat, že oproti předchozí trilogii "Božského" mne knížka příliš nezaujala. Příběh první "Vášnivé" dvojice měl velmi pomalý rozjezd a nekonečně dlouhé až monotónní pokračování v Paříži. Překvapením pro mne nebyl ani závěr, který nejen, že se dal očekávat a v nejmenším nepřekvapil, ale vzhledem k předchozímu rozsahu knihy s ním byly autorky velmi rychle hotovy.
Výborný čtivý detektivní příběh s prvky hororu, psychologického dramatu a thrilleru. Autorka si pro svůj příběh vybrala velmi oblíbené téma tajemného chátrajícího domu, které rozpracovala do několika vzájemně propletených dějových linií. Čtenář do posledních několika stránek netuší, v čí prospěch a jakým směrem se zápletky rozvinou. Při četbě této knížky jsem si uvědomila, že potenciál některých navíc nepříliš známých českých autorů je kolikrát mnohem lepší než autorů světově uznávaných. Ti sice mají na knížkách nálepku "bestseller", ale již jsem se několikrát setkala se skutečností, že obsah tomuto označení zdaleka neodpovídal. Klejinčino tajemství je např. po jazykové stránce spíše podprůměrné, ale co se týká výstavby příběhu, již dlouho jsem nečetla něco tak napínavého. Reálný naprosto logický závěr kvalitu knížky ještě pozvedl. A že se příběh zakládá na reálném předobraze je bonus, který určitě zužitkuji při plánování víkendového výletu:-)
Knížka se mi četla jedním dechem, ale poslední díl série se mi zdál po dějové stránce příliš brutální oproti předchozím částem trilogie. Stále si myslím, že druhá část měla nejlepší a nečekanou pointu.
Přestože knížka je autorovou prvotinou, nelze jí upřít originální námět a poutavý způsob zpracování. Nemohu říci, že bych ji přečetla jedním dechem, neboť začátek byl po dějové stránce poměrně rozvleklý a střídání časových rovin také trochu zpomalovalo tempo čtení. Když jsem se zorientovala a čtení ve mně probudilo zvědavost, jak příběh skončí, následovalo alespoň pro mne veliké zklamání v podobě akčních scén jako vystřižených z béčkového thrilleru. Třebaže bylo od počátku jasné, že se bude jednat o téma související s nadpřirozenými schopnostmi, autor jako by zde překročil míru a nechal se příliš unést detailními popisy svých apokalyptických vizí. A úplný závěr...na ten si musí každý udělat svůj názor...Zkrátka některé scény mi v mnohém připomněly závěr Cobenova thrilleru Šest let. Myslím si, že kdyby si dal autor více práce, častěji pracoval s psychologií postav, tajemnou atmosférou starých budov apod. a naopak akčno ponechal ve větší zkratce, mohl být výsledek o poznání lepší. Veliké plus však přiznávám nakladatelství ARGO za jedinečné řešení knižního přebalu, který byl jedním z důvodů, proč jsem si knížku koupila. Takové nádherné desky mi nemohly v knihovně chybět!:-)
Napínavý příběh od začátku do konce, místy mi přišel trochu překombinovaný. Oproti předchozí knize Harlana Cobena (Šest let), kterou jsem četla, je daleko propracovanější a drží čtenářovu pozornost.
Povídky nepotěší ani neurazí, je to takové rychlé oddechové čtení. Za nejzdařilejší bych označila asi první a poslední příběh.
Již dlouho jsem nečetla takto zajímavou a napínavou knížku o zákoutích lidské psychiky. Žánrově je obtížné ji zařadit, protože má od každého trochu. Líbil se mi moment, kdy čtenář nahlíží a hodnotí hrdiny nejen podle své představy (, kterou si utvoří na základě autorčina popisu), ale také prostřednictvím komentářů dalších postav (, když je jedna situace převyprávěna z různých pohledů). Trochu mi vadil jakýsi "americký" akcent na jednání, vyjadřování a gesta postav, v důsledku něhož příběh v mých očích trochu ztratil na své reálnosti.
Knížka je tematicky obsáhlá, každý v ní najde to své a v závěru jako by se čtenáři společně s hrdiny dostalo jakéhosi mravního rozhřešení.
Eleanor a Park je nádherný čtivý příběh o kouzlu první lásky, které si každý rád i s odstupem let připomíná. Atmosférou mi trochu připomínal seriál mého mládí "Báječná léta". A otevřený závěr mi vůbec nevadil, naopak díky němu věřím ve šťastné pokračování:-)
Knížka se mi moc líbila, příběh byl zajímavě napsaný a napínavý od začátku až do konce. Jen nemohu přijít na to, v čem je ona avizovaná podobnost se Zmizelou G. Flynnové.
Předem musím napsat, že neznám žádné předešlé knihy od této dvojice autorů a jak jsem se v závěru dočetla, jsou asi v podobném, ne-li stejném stylu jako tato poslední, nicméně knížka mne zaujala na první pohled a přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Ačkoli hrdinům je 16let, uvažují s nadhledem a mnoho jejich vtipných komentářů mne jistě rozesměje i s odstupem času. Líčení předvánočního a vánočního shonu, chvíle zastavení i rozjímání jsou velmi přitažlivě a čtivě začleněny do příběhu o kouzelném a originálním vánočním seznámení - první velké lásce.
Pomsta mne zaujala stejně jako předchozí autorčiny romány. Pěkně se četla, nechybělo napětí ani romantika. Od první do poslední stránky jsem se ani trochu nenudila. Jen postav bylo na můj vkus občas trochu příliš a špatně jsem se orientovala ve jménech hrdinů. Také některé dějové linie byly možná zbytečné.
Nebýt poměrně vydařeného zakončení, které se zdá být příslibem opětovného blýskání na lepší časy(v rámci budoucí autorčiny práce), knížka by mne naprosto zklamala. Již od dob dospívání jsem pravidelnou čtenářkou knížek Lenky Lanczové a až na několik výjimek, které by se daly spočítat na prstech jedné ruky, jsem přečetla téměř vše. Tato zatím poslední knížka pro mne byla od začátku příliš čitelná, od počátku bylo jasné, jakým směrem se vše bude ubírat. Měla jsem také pocit, že zde poprvé chybí to, co je právě v jiných autorčiných knížkách to čtenářkami vyhledávané - humorné situace, vykreslení kouzelné letní atmosféry, širší okruh nápadníků soupeřících o srdce hlavní hrdinky, detailní popis namlouvání, randění a oddání se lásce se vším všudy apod. Nemělo to pro mne ten lanczovský šmrnc, příběh byl příliš jednoduchý, černo-bílý. Mám dojem, že paní Lanczová by se měla držet spíše stylu pro náctileté, který bravurně ovládá a nesnažit se přizpůsobovat psaní generaci, která odrostla na jejích knížkách, a která se již dostává do středního věku.